Jodid fosforitý

Šablona:Infobox Chemická sloučenina

Jodid fosforitý (PI₃) je anorganická sloučenina fosforu a jodu. Za běžných podmínek se jedná o nestabilní červenou tuhou látku, která prudce reaguje s vodou. Je poměrně rozšířeným omylem,^[1] že je jodid fosforitý příliš nestabilní na to, aby se dal skladovat. Ve skutečnosti je běžně v prodeji. Široce se používá v organické chemii pro konverzi alkoholů na alkyljodidy. Je též silným redukčním činidlem. Fosfor tvoří s jodem také tetrajoddifosfan (P₂I₄), existence jodidu fosforečného (PI₅) při pokojové teplotě je však nejasná, spíše se jedná o kokrystalizát jodidu fosforitého s jodem.^[2]

Vlastnosti

Jodid fosforitý má rozpuštěný v sirouhlíku v zásadě nulový dipólový moment, protože vazba P-I nemá téměř vůbec dipólový charakter. Tato vazba je navíc slabá, PI₃ je mnohem méně stabilní než jiné fosforité halogenidy; standardní slučovací entalpie je jen −46 kJ/mol (pevná látka). Atom fosforu má NMR posun 178 ppm (vyšší kmitočet než H₃PO₄).

Reakce

Jodid fosforitý bouřlivě reaguje s vodou za vzniku kyseliny fosforité (H₃PO₃) a jodovodíkové (HI), uvolňují se též malá množství fosfanu a sloučenin P-P. S alkoholy tvoří alkyljodidy; tato reakce je hlavní oblastí použití PI₃.

PI₃ má také silné redukční účinky. Redukuje sulfoxidy na thioethery, a to i při −78 °C.^[3] Zahřívání roztoku PI₃ v 1-jodobutanu s červeným fosforem vyvolává redukci na P₂I₄.

Příprava

Obvyklou metodou přípravy je přímá reakce prvků, většinou přidáváním jodu do roztoku bílého fosforu v sirouhlíku:

P₄ + 6 I₂ → 4 PI₃

Lze také využít převod PCl₃ na PI₃ působením jodovodíku nebo některých kovových jodidů.

Použití

Jodid fosforitý se používá v laboratoři pro konverzi primárních nebo sekundárních alkoholů na alkyljodidy.^[4] Alkohol je tu mnohdy nejen reaktantem, ale i rozpouštědlem. PI₃ se často generuje in situ reakcí červeného fosforu s jodem za přítomnosti alkoholu. Například konverzí methanolu lze získat jodmethan:^[5]

PI₃ + 3 CH₃OH → 3 CH₃I + H₃PO₃

Alkyljodidy jsou sloučeniny užitečné pro nukleofilní substituční reakce a pro přípravu Grignardových reagencií.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Phosphorus triiodide na anglické Wikipedii.

↑ L. G. Wade, Jr., Organic Chemistry, 6th ed., p. 477, Pearson/Prentice Hall, Upper Saddle River, New Jersey, USA, 2005.
↑ Arnold F. Holleman, Nils Wiberg: Lehrbuch der Anorganischen Chemie, 102. Auflage, de Gruyter, Berlin 2007, ISBN 978-3-11-017770-1.
↑ J. N. Denis, A. Krief. Phosphorus tri-iodide (PI3), a powerful deoxygenating agent. J. Chem. Soc., Chem. Commun.. 1980, s. 544–5. DOI 10.1039/C39800000544.
↑ B. S. Furnell et al., Vogel's Textbook of Practical Organic Chemistry, 5th edition, Longman/Wiley, New York, 1989.
↑ KING, C. S.; HARTMAN, W. W. Methyl Iodide. Org. Synth.. 1943. Dostupné online. ; Coll. Vol.. S. 399.

[1] L. G. Wade, Jr., Organic Chemistry, 6th ed., p. 477, Pearson/Prentice Hall, Upper Saddle River, New Jersey, USA, 2005.

[howi-2] Arnold F. Holleman, Nils Wiberg: Lehrbuch der Anorganischen Chemie, 102. Auflage, de Gruyter, Berlin 2007, ISBN 978-3-11-017770-1.

[3] J. N. Denis, A. Krief. Phosphorus tri-iodide (PI3), a powerful deoxygenating agent. J. Chem. Soc., Chem. Commun.. 1980, s. 544–5. DOI 10.1039/C39800000544.

[4] B. S. Furnell et al., Vogel's Textbook of Practical Organic Chemistry, 5th edition, Longman/Wiley, New York, 1989.

[5] KING, C. S.; HARTMAN, W. W. Methyl Iodide. Org. Synth.. 1943. Dostupné online. ; Coll. Vol.. S. 399.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]