Kořenovník obecný
 Kořenovník obecný | |
|---|---|
.jpg) Kořenovník obecný (Rhizophora mangle) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | malpígiotvaré (Malpighiales) |
| Čeleď | kořenovníkovité (Rhizophoraceae) |
| Rod | kořenovník (Rhizophora) |
| Binomické jméno | |
| Rhizophora mangle L., 1753 | |
| Synonyma | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kořenovník obecný (Rhizophora mangle) je typickou slanomilnou dřevinou s mohutnými chůdovitými kořeny rostoucí v mangrovech.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
V Americe se vyskytuje na atlantském pobřeží od Severní Karolíny po jižní Brazílii včetně středoamerických ostrovů a na tichomořském pobřeží od severu Mexika po Ekvádor. V Africe roste hlavně na západním pobřeží od Senegalu po Angolu. Druhotně se rozšířil i na mnohé ostrovy v Tichém oceánu, např. Novou Kaledonii, Samou a Havaj.
Vyrůstá na pravidelně zaplavovaných bahnitých mořských pobřežích v tropických a subtropických oblastech, kde patřívá k dominantním rostlinám mangrovů. Je charakteristickou rostlinou přílivových lagun a brakických vod širokých delt řek s proměnlivou salinitou. Roste v místech s neustálým pohybem vody; nejlépe mu prospívají mělká pobřeží s malým sklonem, kde dochází jen k pozvolnému kolísání hladiny a která jsou dostatečně chráněná proti silnému vlnobití. Dřeviny jsou ukotveny v jemném jílovitém bahně s velkým obsahem organické hmoty. Bahno mívá při nasycení vodou pH okolo 6,6 a v suchém stavu asi 3.
Protože v takovém hutném podkladu pravidelně přeplavovaném vodou je nedostatek kyslíku, vytváří kořenovník obecný vzdušné kořeny s pórovitou kůrou, kterými čerpá vzdušný kyslík. Množství kořenů vyrůstající z kmene a někdy i spodních větví pomáhá také při nárazech vody a větru k dobrému upevnění v rozmoklém podkladu.[3][4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Neopadavý strom s rovným kmenem, nebo zřídka keř, který obvykle vyrůstá do výše 5 až 13 metrů, jeho nejnápadnějším poznávacím znamením jsou mohutné obloukovité chůdovité kořeny. Snadno se loupající kůra dosahuje tloušťky až 3 cm, má hrubou strukturu a je světle olivové barvy s šedými skvrnami, narušená místa červenají. Větve bývají přímé nebo široce větvené, jsou pokryty výraznými lenticelami, ze spodních často vyrůstají šikmé podpůrné kořeny. Na ponořených částech větví a kořenů jsou hypertrofní průduchy. Jednoduché vstřícné listy s čárkovitými opadavými palisty a s řapíky o délce 5 až 15 mm vyrůstají převážně jen na koncích větví, mívají délku 7 až 15 cm a šířku 2 až 9 cm. Podlouhle, vejčité listové čepele jsou kožovité a poněkud dužnaté, na horní straně sytě zelené a na spodní žlutavé s černými skvrnami, jsou celokrajné s mírně podvinutým okrajem a u báze klínovité a na vrcholu tupé.
Okolo 1 cm velké, pravidelné, čtyřčetné, oboupohlavné květy vyrůstají na stopkách 5 až 15 mm dlouhých z paždí listů u konců větviček. Rostou osamoceně nebo po dvou až čtyřech ve 2 až 6 cm dlouhých květenstvích. Žlutozelený vytrvalý zvonkovitý kalich má kopinaté lístky dlouhé asi 8 mm. Bílou až bledě žlutou opadavou korunu tvoří chlupaté, čárkovitě kopinaté lístky jen o málo kratší než kališní. Okvětní lístky jsou u báze srostlé. V květu je ve dvou kruzích 8 téměř přisedlých tyčinek dlouhých do 6 mm s prašníky asi 5 mm velkými. Vejčitý semeník je polospodní, nenápadná čnělka okolo 4 mm dlouhá je zakončena dvoulaločnou bliznou.
Převážnou část opylení zajišťuje vítr, květ se může opylit cizím i vlastním pylem. Plodem je zelenavě hnědá, vejčitá, asi 2 až 3 cm dlouhá, jednosemenná, kožovitá bobule. Ploidie je 2n = 36.[3][4][5][6][7]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Semeno v plodu začíná klíčit již v době, kdy plod ještě visí na stromě. Jeho embryo se vyvíjí po dobu 2 až 3 měsíců, pak se klíček prodere osemením a vyroste v kyjovitý, asi 30 cm dlouhý a 1 až 2 cm tlustý útvar (hypokotyl) vážící až 50 gramů. Za další zhruba 3 měsíce se od větve stromu oddělí, tehdy již má někdy v horní části vyvinuté lístky. Tlustým koncem spadne do bahna kde se zaboří a za několik hodin začnou ze zarytého konce vyrůstat kořínky a na opačném konci i lístky. Pokud nebude několik nastávajících přílivů příliš bouřlivých, má nový semenáček naději, že nebude spláchnut do moře nebo zanesen na nevhodné místo. Semenáček na plném slunci povyroste za den až 2 mm, ve stínu 5krát méně, při teplotě pod 19 °C se růst zastavuje.[4]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Hlavní význam kořenovníku obecného je v jeho krajinotvorbě. Napomáhá svými pavučinově spletenými kořeny stabilizovat okraj pevniny – mangrovů – před erozním působením mořských vln a za příhodných podmínek i posouvat pevninu na úkor moře zadržováním bahnitých nánosů řek. Takto nově získaná půda je velmi plodná, obsahuje mnoho organických látek a výhodný poměr uhlíku a dusíku. Kořeny také fungují jako filtr některých kontaminantů. Velkou roli hraje pro mořské živočichy, mezi bentickou makrofaunou přímo spojenou s těmito stromy patří např. 43 druhů mnohoštětinatců, 17 druhů měkkýšů a 27 druhů korýšů. Nemenší význam má i pro vyšší živočichy (ryby, hady, ptáky), kteří tam nacházejí dostatek potravy.
Počet jedinců tohoto druhu celosvětově klesá, ať již kácením nebo narušením ekosystému, např. znečištěním ropou. Proto se v některých oblastech, např. na Floridě, přistupuje k řízenému zalesňování vysazováním mladých rostlinek na příhodných místech pod ochrannou fólií, která snižuje ztráty způsobované přílivovou vlnou, odplavením substrátu nebo poklesem teploty.
Místní obyvatelé používají velmi tvrdého a vodě odolného dřeva pro stavbu mostů, domů, žebra a vesla lodí, rukojeti a zemědělská nářadí, bowlingové koule a také na topení. Sloupnutá kůra a kořeny jsou důležitým zdrojem tříslovin používaných k vydělávání kůží a k barvení tkanin na modro. Ze stromů je získáván latex používaný při výrobě překližky. Plody se zkvašují a vzniká z nich alkoholický nápoj. Trvanlivými listy se pokrývají střechy domorodých obydlí. Tradičně jsou kůra, listy i kořeny, ať formou odvaru nebo sušené drogy, aplikovány k léčení velkého počtu rozličných neduhů.[4][7]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Spleť kořenů -
Vzdušné kořeny -
Kvetoucí porost -
Květy z blízka
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Kořenovník obecný [online]. BioLib, o. s., rev. 30.06.2006 [cit. 2012-07-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Kořenovník [online]. BOTANY.cz, rev. 09.04.2012 [cit. 2012-07-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Rhizophora mangle [online]. CONABIO Comisión Nacional Biodiversidad Mexicana, Mexico City, Mexico [cit. 2012-07-28]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ BARRIE, F. R. Flora Mesoamericana: Rhizophora mangle [online]. Tropicos.org, Missouri Botanic Garden, St. Louis, MO, USA, rev. 20.04.2009 [cit. 2012-07-28]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Dendrologie.cz: Rhizophora mangle [online]. P. Horáček a J. Mencl, rev. 03.02.2007 [cit. 2012-07-28]. Dostupné online.
- ↑ a b POLÍVKA, František. Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí: Kořenovník obecný [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1908 [cit. 2012-07-28]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kořenovník obecný na Wikimedia Commons
