Kawaniši H6K

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kawaniši H6K
Určení hlídkový létající člun
Výrobce Kawaniši
První let 14. července 1936
Zařazeno leden 1938
Vyřazeno 1945 (Japonsko)
1948 (Indonésie)
Uživatel Japonsko
Výroba 1936 až 1943
Vyrobeno kusů 215 ks (včetně 4 prototypů)

Kawaniši H6K (japonsky: 九七式飛行艇, Kjúnana šiki hikótei, Létající člun typu 97; 九七式大型飛行艇, Kjúnana šiki daikei hikótei, Velký létající člun typu 97) byl létající člun japonského císařského námořního letectva používaný během druhé světové války k hlídkování nad oceánem. Spojenecké kódové označení pro tento typ bylo Mavis a Japonci jeho dlouhé označení zkracovali na 九七式大艇 Kjúnana šiki daitei (Velký letoun typu 97).

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Dopravní Kawaniši H6K

Letoun vznikl jako odpověď na požadavek námořnictva z roku 1933 a při jeho konstrukci byly použity poznatky, které konstruktéři Kawaniši získali při návštěvě továrny Short Brothers ve Velké Británii. Short byl v té době jednou z vedoucích firem v oboru. Typ S, jak nový letoun nazývali v Kawaniši, byl velký, čtyřmotorový jednoplošník s dvojitými svislými ocasními plochami a s trupem zavěšeným pod křídlo typu parasol pomocí množství podpěr. Postaveny byly tři prototypy, z nichž každý další měl lepší vlastnosti jak ve vzduchu tak na vodě a nakonec i výkonnější motory. První z nich poprvé vzlétl 14. července 1936 a byl původně označován Létající člun typ 97, později H6K. Celkem bylo postaveno 217 kusů.

Služba[editovat | editovat zdroj]

Hořící Kawaniši H6K

H6K byly nasazeny do služby od roku 1938, nejprve v čínsko-japonské válce a poté naplno ve válce v Pacifiku. Stroje vynikaly svou vytrvalostí, létaly i na 24-hodinové hlídkové lety a byly dokonce používány pro dálkové nálety na Rabaul a Nizozemskou východní Indii.

Létající čluny tohoto typu se brzy staly zranitelné novou generací spojeneckých stíhacích letounů, ale přesto pokračovaly ve službě až do konce války v oblastech s menším rizikem střetu s nepřátelskými stíhači. V prvoliniové službě byl nahrazen modernějšími letouny Kawaniši H8K.

Během služby se však létající čluny typu 97 nesetkávaly jenom s nepřátelskými stíhači, ale i s hlídkovými a průzkumnými letouny protivníka, jako například s B-17 a B-24. V případě takového setkání měly americké stroje výhodu vyšší rychlosti, silnější výzbroje a pancéřování. Během bojů o Guadalcanal zaznamenali Japonci těžké ztráty létajících člunů, které mizely zdánlivě bez příčiny, neboť je spojenecká letadla sestřelila dříve, než stihly odeslat zprávu o napadení. Dne 21. listopadu 1942 se H6K číslo 36 od kókútai 851 ze Shortlandu střetl s B-17E s/n 41-2433 26th BS 11th BG 13th AF USAAF. Létající člun tai'i (大尉 poručík) Cuneo Hicudžiho byl sice poškozen, ale dokázal se vrátit na základnu a podat zprávu o střetnutí. To vedlo k posílení pasivní ochrany a výzbroje létajících člunů v polních podmínkách ostrovní hydroplánové základny.[1][2]

Některé stroje po válce možná létaly v Indonésii, ale do dnešních dnů se žádný nedochoval.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

H6K3[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 9 mužů
  • Pohonná jednotka: 4x 14-válcový dvouhvězdicový motor Micubiši Kinsei 43
    • Výkon motoru: 740 kW (1 000 k)
  • Rozpětí: 39,95[zdroj?] m
  • Délka: 25,40 m
  • Výška: 9,20 m
  • Nosná plocha: 170 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 11 750 kg
  • Vzletová hmotnost: 20 430 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 22 000 kg
  • Maximální rychlost: 362 km/h
  • Dostup: 6 000 m
  • Počáteční stoupavost: 3,3 m/s
  • Dolet: 4 600 km
  • Maximální dolet: 7 000 km
  • Vytrvalost: 20 hod

H6K5[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 9
  • Pohonná jednotka: čtyři čtrnáctiválcové dvouhvězdicové motory Micubiši Kinsei 53
    • Výkon motoru: 960 kW (1 300 k)
  • Rozpětí: 40,00[zdroj?] m
  • Délka: 25,65 m
  • Výška: 9,27 m
  • Nosná plocha: 170 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 12 360 kg
  • Vzletová hmotnost: 17 500 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 22 970 kg
  • Maximální rychlost: 385 km/h
  • Dostup: 9 570 m
  • Počáteční stoupavost: 6,2 m/s
  • Dolet: 4 940 km
  • Maximální dolet: 6 770 km
  • Vytrvalost: 26 hod

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HITSUJI, Tsuneo. Shootout Between H6K5 Mavis and B-17 [online]. REV. 2014-02-18, [cit. 2015-08-09]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (anglicky) 
  2. B-17E Flying Fortress Serial Number 41-2433 [online]. pacificwrecks.com, rev. 2009-04-29, [cit. 2009-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRANCILLON, René J.. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Kawanishi H6K, s. 301 až 307. (anglicky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ukázka kaligrafického písma Tento článek obsahuje japonský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto kandži nebo kany zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Kawaniši H6K ve Wikimedia Commons
  • Kawanishi H6K "Mavis" [online]. Imperial Japanese Aviation Resource Center, [cit. 2010-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  • MCFADYEN, Michael. Kawanishi H6K "Mavis" [online]. michaelmcfadyenscuba.info, [cit. 2010-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Topic: Mavis's off Tanambogo / Gavutu [online]. j-aircraft.org, [cit. 2010-05-08]. Dostupné online. (anglicky)