Arsan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arsan
Arsine.png
3D model
3D model
3D model
3D model
Obecné
Systematický název Arsan
Triviální název arsenovodík
Ostatní názvy arsin, arsenid vodíku
Anglický název Arsine
Německý název Arsenwasserstoff
Sumární vzorec AsH3
Vzhled Bezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 232-066-3
Indexové číslo 033-006-00-7
Vlastnosti
Molární hmotnost 77,95 g/mol
Teplota tání −116,3 °C (157 K)
Teplota varu −62,4 °C (210 K)
Teplota rozkladu 500 °C
Hustota 0,004 93 g/cm3(plyn)
1,640 g/cm3 (−64 °C)
Dynamický viskozitní koeficient 0,014 58 cP (0 °C)
0,011 4 cP (15 °C)
0,019 81 cP (100 °C)
Rozpustnost ve vodě 0,05 g/100 ml (17 °C)
0,07 g/100 ml (25 °C)
Ionizační energie 10,03 eV
Struktura
Krystalová struktura krychlová
Hrana krystalové mřížky a= 640 pm
Koordinační geometrie Trigonální pyramida
Dipólový moment 0,20 D
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° 66,44 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 15,4 J/g
Entalpie varu ΔHv 214,1 J/g
Standardní molární entropie S° 222,7 J K-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° 68,91 kJ/mol
Měrné teplo 0,488 JK-1mol-1 (konst. tlak, 25 °C)
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS04 – plyny pod tlakem
GHS04
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
H-věty H220 H330 H373 H410
Extrémně hořlavý
Extrémně hořlavý (F+)
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R12, R26, R48/20, R50/53
S-věty S1/2, S9, S16, S28, S33, S36/37, S45, S60, S61
NFPA 704
NFPA 704.svg
4
4
2
 
Teplota vznícení Samovznítitelný plyn
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Arsan (dříve arsin, triviální název arsenovodík; AsH3) je bezbarvý, prudce jedovatý plyn česnekového zápachu. Vzniká například rozkladem arsenidů kyselinami nebo působením vodíku ve stavu zrodu na sloučeniny arsenu. Je silným redukčním činidlem. Na vzduchu je samovznítitelný.[zdroj?]

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Arsan je připravován reakcí As3+ s H- ekvivalenty.

4 AsCl3 + 3 NaBH4 → 4 AsH3 + 3 NaCl + 3 BCl3

Jako alternativa, mohou být použity i zdroje As3− které reagují s H+ za vrzniku arsanu.

Zn3As2 + 6 H+ → 2 AsH3 + 3 Zn2+

Na3As + 3 HBr → AsH3 + 3 NaBr

Reaktivita[editovat | editovat zdroj]

Rozklad zahříváním[editovat | editovat zdroj]

2 AsH3 → 3 H2 + 2 As

Tato reakce je základem Marshovy zkoušky ve forenzní toxikologii, který prokazoval přítomnost arsenu, jenž byl oblíbeným jedem. Byl používán ve formě oxidu arsenitého, neboli arseniku.

Oxidace[editovat | editovat zdroj]

2 AsH3 + 3 O2 → As2O3 + 3 H2O

Arsan reaguje prudčeji v přítomnosti silných oxidačních činidel, například manganistanu draselného, chlornanu sodného nebo kyseliny dusičné.

Reakce s halogeny[editovat | editovat zdroj]

Reakce s halogeny ( fluór, chlór ) nebo nějaké jejich sloučeniny, jako chlorid dusitý ( Cl3N ), jsou velmi nebezpečné a mohou způsobit explozi.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Arsan je velmi toxický plyn s vysokou smrtností otrav. Způsobuje hemolýzu a selhání ledvin. Jako pozdní následek otravy (po několika měsících) se může objevit periferní neuropatie. Arsan patří mezi prokázané karcinogeny.[1]

K většině případů otrav dochází v důsledku kontaminace jiných plynů arsanem. Dochází k tomu, pokud kov s příměsí arsenu reaguje se silnou kyselinou nebo zásadou (např. při reakci zinku s kyselinou chlorovodíkovou). Příležitosti k tomu jsou například při zpracování kovů, pokovování, pájení, restaurování obrazů nebo při čištění zásobníků a potrubí používaných pro sloučeniny arsenu.[1]

Na kůži a v očích arsan způsobuje poleptání (případně – při kontaktu se zkapalněným plynem – i omrzliny). Je možné, že je schopen vstupovat do těla ranami na kůži.[1]

Práh čichového vnímání arsanu je okolo 0,5 ppm, ale tato koncentrace již může být toxická a proto neposkytuje dostatečné varování. Vdechování plynu o koncentraci 3–10 ppm způsobuje klinické příznaky otravy během několika hodin. Půlhodinová expozice 25 až 50 ppm se již považuje za smrtelnou. 250 ppm usmrcuje velmi rychle.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Arsine - International Programme on Chemical Safety - Poisons Information Monograph 044

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.