Přeskočit na obsah

Lužice (okres Most)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lužice
Lužice z jihovýchodu, od horního jižního okraje PP Lužické šipáky.
Lužice z jihovýchodu, od horního jižního okraje PP Lužické šipáky.
Znak obce LužiceVlajka obce Lužice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecMost
Obec s rozšířenou působnostíMost
(správní obvod)
OkresMost
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel580 (2024)[1]
Rozloha8,80 km²[2]
Nadmořská výška245 m n. m.
PSČ435 24
Počet domů209 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduLužice 89
435 24 Lužice u Mostu
luzice@luzice.eu
StarostaJindřich John
Oficiální web: www.luzice.eu
Lužice na mapě
Lužice
Lužice
Další údaje
Kód obce567281
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lužice (německy Luschitz) jsou obec v okrese Most v Ústeckém kraji. Nachází se v nadmořské výšce 245 metrů, necelých 9 km východně od města Mostu. V obci se sbíhají silnice III. třídy č. 25311 z Chouče a Patokryjí a č. 2574 z Korozluk. Silnice do Dobrčic je vinou sesuvů půdy neprůjezdná. Vsí protéká Lužický potok, na kterém byly vybudovány tři rybníky (Lužice I a Lužice III jsou chovné, Lužice II slouží ke koupání). Východní část obce leží na území CHKO České středohoří. Žije zde 580[1] obyvatel.

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1226, kdy jsou v listině zmiňováni Krasen a Konrád z Lužice. V roce 1251 moravský markrabě Přemysl (pozdější král Přemysl Otakar II.) potvrdil držení vsi řádu johanitů. Ve 14. století se majitelé vsi z řad drobné šlechty střídali. V 15. století zde sídlil rod Čečviců. V roce 1453 Lužice prodal Mikuláš z Čečvic Janovi ze Všechlap. Vladykové ze Všechlap prodali ves i s tvrzí v roce 1549 Lobkovicům, kteří je připojili ke svému panství Bílina a později začlenili do svého statku Libčeves, kde zůstaly až do zrušení poddanství v roce 1848. Po roce 1850 se Lužice staly samostatnou obcí v okrese Teplice, v letech 1896–1935 patřily do okresu Duchcov a poté do roku 1960 do okresu Bílina. Od roku 1960 je součástí okresu Most.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 388 obyvatel (z toho 203 mužů), z nichž bylo 62 Čechoslováků, 322 Němců a čtyři cizinci. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, sedm lidí k evangelickým církvím, čtyři k církvi izraelské a jeden člověk byl bez vyznání.[4] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 420 obyvatel: 92 Čechoslováků, 320 Němců a osm cizinců. Kromě římskokatolické většiny ve vsi žilo 27 členů církve československé, dva příslušníci jiných nezjišťovaných církví a dva lidé bez vyznání.[5]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Lužice[6][7][8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 336 350 346 354 374 388 420 277 321 294 275 342 349 366 457
Domy 65 65 71 73 72 74 89 76 88 65 84 117 122 138 174
Data z roku 1961 zahrnují i domy místní části Svinčice.

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Části obce

[editovat | editovat zdroj]

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obcí uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny č. 104 ze dne 9. dubna 2002.[9]

V modro-stříbrně polceném štítě vpravo zlatá lilie nad obrácenou stříbrnou podkovou, vlevo ze zeleného návrší vyrůstající koniklec luční přirozené barvy.

List tvoří dva žerďové pruhy, modro-bílý a bílo-modrý, oba dělené v poměru 2 : 1, každý široký jednu čtvrtinu délky listu, a dva vodorovné pruhy, modrý a bílý v poměru 2 : 1. V horním žerďovém modrém poli bílá, obrácená podkova, z níž nahoru vystupuje žlutá lilie. V bílém poli druhého žerďového pruhu koniklec luční vyrůstající ze zeleného návrší. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.

Heraldicky pravá strana znaku symbolizuje osadu Svinčice – zlatá lilie ukazuje na tehdejšího významného majitele vsi – cisterciácký klášter v Oseku a podkova je symbolem tradičního chovu koní. Koniklec luční ve druhém poli pak představuje Lužice, u které se rozkládá významná Přírodní památka Lužické šipáky, kde se tato chráněná rostlina vyskytuje.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 206. 
  5. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 406, 407. 
  7. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 310. 
  8. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  9. Udělené symboly – Lužice [online]. 2002-04-09 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]