Přeskočit na obsah

Azid olovnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Azid olovnatý
Azid olovnatý (modifikace beta) 01
Azid olovnatý (modifikace beta) 01
Azid olovnatý (modifikace beta) 05
Azid olovnatý (modifikace beta) 05
Obecné
Systematický názevAzid olovnatý
Anglický názevLead(II) azide
Německý názevBleiazid
Sumární vzorecPb(N3)2
VzhledBílá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS13424-46-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)236-542-1
Indexové číslo082-003-00-7
PubChem61600
UN kód0129
SMILES[N-]=[N+]=N[Pb]N=[N+]=[N-]
InChIInChI=1S/2N3.Pb/c2*1-3-2;/q2*-1;+2
Vlastnosti
Molární hmotnost219,2 g/mol
Teplota rozkladu310 °C (exploze)
Hustota4,71 g/cm3 (α-modifikace)
4,93 g/cm3 (β-modifikace)
Rozpustnost ve vodě0,002 3 g/100 g (18 °C, α-modifikace)
Součin rozpustnosti2,58×10−9 (18 °C, α-modifikace)
Struktura
Krystalová strukturakosočtverečná (α-modifikace)
jednoklonná (β-modifikace)
Hrana krystalové mřížkyα-modifikace
a= 663 pm
b= 1 131 pm
c= 1 625 pm
β-modifikace
a= 509,3 pm
b= 884,4 pm
c= 1 750,8 pm
β= 90° 10´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°436,7 kJ/mol
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°528,8 kJ/mol
Bezpečnost
GHS01 – výbušné látky
GHS01
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH200 H360Df H332 H302 H373 H410
R-větyR3, R20/22, R33, R50/53, R61, R62
S-větyS45, S53, S60, S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Azid olovnatý (Pb(N3)2) je anorganickou sloučeninou olova a dusíku, je to sůl kyseliny azidovodíkové. Je to krystalická látka, která podobně jako ostatní azidy těžkých kovů snadno vybuchuje. Ne-dextrinovaný azid olovnatý je mimořádně citlivý na tření (prakticky nejvíce z běžných třaskavin s konkurentem v podobě jednoduchého acetylidu stříbra - neplést s podvojnou solí acetylidu stříbra Ag2C2·AgNO3, podvojná sůl je na tření citlivá méně) a velmi citlivý na nárazy. Samotný azid olovnatý je jen středně citlivý na iniciaci malým plamenem či jiskrou, proto se v rozbuškách kombinuje s jinými třaskavinami, které jsou více citlivé na krátký plamen či menší jiskru. Běžné výboje statické elektřiny mohou i přes tento fakt azid olovnatý detonovat. Používá se jako třaskavina do průmyslových, ale i vojenských rozbušek. Azid olovnatý je nekompatibilní s mědí, proto jsou rozbušky z obsahem azidu olovnatého vyráběny z hliníku. Dlouhodobý kontakt s mědí (např. vodiče palníku) v přítomnosti vlhkosti může vzácně vést ke vzniku mnohem citlivějšího azidu mědnatého a náhodné detonaci.

V průmyslových i amatérských aplikacích se azid olovnatý plní do dutinek bez přímého kontaktu s rukou pro vysoké riziko náhodné detonace, která by při přímém kontaktu s končetinami vedla ke zraněním.

Azid olovnatý získáme reakcí azidu sodného s dusičnanem olovnatým nebo octanem olovnatým. Používá se přitom 4 % roztok azidu sodného, ke kterému se postupně vlévá 10 % roztok dusičnanu olovnatého:

2 NaN3 (aq) + Pb(NO3)2 (aq) → 2 NaNO3 + Pb(N3)2

V rámci této reakce vznikají krystalky azidu olovnatého, které jsou ve vodě jen málo rozpustné.

Pro zamezení vzniku podlouhlých krystalů (lehce zlomitelné a tudíž náchylné k detonaci), přidáváme do roztoku s dusičnanem 3 g dextrinu na každých 100 g dusičnanu olovnatého.

  1. a b Lead azide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]