Nakadžima G5N

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nakadžima G5N
Třetí vyrobený G5N2 (13-Ši Šinzan KAI), 1942
Třetí vyrobený G5N2 (13-Ši Šinzan KAI), 1942
Určení dálkový bombardovací letoun
Výrobce Nakadžima
První let 10. dubna 1941
Uživatel Japonsko
Vyrobeno kusů 6

Nakadžima G5N Šinzan (japonsky: 深山, česky: Horské úbočí) byl čtyřmotorový dálkový bombardovací letoun japonského císařského námořního letectva s dvojitými SOP a příďovým zatahovacím podvozkem, užívaný ve druhé světové válce. Spojenecké označení letadla znělo Liz.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Vznikl na podkladě specifikace 13-Ši, dané roku 1938 společnosti Nakadžima, která určovala požadavky na čtyřmotorový dálkový bombardér. Dolet letadla měl činit 5500 až 6500 km. Základem pro nový stroj se stal americký dopravní letoun DC-4E „Super Mainliner“, jehož prototyp zakoupila letecká společnost Nippon Koku K. K. v lednu 1939 pro své dálkové tratě.

Firma Nakadžima použila z DC-4E křídlo, motorové gondoly, podvozek a některé detaily. Zcela nové konstrukce byl trup s menším průřezem a dvojité svislé ocasní plochy, které nahradily trojité amerického vzoru.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Již v prosinci téhož roku vzlétl prototyp Nakadžima G5N1 Šinzan. Poháněly jej čtyři dvouhvězdicové osmnáctiválce Nakadžima NK7A Mamoru 11 po 1375 kW se čtyřlistými vrtulemi. Na hřbetě trupu byla umístěna otočná střelecká věž s kanónem vzor 99 ráže 20 mm a identická zbraň byla rovněž v ocasním střelišti. Na přídi, v prosazení pod trupem a v bočních trupových střelištích bylo po jednom kulometu vzor 97 ráže 7,7 mm. Náklad pum byl obvykle 2000 kg, maximálně až 4000 kg. Osádka čítala 7 až 10 osob. Japonští konstruktéři se tak zakoupený stroj DC-4 snažili během čtyř prototypů zdokonalit, ale přestavba se jim nepovedla. Šinzan byl přetížený, jeho motory neměly potřebnou výškovost.

Proto byly roku 1942 vyrobeny další dva prototypy G5N2 se spolehlivějšími výškovými motory Micubiši Kasei 12 o výkonu po 1125 kW.

V roce 1942 byly první čtyři prototypy přestavěny na verzi G5N2-L Šinzan KAI Jusóki, u níž byla zrušena nepotřebná palebná postavení a letouny byly určeny jako přepravní a dopravní. V polovině roku 1944 zásobovaly japonskou posádku budující opevnění na ostrově Tinian.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Nakadžima G5N Šinzan, v popředí letoun Micubiši A6M2
  • Osádka: 7-10, dopravní verze 4-6
  • Motory: 4x dvouhvězdicové Nakadžima NK7A Mamoru 11, později 4x Micubiši MK4B
  • Rozpětí: 42,14 m
  • Délka: 31,02 m
  • Výška: 8,15 m
  • Nosná plocha: 201,80 m²
  • Max.vzletová hmotnost: 36000 kg
  • Max.rychlost: 420 km/hod
  • Dostup: 9050 m
  • Max.dolet: 7760 km
  • Výzbroj: 2 × kanón vz.99 ráže 20 mm, 4 × kulomet vz.97 ráže 7,7 mm, až 4000 kg bomb, možnost přepravy 30 mužů

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRANCILLON, René J.. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Nakajima G5N Shinzan (Mountain Recess), s. 423 až 425. (anglicky)  
  • SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska II. díl. Plzeň : Fraus, 1998. 79 s. ISBN 80-7238-041-9. Kapitola Nakadžima G5N Šinzan (Liz), G8N Renzan (Rita), s. 44-47. (česky)  
  • NĚMEČEK, Václav. Nakajima G5N Shinzan. Letectví a kosmonautika. leden 1986, roč. LXII., čís. 1, s. 28.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]