Přeskočit na obsah

Dobrčice (Skršín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dobrčice
Náves
Náves
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecSkršín
OkresMost
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel68 (2021)[1]
Katastrální územíDobrčice u Skršína (2,54 km²)
Nadmořská výška368 m n. m.
PSČ434 01
Počet domů31 (2021)[2]
Dobrčice
Dobrčice
Další údaje
Kód části obce148687
Kód k. ú.748684
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dobrčice (německy Dobschitz) jsou osada, část obce Skršín v jihovýchodní části okresu Most v Ústeckém kraji. Nacházejí se v nadmořské výšce 368 metrů při západním úpatí návrší, zvaného Dobský hřbet.

Název vesnice je odvozen z osobního jména Dobřec nebo Dobrka ve významu ves lidí Dobrcových nebo Dobrkových. V historických pramenech se jméno vsi objevuje ve tvarech: Dobrcicz (1333, 1386), Dobssicz (1422), w dobcziczich (1499), Dobczicze (1549), Dobtschicz a Dobczicz (1565), Dobczicze (1565, 1579 a 1580), Dopcžicze (1628–1634) a Dobschitz (1787 a 1833).[3]

První písemná zmínka o Dobrčicích pochází z roku 1333. Původně stála ve vsi tvrz, která patřila vladyckému rodu z Dobrčic, Přestavlk a Říkovic. Tvrz zanikla už před rokem 1549 a pozemky k ní náležející se staly součástí panství bílinské větve Lobkoviců. Obdobný osud potkal i tvrz v nedaleké Lužici a Měrunicích. Pouze sousední panství Chrámce zůstalo nedotčeno. Vesnice patřila do farního úřadu Lužice. Po roce 1848 se stala osadou Skršína. Osada patřila během let do okresu Teplice (1850–1896), Duchcov (1896–1935), Bílina (1935–1960) a Most (od roku 1960).

Obyvatelstvo se živilo především v zemědělství a bylo povětšinou německé národnosti. Po druhé světové válce po odsunu německého obyvatelstva na zkonfiskovaných pozemcích hospodařil státní statek.

V roce 1979 byla část zchátralých hospodářských budov státního statku zdemolována a na jejich pozemcích vystavěny nové objekty. Zachována byla pouze velká stodola, která byla rekonstruována na dvoupodlažní kulturní dům, kde jsou umístěny i garáže pro hasičskou techniku. Vedle rodinných domů zde bylo postaveno několik rekreačních objektů a v roce 1986 vybudována i zahrádkářská kolonie s 52 zahradními domky.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 115 obyvatel (z toho 56 mužů), z nichž bylo osmnáct Čechoslováků a 97 Němců. Kromě dvou evangelíků byli římskými katolíky.[4] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 134 obyvatel: třináct Čechoslováků a 121 Němců. Až na tři členy církve československé se hlásili k římskokatolické církvi.[5]

Vývoj počtu obyvatel a domů[6][7][8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 123 103 118 123 115 115 134 60 69 65 50 22 50 56 68
Domy 25 25 26 26 22 22 25 20 16 12 14 21 28 31
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Skršín.

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v letech 1869–1950 Dobrčice byly osadou obce Lužice, se kterým patřily nejprve do okresu Teplice, ale v letech 1900–1930 v okrese Duchcov a v roce 1950 v okrese Bílina. Od roku 1960 je částí obce Skršín v okrese Most.[9]

Mineralogická a paleontologická lokalita

[editovat | editovat zdroj]
Lom na porcelanit u Dobrčic

Západně od vsi Dobrčice (severovýchodně od obce Korozluky) se na hřebenu mezi Špičákem (kóta 360 m n. m.) a Jánským vrchem nachází bývalý lom, který byl těžebnou porcelanitu. V lomu se vyskytuje rozmanitá škála vypálených hornin, které dokumentují všechny typy tepelné metamorfózy. Místo je zároveň známé i jako paleontologické naleziště.[10] K vypálení vrstvy nadložního jílu došlo v důsledku přírodního požáru uhelné sloje. Stalo se tak poté, kdy přítoky řeky Ohře odhalily svou erozní činností dosud skrytou uhelnou sloj, u níž poté došlo k přírodnímu zahoření.[11]

Tyto vypálené třetihorní nadložní jíly – porcelanity, těžené u Dobrčic, používaly zejména mostecké důlní podniky pro budování dočasných komunikací v oblasti povrchových dolů v okolí Mostu. Z 20. století jsou doloženy i pokusy o výrobu šperků z dobrčického porcelanitu. Po vytěžení podstatné části ložiska bylo okolí lomu rekultivováno.

Kromě porcelanitu lze na lokalitě nalézt vějířovité až ledvinité agregáty aragonitu a též vzorky černého hematitu. Některé vrstvy porcelanitu obsahují otisky miocénních bažinných rostlin, například kapradin a olší.[11]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Dobrčice, s. 399. 
  4. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 206. 
  5. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 408, 409. 
  7. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 311. 
  8. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  9. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-11-10]. S. 85. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06. 
  10. GODÁNY, Josef; RAPPRICH, Vladislav. Terciér u Lužic-Dobrčic [online]. Praha: Česká geologická služba, 1996-05.08, 2008-11-1818 [cit. 2016-06-14]. Dostupné online. 
  11. a b Dobrčice – těžebna porcelanitu [online]. Severočeské doly [cit. 2016-06-14]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Devět set let obce Skršín. Most: Okresní úřad Most, 2000. 20 s. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]