Přeskočit na obsah

Jodid hlinitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jodid hlinitý
Struktura
Struktura
Vzhled
Vzhled
Obecné
Systematický názevJodid hlinitý
Sumární vzorecAlI3
VzhledBílá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS7784-23-8
Vlastnosti
Molární hmotnost407,69 g/mol (bezvodý) 515.786 (hexahydrát)
Molární koncentrace cM5,326 mol/dm3 (20 °C, 26% roztok)
Teplota tání189,4 °C (bezvodý) 185 °C, rozklad (hexahydrát)
Teplota varu360 °C
Hustota3,98 g/cm3 (bezvodný) 2,63 g/cm3 (hexahydrát)
Rozpustnost ve voděrozpustný
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
rozpustný v ethanolu a etheru.
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jodid hlinitý je hlinitá sůl kyseliny jodovodíkové. Podobně jako většina jodidů je dobře rozpustný ve vodě. Stejně jako u chloridu a bromidu hlinitého jde o silnou Lewisovu kyselinu, která by neměla být vystavena atmosféře.

Jodid hlinitý lze připravit reakcí kyseliny jodovodíkové (HI) s hliníkem (Al) či oxidem hlinitým (Al2O3), avšak lze jej připravit i reakcí jódu a hliníku.

2 Al + 6 HI → 2 AlI3 + 3 H2
Al2O3 + 6 HI → 2 AlI3 + 3 H2O
2 Al + 3 I2 → 2 AlI3

Reakce je exotermní, proto se zvyšuje rychlost reakce, jelikož dochází ke zvyšování teploty a následné sublimaci jódu. Při této reakci vzniká fialový dým, což vytváří pěkný efekt. Avšak právě kvůli fialovému dýmu není tento postup vhodný do laboratorního prostředí, jelikož snadno ulpívá a tím vše zašpiní. Tyto skvrny lze ale odstranit za pomocí ethanolu či diethyletheru.

Jodid hlinitý vzniká společně s kyslíkem při rozpadu jodnanu, jodečnanu či jodistan hlinitý, či rozpadem jodidu hliného.

3 AlI → 2 Al + AlI3

 

 

 

 

Jodid hlinitý se používá jako katalyzátor, a velice zřídka na výrobu organických sloučenin, například reakcí s butyllithiem vzniká jodid lithný a tributylhliník, ovšem za tímto účelem se spíše používá chlorid hlinitý.

  1. a b Aluminum iodide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]