Vyhlášení války

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vyhlášení 1. světové války (Německé císařství)

Vyhlášení války a vypovězení války je formální akt (psaný nebo formou projevu) nebo psaný dokument, kterým je vyhlášen válečný stav mezi dvěma nebo více státy. Jedná se o termíny právnické a je tedy velmi podstatný obsah obou aktů, který se může shodovat. V takovém případě, že se v obsahu shodují, může jít o pojmy, které se mohou zaměňovat, ale bude to jednání jazykově zavádějící.

Vaníček ve své knize odkazuje na III. Haagskou úmluvu o počátku nepřátelství z roku 1907, která stanoví, že vypovězení války je veřejně deklarovaný akt nepřátelství, kterým se oznamuje, že mezi znepřátelenými stranami nastal válečný stav.[1]

V roce 1945 přijatá Charta Spojených národů nicméně učinila vyhlášení války z jiných než obranných důvodů z hlediska mezinárodního práva nezákonným a proto dnes útočící státy válku již nevyhlašují. [2]

Terminologie[editovat | editovat zdroj]

Válka[editovat | editovat zdroj]

V odborné české i zahraniční literatuře se lze setkat s volným zaměňováním termínu: válka (ang. war) a válečný stav (ang. state of war).

Válka je otevřený ozbrojený konflikt vyhlášený mezi dvěma státy nebo společenskými komunitami, který se projevuje přerušením normálních politických a diplomatických aktivit mezi oběma stranami, případně mobilizací všech jejich dostupných zdrojů. V oblasti, kde ke střetu dochází, může vyústit ve vyhlášení válečného stavu nebo válečné situace.(Francouzsko-česko-anglický sborník vojenských pojmů a definic, Strategicko-politická část)

[3]

Carl von Clausewitz definuje válku jako akt násilí s clem protivníka podřídit se naší vůli. Organizované násilí uskutečňované politickou jednotkou proti jednotce druhé. Pokud toto násilí nemá politický charakter, nemůže se hovořit o válce. [4] Válka je konflikt politický, ve kterém se střetávají ozbrojené síly dvou i více stran.

Vedení války by měla mít svá pravidla, která jsou vymezena v Úmluvě o zákonech a obyčejích pozemní války, která byla podepsaná 18. října 1907 v Haagu a Řád pozemní války (Řád zákonů a obyčejů pozemní války), který je přílohou této úmluvy. Smluvní strany se v preambuli této úmluvy shodli na tom, že při všem úsilí hledat prostředky, aby byl zabezpečen mír a zamezeny ozbrojené konflikty mezi národy, přece je důležité mít na zřeteli případy, kde odvolání se zbraní je přivozeno událostmi, které nemohly být odvráceny jejich úsilím. V dalším textu zejména žádají, aby i v tomto nejkrajnějším případě byly zachovány zájmy lidskosti a stále stoupající požadavky civilizace.[5]

  1. zásada válečné účelnosti – poškozování protivníka všemi účelnými prostředky
  2. zásada právní regulace války – válčící strany nesmí překročit určité meze při výkonu válečného násilí – válečná účelnost nesmí převážit nad právními pravidly vedení války (zákaz totální války)
  3. zásada humanity – omezuje volnost válčících nepřátelům a to tak, že lze uplatňovat násilí přímé pouze vůči vojenský objektům a bojujícím příslušníkům armád a zároveň nesmí používat zbytečně prostředky, které nejsou nezbytné pro zlomení odporu protivníka

OSN 1968 – potvrdilo usnesení konference Červeného kříže, že musí existovat zásady vedení akce za ozbrojeného konfliktu:

  • právo válčících stran používat prostředky k poškození nepřítele není neomezené
  • je zakázáno podnikat útoky proti civilnímu obyvatelstvu[6]

Válečný stav[editovat | editovat zdroj]

Stav vzniklý mezi znepřátelenými stranami (státy nebo jinými subjekty mezinárodního práva) vypuknutím ozbrojeného konfliktu, a to bez ohledu na to zda byla vypovězena válka. Ústava ČR jej definuje jako situaci, kdy je ČR napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení. Válečný stav vyhlašuje Parlament České republiky (Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky). [7]

České právo[editovat | editovat zdroj]

Ústava České republiky vyhlášení války neumožňuje.[8] V Česku lze válečný stav vyhlásit pouze v případě napadení nebo je-li třeba plnit smlouvy o společné obraně.[9] Válečný stav vyhlašuje Parlament České republiky, k přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu je nutná nadpoloviční většina obou komor parlamentu.[10] Pokud je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, vyhlašuje válečný stav Senát.[11] Prezident je poté povinen nařídit mobilizaci. Prezident nemůže v době válečného stavu nebo stavu ohrožení státu vetovat zákony přijaté ve zkráceném řízení.[12]

Podle českých zákonů je příprava a podněcování útočné války a agrese podle § 405a § 406 a § 407 českého trestního zákoníku trestné.[13]

Mezinárodní právo[editovat | editovat zdroj]

Vyhlášení války se řídí třetí Haagskou úmluvou o vypuknutí nepřátelství.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VANÍČEK, Jiří. Právní úprava krizového řízení v ČR. Praha : Eurolex Bohemia, 2006. 402 s. ISBN 80-86861-69-4.  
  2. Charta OSN [online]. . Dostupné online.  
  3. . Dostupné online.  
  4. CLAUSEWITZ, C. O válce. 2008. vyd. Praha : Nakladatelství Academia, 2008. 752 s. ISBN 978-80-200-1598-3. S. 23 - 36.  
  5. . Dostupné online.  
  6. . Dostupné online.  
  7. . Dostupné online.  
  8. Ústavní právo České republiky, kapitola válečný stav, str. 524
  9. čl. 43 odst. 1 Ústavy České republiky
  10. čl. 39 odst. 3 Ústavy
  11. čl. 11 písm. a) ústavního zákona o bezpečnosti České republiky
  12. čl. 8 odst. 3 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky
  13. § 405a, 406 a 407 trestního zákoníku

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]