Přeskočit na obsah

Jan Anderle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Anderle
zkušební pilot a konstruktér
Narození22. prosince 1900
Vyškov,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. prosince 1982 (ve věku 81 let)
Mylhúzy, Alsasko
FrancieFrancie Francie
Národnostčeská
Povolánívynálezce a pilot
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Anderle (22. prosince 1900 Vyškov[1]13. prosince 1982 Mylhúzy) byl český zkušební pilot a konstruktér, tvůrce kabinového motocyklu, takzvaného dálníku.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1914 se v Brně začal učit strojním zámečníkem. Poté absolvoval kurs pro strojvedoucí a stal se železničním zaměstnancem, strojvůdcem lokomotiv. V roce 1918 bojoval v řadách rakousko-uherské armády na Piavě v Itálii. Roku 1921 nastoupil v Olomouci službu v Československé armádě. V jejím rámci absolvoval pilotní školu v Chebu a po jejím úspěšném zakončení nastoupil jako instruktor létání v Prostějově. V roce 1929 opět změnil působiště a stal se v Praze na 3 roky zkušebním pilotem továrny Letov. Jeho úkolem bylo zalétávat tovární malá a střední letadla. Potom působil 1 rok jako šéfpilot u leteckého oddělení firmy Baťa ve Zlíně a další rok jako šéfpilot u továrny Walter v Praze-Jinonicích. V roce 1935 se vrátil jako zkušební pilot zpět do továrny Letov.[2]

Od roku 1926 se začal zúčastňovat leteckých závodů. Hned v roce 1926 vyhrál na stíhacím letounu Letov Š-20 závod kolem republiky. V letech 1932 a 1934 se zúčastnil mezinárodních leteckých soutěží Challenge. V létě 1932 na starším letounu Breda Ba.15S (tovární letoun firmy Walter) s upraveným motorem Walter Junior (výkon zvýšen na 88 kW (120 k) – tento motor byl později použit pro variantu Walter Junior-Major) se zúčastnil Mezinárodního závodu turistických letadel Evropou (Challenge 1932). Mezi letci z Československa byl druhý, ale v celkovém pořadí obsadil až 19. místo, což nelze považovat za úspěch.[3] Letoun RWD-9 byl speciálně navržen pro IV. ročník mezinárodní soutěže Challenge de Tourisme International, která se uskutečnila ve Varšavě na přelomu srpna a září 1934. V samotné soutěži Challenge 1934, která se konala ve dnech 28. srpna – 16. září 1934, Jan Anderle na polském letoun RWD-9W s československou imatrikulací OK-AMD a motorem Walter Bora obsadil 8. místo.[4]

Jan Andrle, vytvořil 29.5.1935 nový čs. výškový rekord 10 651 m

V květnu 1935 opět už jako tovární pilot Letova vytvořil na letounu Letov Š-331 s licenčním motorem Walter Mistral K 14 vybaveným kompresorem (Gnome-Rhône 14K) československý výškový rekord 10 651 m. Mimo to tento letoun patřil k nejrychlejším jednomístným stíhacím letounům, byla mu oficiálně naměřena rychlost 407 km/h.[5] Letoun Letov Š-331 konstruktéra ing. Aloise Šmolíka byl v podstatě totožným strojem se stíhacím letounem Letov Š-231. Jan Anderle tak překonal 11 let starý rekord Josefa Nováka s hodnotou 9 140 m, kterého dosáhl na letounu Aero A-18 s motorem Walter IV.[2]

V červnu 1935 byl Jan Anderle s letounem Letov Š-331 na předváděcích akcích v Království Jugoslávie a v carském Bulharsku. V Bělehradu a v Novém Sadu byl 10. června předvádět letoun a jeho schopnosti vojenské letecké komisi a armádní generalitě. Poté přeletěl do Sofie, kde jeho produkci na letišti Božurište sledovali důstojníci bulharského letectva a generálního štábu vč. cara Borise III. a carevny Joanny.[6]

Jan Andrle a Letov Š-331

Ve svém volném čase Anderle navrhoval a vyráběl různá šlapací vozítka a později i jednostopá motorová vozidla.[7] To byli předchůdci jednostopého dálníku s benzinovým pohonem.[7] První takový stroj vznikl v letech 1938–1941, kdy jeho tvůrce nemohl jako pilot létat.

Za okupace byl Jan Anderle na udání zatčen Gestapem a vyslýchán.[pozn. 1]

Jan Anderle na Aero Ae-45 zvítězil v Norton Griffiths Challenge Trophy (1949)

Po válce se stal šéfpilotem a konstruktérem českého výrobce letadel Aero.[8] K jeho úkolům patřilo letadla nejen zalétávat, ale také předvádět jejich schopnosti na mezinárodních veletrzích.[7] V anglickém závodě „Norton Griffiths Challenge Trophy“, konaném v srpnu 1949 v Birminghamu, zvítězil s Ae-45 (OK-DCL).[9] Anderle provedl i non-stop přelet Sahary, W. B. Riley letěl z Prahy na Cejlon, D. Beard z Prahy do Hongkongu ve třech etapách přes 1600 km dlouhých, R. Ceschina vyhrál soutěž „Championship of Italy“. Letoun Ae-45S přelétl jako první čs. letoun Atlantik z Buenos Aires do Milána s mezipřistáním na ostrově Fernando de Noronha.

Během jedné ze služebních cest do Anglie se Anderle rozhodl v cizině zůstat – jeho dcera v Londýně studovala.[10] Po 3 měsících se však na naléhání manželky vrátil. Byl okamžitě zatčen, obviněn ze špionáže, zrady a diverze a odsouzen k trestu smrti.[10] Později mu byl trest zmírněn na 15 let. Pět z nich strávil v jáchymovských uranových dolech, dva roky v nemocnici. Po podmínečném propuštění v roce 1957 strávil nuceně šest let na stavbě lipenské přehrady.[10][7]

Přes veškerou nepřízeň osudu a životní zvraty však Jan Anderle neztratil chuť dál vylepšovat svůj dálník. Tak spatřily v letech 1961 a 1967 světlo světa verze Frontcar.[7]

V roce 1967 se Anderle rozhodl opustit Československo a emigroval do Německa a pak do Mylhúz ve Francii, kde se živil jako soustružník v dílnách na letišti Habsheim[7] a přitom se dál věnoval vývoji dálníku. Mezitím (od listopadu 1980) jej Státní bezpečnost zařadila do Evidence zájmových osob (EZO). Byl evidován dokumenty SEO VOS FMV č. V-33389 a V-2653. Ze samotného záznamu v EZO nelze ve většině případů dohledat konkrétní důvod, proč dotyčnou osobu StB evidovala.[11]

Ve spolupráci se Švýcarem Arnoldem Wagnerem a českým emigrantem Vladimírem Pohořelým navrhl v roce 1982 i „převratný“ dálník Peraves-W18 se samonosnou laminátovou karoserií.[10][7] Jeho dokončení se však již nedočkal. Zemřel 13. prosince 1982.

  1. Podle údajů v německé Wikipedii však jej od dalšího stíhání ochránila jeho kvalifikace zkušebního letce.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Anderle na německé Wikipedii.

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Vyškov
  2. a b -S. Nový československý výškový rekord. Letectví. Červen 1935, roč. 15. (1935), čís. 6, s. 202–204. Dostupné online. 
  3. BENEŠ, Pavel ing. Některé zkušenosti z letošní Challenge. Letectví. Září 1932, roč. 12. (1932), čís. 9, s. 226–232. Dostupné online. 
  4. HOF, Emanuel dr. Challenge 1934 ve světle čísel. Letectví. Září 1934, roč. 14. (1934), čís. 9, s. 316–322. Dostupné online. 
  5. Nový československý výškový rekord. Bulletin Walter. Červen 1935, roč. 1935, čís. VI-1935, s. 12. 
  6. Pilot Jan Anderle s letounem Š 331 v Jugoslávii a Bulharsku. Letectví. Červenec 1935, roč. 15. (1935), čís. 7, s. 247–249. Dostupné online. 
  7. a b c d e f g Kočkopes jménem dálník
  8. www.theo.cz. www.theo.cz [online]. [cit. 2017-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-30. 
  9. Aero 45 s motory Walter Minor 4-III vítězí v Birminghamu. Letectví. 1949-10-03, roč. 25 (1949), čís. 20, s. 480b. Dostupné online. 
  10. a b c d www.vvautomotive.cz. www.vvautomotive.cz [online]. [cit. 2017-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-23. 
  11. PENC, Stanislav. Evidence zájmových osob StB (EZO) [online]. [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]