Kawaniši E7K

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kawaniši E7K
Kawaniši E7K2 od Činkai kókútai
Kawaniši E7K2 od Činkai kókútai
Určeníprůzkumný hydroplán
VýrobceKawaniši
První let6. únor 1933 (E7K1)
srpen 1938 (E7K2)[1]
Zařazeno1935
Vyřazeno1943
UživatelJaponské císařské námořní letectvo
Výroba1933 až 1941
Vyrobeno kusů530 (včetně 3 prototypů)[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kawaniši E7K byl japonský trojmístný průzkumný plovákový letoun z 30. let 20. století používaný japonským císařským námořnictvem. Jeho kódové označení, užívané Spojenci, znělo Alf.

Projekt a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Kawaniši E7K

V roce 1932 zaúkolovalo japonské námořnictvo firmu Kawaniši, aby navrhla náhradu za svůj průzkumný letoun Kawaniši E5K. Výsledný projekt, pojmenovaný E7K1, byl dvouplošník poháněný 462kW kapalinou chlazeným motorem s válci do W Hiro typ 91 W-12. První letoun tohoto typu vzlétl 6. února 1933[3] a o tři měsíce později byl předán námořnictvu k provedení zkoušek. Úspěšně porazil svého konkurenta Aiči AB-6, ale objednávku na sériovou výrobu firma Kawaniši obdržela až v květnu 1934.[3] Byl zaveden do služby pod označením průzkumný hydroplán typu 94 (九四式水上偵察機). Stal se oblíbeným letounem, avšak jeho motor se projevil jako nespolehlivý. Při pozdější výrobě E7K1 byl nahrazen výkonnější verzí motoru Hiro typu 91, přesto se nepodařilo vyřešit problém se spolehlivostí. V roce 1938 vyvinula společnost Kawaniši verzi E7K2 se zapracovaným hvězdicovým motorem Micubiši Zuisei 11. Prototyp vzlétl v srpnu téhož roku.[4]

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Kawaniši E7K bylo ve velké míře využíváno japonským císařským námořnictvem od roku 1935 do začátku války v Tichomoří, kdy byla verze E7K1 stažena do druhé linie. Verze E7K2 sloužila na frontové linii až do roku 1943. Obě verze byly ke konci války používány pro útoky kamikaze.[zdroj?!]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • E7K1 – sériová verze s řadovým motorem Hiro typ 91, postaveno 183 kusů
  • E7K2 – sériová verze s hvězdicovým motorem Micubiši Zuisei 11, postaveno okolo 350 kusů

Specifikace (E7K1)[editovat | editovat zdroj]

Třípohledový nákres E7K

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 3
  • Rozpětí: 14,00 m
  • Délka: 10,410 m
  • Výška: 4,810 m
  • Plocha křídel: 43,60 m²
  • Plošné zatížení: 68,80 kg/m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1970 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 3500 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × dvanáctiválec do W Hiro typ 91

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost v 2000 m: 259 km/h
  • Cestovní rychlost v 1000 m: 167 km/h
  • Čas výstupu do 3000 m: 10,75 min
  • Operační dostup: 6600 m
  • Dolet: 2000 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kawanishi E7K na anglické Wikipedii.

  1. FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Kawanishi E7K, s. 297 a 298. (anglicky) 
  2. Francillon, str. 300
  3. a b Francillon, str. 297
  4. Francillon, str. 298

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Kawanishi E7K, s. 297 až 300. (anglicky) 
  • JANUSZEWSKI, Tadeusz; ZALEWSKI, Krzysztof. Japońskie samoloty marynarki 1912-1945. [s.l.]: Lampart, 1999. ISBN 8386776501. (polsky) 
  • PEATTIE, Mark R. Sunburst: The Rise of Japanese Naval Air Power, 1909-1941. Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 159114664X. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]