Křemže
| Křemže | |
|---|---|
 Hřbitovní kaple sv. Voršily | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | městys |
| LAU 2 (obec) | CZ0312 545571 |
| Pověřená obec a obec s rozšířenou působností | Český Krumlov |
| Okres (LAU 1) | Český Krumlov (CZ0312) |
| Kraj (NUTS 3) | Jihočeský (CZ031) |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 48°54′18″ s. š., 14°18′20″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 918 (2022)[1] |
| Rozloha | 38,12 km² |
| Nadmořská výška | 521 m n. m. |
| PSČ | 382 03 |
| Počet domů | 1 100 (2021)[2] |
| Počet částí obce | 10 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 10 |
| Kontakt | |
| Adresa úřadu městyse | Náměstí 35 382 03 Křemže oukremze@kremze.cz |
| Starosta | Ing. Josef Troup |
| Oficiální web: www | |
  Křemže | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 545571 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Městys Křemže se nachází v okrese Český Krumlov, kraj Jihočeský. Leží na úpatí hory Kleť uprostřed Chráněné krajinné oblasti Blanský les. Žije zde přibližně 2 900[1] obyvatel.
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
Podle Profouse je Křemže pojmenována podle Křemžského potoka, který pojmenovali Keltové podle divokého druhu česneku rostoucího hojně podél něj. Slovo pochází od *kerem, mající význam i pro cibuli[3] (řecky "κρεμμύδι") z protoindoevropského *ker. Nověji se spíše uvažuje slovanský původ pojmenování od slova "křemen", který se v potoce vyskytuje,[4] či od slovanského slova kremža (říčka tekoucí s velkým hlukem).[5]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1351, kdy byl ve vztahu ke Křemži uváděn plebán Dětřich. Na zdejší tvrzi sídlili vladykové z Křemže, jedna větev vladyků z Chlumu. Jan Smil z Křemže byl přívrženec husitů. Následně vladykové z Křemže zchudli a jejich rod zanikl. V roce 1447 nechal tvrz zbořit Oldřich II. z Rožmberka. Později Křemže patřila majitelům Chlumu. V roce 1668 koupil Chlum s Křemží Jan Kristián I. z Eggenbergu; po vymření všech mužských potomků rodu Eggenbergů přešlo celé panství pod rod Schwarzenbergů.[6] V letech 1850-1887 byla součástí obce i osada Slavče.[7] V 1. světové válce padlo 17 místních občanů.[8]
V květnu 1945 vstoupily do Křemže jednotky armády Spojených států amerických. Po obsazení Křemže pokračovaly americké jednotky v dalším postupu dále na severovýchod směrem k Vrábči a Boršovu. V návaznosti na upřesnění průběhu demarkační čáry mezi americkými a sovětskými jednotkami v Československu probíhala demarkační čára mezi Křemží a Vrábčem; v roce 1992 zde byl odhalen pomník.[9]
S účinností od 1. prosince 2006 byl dne 10. listopadu 2006 obci vrácen status městyse.[10]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kostel sv. Michaela archanděla
- Výklenková kaplička u kostela
- Výklenková kaplička u silnice do Mříče
- Boží muka u hřbitova
- Fara
- Hrad Dívčí kámen, zřícenina na ostrohu při soutoku Křemžského potoka a Vltavy. Hrad byl založen rodem Rožmberků roku 1349 a týmž rodem opuštěn roku 1506. Po 500 letech od opuštění rodem svých zakladatelů přešel do vlastnictví obce Křemže.
- Husův sbor z roku 1930
- Hřbitovní kaple sv. Voršily
- Pomník padlých v první světové válce; autorem pomníku je sochař Jan Vítězslav Dušek.[8][11]
- Pomník Jana Smila ze Křemže na náměstí
- Rozhledna a chata na Kleti[12]
Chráněné části přírody[editovat | editovat zdroj]
- Přírodní památka Vltava u Blanského lesa v katastrálním území Křemže
- Přírodní památka Mokřad u Borského rybníka v katastrálním území Křemže
- Přírodní rezervace Dívčí kámen v katastrálním území Křemže
- Přírovní rezervace Holubovské hadce v katastrálním území Křemže
- Přírodní rezervace Bořinka v katastrálním území Chlum u Křemže
- Přírodní rezervace Kleť v katastrálním území Chlum u Křemže
Místní části[editovat | editovat zdroj]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
- Křemže a okolí
-
Hřbitov s kaplí sv.Voršily
-
Morušovník
-
Lhotka a křížek
-
Chlumeček - památný strom
-
Dívčí kámen
-
Samota Podhradský
-
Pomník u demarkační linie
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ http://www.utexas.edu/cola/centers/lrc/ielex/X/P0938.html Archivováno 9. 3. 2013 na Wayback Machine - Indo-European Lexicon
- ↑ SCHUSSER, František. Druhé putování za růží a lilií. České Budějovice: Veduta, 2009. ISBN 978-80-86829-49-4.
- ↑ http://www.ckrumlov.info/docs/cz/region_histor_hrakre.xml - Hrádek Křemže
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska a kolektiv. Svazek (V) Jižní Čechy. Praha: Svoboda, 1986. S. 83, 115.
- ↑ KOVÁŘ, Daniel. Českobudějovicko - I. levý břeh Vltavy. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2008. 239 s. ISBN 978-80-86829-40-1.
- ↑ a b JEDLIČKA, František. Pomník Obětem 1. světové války [online]. [cit. 2021-05-12]. Dostupné online.
- ↑ Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2021-05-11]. Dostupné online.
- ↑ Rozhodnutí č. 13 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. listopadu 2006
- ↑ Pomníky Velké války na jihu Čech [online]. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích [cit. 2021-05-12]. Dostupné online.
- ↑ rozhledna a chata na Kleti - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-03-21]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Křemže na Wikimedia Commons - Křemže v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Oficiální stránky obce
- Křemežsko a Blanský les
- Spolek pro vojenská pietní místa - Pomník Jana Smila ze Křemže
- VAČKÁŘ, Matěj. Příběh Křemže ve 20. století. České Budějovice, 2021. 144 s. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Marek Šmíd. Dostupné online.
- NOVÁK, Jaroslav. Farnost a obec Křemže v letech 1885 -1920. , 2009. 90 s. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Teologická fakulta. Vedoucí práce Rudolf Svoboda. Dostupné online.
Autoritní data  |
|
|---|