Kořenovník obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKořenovník obecný
alternativní popis obrázku chybí
Kořenovník obecný (Rhizophora mangle)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď kořenovníkovité (Rhizophoraceae)
Rod kořenovník (Rhizophora)
Binomické jméno
Rhizophora mangle
L.
Synonyma
  • Bruguiera decangulata Griff.
  • Rhizophora americana Nutt.
  • Rhizophora samoensis (Hochr.) Salvoza [2][3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kořenovník obecný (Rhizophora mangle) je typickou slanomilnou dřevinou s mohutnými chůdovitými kořeny rostoucí v mangrovech.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Americe se vyskytuje na atlantském pobřeží od Severní Karolíny po jižní Brazílii včetně středoamerických ostrovů a na tichomořském pobřeží od severu Mexika po Ekvádor. V Africe roste hlavně na západním pobřeží od Senegalu po Angolu. Druhotně se rozšířil i na mnohé ostrovy v Tichém oceánu, např. Novou Kaledonii, Samou a Havaj.

Vyrůstá na pravidelně zaplavovaných bahnitých mořských pobřežích v tropických a subtropických oblastech, kde patřívá k dominantním rostlinám mangrovů. Je charakteristickou rostlinou přílivových lagun a brakických vod širokých delt řek s proměnlivou salinitou. Roste v místech s neustálým pohybem vody; nejlépe mu prospívají mělká pobřeží s malým sklonem, kde dochází jen k pozvolnému kolísání hladiny a která jsou dostatečně chráněná proti silnému vlnobití. Dřeviny jsou ukotveny v jemném jílovitém bahně s velkým obsahem organické hmoty. Bahno mívá při nasycení vodou pH okolo 6,6 a v suchém stavu asi 3.

Protože v takovém hutném podkladu pravidelně přeplavovaném vodou je nedostatek kyslíku, vytváří kořenovník obecný vzdušné kořeny s pórovitou kůrou, kterými čerpá vzdušný kyslík. Množství kořenů vyrůstající z kmene a někdy i spodních větví pomáhá také při nárazech vody a větru k dobrému upevnění v rozmoklém podkladu.[3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Plody před dozráním

Neopadavý strom s rovným kmenem, nebo zřídka keř, který obvykle vyrůstá do výše 5 až 13 metrů, jeho nejnápadnějším poznávacím znamením jsou mohutné obloukovité chůdovité kořeny. Snadno se loupající kůra dosahuje tloušťky až 3 cm, má hrubou strukturu a je světle olivové barvy s šedými skvrnami, narušená místa červenají. Větve bývají přímé nebo široce větvené, jsou pokryty výraznými lenticelami, ze spodních často vyrůstají šikmé podpůrné kořeny. Na ponořených částech větví a kořenů jsou hypertrofní průduchy. Jednoduché vstřícné listy s čárkovitými opadavými palisty a s řapíky o délce 5 až 15 mm vyrůstají převážně jen na koncích větví, mívají délku 7 až 15 cm a šířku 2 až 9 cm. Podlouhle, vejčité listové čepele jsou kožovité a poněkud dužnaté, na horní straně sytě zelené a na spodní žlutavé s černými skvrnami, jsou celokrajné s mírně podvinutým okrajem a u báze klínovité a na vrcholu tupé.

Okolo 1 cm velké, pravidelné, čtyřčetné, oboupohlavné květy vyrůstají na stopkách 5 až 15 mm dlouhých z paždí listů u konců větviček. Rostou osamoceně nebo po dvou až čtyřech ve 2 až 6 cm dlouhých květenstvích. Žlutozelený vytrvalý zvonkovitý kalich má kopinaté lístky dlouhé asi 8 mm. Bílou až bledě žlutou opadavou korunu tvoří chlupaté, čárkovitě kopinaté lístky jen o málo kratší než kališní. Okvětní lístky jsou u báze srostlé. V květu je ve dvou kruzích 8 téměř přisedlých tyčinek dlouhých do 6 mm s prašníky asi 5 mm velkými. Vejčitý semeník je polospodní, nenápadná čnělka okolo 4 mm dlouhá je zakončena dvoulaločnou bliznou.

Převážnou část opylení zajišťuje vítr, květ se může opylit cizím i vlastním pylem. Plodem je zelenavě hnědá, vejčitá, asi 2 až 3 cm dlouhá, jednosemenná, kožovitá bobule. Ploidie je 2n = 36.[3][4][5][6][7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Semeno v plodu začíná klíčit již v době, kdy plod ještě visí na stromě. Jeho embryo se vyvíjí po dobu 2 až 3 měsíců, pak se klíček prodere osemením a vyroste v kyjovitý, asi 30 cm dlouhý a 1 až 2 cm tlustý útvar (hypokotyl) vážící až 50 gramů. Za další zhruba 3 měsíce se od větve stromu oddělí, tehdy již má někdy v horní části vyvinuté lístky. Tlustým koncem spadne do bahna kde se zaboří a za několik hodin začnou ze zarytého konce vyrůstat kořínky a na opačném konci i lístky. Pokud nebude několik nastávajících přílivů příliš bouřlivých, má nový semenáček naději, že nebude spláchnut do moře nebo zanesen na nevhodné místo. Semenáček na plném slunci povyroste za den až 2 mm, ve stínu 5krát méně, při teplotě pod 19 °C se růst zastavuje.[4]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Hlavní význam kořenovníku obecného je v jeho krajinotvorbě. Napomáhá svými pavučinově spletenými kořeny stabilizovat okraj pevniny – mangrovů – před erozním působením mořských vln a za příhodných podmínek i posouvat pevninu na úkor moře zadržováním bahnitých nánosů řek. Takto nově získaná půda je velmi plodná, obsahuje mnoho organických látek a výhodný poměr uhlíku a dusíku. Kořeny také fungují jako filtr některých kontaminantů. Velkou roli hraje pro mořské živočichy, mezi bentickou makrofaunou přímo spojenou s těmito stromy patří např. 43 druhů mnohoštětinatců, 17 druhů měkkýšů a 27 druhů korýšů. Nemenší význam má i pro vyšší živočichy (ryby, hady, ptáky), kteří tam nacházejí dostatek potravy.

Počet jedinců tohoto druhu celosvětově klesá, ať již kácením nebo narušením ekosystému, např. znečištěním ropou. Proto se v některých oblastech, např. na Floridě, přistupuje k řízenému zalesňování vysazováním mladých rostlinek na příhodných místech pod ochrannou folií, která snižuje ztráty způsobované přílivovou vlnou, odplavením substrátu nebo poklesem teploty.

Místní obyvatelé používají velmi tvrdého a vodě odolného dřeva pro stavbu mostů, domů, žebra a vesla lodí, rukojeti a zemědělská nářadí, bowlingové koule a také na topení. Sloupnutá kůra a kořeny jsou důležitým zdrojem tříslovin používaných k vydělávání kůží a k barvení tkanin na modro. Ze stromů je získáván latex používaný při výrobě překližky. Plody se zkvašují a vzniká z nich alkoholický nápoj. Trvanlivými listy se pokrývají střechy domorodých obydlí. Tradičně jsou kůra, listy i kořeny, ať formou odvaru nebo sušené drogy, aplikovány k léčení velkého počtu rozličných neduhů.[4][7]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Kořenovník obecný [online]. BioLib, o. s., rev. 30.06.2006, [cit. 2012-07-28]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Kořenovník [online]. BOTANY.cz, rev. 09.04.2012, [cit. 2012-07-28]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d Rhizophora mangle [online]. CONABIO Comisión Nacional Biodiversidad Mexicana, Mexico City, Mexico, [cit. 2012-07-28]. Dostupné online. (španělsky) 
  5. BARRIE, F. R.. Flora Mesoamericana: Rhizophora mangle [online]. Tropicos.org, Missouri Botanic Garden, St. Louis, MO, USA, rev. 20.04.2009, [cit. 2012-07-28]. Dostupné online. (španělsky) 
  6. Dendrologie.cz: Rhizophora mangle [online]. P. Horáček a J. Mencl, rev. 03.02.2007, [cit. 2012-07-28]. Dostupné online. (česky) 
  7. a b POLÍVKA, František. Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí: Kořenovník obecný [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, [cit. 2012-07-28]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]