Přeskočit na obsah

Jan Kubiš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
O generálním řediteli ŘSD pojednává článek Jan Kubiš (manažer).
Možná hledáte: slovenského diplomata Jána Kubiše.
plk. i. m. Jan Kubiš
Rotmistr Jan Kubiš v Anglii v roce 1941
Rotmistr Jan Kubiš v Anglii v roce 1941
Narození24. června 1913
Dolní Vilémovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. června 1942 (ve věku 28 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov
RodičeFrantišek Kubiš
PříbuzníRudolf Kubiš a Jaroslav Kubiš (sourozenci)
Vojenská kariéra
Hodnostrotmistr pěchoty (1941)
plukovník in memoriam (2002)
SložkaČeskoslovenská exilová armáda
Bitvydruhá světová válka
Operace Anthropoid
VyznamenáníVálečný kříž 1939–1945
Československý válečný kříž 1939
Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Československý vojenský řád Za svobodu
Řád Milana Rastislava Štefánika
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Jan Kubiš (24. června 1913 Dolní Vilémovice[1] – 18. června 1942 Praha) byl československý voják, za druhé světové války příslušník československé zahraniční armády ve Velké Británii, hrdina protinacistického odboje a jeden z parašutistů, který v rámci Operace Anthropoid společně s Jozefem Gabčíkem úspěšně provedl roku 1942 útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Mládí

[editovat | editovat zdroj]
Pomník Jana Kubiše před jeho rodným domem v Dolních Vilémovicích

Narodil se v Dolních Vilémovicích č. p. 79 v okrese Třebíč v rodině Františka Kubiše a Kristiny, rozené Mityskové. Jeho otec, chudý obuvník šijící pro třebíčskou továrnu, pocházel z Horních Radslavic č. p. 14, kde později v rodném domě žila jeho sestra Aloisie Lišková. Jan Kubiš měl pět vlastních sourozenců, dva však zemřeli.[2] Matka zemřela, když mu bylo šest let. Vdovec František se v roce 1920 znovu oženil s vdovou Marií Dusíkovou, rozenou Čechovou, která měla již čtyři děti. Z nového manželství vzešly další čtyři děti a rodina pak žila v Dolních Vilémovicích v domě č. p. 71. Ten byl však pro stále se rozrůstající rodinu brzy příliš malý a sedmiletého Jana si proto k sobě na podzim roku 1919 vzali sourozenci jeho matky, Josef a Bernarda Mityskovi z nedalekého Ptáčova. Zde Jan zůstal do svých 14 let.

Po absolvování povinné školní docházky pracoval jako čeledín v Rudíkově, kde byl aktivním členem tělovýchovné organizace Orel,[3] a jako topič v cihelně. Dne 1. října 1935 byl povolán k výkonu základní vojenské služby a nastoupil k 31. pěšímu pluku "Arco" do Jihlavy. Jako absolvent poddůstojnické školy dosáhl hodnosti desátníka a převelen do Znojma. Poté, již jako délesloužící, byl převelen do 34. pěšího pluku "Střelce Jana Čapka" v Bruntále, službu vykonával u podřízeného strážního praporu v Litultovicích. Zde byl povýšen do hodnosti četaře. Při mobilizaci sloužil jako zástupce velitele čety v lehkých opevněních na Opavsku. Po demobilizaci byl 19. října 1938 z armády propuštěn a vrátil se zpět do Dolních Vilémovic, kde pracoval opět jako topič v cihelně.[4][5]

Pamětní deska ve Znojmě, ulice Jarošova 1335

Na orlovně v Rudíkově je umístěna jeho pamětní deska Jana Kubiše.[6] Jeho jméno nese orelská župa Kubišova, která byla založena v roce 1990.[7]

V exilu

[editovat | editovat zdroj]

Dne 16. června 1939 ilegálně přešel státní hranice do Polska, kde se připojil ke vznikající československé vojenské jednotce v Krakově. Po krátkém pobytu v táboře Malých Bronovicích byl 28. července 1939 přepraven s transportem na lodi Chrobry do francouzského Alžíru, kde 2. srpna vstoupil s pětiletým závazkem do Francouzské cizinecké legie a byl přiřazen k výcvikové jednotce 1. pluku v Colomb Bechár a Sidi Bel Abbes. Po vypuknutí 2. světové války byl závazku v legii zbaven a byl prezentován v Agde a zařazen k 2. pěšímu pluku. V jeho řadách se účastnil bojů na Loiře, za které dostal francouzský válečný kříž. 22. prosince 1939 byl povýšen na rotného.[4]

Po porážce Francie byl 13. července 1940 egyptskou lodí Rod el Farag evakuován do Anglie. A tam zařazen k 1. pěšímu praporu čsl. smíšené brigády. V únoru 1941 absolvoval kurz pro rotmistry pěchoty a v březnu 1941 byl povýšen do hodnosti rotmistra. V prosinci 1940 se přihlásil do výcviku pro speciální úkoly.[4][5] Od 15. srpna do 27. prosince 1941 absolvoval parakurz, kurz střelby, kurz pro práci s výbušninami a kurzy sebeobrany a řízení motorových vozidel. Mezitím byl na žádost rtm. Gabčíka zařazen do výsadku Anthropoid, kde nahradil zraněného rtn. Svobodu.

Busta v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze

Přítelkyně

[editovat | editovat zdroj]

Kamarádi Gabčík a Kubiš v Anglii chodili rok se sestrami Ellisonovými, Gabčík s Lornou (16 let) a Kubiš s Ednou (14 let). Rodina z malého města Whitchurch parašutisty ,adoptovala‘, měli zde i svůj pokoj. Oba parašutisté mají dnes v obci Ightfield pamětní desku na hrobě rodiny Ellisonových.[8]

Po seskoku a návratu do vlasti měl důvěrný vztah s Marií Žilanovou, což je zjevné z dopisu který ji poslal 12. května 1942. Vážnou známost udržoval Jan Kubiš také s Marií Kovárníkovou, u níž prožil poslední noc před odchodem do kostelní krypty[9].

Nasazení

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Operace Anthropoid.

Dne 29. prosince 1941 byl Kubiš pod krycí identitou Otto Strnad společně s Gabčíkem vysazen v protektorátu. Vinou navigační chyby seskočili u obce Nehvizdy ve středních Čechách, přičemž plánované místo seskoku byly 100 km vzdálené Ejpovice u Plzně.[10] Přesunuli se na Plzeňsko, kde se dočkali pomoci na záchytných adresách. Poté byli s pomocí domácího odboje přesunuti do Prahy. Společně s dalšími parašutisty se zúčastnil operace Canonbury, při které se britské letectvo pokusilo bombardovat plzeňskou Škodovku, která skončila ale neúspěšně. Kontaktoval se i se svojí rodinou. Bratr mu ušil oblek, ve kterém se účastnil atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha 27. května 1942.[3]

Atentát

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Atentát na Heydricha.

Heydrich měl být podle původního plánu zabit Gabčíkem střelbou ze samopalu Sten Gun MK FF 209. Zbraň se však zasekla, a proto Kubiš použil předem připravený modifikovaný protitankový granát vzor 73. Při explozi granátu byl Kubiš zraněn nad levým okem.[11] Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich byl při útoku vážně zraněn a později zemřel na otravu krve (celkovou sepsi organismu) v libeňské nemocnici Na Bulovce. Při atentátu vržená bomba poranila Janu Kubišovi obličej a oko. Doktor Sobek požádal o pomoc oční lékařku Miladu Frantovou, která Kubišovi poskytla odborné ošetření. Oba byli Němci později popraveni.[12]

Spolu s dalšími parašutisty se Jan Kubiš poté skryl v podzemních prostorách pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, odkud je měl Vojtěch Paur vyvézt vozem mimo město. Němci je však s pomocí konfidenta Čurdy vypátrali a 18. června 1942 na kostel zaútočili. Během tohoto útoku společně s dalšími dvěma výsadkáři, A. Opálkou a J. Bublíkem, bojoval Jan Kubiš proti útoku fašistů na kůru. Po výbuchu granátu upadl do bezvědomí, proto na rozdíl od Opálky a Bublíka nebyl schopen si sám vzít život a na následky vykrvácení zemřel až v lazaretu SS v Podolí. Jeho tělo, stejně jako těla ostatních výsadkářů, bylo později dopraveno do německého ústavu soudního lékařství pro účely identifikace a pitvy. Jan Kubiš byl tehdy uložen v hromadném hrobě na hřbitově v Ďáblicích.

V roce 1942 byl in memoriam povýšen do hodnosti poručíka pěchoty.

Německá odplata

[editovat | editovat zdroj]
Příbuzní parašutistů a jejich spolupracovníci v počtu 254 osob byli hromadně popraveni 24. října 1942

Z jeho široké rodiny bylo postupně zatčeno 250 lidí, nejvíce z Dolních Vilémovic a Horních Radslavic. Nejbližší rodina byla pak odeslána do koncentračního tábora Mauthausen. Z jeho příbuzných byli popraveni 24. října 1942 společně se spolupracovníky parašutistů a rodinou parašutisty Valčíka:[4]

  • František Kubiš (* 1887) – otec Jana Kubiše
  • Rudolf Kubiš (* 1912) – bratr
  • Marie Kubišová roz. Kučerová (* 1912, Okřešice)[13] – manželka Rudolfa
  • Františka Právcová rozená Kubišová (* 1915) – sestra
  • Rudolf Právec (* 1912) – manžel Františky
  • Jaroslav Kubiš (* 1916) – bratr
  • Marie Kubišová (* 1920) – sestra z 2. manželství otce
  • Vlasta Kubišová (* 1924) – sestra z 2. manželství otce
  • Jitka Kubišová (* 1925) – sestra z 2. manželství otce, všichni Dolní Vilémovice
  • Aloisie Lišková rozená Kubišová (* 1881) – teta, žijící v rodném domě otce v H. Radslavicích
  • Josef Liška (* 1903) – bratranec, žijící v rodném domě otce v H. Radslavicích
  • Anežka Lišková (* 1915) – sestřenice, žijící v rodném domě otce v H. Radslavicích
  • Jan Lapeš (* 1909) – bratranec
  • František Novák (* 1884) strýc (manžel zemřelé sestry matky), žijící v Šemíkovicích[14]

Německou odplatu z vlastní rodiny Františka Kubiše přežila jen jeho druhá manželka Marie, nezletilý syn František (* 1928) a dcera Anežky Liškové,[15] syn Rudolfa Právce a syn Rudolfa Kubiše.[16]

Kněz Jan Dokulil pomáhal rodinám příbuzných atentátníka Jana Kubiše za stanného práva.

Po válce

[editovat | editovat zdroj]
Osobní věstník MNO číslo 42 ze dne 20. října 1945 – titulní strana: udělení Československého válečného kříže 1939–1945

V roce 1945 byl in memoriam povýšen na kapitána pěchoty. Jeho jméno nese ulice v městské části Praha 8, nedaleko od místa atentátu, dále jeho jméno nesou též ulice v několika dalších městech, vesměs spjatých s atentátem, v Třebíči, Pardubicích, atd. Pamětní deska s jeho jménem je umístěna na Orlovně v Rudíkově[17][18] jeho jméno se nachází na pamětní desce na pravoslavném kostele v Resslově ulici a je též na pomníku obětem války v Dolních Vilémovicích. Pamětní kámen z roku 2018 na nároží Resslovy a Václavské ulice se nachází na místě, kam bylo položeno tělo parašutisty poté, co sem bylo umístěno k identifikaci.[19] V rodné obci má také na obecním úřadě pamětní desku, pamětní síň a usiluje o opravu rodného domu čp. 79 pro nové umístění expozice.[20][21][22] 30. června 2002 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.

Část jeho pozůstalosti a pozůstalosti po dalších parašutistech byla vystavena v Armádním muzeu na Žižkově a nyní se nachází v Národním památníku hrdinů heydrichiády při pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze.

V Třebíči až do roku 1981 žil synovec Jana Kubiše, byl duševně nemocný, v dětství byl vězněn v koncentračním táboře.[23]

Rodný dům, busta, muzeum

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Pamětní síň Jana Kubiše.

Koncem června 2013 v Dolních Vilémovicích na Třebíčsku byl po náročné rekonstrukci slavnostně otevřen rodný dům Jana Kubiše ku příležitosti stého výročí, které uplynulo od jeho narození. Na rekonstrukci (v hodnotě 3,4 milionu korun) se podíleli místní mladí dobrovolníci, financována byla z veřejné sbírky. V objektu je umístěno muzeum s dobovými fotografiemi, dokumenty, s částí Kubišovy uniformy a s oblekem ve kterém byl Jan Kubiš po atentátu nacisty dopaden v úkrytu. Jsou vystaveny i artefakty, které při opravách dělníci našli ukryté v tajné schránce pod schody. Před rodným domem byla zároveň slavnostně odhalena (ještě ne úplně dokončená, zatím na provizorním podstavci) busta Jana Kubiše (od sochaře Stanislava Františka Müllera).[24]

Dne 24. října 2015 byla před rodným domem Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích čp. 79 na Třebíčsku slavnostně odhalena definitivní podoba jeho busty a zároveň byla v domě otevřena nová expozice mapující celý jeho život (od dětských let až po smrt v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze). Expozici připravil kurátor sbírek Vojenského historického ústavu Praha Zdeněk Špitálník. Busta je dílem sochařské dvojice: Bohumíra Smolejová a Stanislav František Müller.[25][26]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Valeč
  2. ↑ GAZDÍK, Jan. Nová tajemství muže, který zabil Reinharda Heydricha [online]. Aktuálně.cz, 2013-06-18 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Podíl českých organizací.. na boji proti fašismu, s. 178. 
  4. ↑ a b c d Jan Kubiš Archivováno 2. 11. 2012 na Wayback Machine., obec Dolní Vilémovice
  5. ↑ a b Jan Kubiš, obec Dolní Vilémovice (PDF)
  6. ↑ Pamětní deska Jana Kubiše Pamětní deska Jan Kubiš
  7. ↑ Orel župa Kubišova Dostupné online
  8. ↑ Gabčík s Kubišem mají v Anglii pamětní desku Dostupné online
  9. ↑ Lásky československých parašutistů Gabčíka a Kubiše Dostupné online
  10. ↑ Operace Antropoid, díl 4/10, CRo 3, rozhlas.cz, 2009
  11. ↑ GAZDÍK, Jan. "Milá Máničko," napsal mladé dívce parašutista Kubiš a pak hodil bombu na Reinharda Heydricha. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 2017-05-12 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. 
  12. ↑ Soběslav Sobek a Marie Sobková Dostupné online
  13. ↑ František Malý: doslov knihy Jan Dokulil: Verše z pozůstalosti, Brno 1994
  14. ↑ Pomník v obci Šemíkovice
  15. ↑ František Kubiš (1915–1993): Horní Radslavice, vesnička mého mládí, rukopis, Brno červenec 1990
  16. ↑ Na atentát doplatil i duševně nemocný synovec Kubiše. Připomínal Švejka. Dostupné online
  17. ↑ Obec Rudíkov. Historie & nyní | Stalo se tenkrát [online]. Obec Rudíkov [cit. 2015-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-05-07. 
  18. ↑ SPOLEK PRO VOJENSKÁ PIETNÍ MÍSTA. Rudíkov [online]. SPOLEK PRO VOJENSKÁ PIETNÍ MÍSTA [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  19. ↑ ENCYKLOPEDIE PRAHY - PAMĚTNÍ DESKY - kámen Jana Kubiše Dostupné online
  20. ↑ Dolní Vilémovice veřejná sbírka Archivováno 9. 6. 2012 na Wayback Machine., citováno 12. května 2012
  21. ↑ SPOLEK PRO VOJENSKÁ PIETNÍ MÍSTA. Dolní Vilémovice [online]. SPOLEK PRO VOJENSKÁ PIETNÍ MÍSTA [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  22. ↑ Spolek pro vojenská pietní místa. Pamětní deska Jan Kubiš [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  23. ↑ LAUDIN, Radek; JAKUBCOVÁ, Hana. Na atentát doplatil i duševně nemocný synovec Kubiše. Připomínal Švejka. iDNES.cz [online]. Mafra, 2013-05-29 [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. 
  24. ↑ Michal Kolařík. Z rodného domu Jana Kubiše udělali ke 100. výročí jeho narození muzeum. iDNES.cz [online]. 20013-06-22 [cit. 20013-06-22]. Dostupné online. 
  25. ↑ -OB-. V Dolních Vilémovicích byla otevřena výstava o Janu Kubišovi, připravil ji VHÚ [online]. 2015-10-24 [cit. 2015-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-25. 
  26. ↑ MAHEL, Luděk; ČTK. V Dolních Vilémovicích odhalili Kubišovu bustu a otevřeli muzeum [online]. Třebíčský deník, 2015-10-25 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  27. ↑ Ministerstvo obrany ČR. Udělení nových resortních vyznamenání [online]. Ministerstvo obrany ČR [cit. 2015-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-08. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Kubiš&oldid=24323211“