Wikipedista:Marija Boshkova/Kostel Božího těla (Slavonice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel Božího Těla ve Slavonicích
Kostel Božího Těla, Slavonice 2.jpg
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Slavonice
Architektonický popis
Stavební sloh gotika, pozdní gotika
Typ stavby kostel
Výstavba 2. pol. 13. století

Kostel Božího těla je nejstarší stavbou ve Slavonicích, která podle pověsti pochází z doby kolem roku 1280. Původně gotická kaple byla vypálena, následně v roce 1437 opravena a v letech 1478-91 pozdně goticky upravena. Dále stavbu doplnilo ještě několik přístaveb, ze kterých jsou nejvýznamnější barokní severní boční loď (1677) a Loretánské kaple (1820). Poslední oprava proběhla na konci 19. století. Od roku 1958 je kostel kulturní památkou České republiky.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní gotická kaple byla podle pověsti postavena na místě, kde byla opakovaně nalezena Eucharistie, odcizená z farního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Přestože ukradená Eucharistie byla opakovaně vracena do původního kostela, pokaždé se znovu objevovala na původně nalezeném místě, což bylo podnětem pro stavbu kaple na tomto místě.[2][3] Kaple byla vypálena husity poté, co se jim nepodařilo dobýt Slavonice. Po ní zůstalo zachováno gotické obvodové zdivo a presbytáře. Na spáleništi byl v letech 1478-91 vystavěn nový dvojlodní poutní kostel Božího těla s využitím starších konstrukcí.

Koncem 16. století se kostel stal protestanským a byl zasvěcen sv. Duchu. Od roku 1620 byl zase katolický. V kostele přebývali od 15. století až do r. 1783 poustevníci. Dnes zde lze spatřit náhrobek poustevníka Leopolda Mendiga, jenž r. 1778 zemřel po 53 letém pobytu v poustevně. Tato poustevna byla zrušena během reforem Josefa II.[4]

V roce 1677 byla přistavěna severní barokní loď. V roce 1820 pak Loretánské kaple, která patří mezi poslední Loretánské kaple zbudované v českých zemích.

Popis[editovat | editovat zdroj]

klenba
půdorys kostela

Kaple z roku 1280 byla nižší než současný kostel. Její klenbu nesly oblé přípory a stěny členily zalamované římsy. Nově nadstavěná loď od roku 1478 je rozdělená na dvoulodní prostor pomocí osmibokých pilířů. Ve dvou středových polích se objevuje pozdně gotická hvězdová klenba. V krajních polích je křížová klenba s tenkými žebry, které vybíhají přímo z pilířů a zdí.[5][6]

Vnějšek kostela je členěn vysokými odstupňovanými opěráky. Okna jsou zaklenuta lomeným obloukem.

Západní portál je sedlový, profilovaný pozdně gotický, postavený někdy kolem roku 1500.[6]

Na jižní straně lodi je mozaika svatého Kryštofa podle návrhu Leopolda Forstnera,[7] provedená v roce 1933. Na vnější straně čelní zdi jsou vidět fragmenty malby Panny Marie.

Na severní straně je přistavěn raně barokní trakt boční lodi, otevírající se do dvoulodí třemi arkádami. Loď je sklenuta valenými klenbami s výsečemi a prolomená okny s půlkruhovými záklenky.[8] Loretánská kaple se nachází na jižní straně dvoulodí, kde byla 8. října 1820 přemístěna mariánská soška ze zrušené Lorety ve Vratěníně.

V patře je kruchta, vyložená na krakorcích.[9]

Oltáře[editovat | editovat zdroj]

V kostele je celkem 10 oltářů: hlavní oltář, Milostný oltář, oltář sv. Jana Nepomuckého, oltář Bolestné Matky Boží, oltář sv. Floriána, oltář Panny Marie, oltář Paní nejsvětějšího srdce Ježíšova, oltář sv. Kříže a Boží hrob, oltář Nebeské Královny a oltář Panny Marie Sněžné. Součástí kostela je i jedna kaple.

hlavní oltář

Hlavní oltář v kostele je ranně barokní, asi z počátku 2. poloviny 17. století. Je zde vyobrazeno Korunování Panny Marie s Ježíšem, Bohem Otcem a Duchem Svatým. Na oltáři jsou čtyři sochy: svatého Јana a svatého Leopolda (dole), Františka z Assisi a Antonína z Padovy (nahoře). Sochy jsou ručně malované. Na menze zůstala zachována sloupová architektura o dvou kanelových sloupech s kompozitními hlavicemi. Sloupy jsou zlacené.[6]

Milostný oltář

Na takzvaném „Milostném oltáři”, je opět viditelná sloupová architektura, tentokrát s dvěma anděly a andílky adorujícími hostii. Oltář se nejdřív nacházel uprostřed chrámu. Pod ním byla pozdně gotická menza, ve které je hromada kamenů, v níž byla nalezena r. 1280 svatá Hostie. Poté, co se zjistilo, že oltář není původní, byl odsunut k stěně hlavní lodi. Oltář byl zhotoven v roce 1780 a později byl dvakrát renovován.

Uprostřed oltáře svatého Jana Nepomuckého, v zasklené skříni, stojí světcova ocha. Na horní části stály sochy svatého Cyrila a svatého Metoděje z konce 19. století, ze kterých je dnes zachovaná pouze jedna.[6]

Ve vitríně oltáře Bolestné Matky Boží jsou sochy mrtvého Krista a Panny Marie. Na vrchu je socha Boha Otce a na stranách sochy svatého Kryštofa a svatého Jana Nepomuckého.

Oltářní obraz svatého Floriána znázorňuje sv. Floriána, jak hasí oheň. Součástí oltáře je socha svaté Filomény a obraz Panny Marie.

Oltář s názvem Lurdská Matka Boží obsahuje sochu Panny Marie, vytvořenou v roce 1880 na počest 600. jubilea kostela.

Obraz Panny Marie je také vyobrazen na oltáři Paní nejsvětějšího srdce Ježíšova.

Vedle vstupního portálu je oltář svatého Kříže a Boží hrob. Tento dřevěný oltář patří k nejstarším v kostele.

Oltář Nebeské Královny nebo oltář duší v očistci se nachází nad schody do horního ochozu. Je na něm vidět socha Panny Marie s anděly. Oltář Panny Marie Sněžné se skládá z obrazu Bohrodičky a Ježíše. Původní obraz je v kostele svatého Jana Křtitele ve Slavonicích.[10]

Na západní straně lodi kostela je kruchta, kde jsou umístěny varhany od roku 1900.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Mozaika sv. Kryštofa[editovat | editovat zdroj]

mozaika sv Kryštofa

Jižní vnější stěnu kostela zdobila malba, později nahrazena skleněnou mozaikou svatého Kryštofa v roce 1933. Autor návrhu této mozaiky je Leopold Forstner. Provedl ji Fr. Grötzer v roce 1934.[1] Dílo je 4,5 m vysoké a 1,5 m široké. Mozaika je umístěna 2,6 m nad zemí.

Zobrazení svatého Kryštofa představuje obvyklý ikonografický typ. Světec nese na pravém rameni Krista, v levé ruce drží větev s listy. Kristus na rameni světce drží královské jablko. Dílo je provedeno v barevných ploškách. Jedná se o štípané skleněné kostky o přibližné velikosti 1,5 cm x 1 cm. Pojivo mezi kostkami je šedé. Pod mozaikou je pole s nápisem St. Christophorus a datací s rokem 1933.[11]

V současné době je mozaika u spodního okraje zčásti poškozená.

Sluneční hodiny[editovat | editovat zdroj]

sluneční hodiny

Sluneční hodiny na zdech kostelů jsou typickém znakem středověku. Dvoje takové hodiny s vyrytými hodinovými čarami zůstaly až do dnešní doby na poutním kostele Božího těla ve Slavonicích. Nacházejí se na líci kvádru opěrného pilíře lodi, na jižní straně kostela.[12]









Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b kostel Božího Těla a sv. Ducha - Památkový Katalog. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-06-28]. Dostupné online. 
  2. Prohlídka kostela Božího Těla- Sv. Ducha - Graselovy stezky. www.grasel.eu [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online. 
  3. NEVRKLOVÁ, Miroslava. Osobní rozhovor o založení kaple. Slavonice, 25.05.2020.
  4. PROCHÁZKA , Martin a kol. Putování posvátnými místy v okolí Slavonic a Nové Bystřice. 2000. Dostupné z: http://www.archiv.prirodniskola.cz/expedice/kanada2000/putovani.pdf
  5. Město Slavonice. Slavonice – oficiální web města. [online]. 2006. Dostupne z: http://www.i.slavonice-mesto.cz/kaple-a-kostely/d-21361
  6. a b c d POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech. 1.. vyd. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Slavonice - Poutní kostel Božího Těla, s. 360. 
  7. KŘENKOVÁ, Zuzana; ŘÍHOVÁ, Vladislava. Skleněné mozaiky od konce 19. do poloviny 20. století – příspěvek k umělecké topografii Moravy. Zprávy památkové péče [online]. [cit. 2020-06-29]. Roč. 2017/77, čís. 3, s. 207–218. Dostupné online. ISSN 1210-5538. 
  8. Svorník, 2012. Sborník příspěvků z 10. specializované konference stavebněhistorického průzkumu „Sakrální architektura“. Praha: Sdružení pro stavebně historický průzkum, 2012. S. 52-53. ISBN 978-80-87104-61-3.
  9. MICHALOVÁ, Zdeňka. Kostel Božího Těla a další sakrální stavby na nejstarším vyobrazení města Slavonic. Svorník, 2012. Sborník příspěvků z 10. specializované konference stavebněhistorického průzkumu „Sakrální architektura“. Praha: Sdružení pro stavebně historický průzkum, 2012. S. 52-53. ISBN 978-80-87104-61-3.
  10. PROCHÁZKA , Martin a kol. Putování posvátnými místy v okolí Slavonic a Nové Bystřice. 2000. Dostupné z: http://www.archiv.prirodniskola.cz/expedice/kanada2000/putovani.pdf
  11. KNÍŽOVÁ, Michaela a kol. Topografický výzkum exteriérových skleněných mozaik v ČR- odborná mapa se zaměřeným na jejich výskyt a poškození, FCHT VŠCHT Praha, Praha 2015. Dostupné z: http://mozaika.vscht.cz/data/pdf/jhcjh001.pdf
  12. PATRNÝ, Michal. Sluneční hodiny na sakrálních stavbách. 2012. Dostupné z:http://www.shp-metodika.cz/clanek.php?id=478

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Sborník příspěvků z 10. specializované konference stavebněhistorického průzkumu „SAKRÁLNÍ ARCHITEKTURA“ Jindřichův Hradec, zámek, 7. – 10. června 2011
  • MÍCHALOVÁ, Zdeňka: Kostel Božího Těla a další sakrální stavby na nejstarším vyobrazení města Slavonic. 2012.
  • POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech. 1.. vyd. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Slavonice - Poutní kostel Božího Těla, s. 359-361. 
  • SOUKUP, Vladímir: 1000 kostelů, klášterů a kaplí. 2013.


Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]