Svatý Blažej
| Svatý Blažej | |
|---|---|
 Socha svatého Blažeje na sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci | |
| biskup a mučedník | |
| Narození | ? Sivas |
| Úmrtí | 316 Sivas |
| Příčina úmrtí | poprava stětím |
| Svátek | 3. února |
| Období | pozdní Římská říše |
| Vyznání | katolická církev |
| Úřady | biskup |
| Uctíván církvemi | všechny křesťanské církve s kultem svatých |
| Atributy | biskupská berla, kniha, žehná nemluvně |
| Patronem | při krčních a ušních nemocech, počítán ke čtrnácti svatým pomocníkům |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Blažej, též Blasius, Blaise, Blas, Blaž, Vlas, Vlaho († 316) je světec katolické, ortodoxní a arménské církve, biskup a mučedník, původní profesí lékař, podle tradice jeden ze Čtrnácti svatých pomocníků a ochránce při onemocnění krku. Ve východním křesťanství je ctěn jako svatý lékař-nezištník.
Život
[editovat | editovat zdroj]Blažej byl biskupem v maloasijské Sebastě, sídelním městě římské provincie Arménie, což je dnešní Sivas v Turecku. Za římského císaře Licinia byl pronásledován, a nakonec podstoupil mučednickou smrt roku 316. Jeho úcta se rozšířila po celé církvi, zejména díky legendě Vita sancti Blasii, jež popisuje jeho životní osudy. O věrohodnosti legend, stejně jako u ostatních římských prvomučedníků, přetrvávají určité pochybnosti.
Úcta
[editovat | editovat zdroj]Roku 972 byly relikvie (lebka a paže) sv. Blažeje přeneseny do Dubrovníka, kde jsou dodnes uchovávány ve zlatém relikviáři v Dómském muzeu (chorvatsky sveti Blaž nebo sveti Vlaho). Blažej je patronem tohoto města a pro nezávislou Dubrovnickou republiku (1358–1808) měl podobný symbolický význam jako evangelista Marek pro konkurenční Benátky. Další ostatky se dostaly do Německa a Rakouska, kde se Blažej stal patronem císařů (Schwarzwald, Brunšvik, Quedlinburg). Blažej je také patronem lékařů, hřebenářů, hudebníků žesťových nástrojů, zedníků a stavitelů, tkalců, ševců, pekařů a divoké zvěře. Je přímluvcem při onemocněních krku, uší, zubů, patří ke Čtrnácti svatým pomocníkům. Jako svatý Vlas je uctíván ve východní církvi.
Svatoblažejské požehnání
[editovat | editovat zdroj]Den liturgické památky v římskokatolické církvi je 3. února, kdy se v kostelech udílí tzv. Svatoblažejské požehnání. V pravoslavné církvi se slaví 16. únor.
Text: Na přímluvu sv. Blažeje, biskupa a mučedníka ochraňuj tě Bůh od nemocí krčních i všelikého jiného zla. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
Novější text, ve mši: Všemohoucí Bůh ať vás chrání ode všeho zlého a na přímluvu svatého Blažeje ať vás provází svým požehnáním a posiluje vás, abyste mohli ve zdraví duše i těla naplnit své poslání a dosáhnout spásy ve společenství svatých. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Novější text, mimo mši, pro jednoho: Na přímluvu svatého Blažeje ať Vás (Tě) Bůh chrání ode všeho zlého a zachová ve zdraví duše i těla. Ve jménu Otce i Syna † i Ducha svatého. Amen.
Lidové náboženství
[editovat | editovat zdroj]V české lidové kultuře byl svátek svatého Blažeje chápán jako poloviční svátek a lidé se proto vyhýbaly některým pracím, včetně předení. Věřilo se, že porušení tohoto tabu vede k různým neštěstím. V tento den se také pořádali žáci obchůzky, při kterých si vykoledovali různé naturálie, jak pro sebe, tak pro svého učitele. Zvyk zahrnoval jednoduché kostýmy, tance a žertovné popěvky; v Blatnici také tanec s dřevěnými šavlemi. Obchůzky postupně zanikaly po vydání Hasnerova zákona z roku 1869, který stanovoval učitelům pevný plat.[1] Kromě toho byl Blažej stejně jako v oficiálním kultu spojován s ochranou před nemocemi krku a ochranou dobytka. O jeho svátku si tak například třeli krk hromničkou, proti bolestem krku měly chránit i v ten den požehnané housky, na Manětínsku zvané maultašky. Blažeji se kromě toho obětovaly svíčky a žehnalo se chlebu a vodě, které měli zajistit zdraví lidí i domácích zvířat. Světec byl také chápán jako „vlčí pastýř“ a cedulka s jeho jménem, zastrčená do pastýřské hole, měla chránit před vlky.[1] Blažejovi byla připisována i moc nad počasím[pozn. 1] a do větru se proto házel popel, sůl a mouka, aby byly nakrmeny větry a neškodily. [2]
V ruské lidové kultuře byl Blažej především ochráncem dobytka, což je role, kterou sdílel se svatým Mikulášem a Jiřím. Blažejova ikona byla umísťována do chléva, a tou se také dobytku žehnalo na jeho svátek. [3]
Podle některých hypotéz obraz svatého Blažeje slovanského lidového náboženství, který zdůrazňuje jeho vztah k dobytku a obecně zvířatům, do jisté míry odráží předkřesťanský kult boha stád Volose, respektive Velese. Ve východoslovanském prostředí byl Blažej zobrazován na koni či obklopený zvířaty, byl nazýván „kravím bohem“ a jeho svátek „kravím svátkem“. Synkrezi obou postav také mohla napomoci podobnost mezi jeho ruskou podobou jména Blažej: Vlasij/Vlas, jménem Volos a obecným slovem „vlas“. Kromě lidských vlasů a ochlupení existuje i souvislost s jiným „vlasem“, červem tenkým jako vlas, který měl podle lidových představ napadat lidi i zvířat a způsobovat jim nemoci. S vlasy může souviset i zákaz předení na jeho svátek.[4]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
Pravoslavná ikona sv. Vlase
Sv. Blažej, socha J. Stammela, kaple v opatství Admont
Epizoda z Blažejova života, 13. století, Francie
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ snad kvůli podobnosti Blasius, latinské formy jména, s německým blasen, „foukat, vát“)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 VEČERKOVÁ, Eva. Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 978-80-7429-627-7. S. 16–17.
- ↑ VONDRUŠKA, Vlastimil. Církevní rok a lidové obyčeje aneb kalendárium světců a světic, mučedníků a mučednic, pojednávající o víře českého lidu k nim, jakož i o liturgii katolické. České Budějovice: DONA, 1991. ISBN 80-85463-03-2. S. 46–47.
- ↑ IVANITS, Linda J. Russian Folk Belief. [s.l.]: M. E. Sharpe, 1989. Dostupné online. ISBN 0-87332-422-6. S. 28. (anglicky)
- ↑ GAJDOŠÍKOVÁ ŠEBETOVSKÁ, Michaela. Veles. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2023. ISBN 978-80-7465-594-4. S. 124–126.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
- Obřady žehnání. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství ve spolupráci s komisí ČBK pro liturgii, 2013. 607 s. ISBN 978-80-7195-647-1.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatý Blažej na Wikimedia Commons
