Železniční trať České Budějovice – Černý Kříž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
(České Budějovice) Odbočka Rožnov – Černý Kříž
Boršov nad Vltavou, nový železniční most
Boršov nad Vltavou, nový železniční most
Číslo 194
Provozovatel dráhy SŽDC
Dopravce GW Train Regio, České dráhy
Délka 83,8 km
Rozchod koleje 1435 mm (normální)
Napájecí soustava neelektrizovaná trať
Maximální rychlost 75
OpenStreetMap mapová data
Průběh trati
Legenda
119,750 České Budějovice
Trať 199
České Budějovice již. zast.
116.044
0
Odbočka Rožnov Trať 196
silnice I/3
3.643 Boršov nad Vltavou
Vltava
vlečka SSŹ, voj. letiště
6.572 Černý Dub
silnice II/143
8 Hradce
10.981 Vrábče
silnice II/143
čelní srážka osobních vlaků 3. 5. 2018[1]
13.927 Křemže
Křemžský potok
15.763 Holubov
17.871 Třísov
lom Plešovice
20.055 Plešovice
22.145 Zlatá Koruna
vlečka Jitka
25.008 Přísečná
25.300 Domoradice
27.111 Český Krumlov
Polečnice
silnice II/39
vlečka papírna Větřní
32 Kájov
Polečnice
Polečnice
36.028 Mezipotočí
silnice I/39
41.814 Hořice na Šumavě
Polečnice
48.354 Polná na Šumavě
Polečnice
50.495 Polečnice
vlečka voj.
53.555 Hodňov
Olšina
55.338 Žlábek
58.276 Černá v Pošumaví
silnice I/39
57.4
Vltava
VN Lipno (zátoka)
61.1 Pestřice
64.6 Horní Planá
64.6 Pernek na Šumavě
63.46 Horní Planá zastávka
63.749 Horní Planá
67.592 Pernek na Šumavě
Vltava
71.348 Nová Pec
74.01 Ovesná
79.764 Pěkná
trať do Číčenic
83,8 Černý Kříž
do Nového Údolí(trať 197)

Železniční trať (České Budějovice) Odbočka Rožnov – Černý Kříž (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 194) je jednokolejná regionální trať, která z (Českých Budějovic), resp. odbočky Rožnov přes Český Krumlov, Kájov a Novou Pec do Černého Kříže. Pravidelnou osobní dopravu zajišťuje společnost GW Train Regio, na trati také jezdí expresy Českých drah.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do 2. světové války[editovat | editovat zdroj]

Provoz na trati byl zahájen na úseku do Kájova 19. listopadu 1891, do Nové Pece (tehdy Želnavy) 4. července 1892 a do Černého Kříže 12. června 1910, zároveň s tratí z Volar do Haidmühle. Trať do Nové Pece (původně Želnavy) vybudovala Rakouská společnost místních drah, dopravu ale od počátku provozovaly státní dráhy, k 1. lednu 1894 byla trať zestátněna, takže úsek Želnava – Černý Kříž stavěly již státní dráhy[2]. Stanice na trati měly zpravidla dvě dopravní koleje a jednu manipulační, dálkově stavěné výměny a mechanická vjezdová návěstidla, ve stanicích Kájov a Želnava byly vybudovány malé výtopny. Dopravu nejprve zajišťovaly smíšené vlaky, které kromě cestujících vozily zejména dřevo ze Šumavy – ve stanici Želnava se nacházelo překladiště vybavené portálovým jeřábem s vlastní elektrárnou, kde se nakládalo dřevo, které sem bylo plaveno Schwarzenberským kanálem, resp. Želnavským smykem, dále v dopravě hrála významnou roli tuha, která se těžila u Černé v Pošumaví a produkty mnohých zemědělských dvorů podél trati.

V meziválečném období trať začala získávat na turistickém významu, turisté se vydávali zejména do oblasti Plešného jezera a Třístoličníku. Pro výletníky byly v letním období vypravovány přímé vlaky z Prahy.

Roku 1938 po Mnichovské dohodě připadla většina trati Německé říši, hranice vedla těsně před Českým Krumlovem, pohraniční přechodové stanice byly Zlatá Koruna a Český Krumlov, nicméně zastávka Domoradice (dnes Přísečná) ležela ještě na české straně hranice. Vlaky z Českých Budějovic do Českého Krumlova zajišťovaly protektorátní dráhy (resp. do roku 1939 ČSD), z Krumlova dále pak Německé říšské dráhy. Na trati v té době jezdily přímé vlaky až do Pasova.[3]

1945–1970[editovat | editovat zdroj]

Roku 1945 se trať vrátila do rukou ČSD, návrat provozu však probíhal pomalu, více vlaků jezdilo z Českých Budějovic do Českého Krumlova, odtud do Želnavy jezdil denně pouze jediný pár vlaků a z Želnavy do Volar pak také jen jeden, nicméně ještě do konce roku 1945 byly nasazeny 4 páry přímých vlaků České Budějovice Volary. V průběhu roku 1945 byla trať také použita k odsunu Němců.

Zhruba od roku 1950 byla trať dopravně rozdělena na dvě části – České Budějovice – Kájov a Kájov – Volary, resp. Stožec. Na dolním úseku do Kájova byla osobní i nákladní doprava silnější, takže zde jezdily podstatně delší vlaky. V padesátých letech byla také oddělena osobní doprava od nákladní, což přineslo v osobní dopravě značné zrychlení, neboť se nemuselo čekat na manipulaci s vozy. V nákladní dopravě zaujala podstatnou roli vozba do papíren ve Větřní a v souvislosti se vznikem vojenského újezdu Boletice též vojenské vlaky. Na trati nad Kájovem výrazně poklesl počet přepravených osob i nákladu, zejména v souvislosti s vysídlení německého obyvatelstva. Z toho důvodu byla na trati zavedena zjednodušená doprava – ve stanicích byla zrušena služba, celou trať řídil dispečer a stavění výměn ve stanicích prováděla vlaková četa. Zjednodušená doprava podle předpisu D3 přetrvala na trati až do rekonstrukce v roce 2015.

Dne 20. dubna 1958 byla trať u Lipna na úseku Černá v PošumavíNová Pec přeložena do nové polohy v důsledku výstavby vodní nádrže Lipno a původní trať je částečně pod vodou[4]. Přemístěno bylo též překladiště dřeva v Želnavě, včetně portálového jeřábu.

Kolem Lipenské přehrady vznikala nová rekreační střediska, takže v šedesátých letech opět narůstala poptávka po dopravě na Šumavu a tedy i počet vlaků. Pro rekreanty byl zaveden přímý vlak České Budějovice – Želnava. Roku 1964 byla stanice Želnava přejmenována na Novou Pec. V 60. letech byl též opraven Holubovský most, což umožnilo zvýšení třídy zatížení.[5]

1970–2014[editovat | editovat zdroj]

Boršov nad Vltavou, bývalý železniční most (na jaře 2015 nahrazen novým)

V 70. letech byl definitivně ukončen parní provoz, ačkoliv již předtím vozila parní lokomotiva pouze rekreační vlak do Nové Pece a některé nákladní vlaky, osobní vlaky byly poté vedeny zejména motorovými vozy. Po revoluci poklesla vozba vojenských vlaků, vojenský újezd však nadále existuje a v době cvičení se na trati objevují vojenské vlaky i v současnosti. Roku 1991 začaly opět některé vlaky jezdit po celé trati v trase České Budějovice – Volary. V letech 1995–2010 jezdil na trati v letním období rychlík Šumava, který byl veden jako přímý vlak z Prahy do Volar, v letech 2008–2010 do Nového Údolí. Roku 2007 došlo ke zřízení zastávka Hradce. Po oddělení od českých drah převzala nákladní dopravu dceřiná společnost ČD Cargo.[6]

Od roku 2014[editovat | editovat zdroj]

stanice Český Krumlov v době rekonstrukce v roce 2015

14. prosince 2014 (začátek platnosti GVD 2014–2015) byla zastávka Domoradice přejmenována na Přísečnou[7], v souvislosti se plánovaným zřízením nové zastávky Domoradice asi 300 metrů od zastávky Přísečná směrem na Český Krumlov, která byla otevřena k 13. prosinci 2015 (začátek platnosti nového jízdního řádu). V průběhu roku 2015 došlo k rozsáhlé rekonstrukci a přestavbě trati, kdy bylo zavedeno dálkové řízení provozu, byly zrušeny služby ve všech stanicích vyjma Kájova, kde sídlí dispečer, stanice byly přestavěny na ostrovní nástupiště, byly vyměněny mosty v Boršově nad Vltavou a Holubově a zřízena nová zastávka Domoradice. Od GVD 2016/17 jezdí na trati expres ČD Praha – Český Krumlov a pouze v GVD 2016/17 expres společnosti Arriva vlaky Praha – Nová Pec, který zastavoval ve stejných stanicích jako dřívější rychlík Šumava. Od GVD 2017/18 převzala vozbu osobních vlaků společnost GW Train Regio, kterou kraj vybral veřejnou soutěží.

Nákladní dopravu zajišťuje společnost ČD Cargo a to pravidelnými manipulačními vlaky České Budějovice – Černá v Pošumaví a Volary – Nová Pec[8] Dále na trati jezdí nákladní vlaky z kamenolomu Plešovice a vojenské vlaky.

Dopravní zatížení tratě v pracovních dnech[9][10]
období jízdního řádu číslo tratě a celkový rozsah tratě počet vlaků (v části tratě)
1918/19 zima 73l Budějovice – U černého Kříže 1 Sm Budějovice – Želnava (nyní Nová Pec), 1 Sm Budějovice – U Černého Kříže (v opačném směru ale dva), 1 Sm Budějovice – Kájov (v opačném směru ale dva)
1944/45 513h Budweis – Krummau (Moldau)/Budějovice – Krummau (Moldau) 5 Sm, na každý z nich návaznost do Černého Kříže
1981/82 19d České Budějovice/Nové Údolí – Černý Kříž – Volary 7 Os České Budějovice – Kájov, 1 Os Český Krumlov – Kájov, 4 Os Kájov – Volary, 1 Os Kájov – Černý Kříž
1988/89 194 České Budějovice/Nové Údolí – Černý Kříž – Volary 6 Os České Budějovice – Kájov, 2 Os Český Krumlov – Kájov, 4 Os Kájov – Volary, 1 Os Kájov – Černý Kříž
2006/07 194 České Budějovice – Volary, Nové Údolí – Černý Kříž Zima: 5 Os České Budějovice – Volary, 1 Os České Budějovice – Černý Kříž, 2 Os České Budějovice – Kájov
Léto: 3 Os České Budějovice – Volary, 4 Os České Budějovice – Černý Kříž, 1 R České Budějovice – Volary, 1 Os Český Krumlov – Nové Údolí, 1 R České Budějovice – Volary (S přímými vozy z Prahy)
2017/18 194 České Budějovice – Černý Kříž 4 Os České Budějovice – Nové Údolí, 1 Os České Budějovice – Černý Kříž (v létě 2), 1 Os České Budějovice – Volary, 3 Os České Budějovice – Český Krumlov (v zimě 4), 1 Ex Praha – Český Krumlov
Vysvětlivky

Sm – smíšený vlak, Os – osobní vlak

Navazující tratě[editovat | editovat zdroj]

Odbočka Rožnov[editovat | editovat zdroj]

  • Trať 196 (Summerau ÖBB) Horní Dvořiště st. hr. – Rybník – Odbočka Rožnov – České Budějovice

Černý Kříž[editovat | editovat zdroj]

  • Trať 197 Číčenice – Volary – Nové Údolí

Stanice a zastávky[editovat | editovat zdroj]

  • Boršov nad Vltavou – stanice, původní název Poříčí u Českých Budějovic, nádraží v části obce Poříčí, klasická nástupiště, světelná návěstidla, nákladní rampa, vlečka do sila, služba zrušena 2016
  • Černý Dub – zastávka, dříve zastávka a nákladiště, původní název Koroseky, nástupiště podle evropských norem, starší renovace, budova v soukromých rukou, nahrazena dřevěnou budkou
  • Hradce – zastávka, zřízena 2005, nástupiště podle evropských norem, plechová budka
  • Vrábče – zastávka, nástupiště podle evropských norem – vybudováno 2015, původní čekárna, sloužila do roku 2015, nahrazena dřevěnou budkou
  • Křemže – stanice, původní název Křemže – Mřičí, v osadě Mříč, budova s podloubím, služba a čekárna zrušeny 2015, ostrovní nástupiště – vybudováno 2015, světelná návěstidla, kusá kolej, nákladní rampa u pily, areál firmy Skanska, vodní pumpa
  • Holubov – zastávka, dříve zastávka a nákladiště, původní název Adolfov, nástupiště podle evropských norem, budova s čekárnou
  • Třísov – zastávka, zřízena později (není původní), nástupiště podle evropských norem, původní zděná budka nahrazena v roce 2015 novou dřevěnou
  • Plešovice – zastávka, zřízena později (není původní), nástupiště podle evropských norem – vybudováno 2015, dřevěná budka asi z roku 2007
  • Zlatá Koruna – stanice, budova s čekárnou, ostrovní nástupiště – zřízeno 2015, služba zrušena 2015, světelná návěstidla, 2 kusé koleje, nákladní rampa
  • Přísečná – zastávka, do 14. prosince 2014 Domoradice, nerekonstruované panelové nástupiště, dřevěná stříška
  • Domoradice – zastávka, zřízena 13. prosince 2015, nástupiště podle evropských norem, dřevěná budka
  • Český Krumlov – stanice, budova s podloubím, čekárna, osobní pokladna, ostrovní nástupiště – zřízeno 2015, služba zrušena 2015, světelná návěstidla
  • Kájov – stanice, starší, nikoliv však původní budova s podloubím, čekárna uzavřena, služba a dispečer v nové budově vybudované roku 2015, vlečka do papírny Větřní (v současnosti se nepoužívá), ostrovní nástupiště – zřízeno 2015, světelná návěstidla, do roku 2015 mechanická
  • Mezipotočí – zastávka, nástupiště podle evropských norem – vybudováno 2015, původní budova se nepoužívá, nahrazena dřevenou budkou
  • Hořice na Šumavě – stanice, ostrovní nástupiště – zřízeno 2015, dříve dopravna D3, světelná návěstidla, budova nahrazena dřevěnou budkou
  • Polná na Šumavě – stanice, dvě nástupiště podle evropských norem – vybudována 2015, budova v soukromých rukou, nahrazena dřevěnou budkou, světelná návěstidla, dříve dopravna D3 (do 31. prosince 2015 se nacházela ve vojenském újezdu Boletice)
  • Polečnice – stanice, nástupiště sypané s betonovým okraje od jara 2018, budova v soukromých rukou (do 31. prosince 2015 se nacházela ve vojenském prostoru Boletice, od 1. ledna 2016 na území obce Polná na Šumavě)
  • Hodňov – zastávka, v osadě Olšina, nástupiště podle evropských norem, dřevěná budka, obojí vybudováno 2015
  • Žlábek – zastávka, nástupiště podle evropských norem, dřevěná budka, obojí vybudováno 2015
  • Černá v Pošumaví – stanice, ostrovní nástupiště – zřízeno 2015, čekárna, dříve dopravna D3
  • Horní Planá zastávka – zastávka v osadě Jenišov, zřízena roku 1958 při přeložce trati v důsledku stavby VN Lipno, nástupiště podle evropských norem, dřevěná budka, obojí vybudováno 2015
  • Horní Planá – stanice, zřízena roku 1958 při přeložce trati v důsledku stavby VN Lipno, ostrovní nástupiště – zřízeno 2010, čekárna, dříve dopravna D3
  • Pernek na Šumavě – zastávka, zřízena roku 1958 při přeložce trati v důsledku stavby VN Lipno, nástupiště podle evropských norem – vybudováno 2015, původní zděná budka
  • Nová Pec – stanice, původní název Želnava, ostrovní nástupiště – zřízeno 2010, čekárna, dříve dopravna D3
  • Ovesná – zastávka, nástupiště podle evropských norem, dřevěná budka, obojí vybudováno 2015
  • Pěkná – zastávka, nástupiště podle evropských norem, dřevěná budka, obojí vybudováno 2015
  • Černý Kříž – stanice, trať se zde napojuje na trať 197 Číčenice – Volary – Nové Údolí, ostrovní nástupiště – zřízeno 2004, světelná návěstidla

Všechny zastávky a stanice Polečnice jsou na znamení nebo požádání

Vozidla[editovat | editovat zdroj]

Státní dráhy[editovat | editovat zdroj]

Státními drahami se rozumí Císařsko-královské státní dráhy, Československé státní dráhy, protektorátní Českomoravské dráhy a České dráhy, resp. ČD Cargo.

Od zahájení provozu až do konce druhé světové války byly všechny vlaky vedeny lokomotivami 97 kkStB, které byly po zavedení Kryšpínova značení přeznačeny na 310.0, vlaky byly smíšené a složené z dvounápravových vozů. Po válce se pak na trati objevily též lokomotivy řady lokomotiva 423.0, za války se do volarského depa a tedy i na horní úsek této trati dostaly též dvě lokomotivy řady 94.1 DR, které poté v letech 1945–1948 nesly označení ČSD 523.1.[11]


Od 50. let byla vozidla rozdílná na dolním a horním úseku trati (přestupovalo se v Kájově). Na dolním úseku převažovaly klasické soupravy vedené již zmíněnou lokomotivou řady 423.0, nebo 433.0 a složené z vozů řad Be a Bi. Nákladní vlaky byly vedeny týmiž lokomotivami. Na dvou párech vlaků se též objevovaly motorové vozy řad M 131.1 a M 262.0. Na horním úseku byly všechny vlaky vedeny motorovými vozy M 120.4, po jejich vyřazení pak M 131.1 s předválečnými vlečnými vozy. Manipulační vlaky byly vedeny lokomotivami 423.0, vojenské vlaky pak vozily lokomotivy 423.0 nebo 433.0. Když se stavěla lipenská přehrada a s ní související přeložka trati, jezdil na trati nákladní vlak vedený lokomotivou 434.2.

Od roku 1964 sloužily ve volarském depu lokomotivy T 444.0, které postupně převzaly veškerou nákladní dopravu na horní trati, nicméně zhruba po pěti letech byly nahrazeny novějšími T 444.1. Na dolní trati byly po opravě holubovského mostu roku 1967 na nákladní vlaky nasazeny těžší lokomotivy 534.0 a 555.1, na postrku se objevovaly T 435.0. Osobní vlaky vozily stále lokomotivy 354.1.

Začátkem 70. let dojezdily definitivně parní lokomotivy a byly zhruba roku 1973 nahrazeny motorovými T 478.1 a T 478.3 s vozy Bai na osobních vlacích. Nadále jezdily motorové vozy M 262.0, nicméně volarské M 131.1 byly postupně nahrazovány vozy M 152.0 (později přeznačeny 810), které se na trati udržely po řadu let. Na nákladní vlaky na horní trati byly nasazeny lokomotivy T 466.0. Na přelomu 70. a 80. let se postupně motorové vozy M 152.0 rozšířily i na dolní úsek a postupně byly nasazovány na všechny vlaky.

Od roku 1991 začaly opět jezdit na trati přímé vlaky bez přestupu v Kájově. V letech 1995 jezdil na trati též rychlík vedený lokomotivou 749 a sestavený z vozů řady B a Ds. Od 90. let do roku 2012 na trati jezdily převážně motorové vozy 810 s vlečnými vozy Btax nebo BDtax a v letním období také vlaky tvořené lokomotivou 749, patrovými vozy Bmto a služebními vozy Ds nebo BDs. Od jízdního řádu 2012/2013 do jízdního řádu 2016/2017 jezdily na většině vlaků motorové vozy 842 s vlečnými vozy Bdtn a v letním období také vlaky tvořené lokomotivou 754, popřípadě 750.7, patrovými vozy Bdmteeo nebo Bmto a služebními vozy Ds nebo BDs, tyto soupravy byly po předání provozu společnosti GW Train Regio přesunuty na trať Veselí nad Lužnicí – České Velenice.[12] Motorové vozy 810 a 814 jezdily pouze na ranních a večerních spojích.

Od GVD 2016/2017 je v provozu též expres ČD z Prahy do Českého Krumlova (v roce 2017 jezdil v letním období až do Nového údolí), vedený lokomotivou 754, nebo 750.7 a sestavený z vozů Bdpee, Bee a Aee.

Manipulační vlaky jsou v současné době vedeny lokomotivami řady 742 nebo 751, vojenské vlaky pak více lokomotivami řad 749 a 751.

GW Train Regio[editovat | editovat zdroj]

Od 10. prosince 2017 zajišťuje provoz všech osobních vlaků GW Train Regio a to motorovými vozy německé řady 654, zvanými RegioSprinter[13] a motorovými jednotkami německé řady 628. Zejména na přidaném odpoledním spoji je pak nasazován částečně rekonstruovaný motorový vůz 810 Ve všech vlacích je zaveden samoobslužný způsob odbavení. V letním období jsou na vlacích řazeny též vozy na kola, jež byly vyrobeny z poštovních vozů.

Arriva vlaky[editovat | editovat zdroj]

V GVD 2016/2017 provozovala společnost Arriva vlaky expres z Prahy do Nové Pece vedený motorovou jednotkou 845, který jezdil pouze v sobotu a neděli, v GVD 2017/2018 byl sice jeho provoz zahájen od 2. června, nicméně od 10. června byl změnou jídního řádu opět ukončen

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Na Krumlovsku se srazily osobní vlaky, čtrnáct cestujících je zraněno. iDNES.cz [online]. [cit. 2018-05-04]. Dostupné online. 
  2. SEKERA, Pavel. Historie trati 194 České Budějovice - Černý Kříž [online]. ŽelPage; Historie železničních tratí, 2011 [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. 
  3. ŠVÁB, Jiří. Trať České Budějovice-Volary; Historie trati [online]. Informační a servisní centrum Český Krumlov, 2015-01-05 [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. 
  4. SEKERA, Pavel. Historie trati 194 České Budějovice - Černý Kříž [online]. ŽelPage; Historie železničních tratí, 2011 [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. 
  5. ŠVÁB, Jiří. Trať České Budějovice-Volary; Období po roce 1945 [online]. Informační a servisní centrum Český Krumlov, 2015-01-05 [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. 
  6. ŠVÁB, Jiří. Trať České Budějovice-Volary; Období po roce 1970 [online]. Informační a servisní centrum Český Krumlov, 2015-01-05 [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. 
  7. Rozhodnutí Drážního úřadu na stránkách SŽDC (pdf)
  8. https://www.cdcargo.cz/prepravni-spojeni-a-tarifni-vzdalenosti
  9. http://www.zelpage.cz/trate/ceska-republika/trat-194?lang=cs
  10. http://www.jizdni-rady.nanadrazi.cz/jizdni-rad/1981-1982/1981-1982_strana_412-413.pdf
  11. ŠVÁB, Jiří. Trať České Budějovice-Volary; Historie trati [online]. Informační a servisní centrum Český Krumlov, 2015-01-05 [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. 
  12. Kam pošlou ČD vozy ze Šumavy? Patra zamíří na Třeboňsko, některé 810 čeká zrušení. Zdopravy.cz [online]. 2017-11-18 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. 
  13. ukázka RegioSprinterů na stránkách GW Train Regio

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]