Vyhlášení války

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ústava České republiky vyhlášení války neumožňuje.[1] V Česku lze válečný stav vyhlásit pouze v případě napadení nebo je-li třeba plnit smlouvy o společné obraně.[2] Válečný stav vyhlašuje Parlament České republiky, k přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu je nutná nadpoloviční většina obou komor parlamentu.[3] Pokud je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, vyhlašuje válečný stav Senát.[4] Prezident je poté povinen nařídit mobilizaci. Prezident nemůže v době válečného stavu nebo stavu ohrožení státu vetovat zákony přijaté ve zkráceném řízení.[5]

Podle českých zákonů je příprava a podněcování útočné války a agrese podle § 405a § 406 a § 407 českého trestního zákoníku trestné.[6]

Vyhlášení 1. světové války (Německé císařství)

Vyhlášení války a vypovězení války je formální akt (psaný nebo formou projevu) nebo psaný dokument, kterým je vyhlášen válečný stav mezi dvěma nebo více státy. Jedná se o termíny právnické a je tedy velmi podstatný obsah obou aktů, který se může shodovat. V takovém případě, že se v obsahu shodují, může jít o pojmy, které se mohou zaměňovat, ale bude to jednání jazykově zavádějící.

Vaníček ve své knize odkazuje na III. Haagskou úmluvu o počátku nepřátelství z roku 1907, která stanoví, že vypovězení války je veřejně deklarovaný akt nepřátelství, kterým se oznamuje, že mezi znepřátelenými stranami nastal válečný stav.[7]

V roce 1945 přijatá Charta Spojených národů nicméně učinila vyhlášení války z jiných než obranných důvodů z hlediska mezinárodního práva nezákonným a proto dnes útočící státy válku již nevyhlašují. [8]

Válka[editovat | editovat zdroj]

V odborné české i zahraniční literatuře se lze setkat s volným zaměňováním termínu: válka (ang. war) a válečný stav (ang. state of war).

Válka je otevřený ozbrojený konflikt vyhlášený mezi dvěma státy nebo společenskými komunitami, který se projevuje přerušením normálních politických a diplomatických aktivit mezi oběma stranami, případně mobilizací všech jejich dostupných zdrojů. V oblasti, kde ke střetu dochází, může vyústit ve vyhlášení válečného stavu nebo válečné situace.(Francouzsko-česko-anglický sborník vojenských pojmů a definic, Strategicko-politická část)

[9]

Carl von Clausewitz definuje válku jako akt násilí s clem protivníka podřídit se naší vůli. Organizované násilí uskutečňované politickou jednotkou proti jednotce druhé. Pokud toto násilí nemá politický charakter, nemůže se hovořit o válce. [10] Válka je konflikt politický, ve kterém se střetávají ozbrojené síly dvou i více stran.

Vedení války by měla mít svá pravidla, která jsou vymezena v Úmluvě o zákonech a obyčejích pozemní války, která byla podepsaná 18. října 1907 v Haagu a Řád pozemní války (Řád zákonů a obyčejů pozemní války), který je přílohou této úmluvy. Smluvní strany se v preambuli této úmluvy shodli na tom, že při všem úsilí hledat prostředky, aby byl zabezpečen mír a zamezeny ozbrojené konflikty mezi národy, přece je důležité mít na zřeteli případy, kde odvolání se zbraní je přivozeno událostmi, které nemohly být odvráceny jejich úsilím. V dalším textu zejména žádají, aby i v tomto nejkrajnějším případě byly zachovány zájmy lidskosti a stále stoupající požadavky civilizace.[11]

1). zásada válečné účelnosti – poškozování protivníka všemi účelnými prostředky

2). zásada právní regulace války – válčící strany nesmí překročit určité meze při výkonu válečného násilí – válečná účelnost nesmí převážit nad právními pravidly vedení války (zákaz totální války)

3). zásada humanity – omezuje volnost válčících nepřátelům a to tak, že lze uplatňovat násilí přímé pouze vůči vojenský objektům a bojujícím příslušníkům armád a zároveň nesmí používat zbytečně prostředky, které nejsou nezbytné pro zlomení odporu protivníka

OSN 1968 – potvrdilo usnesení konference Červeného kříže, že musí existovat zásady vedení akce za ozbrojeného konfliktu:

1). právo válčících stran používat prostředky k poškození nepřítele není neomezené

2). je zakázáno podnikat útoky proti civilnímu obyvatelstvu[12]

Válečný stav[editovat | editovat zdroj]

Stav vzniklý mezi znepřátelenými stranami (státy nebo jinými subjekty mezinárodního práva) vypuknutím ozbrojeného konfliktu, a to bez ohledu na to zda byla vypovězena válka. Ústava ČR jej definuje jako situaci, kdy je ČR napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení. Válečný stav vyhlašuje Parlament České republiky (Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky). [13]

Mezinárodní právo[editovat | editovat zdroj]

Vyhlášení války se řídí třetí Haagskou úmluvou o vypuknutí nepřátelství.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústavní právo České republiky, kapitola válečný stav, str. 524
  2. čl. 43 odst. 1 Ústavy České republiky
  3. čl. 39 odst. 3 Ústavy
  4. čl. 11 písm. a) ústavního zákona o bezpečnosti České republiky
  5. čl. 8 odst. 3 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky
  6. § 405a, 406 a 407 trestního zákoníku
  7. VANÍČEK, Jiří. Právní úprava krizového řízení v ČR. Praha : Eurolex Bohemia, 2006. 402 s. ISBN 80-86861-69-4.  
  8. Charta OSN [online]. . Dostupné online.  
  9. . Dostupné online.  
  10. CLAUSEWITZ, C. O válce. 2008. vyd. Praha : Nakladatelství Academia, 2008. 752 s. ISBN 978-80-200-1598-3. S. 23 - 36.  
  11. . Dostupné online.  
  12. . Dostupné online.  
  13. . Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]