Přeskočit na obsah

Jindřich I. z Rožmberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich I. z Rožmberka
Pečeť Jindřicha I. z Rožmberka z roku 1291
Pečeť Jindřicha I. z Rožmberka z roku 1291
Nejvyšší komorník Českého království
Ve funkci:
1301 – 1310
PanovníkVáclav II., Václav III., Rudolf Habsburský, Jindřich Korutanský
NástupcePetr I. z Rožmberka
Narození1262
Úmrtí4. července 1310 (ve věku 47–48 let)
Místo pohřbeníVyšebrodský klášter
NárodnostČech
ChoťEliška z Dobrušky
RodičeVok I. z Rožmberka a Hedvika ze Schaunbergu
DětiPetr I. z Rožmberka
Johanka z Rožmberka
Markéta z Rožmberka
dcera neznámého jména
PříbuzníVítek VI. z Rožmberka (sourozenec)
SídloČeský Krumlov
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
CommonsHeinrich I von Rosenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich I. z Rožmberka († 4. červenec 1310) byl synem Voka z Rožmberka a Hedviky ze Schaunberga a zároveň prvním doloženým Jindřichem v rožmberském klanu. Jméno Jindřich pravděpodobně získal po dědečkovi z matčiny strany. Otec Vok zemřel 3. června 1262 a o oba nezletilé Rožmberky se starala matka, která byla zároveň i jejich poručnicí.

Vztahy s Přemyslem Otakarem II. a Závišem z Falkenštejna

[editovat | editovat zdroj]
Rožmberský erb (výřez z obrazu Mistra vyšebrodského oltáře)

Mladičký Jindřich i s bratrem Vítkem a dalšími členy rodu Vítkovců a Schaunbergů z matčiny strany následovali příkladu svého příbuzného Záviše z Falkenštejna a Boreše z Riesenburka a byli v opozici vůči svému králi. Rožmberskou opozici Přemysl Otakar II. rázně utnul na konci roku 1277, kdy proběhlo královské vojenské tažení do jižních Čech. Oba mladé Rožmberky vzal král na milost a Jindřich se zúčastnil v srpnu 1278 bitvy na Moravském poli, kterou na rozdíl od českého krále přežil.[1]

V květnu 1283 se z braniborského zajetí konečně vrátil do vlasti mladinký následník Václav II. a po pár měsících za ním do Prahy přijela i matka Kunhuta se Závišem z Falkenštejna, který byl královniným milencem. Záviš se stal Václavovým otčímem a zároveň rádcem a učitelem. Mnoho členů vítkovského rodu získalo za doby Falkenštejna na hradě dvorské úřady. Jindřich z Rožmberka ne, ale nadále Falkenštejna podporoval. Falkenštejnova hvězda začala pomalu zapadat po příchodu nové královny Guty Habsburské a Závišově novém sňatku s uherskou princeznou Alžbětou. Roku 1288 byl Záviš zatčen a v roce 1290 popraven.

Jindřich z Rožmberka se poté s králem opět smířil a roku 1301 obdržel funkci nejvyššího komorníka. Po vymření pánů z Krumlova roku 1302 obdržel od krále i nárok na krumlovské panství, kam později Rožmberkové přesunuli hlavní sídlo svého rodu. Rožmberk byl věrným poddaným Václava II. až do královy smrti v roce 1305.

Podpora habsburské kandidatury

[editovat | editovat zdroj]
Jindřich I. z Rožmberka (B. Paprocki: Diadochos id est svccessio, 1602)

Po vymření Přemyslovců Václavem III. roku 1306 patřil Jindřich z Rožmberka mezi straníky kandidatury Rudolfa Habsburského. Rudolf zemřel po necelém roce vlády při tažení proti odbojnému Bavorovi ze Strakonic během obléhání Horažďovic. Králova nečekaná smrt nijak nezměnila Rožmberkovo smýšlení o vhodnosti habsburské krve na českém trůně a podporoval i neúspěšnou kandidaturu mladšího bratra zemřelého krále Fridricha Sličného.

Ještě těsně před svou smrtí stihl být mocný Rožmberk aktivním účastníkem delegace, která v Norimberku jednala s římským králem Jindřichem VII. o vhodném manželovi pro královskou dceru Elišku Přemyslovnu. Jednání proběhla úspěšně, ale Eliščiny svatby s Janem Lucemburským se Jindřich z Rožmberka již nedočkal. Zemřel 4. července 1310.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ KUBASA, Petr. Záviš z Falkenštejna a sedlecké úmluvy. Brno: Filozofická fakulta MU, Historický ústav, 2010. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KUBÍKOVÁ, Anna. Rožmberské kroniky : krátký a summovní výtah od Václava Březana : komentovaná edice. České Budějovice: Veduta, 2005. 294 s. ISBN 80-86829-10-3. 
  • LAVIČKA, Roman; ŠIMÚNEK, Robert. Páni z Rožmberka 1250–1520 : jižní Čechy ve středověku : kulturněhistorický obraz šlechtického dominia ve středověkých Čechách. České Budějovice: Veduta, 2011. 356 s. ISBN 978-80-86829-70-8. 
  • NĚMEC, Bohumír. Rožmberkové : životopisná encyklopedie panského rodu. České Budějovice: Veduta, 2001. 111 s. ISBN 80-903040-0-1. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Rožmberkové
páni z Rožmberka, 1418 institut vladařství, 1611 vymřeli
Rodový erb
Rodový erb
1. generace
2. generace
3. generace
Vítek V. z Příběnic († před 1259) • Vok I. († 1262)
4. generace
Vítek VI. († 1277) • Jindřich I. († 1310)
5. generace
Petr I. († 1347) • Johanka († 1317) • Markéta († 1357) • Anežka • neznámá, provd. z Kravař
6. generace
Jindřich II. († 1346) • Petr II. († 1384) • Jošt I. († 1369) • Oldřich I. († 1390) • Jan I. († 1389) • Kateřina • Anna († 1388) • Mecela († 1380) • neznámá, provd. z Kunštátu • neznámá, provd. z Potštejna • neznámá, provd. z Kamenice (?)
7. generace
Jindřich III. († 1412) • Anna • Anežka
8. generace
Petr III. († 1406) • Lidmila • Oldřich II. (1403–1462) • Kateřina (1405 – po 1454)
9. generace
Jindřich IV. († 1457) • Jošt II. († 1467) • Jan II. († 1472) • Anežka († 1488) • Perchta († 1476) • Lidmila
10. generace
Jindřich V. (1456–1489) • Kateřina (1457–1521) • Vok II. (1459–1505) • Barbora (1460–?) • Markéta (1460–?) • Petr IV. (1462–1523) • Hedvika (1464–1520) • Eliška (1466–?) • Johanka (1467–1482) • Oldřich III. (1471–1513)
11. generace
Jan III. (1484–1532) • Jindřich VI. (1487–1494) • Jošt III. (1488–1539) • Petr V. (1489–1545) • Jindřich VII. (1496–1526) • Sidonie (Zikuna) • Barbora († v mládí)
12. generace
Anna (1530–1580) • Ferdinand Vok (*/† 1531) • Alžběta (Eliška) (1532–1576) • Oldřich IV. (1534–1535) • Vilém (1535–1592) • Bohunka (1536–1557) • Eva (1537–1591) • Petr Vok (1539–1611)
Sídla
Pohřebiště
tučně jsou vyznačeni vladaři
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jindřich_I._z_Rožmberka&oldid=24051603“