Pokovování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pokovování je jedna z metod povrchové úpravy kovů či jiných materiálů (např. plastů).

Druhy pokovování[editovat | editovat zdroj]

  • elektrolytické
  • galvanické
  • vakuové

Princip[editovat | editovat zdroj]

Princip pokovování spočívá v tom, že částečky určitého kovu, které jsou přítomny v roztoku jeho soli, se usadí na povrchu materiálu, který do tohoto roztoku vložíme.

Příklad[editovat | editovat zdroj]

Mějme stříbrný prsten, který chceme pokovit rhodiem. Prsten se ponoří do roztoku rhodité soli, konkrétně síranu rhoditého. K prstenu je připojen záporný náboj a prsten se pak stává katodou. Anodu tvoří čisté rhodium. Jakmile dojde k uzavření obvodu, rhodium z roztoku se přitáhne ke katodě a vytvoří povlak v řádech jednotek mikrometrů na stříbrném prstenu. Síranový aniont je přitahován k rhodiové anodě a postupně s ní reaguje zpět na síran rhoditý. V důsledku toho rhodiová anoda mizí, a proto musí být měněna. Prsten se pak vyndá z roztoku již s vrstvou rhodia.

Využití v průmyslu[editovat | editovat zdroj]

Pokovování se také používá při výrobě hrnců a pánviček. Například pochromování zvyšuje tvrdost a také zabraňuje působení koroze.