Ozbrojené síly Spojených států amerických

Ozbrojené síly Spojených států amerických United States armed forces
Vojenská přehlídka
Složky armády	Armáda Spojených států Námořní pěchota Spojených států Námořnictvo Spojených států Letectvo Spojených států Pobřežní stráž Spojených států
Velení
Vrchní velitel	Barack Obama
Ministr obrany	Leon E. Panetta
Stav
Věk odvodu	17–45 let
K dispozici pro službu	72 715 332 mužů, věk 18–49 (2008), 71 638 785 žen, věk 18–49 (2008)
Vhodných pro službu	59 413 358 mužů, věk 18–49 (2008), 59 187 183 žen, věk 18–49 (2008)
Roční počet branců	2 186 440 mužů (2008), 2 079 688 žen (2008)
Aktivních vojáků	1 454 515 (2. na světě)
Rezervistů	848 000
Výdaje
Rozpočet	583 miliard $
Podíl na HDP	4,04 % (2007)
Související články
Historie	americká válka za nezávislost americká občanská válka první světová válka (1917–1918) druhá světová válka (1941–1945) studená válka (1945–1991) Válka s terorismem (2001–současnost)

Vojáci Americké armády v Iráku

Ozbrojené síly Spojených států amerických (ang. United States Armed Forces) se skládají z pěti složek: armády, letectva, námořnictva, námořní pěchoty a pobřežní stráže. V aktivní službě je kolem 1 400 000 lidí, s rezervisty pak 3 miliony lidí. Ozbrojené síly USA operují s největším rozpočtem na světě - Spojené státy vynakládají na obranu okolo 50 % veškerých světových nákladů vojenství, spolu se státy NATO je to pak 70 %. Procento HDP amerických výdajů na zbrojení je však jen o něco vyšší než u států západní Evropy. Ozbrojené síly USA jsou v současnosti daleko nejsilnější a technologicky nejpokročilejší bojovou silou, což odpovídá postavení USA co by supervelmoci.

Hlavní složky ozbrojených sil USA

Armáda Spojených států

Armáda spojených států (ang. United States Army) má zodpovědnost za pozemní vojenské operace ozbrojených sil Spojených států.

Letectvo Spojených států

Letectvo Spojených států (ang. United States Air Force) je zodpovědné za vzdušné vojenské operace. Během druhé světové války bylo letectvo součástí Armády Spojených států, od které se oddělilo až v roce 1947.

Námořnictvo Spojených států

Námořnictvo spojených států (ang. United States Navy) je největším na světě.

Námořní pěchota Spojených států

(ang. United States Marine Corps)

Pobřežní stráž Spojených států

(ang. United States Coast Guard)

Americké ozbrojené síly jsou řízeny Ministerstvem obrany Spojených států z Pentagonu. Vrchním velitelem je prezident Spojených států.

Historie

George Washington ve Válce za Nezávislost

Američtí vojáci při vylodění v Normandii

Současný hlavní bojový tank M1 Abrams

Bojový letoun F-22 Raptor používaný americkým letectvem

Americké námořnictvo disponuje nejsilnější světovou flotilou

Ozbrojené síly Spojených států amerických se zapojily do velké části hlavních konfliktů 20. století. Americká armáda pomohla porazit císařské a později i nacistické Německo v obou světových válkách a také společně s námořní pěchotou v závěru druhé sv. války i císařské Japonsko, za použití atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki. Po druhé světové válce bojovala americká armáda také v Koreji v letech 1950–1953 a ve Vietnamu, z kterého se americká armáda stáhla po podepsání mírové smlouvy v r. 1973. Americká armáda se také zúčastnila úderů leteckých sil Severoatlantické aliance v zemích bývalé Jugoslávie, a dalších - viz přehled válek v další části.

V současné době mají USA nejlépe vybavenou a nejsilnější armádu na světě. Tento fakt je způsoben vysokými výdaji na obranu (pro rok 2007 – 716 mld dolarů), tedy rozvojem moderních technologií, jakými jsou například technologie stealth nebo mikrovlnné, sonické a ULF (Ultra-Low Frequency) zbraně, které úspěšně vyvíjejí přední americké korporace. Americká armáda má vysokou bojeschopnost díky dlouholetým zkušenostem (od počátku 20. století, účastnila se přibližně stovky ozbrojených konfliktů nebo intervencí. V poslední době operuje například ve válce v Iráku a v Afghánistánu (v rámci operace Operace Trvalá svoboda a obecnějšího konceptu války proti terorismu).

Základny

V současné době má 823 základen rozmístěných (převážně v USA) a ve více než 130 z 194 zemích světa. (neplatný zdroj!) Od 2. světové války v Německu a v Japonsku, od Korejské války v Jižní Koreji a v dalších zemích. Z mezinárodních vojenských aliancí patří USA k NATO jejímž jsou vedoucím a nejsilnějším členem.

Konflikty, jichž se ozbrojené síly USA zúčastnily

19. století

• Americká válka za nezávislost (1775–1783)
• Britsko-americká válka (1812-1815)
• Mexicko-americká válka (1846-1848)
• Americká občanská válka (1861–1865)
• Války proti Indiánům (1865–1890)
• Španělsko-americká válka (1898)

20. století

• Filipínsko-americká válka (1899-1913)
• Americké zapojení do Mexické revoluce (1914–1919)
• První světová válka (1917–1918) - válka ovšem začala už v roce 1914
• Banánové války (1903–1935) - neoficiální označení pro americké intervence v Karibiku a Střední Americe
  • Intervence v Panamě 1902-1903
  • Okupace Nikaragui 1912-1933
  • Okupace Haiti 1915-1934
  • Okupace Dominikánské republiky 1916-1924
  • Intervence v Hondurasu 1903, 1907, 1911, 1912, 1919, 1924 a 1925
  • Americké zapojení do Mexické revoluce (1914–1919)
• Druhá světová válka (1941–1945) - válka ovšem začala už v roce 1939
• Studená válka (1945–1991)
  • Korejská válka (1950–1953)
  • Válka ve Vietnamu (1964–1975)
• Válka v Zálivu (1990–1991) - válka trvala cca půl roku
• Válka v Jugoslávii (1991-2001) - na straně NATO

21. století

• Válka v Afghánistánu (Operace Trvalá Svoboda, od roku 2001), přibližně 25 tisíc amerických vojáků a včetně Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly přibližně 10 000 vojáků (celkem 35 000), plánována posila 17 tisíc vojáků
• Válka v Iráku (2003–2011), také „Druhá válka v Zálivu“, kolem 150 tisíc vojáků

Ozbrojené složky USA a životní prostředí

Užití defoliantů a kontaminace dioxiny

Mezi lety 1961–1971 letech používala americké letectvo ve vietnamské válce na území Vietnamu, Kambodže a Laosu agent Orange, defolianty a další herbicidy, včetně těch obsahující dioxiny. To způsobilo závažná postižení nově narozených dětí v těchto oblastech. Kontaminace dioxiny je i v současnosti na úrovni 300-400 % bezpečných limitů.

Spotřeba pohonných hmot

Podle článku The Energy Bulletin z roku 2007 jsou americké ozbrojené složky institucí s největší spotřebou ropy na světě. Energy Bulletin dále uvedl, že ozbrojené síly Spojených států amerických (k tomuto datu) provozuje 285 bojových a podpůrných lodí, kolem 4000 vzdušných plavidel a přibližně stejný nebo o trohu větší počet bojových vrtulníků, 28 000 obrněných vozidel, 140 000 vysoce mobilních víceúčelových nepásových vozidel (High-Mobility Multipurpose Wheeled Vehicles), několik stovek dalších letadel a 187 493 jiných dopravních prostředků. Kromě 80 nukleárních ponorek všechna tyto vozidla, plavidla a letadla spotřebovávají ropu.

Udržování armádního vybavení a angažování v současných vojenských operací stojí jednotlivé složky amerických ozbrojených sil (a potažmo americké daňové poplatníky) nejen obrovské množství peněz (samotná válka v Iráku přibližně miliardu dolarů za každých 5 dní), ale i pohonných hmot. Podle údajů CIA World Factbook z roku 2006 má větší spotřebu ropy než americké ozbrojené síly pouze 35 zemí světa. Spotřeba „per capita“ (15 galonů denně) je ještě markantnější – ta je např. 30× větší než v afrických zemích nebo 10× větší než v Číně. Tato spotřeba se sice oproti 80. letům 20. století asi o 1/5 snížila, ovšem v porovnání s dobou 2. světové války je ovšem stále zhruba 15násobná. O distribuci pohonných hmot armádním strojům se stará okolo 40 tisíc vojáků.

Více než polovina z dodaných pohonných hmot je letecké palivo (JP-8), čtvrtina ostatní destiláty, a méně než desetinu tvoří zemní plyn. Motorový benzín představuje jen nepatrný podíl. Největší spotřebu má tedy letectvo. V roce 2006 spotřebovala americká letadla tolik letecké nafty jako za celou 2. světovou válku. Například KC-135 Statotanker (který byl navržen na doplňování paliva za letu) má samotný spotřebu 2650 galonů paliva za hodinu, tanky Abrams na jeden galon ujedou pouhé 0,6 míle (~ 1 km). Velkou spotřebu mají nejen pásová vozidla ale i jeepy a tzv. (Hummer) humvees s 4 mílemi na galon. Téměř 3/4 dodávaných pohonných hmot spotřebují doprovodná vozidla.

Oficiální údaje hovoří o spotřebě 320 000 barelů ropy denně, ale toto číslo nezahrnuje spotřebu smluvních partnerů („kontraktorů“), jimž též proudí ropa resp. její deriváty z prostředků ozbrojených sil a jejichž počet zejména po roce 2003 vzrostl na několik tisícovek.

Emise CO₂

Ředitel Oil Change International, Steve Kretzmann, uvedl data o emisích CO₂ v důsledku posledních válečných konfliktů, do kterých jsou armáda a další složky ozbrojených sil Spojených států zapojeny, a konstatoval, že konkrétně válka v Iráku má na svědomí emise CO₂ ekvivalentní produkci 60 % všech zemí. Dodal: „Tyto informace nejsou běžně dostupné […] protože vojenské emise v zahraničí jsou vyňaty z vyžadovaných národních zpráv podle amerického práva a rámcového sněmu Spojených národů o změnách klimatu.“ (K tomuto výňatku došlo při vyjednávání Kjótského protokolu, na kterém Spojené státy trvaly jménem tehdejšího ministra obrana Williama Cohena a na návrh dr. Jeffreyho Salmona z roku 1997.)

Ochuzený uran

Jiný druh dopadu na životní prostředí pramení z používání zbraní a munice z ochuzeného uranu. Konkrétně v Iráku bylo při první válce v zálivu použito kolem 320 tun tohoto materiálu, data o množství ochuzeného uranu ze současného válečného konfliktu nejsou známa, podle pozorovatelů se však mnohem více než v předchozím konfliktu dostal do obydlených oblastí i center hustě obydlených měst. V mnoha oblastech Iráku (nejčastěji je jmenovaná Fallúdža) byl zaznamenán rekordní nárůst případů rakoviny a rození znetvořených dětí, ohroženi jsou samozřejmě i vojáci, kteří se v postižených oblastí pohybovali.

Přehled bojových uniforem

• 

  Stará uniforma - BDU, dříve používaná všemi složkami

• 

  Armáda - Army Combat Uniform

• 

  Námořní pěchota - MARPAT
  (lesní a pouštní varianty)

• 

  Letectvo - Airman Battle Uniform

• 

  Námořnictvo - New USN Uniform