Kjúšú K11W

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kjúšú K11W Širagiku
Kjúšú K11W od Tokušima kókútai
Kjúšú K11W od Tokušima kókútai
Určení cvičný letoun
Výrobce Kjúšú Hikóki K. K.
První let 1942
Zařazeno 1943
Uživatel Japonské císařské námořní letectvo
Výroba listopad 1942 až srpen 1945[1]
Vyrobeno kusů 798[1]
Varianty Q2W1 Nankai
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kjúšú K11W Širagiku byl pozemní pokračovací cvičný letoun japonského císařského námořnictva. Šlo o pětimístný jednomotorový celokovový (K11W1) nebo celodřevěný (K11W2) středoplošník s pevným podvozkem ostruhového typu.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

K11W vznikl jako pokračovací cvičný letoun pro školení kompletních osádek bombardovacích letounů. Propozice pro jeho vývoj vydalo japonské námořní letectvo v roce 1940 jako náhradu za stroje Micubiši K3M. Specifikace 15-Ši požadovala rozmístění pracovních prostorů cvičené osádky shodně s budoucími dvoumotorovými operačními letouny. Vývoj byl svěřen společnosti Watanabe Tekkošo K. K., od roku 1943 Kjúšú Hikóki K. K., která sídlila v okolí města Fukuoka na ostrově Kjúšú.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Prototyp K11W1, zalétaný v listopadu 1942, měl ještě zatažitelný podvozek, sériové stroje létaly s pevným samonosným. Pohon zajišťoval hvězdicový devítiválec Hitači GK2B Amakaze 21 o maximálním výkonu 378 kW, opatřený krytem NACA a pohánějící dvoulistou dřevěnou nestavitelnou vrtuli. V horní kabinové části nad křídlem byla pod průběžně zaskleným krytem nejprve pilotní kabina, za ní se nacházelo pracoviště radisty/střelce. Ten ovládal směrem vzad zaměřený pohyblivý kulomet vzor 92 ráže 7,7 mm. Ve spodní části trupu za zadním křídlovým nosníkem byla druhá kabina pro bombometčíka a navigátora. Spolu s nimi seděl instruktor. Další výzbroj mohly tvořit dvě pumy po 30 kg.

Vzhledem k deficitu barevných kovů byla v roce 1944 zkonstruována a následně vyráběna celodřevěná verze K11W2. Příležitostně byla nasazována pro přífrontovou dopravu a k protiponorkovému hlídkování při pobřeží.

Vývoj pokračoval z K11W2 odvozeným prototypem speciálního protiponorkového letounu Q2W1 Nankai s technologicky zjednodušeným drakem. Při premiérovém letu v lednu 1945 havaroval během přistání a celý vývojový program byl zrušen.

Před kapitulací Japonska byly obě verze Širagiku upravovány na sebevražedné demontáží veškerého nepotřebného vybavení s instalovanou 250 kg pumou v trupu.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Kjúšú K11W opatřený japonskými kapitulačními výsostnými znaky

Údaje dle[2]

  • Rozpětí: 15,00 m
  • Délka: 10,24 m
  • Výška: 3,93 m
  • Nosná plocha: 30,50 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1677 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 2800 kg
  • Maximální rychlost v 1700 m: 230 km/h
  • Cestovní rychlost v 1000 m: 175 km/h
  • Výstup na 3000 m: 19,5 min
  • Dostup: 5620 m
  • Dolet: 1760 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kjúšú K11W

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Kyushu K11W Shiragiku (White Chrysanthemum), s. 332. (anglicky) 
  2. Václav Němeček, Kyushu K11W Shiragiku, Letectví+Kosmonautika, 1983, str. 471, č.12

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Kyushu K11W Shiragiku (White Chrysanthemum), s. 330 až 332. (anglicky) 
  • NĚMEČEK, Václav. Kyushu K11W Shiragiku. Letectví a kosmonautika. Červen 1983, roč. LIX., čís. 12, s. 471. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]