Karel Juchelka

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Karel Juchelka
Karel Juchelka, Merano, duben 2001
Karel Juchelka, Merano, duben 2001
Narození2. června 1917
Orlová
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. prosince 2009 (ve věku 92 let)
Merano
ItálieItálie Itálie
NárodnostČeši
Vojenská kariéra
HodnostPlk.
Doba služby1939-1945
SloužilČeskoslovenské perutě v RAF
SložkaČeskoslovenská armáda, Československé exilové vojsko
Jednotka68. peruť RAF
Válkydruhá světová válka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Karel Juchelka (2. června 1917, Orlová, Rakousko-Uhersko – 18. prosinec 2009, Merano, Itálie) byl voják Československé armády, příslušník RAF, zakladatel a první velitel Letecké spojovací školy, politický vězeň, emigrant, inženýr pro radarovou techniku u společnosti Airbus S.A.S., přírodní léčitel a psychotronik, autor dvou knih z této oblasti.[pozn. 1][1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodiči Karla Juchelky byli Jakub Juchelka (12. prosinec 1885, Pustá Polom – 1982),[3] zaměstnán jako výhybkář u C. k. privilegované Severní dráhy císaře Ferdinanda a Rudolfina roz. Retzman (15. duben 1888, Brušperk – 1956), žena v domácnosti.[pozn. 2] Rodiče bydleli v letech 1931–1945 v Brně Veveří, v domě na ulici Smetanova č.p. 10 (GPS 49.201197, 16.601714).

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Karel Juchelka měl následující vzdělání:

Hovořil a psal německy, polsky, francouzsky a anglicky.[1]

Válečná a armádní činnost[editovat | editovat zdroj]

Dne 25. května 1939, po okupaci Československa, odešel do Francie, kde byl od 22. srpna 1939 do 13. července 1940 u Francouzské cizinecké legie. Po kapitulaci Francie byl evakuován do Velké Británie, kde byl 31. prosince 1940 zařazen k československému letectvu RAF.[pozn. 3] Od 18. prosinec 1941 byl zařazen k technické brigádě u britské 68. noční perutě RAF v hodnosti nadporučík telefonista (FO).[5][6][7][8] Později sloužil jako radar-navigátor na letadlech de Havilland Mosquito.[1][9]

V Anglii absolvoval několik výcviků:

V Anglii byl také zodpovědný za školení leteckých radistů, např. u 311. perutě RAF. V roce 1944 byl odvelen s dalšími vojáky do Sovětského svazu, kde byla zformována 1. československá smíšená letecká divize.[pozn. 4]

V květnu 1945 přiletěl do Prahy. V poválečném Československu byl zakladatelem a prvním velitelem Letecké spojovací školy,[10] v hodnosti štábního kapitána, později majora. Škola byla založena v září 1945 v Liberci, jejím úkolem bylo cvičit spojovací personál letectva a radiolokační personál pro potřeby letectva, dělostřelectva a hlásné služby. Během podzimu 1945 byla přemístěna do Pardubic, na jaře 1946 do Chrudimi.[10] V roce 1948 zde v rámci akce Hagana bylo vycvičeno např. 15 Izraelců, kteří se účastnili v boji o izraelskou nezávislost.[11] V červnu 1948 zorganizoval Karel Juchelka a Josef Muroň (15. březen 1916)[12][13] ilegální útěk tří žen a dítěte za pomoci letadla Aero C3 (Siebel Si 204D), které odstartovalo z chrudimského letiště do Německa, resp. do Anglie.[14][15][16][17]

Propuštění z armády, vězení[editovat | editovat zdroj]

V roce 1949 byl propuštěn z armády, zatčen a uvězněn na Hradčanech v tzv. Domečku, později byl vězněn na Mírově a v Leopoldově, kde byl ve výkonu trestu 6 let.[pozn. 5][18] V roce 1956 byl propuštěn a přidělen jako pomocný dělník do Třineckých železáren, kde pracoval do roku 1968.

V 90. letech 2é. století byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. Byl členem Československé obce legionářské, jako desátý nejstarší žijící příslušník RAF.

Emigrace[editovat | editovat zdroj]

Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se rozhodl zůstat v zahraničí.[pozn. 6] Po neúspěšné snaze odcestovat do Velké Británie, kde žádal o azyl jako bývalý příslušník RAF, mu byl nabídnut azyl Spolkovou republikou Německo. V Německu získal státní občanství, kvalifikovanou práci, třípokojový byt. V roce 1970 na něj StB založila spis,[19] rodinná vila na nábřeží, na ulici Bezručova 1484/2 (GPS 49.744335, 18.628041), v Českém Těšíně byla komunistickým režimem zkonfiskována. V roce 1982 mu byl zakázán vstup na území ČSSR, když chtěl přijet na otcův pohřeb.[20]

Až do penze v roce 1978, pracoval v leteckých závodech Airbus v Hamburku, jako inženýr a specialista na radary.

Kariéra léčitele[editovat | editovat zdroj]

V 60. letech onemocněl tumorem páteře (paragangliom). To byl impuls ke studiu psychologie, parapsychologie, pranoterapie a bioenergií. Po roce 1978 se i s rodinou přestěhoval do severoitalského lázeňského města Merana, kde v roce 1980 založil společnost Bio Center,[21] zaměřenou na přírodní a psychologickou léčbu nemocných. V této společnosti se věnoval radionice a parapsychologii, tedy práci s podvědomím a duší, jak sám říkal: „Práci v oblasti někde mezi lékařem a knězem“.[20] Během své více než 30leté kariéry léčitele získal klientelu z Itálie, Německa, Rakouska a dalších zemí Evropy.

Po roce 1989 přednášel o svých léčitelských metodách v Československu.

Byl autorem knih: Zdraví pro život (1991)[22] a Vyléčení neuzdravených nemocných (2008).[23]

Povýšení, vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Povýšení[editovat | editovat zdroj]

Čs. vojsko Angl. vojsko
Datum Hodnost Rozkaz Datum Hodnost Rozkaz
poručík telefonista 31. prosinec 1940 P/O
28. říjen 1941 nadporučík telefonista SDVN 30/41 18. únor 1942 F/O ANPL 247/42
28. říjen 1941 nadporučík telefonista Insp.čj,S 969/42
7. březen 1944 kapitán letectva SDVN 4/44
1. červen 1945 štábní kapitán OV 14/45
po roce 1989 Plukovník ve výslužbě

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Pamětní desky[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Hranice na Moravě, vojenská přehlídka
    Hranice na Moravě, vojenská přehlídka
  • Fotografováno během pobytu v Anglii
    Fotografováno během pobytu v Anglii
  • Fotografováno během pobytu v Anglii
    Fotografováno během pobytu v Anglii
  • Fotografováno během pobytu v Anglii
    Fotografováno během pobytu v Anglii
  • Fotografováno během pobytu v Anglii, oprava stíhačky.
    Fotografováno během pobytu v Anglii, oprava stíhačky.
  • Fotografováno během pobytu v Anglii. Povyšování vojáků.
    Fotografováno během pobytu v Anglii. Povyšování vojáků.
  • Fotografováno během pobytu v SSSR
    Fotografováno během pobytu v SSSR
  • Fotografováno po roce 1945, letiště Ruzyně.
    Fotografováno po roce 1945, letiště Ruzyně.
  • Fotografováno po roce 1945, letiště Ruzyně.
    Fotografováno po roce 1945, letiště Ruzyně.
  • Fotografováno po roce 1945, Brno, Smetanova 10.
    Fotografováno po roce 1945, Brno, Smetanova 10.
  • Fotografováno po roce 1945, Brno, Smetanova 10.
    Fotografováno po roce 1945, Brno, Smetanova 10.
  • Fotografováno po roce 1945, v uniformě s označením štábního kapitána:
    Fotografováno po roce 1945, v uniformě s označením štábního kapitána:


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Na jeho náhrobku je text, který se odkazuje na jeho velkou vášeň k létání: „Und meine Seele spannte die Flügel weit aus, flog durch die stillen Lande, als flöge sie nach Hause“ Z básně Mondnacht (Měsíční noc) od Josefa von Eichendorff. Volně přeloženo: „A moje duše zeširoka roztáhla křídla, proletěla nad ztišenými zeměmi, jako by letěla domů...“
  2. ↑ Rod Retzmanů podnikal v Brušperku od roku 1855 v cukrářství. V roce 1885 měli cukrárnu v Orlové. Tradice trvala až do roku 1950, kdy jednomu z potomků, Karlu Recmanovi znárodnili cukrárnu v Českém Těšíně a jeho švagrovi Janu M. Němejcovi cukrárnu v Místku na náměstí. Po roce 1989 tradici obnovila jen větev Retzmanů v Českém Těšíne.
  3. ↑ Do funkce: Admin. and Tech. Duties (česky Admin. a tech. služba).
  4. ↑ Cesta byla přes Egypt, Izrael, Irák a Írán.
  5. ↑ Byl jeden z těch propuštěných stovek zahraničních letců u nás.
  6. ↑ Z dovolené v Jugoslávii se nevrátil a zůstal i s rodinou ve Vídni.
  7. ↑ Pravděpodobně britské medaile 1939-1945 George VI

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f Vojenský ústřední archiv: Letecké karty čs. příslušníků RAF (písmeno J), Juchelka Karel 02.06.1917. 2020-02-26.
  2. ↑ Medvik: Juchelka, Karel. www.medvik.cz [online]. [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ Digitální archív ZA v Opavě: MATRIKA ZA OPN, I-N • inv. č. 8592 • sig. Hr V 11 • 1874 - 1907 • Pustá Polom, Kyjovice. 2020-02-28.
  4. ↑ REDAKCE. Prvňáci se představují: Masarykova základní škola a mateřská škola Český Těšín. Karvinský a havířovský deník. 2019-03-13. Dostupné online [cit. 2020-02-28]. 
  5. ↑ HANÍKOVÁ, Barbora. Čeští letci v Anglii během druhé světové války [online]. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická, 2013 [cit. 2020-02-26]. S. 40 / 61. Dostupné online. 
  6. ↑ FOLPRECHT, Radek. Noční lovci německých bombardérů. Čechoslováci u 68. perutě RAF - iDNES.cz. iDNES.cz. 2016-03-13. Dostupné online [cit. 2020-02-26]. 
  7. ↑ KAUCKÝ, František. Stíhači ohnivých nocí. Ilustrace Autor obálky: Stanislav Přibík. První. vyd. [s.l.]: Magnet Press (ČR), 1990. 124 s. ISBN 80-85110-42-3. 
  8. ↑ RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Kočičí oči. Ilustrace Ilustrace/foto: Vít Hugo Martínek, Autor obálky: Jaroslav Velc. První. vyd. [s.l.]: Modelpres, 1993. 90 s. ISBN 80-901328-2-0. 
  9. ↑ Naši v RAF H-K: CZECH SPITFIRE CLUB. www.czechspitfireclub.cz [online]. [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Československá lidová armáda - LETECKÁ SPOJOVACÍ ŠKOLA CHRUDIM. www.csla.cz [online]. [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  11. ↑ Akce Hagana. ČT2 [online]. Česká televize, 2018 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ ŠTUSÁK, Karel. Memoárová literatura československých pilotů. Na Západě i Východě za 2. světové války [online]. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2008 [cit. 2020-02-26]. S. 92 / 92. Dostupné online. 
  13. ↑ Vojenský ústřední archiv: Letecké karty čs. příslušníků RAF (písmeno M), Muroň Josef 15.03.1916. 2020-03-02
  14. ↑ FCAFA. Free Czechoslovak Air Force [online]. 2011-02-13 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ MODRÁČEK, Jiří. Historie chrudimského polního letiště v době vzniku a za 2. světové války [online]. Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta, Katedra pomocných věd historických a archivnictví, 2019 [cit. 2020-02-26]. S. 51 / 60. Dostupné online. 
  16. ↑ Velení čs. stíhacího letectva ve Velké Británii v letech 1943-1945. www.army.cz [online]. [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  17. ↑ Úlety a únosy. www.vrtulnik.cz [online]. [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  18. ↑ FRÁNEK, Vilém; KONEČNÝ, Karel. Sborník ABS 14/2016 - Archiv bezpečnostních složek [online]. Archiv bezpečnostních složek, 2016 [cit. 2020-02-26]. Kapitola „Operace Vajnory“, s. 135 / 632. Dostupné online. 
  19. ↑ Svazky.cz, Databáze EZO: Karel Juchelka, muž, 02.06.1917, místo narození Orlová, státní příslušnost Československo, datum zavedení 16.05.1970, archivní číslo 12858, archivující útvar S STB OSTRAVA. 2020-02-26.
  20. ↑ a b Osobní sdělení od Ing. Rostislava V. Němejce (*1975), příbuzného K.Juchelky, z 22. listopadu 2012. Děda R.V.Němejce - Jiří Karel Němejc (1925-1987) byl bratrancem K. Juchelky, jejich matky byly sestry. 2020-02-26.
  21. ↑ Juchelka Ing. Karel a Merano (39012) - Massaggi. www.misterimprese.it [online]. [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (italsky) 
  22. ↑ KAREL, Juchelka; VOSTATKOVÁ, Jaroslava. Zdraví pro život. Ilustrace Václav Bláha. První. vyd. [s.l.]: Dominik Trávníček, 1991. 120 s. ISBN 9788090067219. 
  23. ↑ JUCHELKA, Karel. Vyléčení neuzdravených nemocných. První. vyd. [s.l.]: ALMI, 2008. 49 s. ISBN 9788090405943. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KAUCKÝ, František. Stíhači ohnivých nocí. Ilustrace Autor obálky: Stanislav Přibík. První. vyd. [s.l.]: Magnet Press (ČR), 1990. 124 s. ISBN 80-85110-42-3.
  • RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Kočičí oči. Ilustrace Ilustrace/foto: Vít Hugo Martínek, Autor obálky: Jaroslav Velc. První. vyd. [s.l.]: Modelpres, 1993. 90 s. ISBN 80-901328-2-0.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Juchelka&oldid=22923254“