Jaroslav Šindelář

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Šindelář
Jaroslav Šindelář (rok 2017)
Jaroslav Šindelář (rok 2017)
Narození11. června 1950
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo[1]
Národnostčeská
VzděláníStřední průmyslová škola kamenická a sochařská v Hořicích; Akademie výtvarných umění v Praze
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze; Akademie výtvarných umění Ilji Repina v Sankt Petěrburgu (Leningrad)
Povolánímalíř, sochař, restaurátor historických sochařských děl,[2] pedagog výtvarné výchovy
Manžel(ka)Mgr. Renata Šindelářová[3]
Dětisyn: Mgr. Jaroslav Šindelář[4][5]
Příbuzníbratr: Jiří „Dědek“ Šindelář; bratr: Josef Šindelář; synovec; Ondřej Šindelář[6]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Šindelář (* 11. června 1950, Plzeň) je akademický malíř, sochař,[1] restaurátor a pedagog.[7]

Život[editovat | editovat zdroj]

Akademický malíř a sochař Jaroslav Šindelář se narodil 11. června 1950 v Plzni.[2] Jeho o rok starším bratrem byl baskytarista, spoluzakladatel a dlouholetý člen rockové skupiny Katapult Jiří „Dědek“ Šindelář.[2] Rodiče Jaroslava Šindeláře byli Češi, kteří se mezi první a druhou světovou válkou odstěhovali do Jugoslávie, kde provozovali textilní továrnu.[2] Po obsazení hitlerovským Německem byli zatčeni a byli odesláni do koncentračního tábora v Osvětimi, ale záměnou vlaků skončili jako vyhnanci v srbském městě Kragujevac, kde pracovali u místních sedláků.[2] Po skončení druhé světové války se vrátili do Československa.[2]

V letech 1965 až 1969 studoval na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích.[2][7] V letech 1970 až 1972 studoval na Akademii výtvarných umění Ilji Repina v Sankt Petěrburgu (Leningrad).[2] (Na Institutu Ilji Repina absolvoval dvouroční odbornou stáž u I. Orešnikova a profesora Ungarova.[7]) V roce 1974 ukončil svoje studia na Akademii výtvarných umění v Praze (v ateliéru u malíře, grafika, ilustrátora a pedagoga Karla Součka).[2] V letech 1974 až 1977 působil v Kulturním středisku v Plzni na Slovanech a souběžně vyučoval na Lidové škole umění.[7] Jako umělec na volné noze (svobodné povolání) pracoval v období od roku 1977 přes sametovou revoluci (1989) až do roku 1995.[7] V 70. letech dvacátého století se Jaroslav Šindelář věnoval hlavně malířské, grafické a ilustrační tvorbě.[7] K sochařství se vrátil koncem 80. let dvacátého století.[7]

Šest let po sametové revoluci (v roce 1995) založil Jaroslav Šindelář spolu s akademickým malířem Zdeňkem Živným (* 29. listopadu 1949 – 22. dubna 1998)[3] Soukromou střední uměleckoprůmyslovou školu Zámeček (SUPŠ Zámeček) v Plzni (je také pedagogem, uměleckým ředitelem a jedním z majitelů[3] této privátní průmyslovky).[2]

Jaroslav Šindelář (starší) je ženatý (jeho manželka Mgr. Renata Šindelářová (* 1962) působí jako ředitelka v umělecké škole Zámeček (SUPŠ Zámeček) v Plzni), žije ve Lhotě u Dobřan,[2] působí v Plzni[2] a je členem Unie výtvarných umělců Plzeň, z. s. (někdy uváděna jako Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti[7]) (zkratka: UVU Plzeň nebo UVUP).[8] Prostřednictvím této UVUP je také členem Association Internationale des Arts Plastiques při mezinárodní organizaci UNESCO.[3]

Jeho syn Mgr. Jaroslav Šindelář mladší (* 1972) se věnuje rovněž sochařství, restaurátorství a pedagogické činnosti.[3] Sochařem je i bratr Jaroslava Šindeláře staršího Josef Šindelář (* 1957).[3] Jaroslav Šindelář (starší) je strýcem Ondřeje Šindeláře (* 1981), který se též věnuje sochařství, restaurátorství a pedagogické činnosti.[3] Jaroslav Šindelář je členem správní rady Galerie města Plzně[7], členem Českého fondu výtvarných umění (ČFVU)[7] a je též členem Rotary klubu Plzeň.[7]

Není všechno umění, co člověk dělá a není všechno umění co se za ně samo prohlásí.

Jaroslav Šindelř, Životní motto, [3]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Šindelář pracuje při své umělecké tvorbě s nejrůznějšími hmotami (kov, plast, kámen, dřevo) a dalšími užitnými materiály.[3] Akademický malíř a sochař Jaroslav Šindelář vystavuje doma i v zahraničí a pravidelně se zúčastňuje sochařských sympozií (ČR, Itálie, Argentina, Švýcarsko, Švédsko).[7] Svoje díla vytváří a prezentuje (vystavuje) nejen v České republice, ale i v mnoha zemích světa (v Číně, USA, Argentině, Švýcarsku, Dánsku, Německu, Rakousku[2]) a získal za ně i nejrůznější ocenění (viz níže).[3]

Restaurování v oblasti sochařství[editovat | editovat zdroj]

Ve své umělecké sochařské tvorbě využívá Jaroslav Šindelář i netradiční postupy, ale především se věnuje restaurování, kde se specializuje na kamenosochařské práce. Mezi jeho významnější práce tohoto druhu dlužno například zmínit:[2][3]

Restaurování v oblasti malířství[editovat | editovat zdroj]

Ve své umělecké malířské tvorbě se Jaroslav Šindelář soustřeďuje rovněž na restaurování. Mezi jeho významnější práce tohoto druhu dlužno například zmínit:[2][3]

Realizace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Umělecká tvorba Jaroslava Šindeláře je velice rozsáhlá.[3] Kromě výše jmenovaných restaurátorských prací tvořil v Plzni i díla umístěná ve veřejném prostoru:[3]

Alegorie dívčí postavy[editovat | editovat zdroj]

Veřejně přístupný velký dekorativní reliéf ženy (s názvem Alegorie dívčí postavy) se nachází u hlavního vstupu do činžovního domu na Klatovské třídě 88 v Plzni (adresa: Klatovská třída 1567/88, 301 00 Plzeň 3 - Jižní Předměstí; GPS souřadnice: 49°44′8″ s. š., 13°22′13″ v. d.[9]).[10][11] Původně se jednalo o nájemní dům pana Matouška.[10] Autorem původní verze plakety dívčí postavy s ornamentem je český sochař Otokar Walter mladší, který tuto realizaci dokončil (dle signatury) v roce 1916 a jenž je rovněž autorem dvou velkých reliéfů (Voda a Země) ve druhém patře téže budovy.[10] Reliéf ženy nebyl v pozdějších letech nikterak udržován a proto se začal rozpadat.[10] V průběhu 90. let 20. století dílo odborně zrestauroval (včetně doplnění chybějících částí) právě Jaroslav Šindelář[10] a stal se tak autorem nové verze tohoto reliéfu.[8]

Socha dívky u Košuteckého jezírka[editovat | editovat zdroj]

Na břehu Košuteckého jezírka (na místě zaniklého kamenolomu) v městském obvodě Plzeň 1, Bolevec (GPS souřadnice: 49°46′22″ s. š., 13°21′25″ v. d.)[12] se nachází veřejně přístupná soška z hrubozrnného pískovce laickou veřejností nazývaná a vnímána jako Andělíček, kterou ale její restaurátor (autor kopie a „opravář“ původního originálu pravděpodobně datovaného do roku 1905[13]) Jaroslav Šindelář pojmenoval při jejím odhalení (v roce 2009) názvem Jaruška.[13] Pro nejednoznačnost názvu je toto dílo většinou nazýváno „opisem“ jako Socha dívky u Košuteckého jezírka.[12][14] Soška znázorňuje postavu mladé dívenky, která drží v šátku vajíčka.[13] V plzeňské vilové čtvrti na Lochotíně se původně nacházela jako součást výzdoby zahrady socha hocha a dívky.[13] V době, kdy byly místní lomy ještě bez vody, byla socha dívky umístěna (v roce 1937) do právě zřizovaného parku.[13] K zaplavení parku a sochy vodou (voda zatopila i kamenné lavičky, schodiště a pamětní desku) došlo během druhé světové války.[13] V 50. letech 20. století se soška zřítila ze svého místa a postupem času se na ni zapomnělo.[13] Originál sošky byl objeven v jezírku v roce 2003, vyloven z jezírka byl v roce 2009 a po restaurování je umístěn na radnici obvodu Plzeň 1.[13]

Boží muka ve Vyšehradské ulici[editovat | editovat zdroj]

Kopie sakrální památky božích muk ve Vyšehradské ulici (Plzeň 2 - Slovany, Lobzy) se nachází na GPS souřadnicích: 49°44′12″ s. š., 13°24′29″ v. d..[15][16]

  • Ukázky realizací ve veřejném prostoru (I)
  • Alegorie dívčí postavy (2014)
    Alegorie dívčí postavy (2014)
  • Socha dívky u Košuteckého jezírka (2018)
    Socha dívky u Košuteckého jezírka (2018)
  • Boží muka ve Vyšehradské ulici[15]
    Boží muka ve Vyšehradské ulici[15]
  • Boží muka ve Vyšehradské ulici[15]
    Boží muka ve Vyšehradské ulici[15]

Busta Mistra Jana Husa[editovat | editovat zdroj]

Pomník s bustou Mistra Jana Husa se nachází na GPS souřadnicích 49°46′37″ s. š., 13°22′32″ v. d. (Plzeň 1, Bolevec). Autor Jaroslav Šindelář jej zhotovil v roce 2015. Vlastní busta je z kovoepoxidu a jako materiál pro pamětní desku byla zvolena leštěná žula.[17]

Busta Tomáše Garrigue Masaryka[editovat | editovat zdroj]

Busta Tomáše Garrigue Masaryka z roku 1992 se nachází na adrese: Jiráskovo nám. 878/10, Plzeň 2 - Slovany, Východní Předměstí (GPS souřadnice: 49°44′7″ s. š., 13°23′33″ v. d.).[18] Busta je umístěna sice uvnitř školy, ale je veřejně přístupná. Jedná se o jednu ze dvou identických bust Tomáše Garrigue Masaryka.[18] Jaroslav Šindelář vytvořil nejprve bystu T. G. Masaryka pro pomník padlých v Plzni–Hradišti,[8] ale tato busta byla velice brzy po svém odhalení odcizena a vhozena neznámým vandalem do řeky.[18] Po vylovení byla opět poničena a tak nakonec byla (po opravě) umístěna do vstupních prostor školy na Jiráskově náměstí. (Škola nese jméno Tomáše Garrigue Masaryka.) Pomník padlých v Plzni–Hradišti byl osazen další, novou bustou, kterou autor zhotovil jako identickou kopii busty ve škole na Jiráskově náměstí.[18]

František Radkovský[editovat | editovat zdroj]

Obraz představující českého katolického kněze a emeritního biskupa plzeňského Františka Radkovského (* 3. říjen 1939, Třešť)) od Jaroslava Šindeláře se nachází na GPS souřadnicích 49°44′49″ s. š., 13°22′35″ v. d. (Plzeň 3, Vnitřní Město).[19]

Gerald Durell[editovat | editovat zdroj]

Pomník z pískovce z roku 2007 s bustou britského spisovatele, humoristy a popularizátora ochrany přírody Geralda Durella (1925–1995) zhotovil Jaroslav Šindelář. Je umístěn v zoo (Plzeň 1, Severní Předměstí) na GPS souřadnicích 49°45′30″ s. š., 13°21′32″ v. d..[20]

  • Ukázky realizací ve veřejném prostoru (II)
  • Busta Mistra Jana Husa (2015)[17]
    Busta Mistra Jana Husa (2015)[17]
  • Busta Tomáše Garrigue Masaryka (1992)[18]
    Busta Tomáše Garrigue Masaryka (1992)[18]
  • František Radkovský[19]
    František Radkovský[19]
  • Gerald Durell (2007)[20]
    Gerald Durell (2007)[20]

Housle a růže[editovat | editovat zdroj]

Pískovcovou sochu s názvem Housle a růže zhotovil v roce 1986 Jaroslav Šindelář (spolu s architektem Stanislavem Sudou) pro památník Františka Škroupa. Plastika znázorňuje kubisticky pojaté housle a růži a je umístěna vedle jednoduchého pomníčku opatřeného textovou tabulí koncipovanou jako konvenční náhrobková deska. Plastika se nachází volně přístupná na adrese: Mikulášský hřbitov, přesněji v zadní (pravé) části Mikulášského hřbitova v Plzni – vchod z Mikulášského náměstí (na adrese: Plzeň 2 - Slovany, Východní Předměstí; GPS souřadnice: 49°44′24″ s. š., 13°23′9″ v. d.).[8][21][22][23]

Jablko[editovat | editovat zdroj]

Pískovcová socha (ze souboru uměleckých děl FN Lochotín) nazvaná Jablko z roku 1989 od Jaroslava Šindeláře je umístěna na veřejně přístupném místě v jižní části parku v areálu Fakultní nemocnice Lochotín před dostavbou pavilonu psychiatrie v blízkosti heliportu (Plzeň 1, Severní Předměstí; GPS souřadnice: 49°45′47″ s. š., 13°22′47″ v. d.). Plastiku vytvořil autor v rámci sochařského sympozia v Chocomyšli v roce 1989.[24][25][26]

Interiér kaple svatého Ducha[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 navrhl a realizoval Jaroslav Šindelář interiérovou výzdobu kaple svatého Ducha, která se nachází ve vnitřních prostorách Církevního gymnázia (adresa: Mikulášské náměstí 509/15; Plzeň 2 - Slovany, Východní Předměstí; GPS souřadnice 49°44′22″ s. š., 13°23′21″ v. d.).[27]

  • Ukázky realizací ve veřejném prostoru (III)
  • Housle a růže (1986)[21]
    Housle a růže (1986)[21]
  • Jablko – celkový pohled (1989)
    Jablko – celkový pohled (1989)
  • Jablko – detail (1989)[24]
    Jablko – detail (1989)[24]
  • Interiér kaple svatého Ducha (1995)[27]
    Interiér kaple svatého Ducha (1995)[27]

Kříž obětem všech válek[editovat | editovat zdroj]

Sakrální veřejně přístupný objekt s názvem Kříž obětem všech válek zhotovená ze dřeva pochází z roku 2014 a nachází se v Plzni 10 – Lhotce (na GPS souřadnicích: 49°41′21″ s. š., 13°19′22″ v. d.)[28]

Kyjovská Madona[editovat | editovat zdroj]

Sakrální veřejně přístupný obraz z roku 2009 s názvem Kyjovská Madona v Plzni 9 – Malesicích (GPS souřadnice: 49°46′17″ s. š., 13°19′17″ v. d.).[29]

Lidice varují![editovat | editovat zdroj]

Veřejně přístupný pomník nazvaný Lidice varují! se nachází v parku U Bazénu (Plzeň 1, Severní Předměstí; GPS souřadnice: 49°46′15″ s. š., 13°22′11″ v. d.). Původní pomník byl zakomponován do centrálního parku na sídlišti Lochotín, kde se v roce 1982 (ke 40. výročí vyhlazení obce Lidice) nacházel mezi budovami tehdy 31. základní školy a 32. základní školy. Základní organizace Českého zahrádkářského svazu v Plzni tehdy zajistila dovezení růží přímo z lidického památníku. Postupem času se na pomník Lidice varují! zapomnělo, ale byl znovuobjeven skupinou Maják Plzně, která společně s dobrovolníky zajistila úpravu okolí pomníku. Slavnostně byl pomník znovu předán veřejnosti dne 11. června 2012. Akce proběhla za účasti několika lidických žen, které společně symbolicky zasadily opět růže pocházející z Lidic. Na slavnosti zazpívala sólistka argentinské opery v Buenos Aires paní Lidice Robinson.[30]

Milník času – bigbít[editovat | editovat zdroj]

Pomník s názvem Milník času – bigbít z roku 2009 se nachází na veřejně přístupném místě (Chvojkovy lomy; Plzeň 2 - Slovany, Východní Předměstí; GPS souřadnice 49°44′7″ s. š., 13°23′59″ v. d.). Pomník byl slavnostně odhalen 1. května roku 2009 a finanční prostředky na jeho výstavbu byly získány veřejnou sbírkou. Pomník má tvar kruhu s průměrem čtyři metry po jehož obvodě se nacházejí neupravované lomové kameny. Na nich spočívá symbol 60. let 20. století – tzv. „protiatomový kříž“ s excentricky umístěným nápisem „Bigbít“. Milník času vyjadřuje symbolicky fakt, že Plzeň byla v dobách komunistické totality jakýmsi „mostem k big–beatu“ (v Plzni bylo možno přijímat vysílání zahraničního radia Luxembourg, kde se prezentovala tehdejší moderní západní hudba).[31][32][33]

  • Ukázky realizací ve veřejném prostoru (IV)
  • Kříž obětem všech válek (2014)[28]
    Kříž obětem všech válek (2014)[28]
  • Kyjovská Madona (2009)[29]
    Kyjovská Madona (2009)[29]
  • Lidice varují! (1982, 2012)[30]
    Lidice varují! (1982, 2012)[30]
  • Milník času – bigbít (celek, 2009)[31]
    Milník času – bigbít (celek, 2009)[31]
  • Milník času – bigbít (detail, 2009)[31]
    Milník času – bigbít (detail, 2009)[31]

Obrázek Nejsvětější Trojice[editovat | editovat zdroj]

Veřejně přístupná malba typu domovní znamení označovaná jako Obrázek Nejsvětější Trojice se nachází na budově na náměstí Republiky 138/24 (Plzeň 3, Vnitřní Město; GPS souřadnice 49°44′47″ s. š., 13°22′37″ v. d.).[34]

Pamětní deska Jaroslava Černého[editovat | editovat zdroj]

Veřejně přístupná pamětní deska věnovaná českému egyptologovi profesoru Jaroslavu Černému pochází z roku 2004, je zhotovena ze švédské žuly a jejími autory jsou malíř a pedagog Stanislav Poláček (* 26. února 1964, Plzeň) a Jaroslav Šindelář. Deska se nachází na domě na adrese Jagellonská 492/3; Plzeň 3, Jižní Předměstí (GPS souřadnice 49°44′31″ s. š., 13°22′37″ v. d.).[35]

Pamětní deska k deportaci Židů[editovat | editovat zdroj]

Veřejně přístupná pamětní deska z roku 2002 připomínající deportací Židů v roce 1942 se nachází na budově sokolovny ve Štruncových sadech (Plzeň 3, Východní Předměstí; GPS souřadnice 49.748150, 13.385130).[36] Desku slavnostně odhalil předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus 23. ledna 2002. Deska připomíná místo a událost z roku 1942, kdy bylo 2604 plzeňských Židů soustředěno v prostorech dnešních Štruncových sadů, odkud byli odvezeni do terezínského židovského ghetta a odtud pak následně deportováni do pracovních nebo vyhlazovacích nacistických koncentračních táborů po celé Evropě.[37]

Panna Marie s Ježíškem, Anna a Jáchym[editovat | editovat zdroj]

V interiéru návesní kaple Svaté Anny (Plzeň 10-Lhota; GPS souřadnice 49°41′21″ s. š., 13°19′22″ v. d.)[3] se nachází obraz nazvaný Panna Marie s Ježíškem, Anna a Jáchym.[38]

  • Ukázky realizací ve veřejném prostoru (V)
  • Obrázek Nejsvětější Trojice[34]
    Obrázek Nejsvětější Trojice[34]
  • Pamětní deska profesora Jaroslava Černého (2004)
    Pamětní deska profesora Jaroslava Černého (2004)
  • Pamětní deska k deportaci Židů (2002)[36]
    Pamětní deska k deportaci Židů (2002)[36]
  • Panna Marie s Ježíškem, Anna a Jáchym[38]
    Panna Marie s Ježíškem, Anna a Jáchym[38]

Socha Piety na Pražském mostě[editovat | editovat zdroj]

Veřejně přístupná socha Piety na Pražském mostě v Pražské ulici v Plzni–3, Východní Předměstí u Mlýnské strouhy (u Křižíkových sadů; GPS souřadnice 49°44′51″ s. š., 13°22′51″ v. d.).[39] Autorem originálu této sochy z roku 1750 byl Antonín Herich nebo český sochař a řezbář Lazar Widemann (1697–1769). Originál sochy byl ve špatném stavu a nedochoval se neboť se rozpadl. Kopii sochy zhotovil Jaroslav Šindelář v roce 1987. Firma Karel Granát provedla v roce 2016 na soše údržbu (očištění, retušování, doplnění umělým kamenem).[40]

Památník amerických letců[editovat | editovat zdroj]

Pomník americkým letcům pochází z roku 1996 a nachází se na Křimickém náměstí[41] (Plzeň 5-Křimice; GPS souřadnice 49°45′29″ s. š., 13°18′24″ v. d.).[8][42] Jedná se o kamenný památník věnovaný vzpomínce na americké letce sestřelené dne 25. dubna 1945. Památník obsahuje úlomek havarovaného letadla.[43]

Pomník Mistra Jana Husa[editovat | editovat zdroj]

Pomník Mistra Jana Husa jihozápadně od Litic (Plzeň 6 - Litice; Veveří; GPS souřadnice 49°41′38″ s. š., 13°20′45″ v. d.) pochází z roku 2015 a je někdy nazýván mohylou.[44] Na kamenné destičce umístěné na mohyle je nápis: „1415 2015 / Mistr Jan Hus / kazatel pravdy“.[45]

  • Ukázky realizací ve veřejném prostoru (VI)
  • Socha Piety na Pražském mostě (1750, 1987)
    Socha Piety na Pražském mostě (1750, 1987)
  • Socha Piety na Pražském mostě (1750, 1987)
    Socha Piety na Pražském mostě (1750, 1987)
  • Památník amerických letců (1996)[42]
    Památník amerických letců (1996)[42]
  • Pomník Mistra Jana Husa (2015)[45]
    Pomník Mistra Jana Husa (2015)[45]
  • Pomník Mistra Jana Husa (2015)[45]
    Pomník Mistra Jana Husa (2015)[45]

Pomník padlým v Plzni nad Hradištěm[editovat | editovat zdroj]

Veřejně přístupný žulový pomník věnovaný památce obětí 1. a 2. světové války se nachází na Plzeňské cestě (Plzeň 2 - Slovany, Hradiště; GPS souřadnice 49°42′44″ s. š., 13°24′1″ v. d.).[46] Historie pomníku sahá až do roku 1921. Jaroslav Šindelář pro pomník zhotovil v roce 1990 novou bustu T. G. Masaryka, která se nachází na vrcholku středového hranolu.[47] Po stranách pomníku se nalézají kamenné desky se soupisem jmen osob, padlých za svobodu v letech 1914–1918 a 1938–1945.[48]

Pomník padlých Plzeňanů v květnovém povstání 1945[editovat | editovat zdroj]

Veřejně přístupný památník s názvem: Pomník padlých Plzeňanů v květnovém povstání 1945 z roku 2016 se nachází na náměstí Míru v blízkosti Purkyňova pavilonu[49] (Plzeň 3, Jižní Předměstí; GPS souřadnice: 49°43′49″ s. š., 13°22′17″ v. d.).[50] Základem je světlý upravený přírodní balvan o rozměrech asi 1 x 1 metr s výškou 1,5 metru,[51] do něhož je kolmo vetknuta kamenicky opracovaná tmavá leštěná deska[49] s nápisem: „Památce padlých Plzeňanů v květnovém povstání 1945“. V těsné blízkosti balvanu je na úrovni okolního trávníku obdélníkový prostor vysypaný bílými kamínky. Na nich spočívá druhá tmavá leštěná deska s konkrétními jmény padlých občanů Plzně.

Pomník příslušníkům vojenských pozemních jednotek[editovat | editovat zdroj]

Veřejně přístupný pomník příslušníkům vojenských pozemních jednotek z roku 2012 v Husově ulici[52] (Plzeň 3, Jižní Předměstí; GPS souřadnice 49°44′43″ s. š., 13°22′21″ v. d.) je společným dílem Petry Štěpánkové a Jaroslava Šindeláře.[53] Vznik pomníku inicioval Rudolf Bayer (předseda Military Car Clubu Plzeň). Dílo je stylizováno do podoby patníku, po jehož stranách jsou vytesána jména míst, kde Čechoslováci v pozemních jednotkách na Západě během druhé světové války sloužili. Na horní hraně vlastního patníku je položena britská helma, kterou Čechoslováci během vojenských akcí v druhé světové válce nosili.[53]

  • Ukázky realizací ve veřejném prostoru (VII)
  • Pomník padlým v Plzni nad Hradištěm (1921, 1990)[46]
    Pomník padlým v Plzni nad Hradištěm (1921, 1990)[46]
  • Detail busty T.G.M. na pomníku padlým v Plzni nad Hradištěm (1921, 1990)
    Detail busty T.G.M. na pomníku padlým v Plzni nad Hradištěm (1921, 1990)
  • Pomník padlých Plzeňanů v květnovém povstání 1945 (2016)[50]
    Pomník padlých Plzeňanů v květnovém povstání 1945 (2016)[50]
  • Pomník příslušníkům vojenských pozemních jednotek (2012)[53]
    Pomník příslušníkům vojenských pozemních jednotek (2012)[53]

Pomník Václava Trojana[editovat | editovat zdroj]

Veřejně přístupný pomník hudebního skladatele Václava Trojana v Plzni.[54] Základním materiálem je umělý kámen na betonovém soklu vysokém 170 cm.[55] Pomník pochází z roku 2010 (slavnostně odhalen 4. června 2010) a nachází se na adrese: Plzeň 3, Východní Předměstí, Mlýnská strouha, za hotelem Mariott (GPS souřadnice 49°44′54″ s. š., 13°22′57″ v. d.).[55] Poprsí Václava Trojana v klobouku v mírně nadživotní velikosti je realisticky pojaté a je umístěno na vrcholu betonového soklu s kruhovým průřezem.[56] Na vlastním soklu je nápis: "VÁCLAV TROJAN * HUDEBNÍ SKLADATEL". Vznik sochy inicioval český kytarový virtuóz Lubomír Brabec.[56] Podle modelu zhotoveného Jaroslavem Šindelářem byla socha vytesána do umělého kamene Šindelářovo kolegy ze Střední uměleckoprůmyslové školy Zámeček.[56] Trojanův rodný dům stál na Královském nábřeží v místech dnešních Šafaříkových sadů.[3][8][56]

Poustevník Lochota[editovat | editovat zdroj]

Poustevník Lochota je socha, která vznikla v roce 2013 pod společným pedagogickým vedením Ivany Švelchové a Jaroslava Šindeláře. Sochu vytvořili studenti oboru Prostorový design a sochařství SSUPŠ Zámeček. Nachází se (veřejně přístupná) v Lochotínském parku (Plzeň 1, Severní Předměstí, GPS souřadnice 49°45′39″ s. š., 13°21′54″ v. d.).[57] Originální socha poustevníka byla v parku po druhé světové válce a pak zmizela. Návrat sochy iniciovala neformální skupina Maják Plzně, která se postupně snaží o znovuoživení tohoto místa.[57]

Fontána Rusalka[editovat | editovat zdroj]

Kašna Rusalka (s reliéfním prvkem) ve Smetanových sadech[58] (u Velkého divadla)[3] pod Divadlem Josefa Kajetána Tyla v Plzni (Plzeň 3, Jižní Předměstí, GPS souřadnice 49°44′43″ s. š., 13°22′27″ v. d.) je z roku 1987. Je společným dílem trojice autorů. Hlavním z nich je sochař a medailér Alois Sopr (1913–1993), dalším pak Jaroslav Šindelář[59] a trojici doplňuje architekt Pavel Němeček (* 1945).[60] Celý objekt je tvořen z kamene (pískovce) a má následující přibližné rozměry: průměr 220 cm a výšku 300 cm (včetně soklu). Nedílnou součástí kašny je uprostřed bazénu umístěný trojstranný zdobený reliéfní prvek. Jedna strana obsahuje reliéf dívky v dlouhém šatu (Rusalka); druhá strana zobrazuje reliéf tančící dívky a konečně třetí strana je vyplněna abstraktním motivem.[60]

  • Ukázky realizací ve veřejném prostoru (VIII)
  • Pomník Václava Trojana (2010)[55]
    Pomník Václava Trojana (2010)[55]
  • Poustevník Lochota (2013)[57]
    Poustevník Lochota (2013)[57]
  • Kašna Rusalka (1987)[3]
    Kašna Rusalka (1987)[3]
  • Kašna Rusalka (1987)[59]
    Kašna Rusalka (1987)[59]

Rytíř Žumbera[editovat | editovat zdroj]

Podle původní sochy rytíře Žumbery od Jana Mejzlíka z roku 1919 zhotovil z kamene v roce 1988 Jaroslav Šindelář kopii, která se nyní nachází na domě číslo 290/41 na náměstí Republiky v Plzni (Plzeň 3, Vnitřní Město; GPS souřadnice 49°44′53″ s. š., 13°22′39″ v. d.).[61]

Svatá Barbora[editovat | editovat zdroj]

Obraz svaté Barbory (asi z roku 2014) je umístěn uvnitř výklenkové kapličky Svaté Barbory v Plzni u Klatovské ulice (Plzeň 6 - Litice; GPS souřadnice 49°42′13″ s. š., 13°21′17″ v. d.).[62] Kaplička je ve správě římskokatolické farnosti Plzeň - Litice.[63]

Svatý Florián[editovat | editovat zdroj]

V kostele svatého Petra a Pavla v Plzni-Liticich byla v pátek 31. srpna 2012 požehnána socha svatého Floriána. Patron hasičů byl slavnostně požehnán u příležitosti 75. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Plzni-Liticich. Následně byla socha přenesena a umístěna do niky nad portálkem vstupu do areálu farní budovy (Plzeň 6 - Litice; Budilovo náměstí 1/2; GPS souřadnice 49°41′44″ s. š., 13°21′10″ v. d.).[64]

Socha svatého Jana Nepomuckého[editovat | editovat zdroj]

Ze 30. let 18. století pocházela originální socha svatého Jana Nepomuckého od sochaře a řezbáře Lazara Widemanna (1697–1769). Její pískovcovou kopii zhotovil Jaroslav Šindelář a je umístěna na Rooseveltově mostě (Plzeň 1, Severní Předměstí; ve směru z centra města coby 4. socha po levé straně mostu, naproti soše svatého Jana Sarkandera; GPS souřadnice 49°45′4″ s. š., 13°22′45″ v. d.).[65][66]

  • Ukázky realizací ve veřejném prostoru (IX)
  • Rytíř Žumbera (1988)[61]
    Rytíř Žumbera (1988)[61]
  • Obraz Svaté Barbory ve výklenkové kapličce (asi 2014)[62]
    Obraz Svaté Barbory ve výklenkové kapličce (asi 2014)[62]
  • Svatý Florián (2012)[64]
    Svatý Florián (2012)[64]
  • Socha svatého Jana Nepomuckého na Rooseveltově mostě v Plzni[66]
    Socha svatého Jana Nepomuckého na Rooseveltově mostě v Plzni[66]

Svatý Jan Sarkander[editovat | editovat zdroj]

Socha svatého Jana Sarkandra se nachází na Rooseveltově mostě v Plzni (Plzeň 1, Severní Předměstí; GPS souřadnice 49°45′4″ s. š., 13°22′45″ v. d.).[67][68]

Základní kámen k expozici Zikmunda a Hanzelky[editovat | editovat zdroj]

V areálu plzeňské Zoo (Plzeň 1; Severní Předměstí; GPS souřadnice 49°45′34″ s. š., 13°21′35″ v. d.) je od roku 2014 instalována socha – základní kámen – související s expozicí Hanzelky a Zikmunda. Socha byla slavnostně odhalena u příležitosti 95. narozenin plzeňského rodáka, cestovatele, spisovatele a fotografa Miroslava Zikmunda. Socha symbolizující svět je dílem studentů Střední umělecké školy Zámeček (SSUPŠ Zámeček) v Plzni pod odborným vedením Jaroslava Šindeláře. Vstupní základní kámen expozice slavnostně poklepal sám Miroslav Zikmund.[69]

Znak města Plzně[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Šindelář je také autorem znaku města Plzeň (Plzeň 3, Jižní Předměstí, GPS souřadnice 49°44′43″ s. š., 13°22′31″ v. d.).[70]

Znak Plzeňského kraje[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Šindelář je autorem znaku Plzeňského kraje a Velkého státního znaku na budově Krajského úřadu ve Škroupově ulici v Plzni (Plzeň 3, Jižní Předměstí; GPS souřadnice 49°44′29″ s. š., 13°22′30″ v. d.) z roku 2002.[71]

Žena s kočárkem[editovat | editovat zdroj]

V areálu Fakultní nemocnice v Plzni[72] v parku za hlavním nemocničním blokem u heliportu (Plzeň 1, Severní Předměstí; alej Svobody 923/80; GPS souřadnice 49°45′40″ s. š., 13°22′49″ v. d.) se nachází pískovcová plastika s názvem Žena s kočárkem z roku 1984, která byla slavnostně odhalena v roce 1985. Autorem návrhu je Alois Sopr a realizaci sochy provedl Jaroslav Šindelář.[3][8][73] Architektonické řešení provedl Milan Lukeš (*1927).[74] Plastika vytesaná z jednoho bloku kamene má rozměry (včetně kamenného soklu) 210 x 100 x 95 cm (v x š x h).[74] (Zděný sokl je pokryt dlaždicemi a má rozměry max. 45 cm výška, 320 cm šířka, 150 cm hloubka).[74] Zezadu vlevo na kamenném soklu je socha signována "SOPR".[74]

  • Ukázky realizací ve veřejném prostoru (X)
  • Socha svatého Jana Sarkandera na Rooseveltově mostě v Plzni[68]
    Socha svatého Jana Sarkandera na Rooseveltově mostě v Plzni[68]
  • Základní kámen k expozici Zikmunda a Hanzelky v Zoo Plzeň (2014)[69]
    Základní kámen k expozici Zikmunda a Hanzelky v Zoo Plzeň (2014)[69]
  • Znak města Plzně[70]
    Znak města Plzně[70]
  • Znak Plzeňského kraje a Velkého státního znaku (2002)[71]
    Znak Plzeňského kraje a Velkého státního znaku (2002)[71]
  • Žena s kočárkem (1985)[73]
    Žena s kočárkem (1985)[73]

Odstraněné realizace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Kromě výše uvedených realizací maleb, plastik a soch Jaroslava Šindeláře byl tento všestranný výtvarník autorem i několika děl, která byla v průběhu jeho života buď z místa instalace odstraněna nebo překryta, sňata a uložena, případně se nedochovala (byla zničena). Sem patří například:

  • 1982 – Nástěnný reliéf pro prodejnu oděvů ve Zbrojnické ulici (byl zničen)[3]
  • 1986 – Reliéf z umělého kamene a skla s názvem Zkrocení živlu[3] Ve vstupní hale bývalého učiliště Vodních staveb na Borech. Reliéf stále existuje, ale v roce 2014 byl zakryt dřevěnou nebo sádrokartonovou stěnou.[75]
  • 1986 – Sádrový reliéf s plzeňskými motivy v Domě Kultury (byl zničen)[3]
  • 1987 – Keramický reliéf „Klavír“ na hudební téma pro Kulturní dům Plzeňka (reliéf v salonku bývalého Kulturního domu Plzeňka symbolizoval veliké kamenné piano; byl sice novými majiteli z místa instalace odstraněn, ale zachoval se)[3][76]
  • 1989 – Dělicí keramická stěna v Nejedlého sadech (sady Pětatřicátníků); společné dílo (František Pavlas, Jaroslav Šindelář, Miloslav Hrubec) bylo v roce 2002 odstraněno.[77]
  • 1995 – Sochařské řešení vestibulu Amerického centra (řešení bylo zničeno ještě před samotným otevřením Amerického centra a to na popud tehdejšího primátora)[3][78]
  • 1995 – Sochařská výzdoba (reliéfy) vestibulu České spořitelny na náměstí Republiky v Plzni[3][79]
  • ???? – Mír budoucnost lidstva[80]

Další realizace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Další realizace Jaroslava Šindeláře jsou uvedeny jen v bodech:

Samostatné výstavy (chronologicky)[editovat | editovat zdroj]

Skupinové výstavy (chronologicky)[editovat | editovat zdroj]

  • 1976 – Žena v současné tvorbě (Výsledky výtvarné soutěže k Mezinárodnímu roku ženy), Praha[7]
  • 1977 – Mladí čeští výtvarní umělci na počest II. sjezdu SSM (Přehlídka prací z tvůrčích stipendijních pobytů v Kladně, Příbrami a ve Střílkách), Galerie Fronta, Praha[7]
  • 1978 – Umění vítězného lidu. (Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února), Praha[7]
  • 1978 – Mladí výtvarníci z Plzně, Galerie Fronta, Praha[7]
  • 1978 – Mladí výtvarní umělci k XI. světovému festivalu mládeže a studentstva v Havaně, Praha[7]
  • 1986 – Nová tvorba ´85. (Z výsledků tvůrčích pobytů mladých výtvarných umělců), Galerie Vincence Kramáře, Praha[7]
  • 1986 – Jaroslav Šindelář: Sochy, Miloslav Čech: Obrazy, Galerie Díla - ČFVU, Plzeň (Plzeň-město)[7]
  • 1987 – Lučatín 87, Praha[8]
  • 1988 – Západočeští výtvarní umělci (Obrazy, sochy, grafika, realizace, užité umění, průmyslové výtvarnictví), Mánes, Praha[7]
  • 1988 – Javorná ´88 (Výstava prací mladých výtvarníků z pobytu v Javorné na Šumavě na počest 70. výročí vyhlášení samostatnosti Československé republiky), Galerie Fronta, Praha[7]
  • 1989 – Mladé profily (Volná tvorba západočeských výtvarníků), Galerie výtvarného umění v Chebu[7]
  • 1989 – Salon 89, Plzeň[8]
  • 1990 – Mladí výtvarníci západních Čech, Galerie výtvarného umění v Chebu[8]
  • 1991 – Sochařský portrét, Académie des beaux-arts (Akademie krásných umění), Paříž, Francie[8]
  • 1991 – 14 západočeských umělců (německy: 14 Westböhmischen Künstler), Městská galerie Černý klášter (německy: Städtische Galerie Schwarzes Kloster); Freiburg, Bádensko-Württembersko, SRN[7][8]
  • 1998 – Vltavotýnské výtvarné dvorky 1998 (IV. ročník), Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou (České Budějovice)[7]
  • 1998 – Sůl nad zlato, Řezno, Bavorsko, SRN[8]
  • 2001 – Ohlasy českého kubismu (nebo též 2009 – Ohlasy kubismu v Plzni[7]), Galerie města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)[8]
  • 2003 – 6. salon Obce architektů, Písecká brána, Praha[8]
  • 2004 – Dialog 7, společná výstava bavorských a západočeských umělců, Diecézní muzeum, Plzeň a Museum Obermunster, Regensburg, SRN[8]
  • 2005 – Figura a místo, Galerie města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)[7]
  • 2005 – Les, Galerie města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)[7][8]
  • 2006 – Sochaři 2006, Západočeská galerie, Výstavní síň Masné krámy, Plzeň, Plzeň (Plzeň-město)[7][8]
  • 2006 – Plzeňská pěna (maďarsky: Pilseni hab; německy: Pilsner Schaum), Pécsi galéria, Pécs, Maďarsko[7][8]
  • 2007 – Plzeňská pěna / Pilseni hab / Pilsner Schaum, Galerie Maerz, Linec (Linz)[7]
  • 2007/2008 – Jasná zpráva. (Geometrie, ornament, koncept a vizuální poezie na Plzeňsku), Galerie města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)[7]
  • 2010 – Pilsener Schaum, Schloss Lamberg, Steyr (Steyr)[7]
  • 2011 – Plzeňská pěna, Galerie města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)[7]
  • 2011/2012 – Plzeňská pěna. Současná výtvarná scéna Plzně a okolí, Dům umění, Zlín[7]
  • 2012 – Vor Medúzy, Diecézní muzeum, Plzeň (Plzeň-město)[7]
  • Jaroslav Šindelář se pravidelně zúčastňuje svými díly na členských výstavách pořádaných Západočeskou krajskou organizací Svazu českých výtvarných umělců (ZKO SČVU) a na výstavách Unie výtvarných umělců Plzeň, z. s. (UVU plzeňské oblasti).[8]

Symposia[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Šindelář se zúčastnil a zúčastňuje mezinárodních sochařských workshopů (ve dřevě, kameni a sněhu) v těchto zemích:[3][8] Francie, Finsko, Rakousko, Itálie, Švýcarsko, Argentina, Norsko (ZOH v Lillehammeru), USA, Dánsko, Švédsko a jinde.[3][8]

Ocenění (chronologicky)[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Šindelář zmiňován v literatuře[editovat | editovat zdroj]

  • Umění vítězného lidu (Figurální malířství a malířský portrét), Výtvarná kultura, číslo: 2, 4, ročník: 1978, strany: 1–12[7]
  • Umění a doba, Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha, 1980[7]
  • Havlic, Vladimír; Potužáková, Jana; Sýkora, Miloslav: Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech 1945 - 1990. Plzeň: Západočeské nakladatelství (ZN) v Plzni 1990.[7] Heslo: Šindelář Jaroslav, strany 108, 109[8]
  • Fišer, Marcel: Cesta Jaroslava Šindeláře. In: Sochaři 2006. Katalog výstavy. Plzeň: Západočeská galerie v Plzni 2006.[8]
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2006 (XVI. Šan - Šta), Výtvarné centrum Chagall, 2006, Ostrava (Ostrava-město)[7]
  • Jaroslav Šindelář. Přizván ke stolu. Plzeň: „Negebu“, s.r.o. 2007.[8]
  • Vizitkář západočeských spisovatelů a výtvarníků, Knihovna města Plzně, Plzeň (Plzeň-město), 2014[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Tři z restaurovaných obrazů ze života Panny Marie se jmenují: Zvěstování Panny Marie; Narození Páně a Smrt Panny Marie.[2]
  2. ↑ Poutní místo se zkráceně nazývá: „Maria Loreta“ nebo „Maria Loreto“ a nachází se u západočeského Chebu.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Jaroslav Šindelář – narozen 11.6.1950 v Plzni. Malíř a sochař [online]. Praha: Autoritní záznam Národní knihovny [cit. 2020-11-02]. Identifikační číslo: mzk2006355981. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w SEDLÁČEK, Petr. Vagon malomocných (rozhovor s Jaroslavem Šindelářem). Regenerace. Říjen 2020, roč. XXVIII, čís. 10, s. 48, 49, 50. Regenerace, ročník XXVIII, říjen 2020, strany 48, 49, 50. ISSN 1210-6631. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag Jaroslav Šindelář (narozen: 6. 11. 1950, Plzeň) [online]. Plzeň: Křížky a vetřelci – Katalog drobného umění na území Plzně [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ Šindelář Jaroslav; Narozen 3. 12. 1972 ve Vsetíně. Sochař, restaurátor historických sochařských děl, pedagog výtvarné výchovy. [online]. Praha: Autoritní záznam národní knihovny [cit. 2017-08-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ Mgr. Jaroslav Šindelář mladší [online]. www.isabart.org [cit. 2017-08-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ Ondřej Šindelář; * 1. 2. 1981, Plzeň; sochař, restaurátor, pedagog [online]. www.isabart.org [cit. 2017-08-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av Jaroslav Šindelář (* 11. 6. 1950, Plzeň) – sochař, malíř, pedagog [online]. Informační systém IS abART (Databáze abART) [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao FIŠER, Marcel. Jaroslav Šindelář (* 11.06.1950) – sochař, restaurátor, malíř. Žije v Lhotě u Dobřan, působí v Plzni. Člen Unie výtvarných umělců Plzeň, z. s. (zkratka: UVU Plzeň nebo UVUP) [online]. Socharstvi.info – Informační portál věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ Alegorie dívčí postavy (drobná památka v Plzni) [online]. wikidata [cit. 2020-11-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d e Alegorie dívčí postavy [online]. Křížky a vetřelci (identifikátor díla: 438) [cit. 2020-11-05]. Reliéf ženy je dílem Otokara Waltera mladšího. Dostupné online. 
  11. ↑ FIŠER, Marcel. Dekorativní reliéf s postavou ženy u hlavního vstupu činžovního domu Klatovská 88 v Plzni [online]. sochařství info [cit. 2020-11-05]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b Socha dívky u Košuteckého jezírka [online]. wikidata [cit. 2020-11-06]. GPS souřadnice: 49°46'21.958"N, 13°21'24.253"E. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c d e f g h Andělíček [online]. křížky a vetřelci (identifikátor: 251) [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. 
  14. ↑ ADMIN. Socha dívky u Košuteckého jezírka [online]. Web Drobne pamatky. cz, 2018-01-14, rev. 2018-01-14 [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c Boží muka ve Vyšehradské ulici [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  16. ↑ Boží muka v Plzni ve Vyšehradské ulici [online]. web: Drobné památky cz [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b Bysta Mistra Jana Husa [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b c d e Bysta T. G. Masaryka [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b František Radkovský [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b Gerald Durell [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b Housle a růže [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. 
  22. ↑ Památník Františka Škroupa na Mikulášském hřbitově v Plzni [online]. web: sochařství info (Informační portál, věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice) [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. 
  23. ↑ Kamenný památník Františka Škroupa u hrobu J. K. Tyla (Číslo záznamu 5557) [online]. web: Sochy a města cz [cit. 2021-12-30]. Výška 60 cm; Šířka 122 cm; Hloubka 82 cm; Rozměry soklu: 26 cm výška x 125 cm šířka x 76 cm hloubka. Dostupné online. 
  24. ↑ a b Jablko [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. 
  25. ↑ Jablko (Číslo záznamu 21439) [online]. web: Sochy a města [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. 
  26. ↑ Plastika v areálu nemocnice Plzeň - Lochotín IV [online]. web: Drobné památky cz, 2014-05-06 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  27. ↑ a b Kaple sv. Ducha [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. 
  28. ↑ a b Kříž obětem všech válek [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. 
  29. ↑ a b Kyjovská Madona [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. 
  30. ↑ a b Lidice varují! [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. 
  31. ↑ a b c Milník času – bigbít [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. 
  32. ↑ Památník bigbítu v Plzni ve Chvojkových sadech [online]. web: Drobné památky cz [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. 
  33. ↑ Plzeň (Pomník Milník času – bigbít) [online]. web: Pamětní místa (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.) [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. 
  34. ↑ a b Obrázek Nejsvětější Trojice [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. 
  35. ↑ Pamětní deska Jaroslava Černého [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. 
  36. ↑ a b Pamětní deska k deportaci Židů [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. 
  37. ↑ Klaus odhalil pamětní desku [online]. web: Region Plzeň cz, 2002-01-23 [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. 
  38. ↑ a b Panna Marie s Ježíškem, Anna a Jáchym [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. 
  39. ↑ Socha piety v Plzni v Pražské ulici [online]. web: Drobné památky cz [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. 
  40. ↑ Pieta [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně), 2016 [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. 
  41. ↑ Pomník v Křimicích na návsi [online]. web: Drobné památky cz [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. 
  42. ↑ a b Pomník americkým letcům [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. 
  43. ↑ Plzeňský, Plzeň, Plzeň - číslo VH: CZE3209-5668 [online]. web: Evidence válečných hrobů [cit. 2022-01-02]. Kamenný památník amerických letců s úlomkem havarovaného letadla.. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-02. 
  44. ↑ Mohyla jihozápadně od Litic [online]. web: Drobné památky cz [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. 
  45. ↑ a b c Pomník Mistra Jana Husa (Litice) [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. 
  46. ↑ a b Pomník obětem 1. a 2. světové války (Hradiště) [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. 
  47. ↑ Plzeňský, Plzeň, Plzeň - číslo VH: CZE3209-5657 [online]. web: Evidence válečných hrobů AČR cz [cit. 2022-01-02]. Pomník s bystou T.G.M. na středovém hranolu a po stranách s deskami se soupisem jmen.. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-02. 
  48. ↑ Pomník padlým v Plzni nad Hradištěm [online]. web: Drobné památky cz [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. 
  49. ↑ a b KRIEGEROVÁ, Eva; PECUCH, Martin. Nový památník připomíná oběti plzeňského květnového povstání [online]. web: Plzeň eu, 2016-05-05 [cit. 2022-02-08]. Dostupné online. 
  50. ↑ a b Pomník padlých Plzeňanů v květnovém povstání 1945 [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. 
  51. ↑ Plzeňský, Plzeň, Plzeň - číslo VH: CZE3209-53858 [online]. web: Centrální evidence válečných hrobů (Ministerstvo obrany) [cit. 2022-02-08]. Památník - přírodní balvan o rozměrech cca 1x 1 m, výška 1,5 m. Dostupné online. 
  52. ↑ Památník v Plzni v Husově ulici u křižovatky [online]. web: Drobné památky cz, 2014-04-28 [cit. 2022-02-08]. Dostupné online. 
  53. ↑ a b c Pomník příslušníkům vojenských pozemních jednotek [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-08]. Dostupné online. 
  54. ↑ Pomník Václava Trojana v parku u Mlýnské strouhy v Plzni [online]. web: Drobné památky cz, 2019-04-12 [cit. 2022-02-08]. GPS přibližné souřadnice: 49.748378, 13.382419. Dostupné online. 
  55. ↑ a b c Pomník Václava Trojana [online]. web: Křížky a vetřelci [cit. 2022-02-08]. Dostupné online. 
  56. ↑ a b c d FIŠER, Marcel. Pomník hudebního skladatele Václava Trojana v Plzni [online]. web: Sochařství info [cit. 2022-02-08]. Odhaleno 4. června 2010. Dostupné online. 
  57. ↑ a b c Poustevník [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  58. ↑ Kašna Rusalka ve Smetanových sadech v Plzni [online]. web: Drobné památky cz, 2015-01-06 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  59. ↑ a b Rusalka [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  60. ↑ a b MÍČEK, František; HEČKOVÁ, Patra. Rusalka [online]. web: Sochy a města cz, 2016 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  61. ↑ a b Rytíř Žumbera [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  62. ↑ a b Sv. Barbora [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  63. ↑ kaple sv. Barbory Plzeň-Litice [online]. web: Katolické bohoslužby v České republice [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  64. ↑ a b Sv. Florian [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  65. ↑ Socha svatého Jana Nepomuckého na Rooseveltově mostě v Plzni II [online]. web: Drobné památky cz, 201-08-29 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  66. ↑ a b Sv. Jan Nepomucký (Rooseveltův most) [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  67. ↑ Socha svatého Jana Sarkandra na Rooseveltově mostě v Plzni [online]. web: Drobné památky cz, 2014-08-29 [cit. 2022-02-01]. Dostupné online. 
  68. ↑ a b Sv. Jan Sarkander [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  69. ↑ a b Základní kámen k expozici Zikmunda a Hanzelky [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  70. ↑ a b Znak města Plzně [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  71. ↑ a b Znak Plzeňského kraje a Velký státní znak [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-01]. Dostupné online. 
  72. ↑ Socha v areálu nemocnice Plzeň - Lochotín II [online]. web: Drobné památky cz, 2014-05-06 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  73. ↑ a b Žena s kočárkem [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  74. ↑ a b c d BALÍKOVÁ, Marta; HEČKOVÁ, Petra. Žena s kočárkem [online]. web: Sochy a města cz [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  75. ↑ Zkrocení živlu [online]. web: Křížky a vetřelci Plzně cz [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  76. ↑ Klavír [online]. web: Křížky a vetřelci Plzně cz [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  77. ↑ Dělící keramická stěna v Nejedlého sadech (sady Pětatřicátníků) [online]. web: Křížky a vetřelci Plzně cz [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. 
  78. ↑ Sochařské řešení vestibulu Amerického Centra [online]. web: Křížky a vetřelci Plzeň cz, 1995 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  79. ↑ Reliéfy ve vestibulu České spořitelny [online]. web: Křížky a vetřelci Plzně cz [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. 
  80. ↑ Mír budoucnost lidstva [online]. web: Křížky a vetřelci Plzně cz [cit. 2022-02-01]. Dostupné online. 
  81. ↑ NĚMCOVÁ, Barbora. Titulem Plzeňská ikona se pyšní nakladatel i zvířecí záchranář [online]. Plzeň: 2012-08-14 [cit. 2020-11-03]. Anketu vyhlašuje tým „Plzeň 2015“ a jednotlivé osoby coby Plzeňské ikony jsou voleny na základě nominací z řad široké veřejnosti.. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Šindelář na Wikimedia Commons
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Šindelář
  • Jaroslav Šindelář v informačním systému abART
  • Jaroslav Šindelář v katalogu drobného umění na území Plzně (Křížky a vetřelci) – bohatá FOTODOKUMENTACE
  • KF ORBIS Film Plzeň, s.r.o. Plzeňské osobnosti - akademický malíř Jaroslav Šindelář (1992) [online]. You Tube, 2019-09-17 [cit. 2022-01-08]. Stopáž: 8 minut a 12 sekund. Dostupné online. 
  • ŠINDELÁŘ, Jaroslav. Umění jako cesta k sobě - Jaroslav Šindelář (video) [online]. You Tube, 2018-02-21 [cit. 2020-11-03]. Stopáž: 1:06:01; Bližší popis: Umění jako cesta k sobě - o vztahu člověka k člověku, člověka k domovu a člověka ke světu přednáší akademický malíř Jaroslav Šindelář (umělecký ředitel Střední uměleckoprůmyslové školy Zámeček v Plzni). Dostupné online. 
  • Plzeň TV. 21.3.2014 / Pár minut s Alex - Jaroslav Šindelář [online]. You Tube, 2014-03-21 [cit. 2022-01-08]. Stopáž: 6 minut a 9 sekund. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Šindelář&oldid=22952841“