Kyselina azidovodíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kyselina azidovodíková
Vazebné úhly a délky azoimidu
Vazebné úhly a délky azoimidu
3D struktura azoimidu
3D struktura azoimidu
Obecné
Systematický název Kyselina azidovodíková
Ostatní názvy Azoimid
Kyselina dusíkovodíková
Anglický název Hydrazoic acid
Německý název Stickstoffwasserstoffsäure
Sumární vzorec HN3
Vzhled Bezbarvá kapalina
SMILES N=N=N-H
Vlastnosti
Molární hmotnost 43,029 g/mol
Teplota tání -80 °C
Teplota varu 35,7 °C
Hustota 1,126 g/cm3 (20 °C)
Disociační konstanta pKa 4,59
Tlak páry 523 hPa (20 °C)
Tvar molekuly lineární
Dipólový moment 2,83 Cm
Standardní slučovací entalpie ΔHf° 294 kJ/mol (plyn)
Entalpie varu ΔHv 697 J/g
Standardní molární entropie S° 238,8 JK-1mol-1 (plyn)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° +328 kJ/mol (plyn)
Izobarické měrné teplo cp 1,015 JK-1g-1
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Výbušný
Výbušný (E)
R-věty R1, R2 R4
S-věty  ?
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Kyselina azidovodíková neboli azoimid (dle nového názvosloví) či kyselina dusíkovodíková je jednou ze tří základních sloučenin dusíku s vodíkem (amoniak,hydrazin,azoimid). Její vzorec je HN3. V její molekule jsou na sebe vázány tři atomy dusíku. Vazby v molekule nejsou rovnocenné. Kyselina azidovodíková je bezbarvá kapalina ostrého zápachu, její bod varu je 35,7 °C, její páry jsou explozivní. Je smrtelným (i když nekumulativním) jedem; ve vzduchu může být nebezpečný i při koncentracích pod 1 ppm. Ve vodných roztocích je stálá. Je to slabá kyselina (zhruba stejně silná jako kyselina octová). Tvoří jeden typ solí – azidy.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Existují dva způsoby přípravy kyseliny azidovodíkové:

1. reakcí azidu sodného s kyselinou sírovou (tímto způsobem HN3 poprvé připravil v roce 1890 německý chemik Theodor Curtius):

2 NaN3 + H2SO4 → 2 HN3 + Na2SO4

2. reakcí soli hydrazinia s kyselinou dusitou:

N2H5+ + HNO2 → HN3 + H+ + 2 H2O

Použití[editovat | editovat zdroj]

Nejdůležitějším azidem je azid sodný NaN3, ze kterého se připravují ostatní azidy. Azid sodný je poměrně stálý, dá se bez rozkladu tavit. Právě azid sodný je zodpovědný za exploze airbagů v automobilech. Azidy alkalických kovů a kovů alkalických zemin se chovají podobně, naproti tomu azidy těžkých kovů velmi snadno vybuchují (např. azid olovnatý Pb(N3)2, který se používá jako náplň do rozbušek).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Kyselina azidovodíková ve Wikimedia Commons