Obrnice
| Obrnice | |
|---|---|
 Mírová ulice | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Most |
| Obec s rozšířenou působností | Most (správní obvod) |
| Okres | Most |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°30′18″ s. š., 13°41′44″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 042 (2024)[1] |
| Rozloha | 7,46 km²[2] |
| Nadmořská výška | 213 m n. m. |
| PSČ | 435 21 |
| Počet domů | 253 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 3 |
| Počet k. ú. | 3 |
| Počet ZSJ | 3 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Mírová 70 435 21 Obrnice ouobrnice@volny.cz |
| Starosta | Stanislav Zaspal |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Obrnice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 567337 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obrnice (německy Obernitz) jsou obec, která se nachází v okrese Most v Ústeckém kraji u soutoku Bíliny se Srpinou v nadmořské výšce 213 m. Obec leží jen asi 3,5 km východně od města Mostu po silnici I/13. Obec je členem Mikroregionu Srpina. Žije zde přibližně 2 000[1] obyvatel.
V Obrnicích je železniční stanice, kde se k procházející železniční trati Louny–Most připojuje železniční trať z Čížkovic a trať z Žatce, která spojkou bez pravidelné osobní dopravy pokračuje do Odbočky České Zlatníky. Spojení s Mostem kromě vlaků zajišťují též autobusové linky MHD č. 10.
Název
[editovat | editovat zdroj]Původní název vesnice zněl nejspíše Oborná a byl odvozen od polohy v blízkosti obory. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Obernitz (1282), Obernicz (1341), Obrynice (1420), „drží v zápise vesnice Obrnici“ (1463), Woborniczy (1575), Obernitz (1787) a Obernitz (1833).[4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1282, kdy byly Obrnice darovány cisterciáckému klášteru v Oseku. Historie Obrnice pak byla s tímto klášterem úzce spjata. Klášter měl v okolí města vinice, na což dodnes ukazuje pomístní jméno Osecká Vinice na jihovýchodním svahu Keřového vrchu.
Obrnice jsou jako klášterní majetek jmenovány i v potvrzení privilegií oseckého kláštera Janem Lucemburským roku 1341. V roce 1420 císař Zikmund věnoval Obrnice Mikuláši Schönbritzovi za prokázané válečné služby. Od něj přešla ves na Jana z Vřesovic, který byl majitelem v roce 1454. V roce 1460 se Obrnice opět staly majetkem oseckého kláštera. V roce 1531 klášter zastavil Obrnice na dluhy Hanušovi Manvicovi z Patokryj. V letech 1620-1629 patřila ves rytíři Felixi Kaplířovi ze Sulevic. Poté byla opět majetkem kláštera a do panství patřily Obrnice až do konce feudalismu v roce 1848. Po roce 1850 se Obrnice staly osadou obce Střimice a v roce 1909 se osamostatnily.
Obyvatelstvo se původně živilo v zemědělství. V 19. století probíhal rozvoj průmyslu a s ním související nárůst obyvatelstva. U Obrnic vznikaly cihelny, které zaměstnávaly velký počet přistěhovalých dělníků, často Čechů z vnitrozemí. V roce 1910 zde proto byla založena česká obecná škola. Vzniklo zde také velké železniční nádraží.
Za druhé světové války zde byly od roku 1940 zajatecké a pracovní tábory, ve kterých bydlelo velké množství cizinců, kteří pracovali ve zdejší cihelně, štěrkovně, na úpravě trati i v zemědělství.
Po druhé světové válce bylo původní německy mluvící obyvatelstvo vysídleno.
V roce 1960 byly v Českých Zlatníkách a Chanově zrušeny místní národní výbory a obě vsi se staly osadami Obrnic. Rovněž začala přestavba železniční spojky na trati Most-Bílina a s ní související regulace řeky Bíliny, aby nedocházelo k záplavám, které každoročně ohrožovaly obec. Stejně tak došlo k regulaci Srpiny.
V roce 1969 zahájily v Obrnicích provoz Severočeské keramické závody, nyní závod podniku KERAMOST, které zde těží a zpracovávají bentonit. Jednalo se o monopolní produkci v rámci tehdejšího Československa. Obrnice byly plánovány jako středisková obec, což se projevilo v rozsáhlé výstavbě. V roce 1972 byla dokončena nová budova základní školy a o rok později začala výstavba panelového sídliště, zejména pro pracovníky okolních závodů. S ním se postupně budovaly mateřská škola, jesle, obchodní středisko Zlatník, zdravotní středisko, kino a restaurace. Tato výstavba zásadně změnila ráz obce. Původní vesnická zástavba byla zčásti vybourána a nahrazena novými panelovými objekty. V roce 1977 vznikla v Obrnicích také obalovna na výrobu asfaltobetonové směsi pro povrch vozovek. Od roku 1996 má v obci sídlo společnost Eduard, která při výrobě plastikových modelů a doplňků zaměstnává více než sto zaměstnanců.[5][6]
Obrnice byly v roce 2018 obcí s největším podílem osob v exekuci v ČR (51,2 %).[7]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 1 005 obyvatel (z toho 497 mužů), z nichž bylo 418 Čechoslováků, 584 Němců a tři cizinci. Většina lidí se hlásila k římskokatolické církvi, ale žilo zde také 23 evangelíků, 35 členů církve československé, jeden příslušník nezjišťovaných církví a 151 lidí bez vyznání.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 202 obyvatel: 634 Čechoslováků, 560 Němců, dva příslušníci jiné národnosti a šest cizinců. Počet lidí bez vyznání vzrostl na 193. Římských katolíků bylo 874, 52 stoupenců měly evangelické církve, 82 lidí se hlásilo k církvi československé a jeden k nezjišťovaným církvím.[9]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 200 | 328 | 352 | 643 | 965 | 1 005 | 1 202 | 785 | 811 | 666 | 2 520 | 2 201 | 2 351 | 1 841 |
| Domy | 37 | 45 | 48 | 71 | 107 | 125 | 154 | 160 | 230 | 128 | 158 | 163 | 161 | 167 |
| Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Chanov a České Zlatníky. | ||||||||||||||
Obecní symboly
[editovat | editovat zdroj]Obrnice získaly právo užívat obecní znak a vlajku na základě rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 41 ze dne 26. 11. 1999.[12]
Znak
[editovat | editovat zdroj]Ve stříbrném štítě nad sníženým modrým ondřejským křížem modrý vinný hrozen se třemi zelenými listy.
Vlajka
[editovat | editovat zdroj]Bílý list s modrým ondřejským křížem s rameny širokými jednu osminu šířky listu, jejichž osy vycházejí z poloviny žerďového a vlajícího okraje a z dolního rohu a cípu. Nad křížem modrý vinný hrozen se třemi zelenými listy. Poměr šířky k délce listu je 2:3.
Ondřejský kříž symbolizuje křižovatku železničních tratí, jejichž výstavba podnítila rozvoj obce. Vinný hrozen odkazuje na nejstaršího známého majitele obce cisterciácký klášter v Oseku, který měl v okolí vinice. Tři listy vinné révy symbolizují Obrnice a její dvě osady.
Seznam ulic
[editovat | editovat zdroj]- náměstí 5. května
- Dukelská
- K Vinici
- Mírová
- Nádražní
- Nová výstavba
- Rudé armády
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Kaple Nejsvětější Trojice na návsi, restaurovaná v letech 2007–2008
- Sousoší svatého Jana Nepomuckého a svatého Antonína Paduánského u kaple. O sousoší vedou Obrnice soudní spor s městem Horní Jiřetín. Ten tvrdí, že socha je jeho majetkem a žádá její vrácení. Obec Obrnice, která zaplatila její opravu a na jejímž pozemku stojí, se však brání.[13]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Obrnice, Obernitz, s. 248.
- ↑ Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 44564325, EDUARD - MODEL ACCESSORIES, spol. s r.o., datum přístupu 2017-08-14
- ↑ Výroční zpráva EDUARD - MODEL ACCESSORIES, spol. s r.o. za rok 2015
- ↑ Kde žije nejvíc Čechů v dluhové pasti? Podívejte se na novou mapu exekucí. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-02-13 [cit. 2019-01-13]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 219.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 225.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 408, 409.
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 311.
- ↑ Obecní znak a vlajka
- ↑ Článek Mosteckého deníku. mostecky.denik.cz [online]. [cit. 2009-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-22.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Obrnice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Obrnice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
- Obrnice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Historie obce
- Kaple v Obrnicích
