Micubiši F1M

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Micubiši F1M
Micubiši F1M2 サ-41 od Sasebo kókútai (asi 1943)
Micubiši F1M2 サ-41 od Sasebo kókútai (asi 1943)
Určení pozorovací plovákový letoun
Výrobce Micubiši
Šéfkonstruktér Jodži Hattori
První let Červen 1936
Zařazeno 1941
Uživatel Japonské císařské námořnictvo
Thajsko
Výroba 19401944
Vyrobeno kusů 1118

Micubiši F1M (japonsky: 零式水上観測機 Rei-šiki suidžó kansokuki, Pozorovací plovákový letoun typ 0, ve spojeneckém kódu Pete) byl celokovový jednomotorový pozorovací plovákový dvouplošník japonského císařského námořního letectva používaný za druhé světové války. Byl vyvinut pro službu z lodí japonského námořnictva, ze kterých startoval pomocí katapultu. Byl vyráběn v letech 19401944 a v počtu 1118 kusů. Kromě Japonska je používalo i letectvo Thajska.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Japonské námořní letectvo vydalo specifikace pro vývoj katapultovacích letounů nové kategorie v roce 1934 pod označením 10-ši. Obdržely je společnosti Aiči Kókúki, Kawaniši a Micubiši. Firma Kawaniši se soutěže neúčastnila, Aiči odpověděla typem AB-13 a Kawaniši Ka-17. Oba stroje měly za pohonnou jednotku vybrán hvězdicový devítiválec Nakadžima Hikari 1 o výkonu 603 kW. Námořní letectvo vybralo ke stavbě návrh společnosti Micubiši a přidělilo mu typové označení F1M.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Letoun, určený pro katapulty plavidel císařského námořnictva, měl být náhradou za tehdy do služby zaváděný průzkumný typ Nakadžima E8N „Dave“.[1] V roce 1936 byly postaveny čtyři prototypy F1M1. Projekt byl později přepracován do podoby F1M2 se zvětšenou plochou SOP, zvětšilo se i vzepětí obou křídel, která již nebyla eliptická, ale lichoběžníková. Do výroby se tato varianta dostala v roce 1940.

Letoun byl jednomotorový dvouplošník s lichoběžníkovými křídly a s hlavním centrálním plovákem pod trupem a dvěma pomocnými plováky pod spodními křídly. F1M1 poháněl devítiválcový hvězdicový motor Nakadžima Hikari 1 o výkonu 820 hp.[2][1] Verzi F1M2 poháněl dvouhvězdicový čtrnáctiválec Micubiši Zuisei 13 o maximálním výkonu 875 k (cca 644 kW).[2][1] Posádka se skládala z pilota a zadního střelce, který mohl letoun bránit jedním 7,7mm kulometem vzor 92. Pilot měl k dispozici dvojici synchronizovaných kulometů vzor 97 ráže 7,7 mm nad motorem. Mimo to mohl letoun nést i dvě pumy po 60 kg na závěsnících pod spodním křídlem.

Několik strojů sloužilo i k výcviku s dvojím řízením, které se značily F1M2-K.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Během války letoun používala řada lodí japonského námořnictva a byl používán pro řadu úkolů, jako je pozorování, průzkum, stíhání, doprovod konvojů, bombardování, protiponorkový boj, dopravu i záchranu posádek. Na ostrově Attu dokonce existovala stíhací jednotka letounů F1M.[1] Typ byl používán až do konce druhé světové války.

Lodě, nesoucí F1M[editovat | editovat zdroj]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • F1M1 - 4 prototypy
  • F1M2 - hlavní verze, dvoumístný průzkumný letoun
  • F1M2-K - dvoumístný cvičný letoun, několik desítek[1]

Hlavní technická data F1M2[editovat | editovat zdroj]

Micubiši F1M1 nad Rabaulem
  • Pohonnou jednotku tvořil jeden vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválec Micubiši Zuisei 13 o maximálním výkonu 875 k (cca 644 kW)
  • Osádka: 2 muži (pilot a pozorovatel)
  • Rozpětí: 11,00 m
  • Délka: 9,50 m
  • Výška: 4,00 m
  • Nosná plocha: 29,54 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1928 kg
  • Vzletová hmotnost: 2550 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 2856 kg
  • Maximální rychlost: 370 km/h
  • Cestovní rychlost: 193 km/h
  • Dostup: 9440 m
  • Čas výstupu do 5000 m: 9 min 36 sec
  • Dolet: 740 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • dva synchronizované kulomety Typ 97 ráže 7,7 mm
  • jeden pohyblivý kulomet Typ 92 ráže 7,7 mm
  • dvě 60kg pumy

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mitsubishi F1M na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Micubiši F1M [online]. Česká republika: rev. 2007-12-06, [cit. 2008-01-24]. Dostupné online. (čeština) 
  2. a b VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog). Cheb : Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4. S. 58.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRANCILLON, René J.. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Mitsubishi F1M, s. 358 až 362. (anglicky) 
  • NĚMEČEK, Václav. Mitsubishi F1M. Letectví a kosmonautika. červen 1986, roč. LXII., čís. 12, s. 27.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Micubiši F1M ve Wikimedia Commons