Kyselina fosforitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kyselina fosforitá
Phosphonic-acid-3D-balls.png Phosphonic-acid-2D-dimensions.png
Obecné
Systematický název dihydroxyfosfanoxid
Ostatní názvy kyselina fosfonová
kyselina fosforitá
Anglický název Phosphorous acid
Německý název Phosphonsäure
Sumární vzorec H3PO3
Vzhled Bezbarvá krystalická látka
Identifikace
SMILES OP(=O)O
InChI 1S/H3O3P/c1-4(2)3/h4H,(H2,1,2,3)
Číslo RTECS SZ6400000
Vlastnosti
Molární hmotnost 81,996 g/mol
Teplota tání 73,6 °C
Teplota rozkladu 200 °C
Hustota 1,821 g/cm³ (20 °C)
1,651 g/cm³ (21,2 °C)
Index lomu 1,431 5
Disociační konstanta pKa 1,8 (první)
6,15 (druhá)
Rozpustnost ve vodě 309 g/100 ml (0 °C)
476 g/100 ml (25,4 °C)
694 g/100 ml (40 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
Rozpustná v ethanolu
Měrná magnetická susceptibilita -5,78 10-6 cm3 g-1
Struktura
Krystalová struktura Kosočtverečná
Hrana krystalové mřížky a= 727 pm
b= 1 206 pm
c= 685 pm
Koordinační geometrie Tetraedr
Tvar molekuly Čtyřstěn
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -975,6 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 181 J/g
Standardní molární entropie S° 167 J K-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -875,5 kJ/mol
Bezpečnost
Žíravý
Žíravý (C)
R-věty R22, R35
S-věty S1/2, S26, S36/37/39, S45

GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05

GHS07 – dráždivé látky
GHS07

H-věty H302 H314
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
2
4
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Kyselina fosforitá (přesněji dihydroxyfosfanoxid), též kyselina fosfonová, je bílá krystalická látka, jedna z mnoha kyselin fosforu.

Nomenklatura a tautomerismus[editovat | editovat zdroj]

H3PO3 se přesněji popisuje vzorcem HPO(OH)2. Tato molekula existuje v rovnováze s menšinovým tautomerem P(OH)3. Podle doporučení IUPAC z roku 2005 se tato první forma označuje kyselina fosfonová, kdežto forma druhá jako kyselina fosforitá.[1]

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Vzniká sice reakcí oxidu fosforitého s vodou za chladu

P2O3 + 3 H2O → 2 H3PO3,

za tepla však místo toho vzniká směs kyseliny fosforečné a fosfanu

2 P2O3 + 6 H2O → PH3 + 3 H3PO4.

Proto se obvykle připravuje hydrolýzou chloridu fosforitého nebo bromidu fosforitého

PCl3 + 3 H2O → H3PO3 + 3 HCl,
PBr3 + 3 H2O → H3PO3 + 3 HBr.

Chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Přestože molekula kyseliny fosfonové obsahuje tři atomy vodíku, a zdálo by se, že v této molekule je fosfor trojmocný, je molekula této látky nesymetrická. Jeden z atomů vodíku je vázán přímo na atom fosforu a zbývající dva vodíkové atomy jsou na fosfor vázány přes kyslík. To znamená, že ve vodném roztoku se kyselina fosfonová disociuje pouze do druhého stupně, je tedy pouze dvojsytná. To znamená, že tvoří „jen“ dvě řady solí, a to dihydrogenfosfonany a hydrogenfosfonany. Dihydrogenfosforitanový aniont má náboj -1, a hydrogenfosforitanový -2 ([H2PO3]1- resp. [HPO3]2-).

Zahříváním se rozkládá na kyselinu fosforečnou a fosfan

4 H3PO3 → PH3 + 3 H3PO4.

Ve vodném roztoku se samovolně pomalu oxiduje vzdušným kyslíkem na kyselinu fosforečnou

2 H3PO3 + O2 → 2 H3PO4.

Vzhledem k tomu je kyselina fosforitá redukčním činidlem, které je např. schopno redukovat soli jednomocného stříbra na kov, např.

2 AgNO3 + H3PO3 + H2O → 2 Ag + 2 HNO3 + H3PO4,

nebo sloučeniny dvojmocné rtuti na jednomocné

2 HgCl2 + H3PO3 + H2O → Hg2Cl2 + 2 HCl + H3PO4.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Phosphorous acid na anglické Wikipedii.

  1. Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (2005). Názvosloví anorganické chemie (IUPAC Recommendations 2005). Cambridge (UK): RSCIUPAC. ISBN 0-85404-438-8. Elektronická verze..

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.