Kyselina ricinolejová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kyselina ricinolejová
Strukturní vzorec

Strukturní vzorec

Obecné
Systematický název (9Z,12R)-12-hydroxyoktadec-9-enová kyselina
(R)-12-hydroxy-9-cis-oktadecenová kyselina
Triviální název kyselina ricinolejová
Anglický název Ricinoleic acid
Německý název Ricinolsäure
Funkční vzorec C7H13(OH)C10H19COOH
Sumární vzorec C18H34O3
Vzhled kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS
PubChem
ChEBI
SMILES O=C(O)CCCCCCC\C=C/C[C@H](O)CCCCCC
InChI 1S/C18H34O3/c1-2-3-4-11-14-17(19)15-12-9-7-5-6-8-10-13-16-18(20)21/h9,12,17,19H,2-8,10-11,13-16H2,1H3,(H,20,21)/b12-9-/t17-/m1/s1
1/C18H34O3/c1-2-3-4-11-14-17(19)15-12-9-7-5-6-8-10-13-16-18(20)21/h9,12,17,19H,2-8,10-11,13-16H2,1H3,(H,20,21)/b12-9-/t17-/m1/s1
Vlastnosti
Molární hmotnost 298,461 g/mol
Hustota 0,945 g/cm3
Rozpustnost ve vodě nerozpustná
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyselina ricinolejová (systematický název (9Z,12R)-12-hydroxyoktadec-9-enová kyselina) je omega-9 nenasycená mastná kyselina.[1]

Tato mastná kyselina je hlavní složkou ricinového oleje a asi 90 % z něj tvoří triglyceridy kyseliny riconolejové.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Kyselina ricinolejová se vyrábí zmýdelněním nebo frakční destilací hydrolyzovaného ricinového oleje.[2].

První pokus o přípravu této kyseliny provedl roku 1888 Friedrich Krafft.[3]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Zinečnatá sůl kyseliny ricinolejové se používá ve výrobcích pro osobní hygienu, jako jsou například deodoranty.[4][5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ricinoleic acid na anglické Wikipedii.

  1. Frank D. Gunstone, John L. Harwood, Albert J. Dijkstra. The Lipid Handbook. 10: CRC Press, 2007. Dostupné online. ISBN 1420009672. S. 1472. (anglicky) 
  2. James AT, Hadaway HC, Webb JP. The biosynthesis of ricinoleic acid. Biochem. J.. May 1965, s. 448–52. PMID 14340094. (anglicky) 
  3. RIDER, T.H. THE PURIFICATION OF SODIUM RICINOLEATE. Journal of the American Chemical Society. November 1931, s. 4130–4133. Dostupné online [cit. 5 February 2013]. DOI:10.1021/ja01362a031. (anglicky) 
  4. zinc ricinoleate [online]. Environmental Working Group. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Tom's of Maine - About Our Products. www.tomsofmaine.com [online]. [cit. 2015-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-01.