Nakadžima G8N

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nakadžima G8N
Čtvrtý prototyp letounu Nakadžima G8N1
Čtvrtý prototyp letounu Nakadžima G8N1
Určení dálkový bombardovací letoun
Výrobce Nakadžima
První let 23. 10. 1944
Zařazeno 1945
Uživatel Japonsko
Výroba 1944 až 1945
Vyrobeno kusů 4 ks

Nakadžima G8N Renzan (japonsky: 中島 G8N 連山, česky: Horské pásmo) byl čtyřmotorový pozemní dálkový středoplošník japonského císařského námořního letectva užívaný ve druhé světové válce.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Požadavky na tento stroj byly Generálním štábem letectva japonského námořnictva zadány na jaře roku 1942. Nový letoun měl dosahovat rychlosti 593 km/h s dostupem převyšujícím 8000 m, kam měl vystoupat během 20 min, a doletem 7410 km. Stroj měl navíc přežít útoky nepřátelské protiletadlové obrany díky pancéřování a obranné výzbroji.

Již před přijetím definitivních požadavků stály ve vývojových dílnách Nakadžimy dvě dřevěné makety v měřítku 1:1. Křídlo mělo laminární profil a dělené štěrbinové klapky, trup byl určen pro sedm až deset členů osádky.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Ve výrobních halách společnosti Nakadžima v Koizumi byly v období od října 1944 do 13. června 1945 dokončeny čtyři prototypy letounu označeného Nakadžima G8N1 Renzan.

První prototyp vzlétl 23. října 1944 za jehož řízení usedl zkušební pilot Haruo Suemaca. V lednu roku následujícího byla objednána sériová výroba. Phon zajišťovaly dvuhvězdicové osmnáctiválce Nakadžima NK9K-L Homare 24, jejichž výkon byl ve vyšších letových hladinách posílen turbokompresory Hitači 92. Letové testy probíhaly na letišti Misawa v severní části ostrova Honšú mimo dosah náletů B-29. Američané letounu přidělili kódové jméno Rita, v japonském námořnictvu byl letoun označován jako pozemní útočný letoun typ 18 (一八試陸上攻撃機).

V prosinci 1944 byl do zkoušek zařazen v pořadí druhý vyrobený prototyp, který se od svého předchůdce lišil velkými vstupy sání vzduchu do turbokompresoru na spodní části krytu motorů. Od třetího prototypu bylo prosklení přídě rozšířeno okénky zlepšujícími výhled.

Ukořistěný bombardér Nakajima G8N1 na letišti Newark Airfield, 1945

Letoun měl tři kanónové věže nad trupem, pod trupem a na zádi, přičemž v každé z nich byly instalovány dva kanóny typ 99 ráže 20 mm. Dále měl tři kulometná střeliště na přídi a na obou bocích, která byla vyzbrojena kulomety typu 2 ráže 13 mm.

Předpokládaná produkce měla dosáhnout počtu šestnácti prototypů dodaných spolu s dalšími dvaatřceti předsériovými stroji do září 1945. 13. června 1945 však padlo rozhodnutí ve výrobě G8N1 nepokračovat, přestože ve výrobních halách stály čtyři rozpracované Renzany.

Čtvrtý funkční prototyp testovali po válce Američané, kteří zjistili, že tento stroj je sice lepší, než jejich bombardér B-17, ovšem kvalit létající superpevnosti B-29 nedosahuje. Po několika letech chátrání na okraji letecké základny Wright Patterson byl sešrotován.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Nakadžima G8N1 Renzan
  • Osádka: 10
  • Motor: 4x Nakadžima NK9K-L Homare o výkonu 2000 k
  • Rozpětí: 32,54 m
  • Délka: 22,93 m
  • Výška: 7,20 m
  • Nosná plocha: 112,00 m²
  • Vlastní hmotnost: 17400 kg
  • Vzletová hmotnost: 32150 kg
  • Max. rychlost: 593 km
  • Dostup: 10200 m
  • Max. dolet: 7470 km
  • Výstup na 8000 m: 17 min 34 s
  • Výzbroj: 6 kanónů ráže 20 mm v střeleckých věžích, 4 kulomety ráže 13 mm, 4000 kg pum

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRANCILLON, René J.. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Nakajima G8N Renzan (Mountain Range), s. 440 až 442. (anglicky)  
  • SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska II. díl. Plzeň : Fraus, 1998. 79 s. ISBN 80-7238-041-9. Kapitola Nakadžima G5N Šinzan (Liz), G8N Renzan (Rita), s. 47-49. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]