Jokosuka P1Y
| Jokosuka P1Y | |
 Jokosuka P1Y1c model 11C |
|
| Určení | bombardér |
|---|---|
| Výrobce | Jokosuka |
| Šéfkonstruktér | Masaó Jamana, Tadanao Micudži |
| První let | říjen 1943 |
| Zařazeno | 1944 |
| Uživatel | Japonsko |
| Výroba | 1943 až 1945 |
| Vyrobeno kusů | 1098 ks (včetně 6 prototypů) |
Jokosuka P1Y Ginga (japonsky: 銀河, Mléčná dráha) byl pozemní rychlý bombardér japonského císařského námořního letectva užívaný ve druhé světové válce. Spojenci letounu přidělili kódové jméno Frances.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Počátek vývoje letounu spadá do roku 1940, kdy byla zadána specifikace 15-Ši na nový rychlý dvoumotorový bombardér. Projekt se začal uskutečňovat roku 1941, první prototyp Jokosuka P1Y1 vzlétl až v srpnu roku 1943. Letoun měl instalovány dva dvouhvězdicové osmnáctiválce Nakadžima NK9B Homare 11, výzbroj tvořil pohyblivý kulomet v přídi a pohyblivý kanón ráže 20 mm v zadní části kabiny. V trupové pumovnici mohly být zavěšeny dvě pumy o hmotnosti 500kg, nebo jedno torpédo o hmotnosti 800 kg umístěné pod trupem. Během roku 1943 firma Jokosuka zkompletovala celkem šest prototypů P1Y1. Třetí prototyp byl krátkodobě využíván k testům motokompresorové pohonné jednotky TSU-11 pro pilotované sebevražedné pumy Jokosuka MXY7 Óka.
Sériové stroje Ginga měly oproti prototypům dvojici silnějších motorů NK9C Homare 12 o vzletovém výkonu 1361 kW, jejichž výfukové plyny již byly svedeny do několika menších ejektorů. Původně zatahovací ostruhové kolečko bylo zaaretováno ve vysunuté poloze. Hlavňovou výzbroj prvních sériových letounů P1Y1 model 11 tvořil pohyblivý kanón typ 99 model 1 ráže 20 mm v přídi, stejná zbraň se nacházela v zadní části kabiny.
Subverze označená P1Y1a model 11A nesla v přídi pohyblivý kanón a ze zadní polosféry byla bráněná lehčím kulometem typ 2 ráže 13 mm, P1Y1b model 11B pak zdvojeným kulometem stejného typu. Další ze subverzí P1Y1c model 11C byla vyzbrojena jedním pohyblivým kulometem v přídi a zdvojeným 13 mm kulometem v zadní části kabiny.
Noční stíhací varianta z roku 1944, Jokosuka P1Y1-S Bjakkó model 21, byla vyzbrojena jedním obranným kulometem ráže 13 mm a dvěma páry ofenzivních kanónů, umístěných před a za kabinou zaměřených kupředu šikmo vzhůru, tzv. Schräge Musik.
Pro stejnou úlohu byla určena varianta P1Y2-S Kjokkó model 26 s instalovanými dostupnějšími čtrnáctiválcovými pohonnými jednotkami Micubiši MK4T-A Kasei 25a se vzletovým výkonem 1380 kW. Letoun byl vyzbrojen obranným dvacetimilimetrovým kanónem v zadní kabině a dvojicí kanónů typ 99, instalovanou na úrovni odtokové hrany křídla a zaměřenou opět šikmo vzhůru. Výroby těchto nočních stíhacích strojů se ujala firma Kawaniši na své lince v Konanu a v červnu 1944 byl prototyp předveden zástupcům letectva japonského císařského námořnictva.
Většina z 96 vyprodukovaných stojů P1Y2-S byla pro nízký výkon motorů ve vyšších hladinách šikmo uložených kanónů a létala jako námořní bombardovací pod označením Jokosuka P1Y2 Ginga model 16 v subverzích P1Y2a, P1Y2b a P1Y2c v závislosti na kombinacích obranné výzbroje. Některé z těchto strojů měly instalovaný protilodní radiolokátor.
Výroba letounů P1Y byla ukončena v srpnu 1945 po dodání 1098 kusů.
Nasazení[editovat | editovat zdroj]
Japonské námořní letectvo přijalo tyto stroje do výzbroje až v říjnu roku 1944. Letouny byly užívány nejen ke klasickému bombardování, ale v závěru války sloužily i k sebevražedným náletům kamikaze. Vzhledem ke svému doletu byly užívány na dálkové mise, např. 11. března 1945 proti 58. operačnímu svazu viceadmirála Marca A. Mitshera, který kotvil u tichomořského atolu Ulithi. Z 24 vyslaných letounů P1Y1 model 11 byla úspěšná pouze jedna osádka, které se podařil zásah 800 kg pumou na záď paluby letadlové lodě USS Randolph (CV-15). Letadlová loď byla na dva týdny vyřazena z boje.
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka: 3
- Motor: 2x dvouhvězdicový osmnáctiválcový motor Nakadžima NK9B Homare 12 o výkonu 1361 kW nebo 2x Kasei 25a s výkonem 1380 kW
- Hmotnost prázdného letounu: 7265 kg
- Vzletová hmotnost: 10500 kg
- Plošné zatížení: 190,9 kg/m2
- Rozpětí: 20,00 m
- Délka: 15,00 m
- Výška: 4,30 m
- Nosné plocha: 55,0 m²
- Max. rychlost: 546 km/hod
- Rychlost stoupání: 3000 m za 4 min 15 s
- Dostup: 9400 m
- Dolet: 1900 km
- Dolet s příd. nádržemi: 5370 km
- Výzbroj: 1x pevný kanon Type 99 ráže 20 mm, 1x pohyblivý kanon Type 99 ráže 20 mm v zadní část kabiny, bomby do hmotnosti 1000 kg nebo torpédo o hmotnosti 800 kg
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FRANCILLON, René J.. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Yokosuka P1Y Ginga (Milky Way), s. 462 až 468. (anglicky)
- SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska. Plzeň : Fraus, 1998. 79 s. ISBN 80-7238-041-9. Kapitola Jokosuka (Kúgišó) P1Y Ginga (Frances), s. 27-30. (česky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jokosuka P1Y ve Wikimedia Commons- Kamufláže letounu Jokosuka P1Y Ginga
