Nakadžima G5N

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nakadžima G5N
Třetí vyrobený G5N2 (13-Ši Šinzan KAI), 1942
Třetí vyrobený G5N2 (13-Ši Šinzan KAI), 1942
Určení dálkový bombardovací letoun
Výrobce Nakadžima
První let 10. dubna 1941
Uživatel Japonsko
Vyrobeno kusů 6

Nakadžima G5N Šinzan (japonsky: 深山, česky: Horské úbočí) byl čtyřmotorový dálkový bombardovací letoun japonského císařského námořního letectva s dvojitými svislými ocasními plochami a příďovým zatahovacím podvozkem, užívaný ve druhé světové válce. Spojenecké označení letadla znělo Liz.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Vznikl na podkladě specifikace 13-Ši, dané roku 1938 společnosti Nakadžima, která určovala požadavky na čtyřmotorový dálkový bombardér. Dolet letadla měl činit 5500 až 6500 km. Základem pro nový stroj se stal americký dopravní letoun DC-4E „Super Mainliner“,[zdroj?] jehož prototyp zakoupila letecká společnost Nippon Koku K. K. v lednu 1939 pro své dálkové tratě.

Firma Nakadžima použila z DC-4E křídlo, motorové gondoly, podvozek a některé detaily. Zcela nové konstrukce byl trup s menším průřezem a dvojité svislé ocasní plochy, které nahradily trojité amerického vzoru.[zdroj?]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Již v prosinci téhož roku vzlétl prototyp Nakadžima G5N1 Šinzan.[zdroj?] Poháněly jej čtyři dvouhvězdicové osmnáctiválce Nakadžima NK7A Mamoru 11 po 1375 kW se čtyřlistými vrtulemi. Na hřbetě trupu byla umístěna otočná střelecká věž s kanónem vzor 99 ráže 20 mm a identická zbraň byla rovněž v ocasním střelišti. Na přídi, v prosazení pod trupem a v bočních trupových střelištích bylo po jednom kulometu vzor 97 ráže 7,7 mm.[zdroj?] Náklad pum byl obvykle 2000 kg, maximálně až 4000 kg. Osádka čítala 7 až 10 osob. Japonští konstruktéři se tak zakoupený stroj DC-4 snažili během čtyř prototypů zdokonalit, ale přestavba se jim nepovedla. Šinzan byl přetížený, jeho motory neměly potřebnou výškovost.[zdroj?]

Proto byly roku 1942 vyrobeny další dva prototypy G5N2 se spolehlivějšími výškovými motory Micubiši Kasei 12 o výkonu po 1125 kW.[zdroj?]

V roce 1942 byly první čtyři prototypy přestavěny na verzi G5N2-L Šinzan KAI Jusóki, u níž byla zrušena nepotřebná palebná postavení a letouny byly určeny jako přepravní a dopravní. V polovině roku 1944 zásobovaly japonskou posádku budující opevnění na ostrově Tinian.[zdroj?]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Nakadžima G5N Šinzan, v popředí letoun Micubiši A6M2
  • Osádka: 7-10, dopravní verze 4-6
  • Motory: 4x dvouhvězdicové Nakadžima NK7A Mamoru 11, později 4x Micubiši MK4B
  • Rozpětí: 42,14 m
  • Délka: 31,02 m
  • Výška: 8,15 m
  • Nosná plocha: 201,80 m²
  • Max.vzletová hmotnost: 36000 kg
  • Max.rychlost: 420 km/hod
  • Dostup: 9050 m
  • Max.dolet: 7760 km
  • Výzbroj: 2 × kanón vz.99 ráže 20 mm, 4 × kulomet vz.97 ráže 7,7 mm, až 4000 kg bomb, možnost přepravy 30 mužů

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRANCILLON, René J.. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Nakajima G5N Shinzan (Mountain Recess), s. 423 až 425. (anglicky)  
  • SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska II. díl. Plzeň : Fraus, 1998. 79 s. ISBN 80-7238-041-9. Kapitola Nakadžima G5N Šinzan (Liz), G8N Renzan (Rita), s. 44-47. (česky)  
  • NĚMEČEK, Václav. Nakajima G5N Shinzan. Letectví a kosmonautika. leden 1986, roč. LXII., čís. 1, s. 28.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]