Malonty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Malonty
Kostel svatého Bartoloměje
Kostel svatého Bartoloměje
Znak obce MalontyVlajka obce Malonty
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0312 545619
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Okres (LAU 1) Český Krumlov (CZ0312)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Kaplice
Historická země Čechy
Katastrální výměra 61,28 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 390 (2019)[1]
Nadmořská výška 681 m n. m.
PSČ 382 41 až 382 91
Zákl. sídelní jednotky 9
Části obce 8
Katastrální území 9
Adresa obecního úřadu Malonty 27
38291 Malonty
Starosta Vladimír Malý
Oficiální web: www.obecmalonty.cz
Malonty
Malonty
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Malonty (německy Meinetschlag) leží v okrese Český Krumlov, kraj Jihočeský. Nachází se na severozápadním okraji Novohradských hor v nadmořské výšce 681 m. Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1360.[2] Zakladateli Malont byli němečtí kolonisté, kteří byli povoláni od pánů z Michalovic z Horních Rakous do Čech, aby zde vymýtili lesy. Tito osídlenci založili v okolí obce dvě sklárny, měli i dva domy s právem vařit pivo.

Původní název obce Menholt se změnil na Maynholthov a kolem roku 1364 na Maynatisslag. Donedávna používaný název Meinetschlag se vyvinul z původního Meinholtsslag – Meinholtova paseka nebo mýtina. České jméno obce mělo nejdříve tvar Manholty a z toho vzniklo přesmykem Malonty.

V roce 1387 přecházejí Malonty spolu s velešínským a benešovským panstvím na Petra II. Roku 1456 patřily Malonty Jakubu Czandlovi. Dne 17. června 1583 zastavil Petr Vok z Rožmberka úroky ze vsi Malonty. Malonty v té době tvořili vlastní rychtu a patřily k nim i osady Meziříčí a Jaroměř. V roce 1611 přešly Malonty na pány ze Švamberka a po bitvě na Bílé hoře, v roce 1620 se Malonty staly majetkem hraběte Buqoye (panství novohradské).

První písemná zpráva o zdejší škole je z roku 1686.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

V Malontech nebo v jejich nejbližším okolí se nachází rybníky, Velký a Malý hodonický, Daňka a Veliška. Kolem obce teče potok Kamenice, na kterém je postavena nádrž Květoňov, která každoročně hostí mistrovství světa v muškaření.[zdroj?] Nedaleko se nachází nádrž Dobechov, ve které končí potok Dobechovský. Další je Soběnovská přehrada, která je považována za nejstarší nádrž v jihočeském regionu (1925).[3] Nachází se zde také mnoho malých rybníků, které nemají jiné než rybářské nebo chovatelské účely.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

  • Bělá (Zirnetschlag) – 3 km jižně od Malont. Vznik obce je datován před rok 1358. Pod názvem Byela ji založili páni z rodu Michalovců z Velešína. Již před rokem 1412 byla v držení pánů z Rožmberka. Petr Vok prodal v roce 1492 panský dvůr v Bělé Šavlovi z Tiché za 60 kop grošů. Konečným vlastníkem se stal šlechtický rod Buquoyů. Ves byla až do nedávné minulosti zaměřena na zemědělství a lesnictví. Některé chalupy jsou využívány k rekreaci. V současné době je zde pouze restaurace. Dominantou obce je kaple, která je částečně rekonstruována.
  • Bukovsko – Ves 3 km jižně od Malont, místní služby již zanikly. Využívány další rekreační chalupy.
  • Desky – Ves je využívána především rekreanty (chaty, chalupy a rekreační zařízení k dětské rekreaci). Nachází se 3 km severně od Malont.
  • Jaroměř – V letním období zde funguje dětské rekreační zařízení.
  • Meziříčí – Původním jménem Ulrich se nachází 2 km severně od Malont se zbytkem zemědělské výroby. Nachází se zde také soukromá pila.
  • Radčice – Osada s převážně rekreačním využitím. Nachází se zde východně od Malont nad Pohořským potokem. V letním období je okolí potoka využíváno mnoha skautskými oddíly ke stanování.
  • Rapotice

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 206. 
  3. KOSTOHRYZOVÁ, Romana. Soběnovská přehrada [online]. ČRo České Budějovice, 2011-05-12 [cit. 2013-10-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]