Přeskočit na obsah

Hrobka Lambergů (Nezamyslice)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kaple svatého Erazima
Základní informace
SlohNovogotika, původně rané baroko[1]
Výstavba1. pol. 17. století, podzemní hrobka 1815[2]
Přestavba1860[1][3]
StavebníkJindřich Liebsteinský z Kolowrat (kaple)
Karel Evžen z Lambergu (hrobka)
Gustav Jáchym z Lambergu (novogotická úprava)
Současný majitelŘímskokatolická farnost Nezamyslice u Horažďovic
Poloha
AdresaNezamyslice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°15′51,39″ s. š., 13°40′11,19″ v. d.
Map
Další informace
Kód památky35032/4-3171 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Kostel Nanebevzetí Panny Marie)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrobka Lambergů je pohřební kaple sv. Erazima pro příslušníky šlechtického rodu Lambergů v Nezamyslicích v okrese Klatovy.[pozn. 1] Nachází se na hřbitově na západ od kostela Nanebevzetí Panny Marie. Kapli založil Jindřich Liebsteinský z Kolowrat v první polovině 17. století. V roce 1815 byla pod kaplí nákladem knížete Karla Evžena z Lambergu zřízena rodová hrobka Lambergů, na počátku 60. let 19. století byla kaple novogoticky upravena. Poslední pohřeb se zde odehrál v roce 1889. Hrobová kaple je ve vlastnictví Římskokatolické farnosti Nezamyslice u Horažďovic a je památkově chráněná.[3]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Lambergové vlastnili žichovické panství, k němuž patřily i Nezamyslice, od roku 1709. Tehdy je od Marie Anny Iselinové z Lanau koupil pasovský biskup Jan Filip z Lambergu (1651–1712).[4] Biskup vytvořil ze statků Žichovice, Rabí, Budětice, Žihobce a Strádaly fideikomis, který byl za jeho synovce Františka Antonína z Lambergu (1678–1759) v roce 1716 zapsán do desk zemských.[5] České statky byly Lambergům znárodněny v roce 1945.[6]

Kaple

[editovat | editovat zdroj]
Průčelí kaple

Vysoký zemský úředník Jindřich Liebsteinský z Kolowrat (1570–1646), který byl od roku 1603 majitelem žichovického panství a který také přestavěl žichovickou tvrz na renesanční zámek, nechal kapli sv. Erazima postavit snad na místě starší stavby v první polovině 17. století v raně barokním stylu.[1][7]

V roce 1815 byla pod kaplí zřízena hrobka.[2] Na popud své manželky Bedřišky Žofie z Oettingen-Wallersteinu (1776–1831) ji nechal zbudovat kníže Karel Evžen z Lambergu (1764–1831) poté, co se na trvalo přestěhovali do Čech.[8] K přesídlení do Čech vedla rodinu pravděpodobně touha změnit prostředí, protože v Salcburku jim vesměs krátce po narození zemřelo pět dětí. Jejich ostatky byly převezeny ze Salcburku a uloženy ve zdejší nové hrobce.[9][pozn. 2]

Za následujícího majitele žichovického velkostatku Gustava Jáchyma z Lambergu (1812–1862) byla kaple v roce 1860 novogoticky upravena a přeměněna v reprezentativní rodovou hrobku.[1] Blízké okolí kaple se proměnilo v anglický park, který byl ohrazen litinovými mřížemi.[11] Původní vnitřní vybavení bylo nahrazeno novým, které na doporučení spisovatele a prvního zemského konzervátora pro památkovou péči v Horních Rakousích Adalberta Stiftera (1805–1868) vytvořil řezbář Jan Rint (1814–?) z východočeského Kuksu, který pracoval mj. i na interiérech buquoyského hradu Rožmberk. Rint vyřezal oltář, lampu na věčné světlo, západní emporu i nástěnné ozdoby.[11] Kresby k ozdobám kůru jsou prací řezbářova syna Josefa Rinta.[12] Lavice jsou dílem vídeňského řezbáře Matyášovského z roku 1861.[11] Před umístěním do kaple v roce 1862 byly řezbářské práce vystaveny v Linci.[12]

V roce 1862 se do hrobky vloupali dva lupiči a ukradli víko rakve komtesy Emilie Františky. Byli však dopadeni.[13]

V roce 1936 byly na vnitřní stěny instalovány náhrobní desky z rodové hrobky v Salcburku.[14]

Po Sametové revoluci byly z kaple ukradeny všechny sošky z lavic a sochy sv. Erazima a Karla Boromejského stejně jako sošky andělů z oltáře. V 90. letech 20. století se však také započalo s restaurováním stavby.[14]

Architektura

[editovat | editovat zdroj]
Detail průčelí – erb a rozeta

Kaple je orientována, má obdélný půdorys o rozměrech 11,3 x 9 metrů, na východě je zakončena užším presbytářem, který má na vnější straně podobu půlkruhovité apsidy a uvnitř je trojboký.[1][3] Vnější fasáda stavby je jednoduchá, novogotické tvary má šestice oken a průčelí. Západní štít je hladce omítnutý, jeho ramena chrání kamenné desky. Pod nimi je pravoúhle zalamovaný vlys s motivem malých kružeb a konzolek z keramických tvarovek. V ose průčelí se nachází portál s tupě lomeným záklenkem, kolem archivolty je pás posetý kraby a křížovou kytkou na vrcholu. Nad vstupem je v úrovni patra terakotová rozeta s motivem kružeb, nad kruhovým oknem je zazděn kamenný erb. V podélných stěnách jsou vždy dvě na výšku obdélná okna zakončená lomeným obloukem.[3]

Střecha je sedlová s prejzy, nad závěrem presbytáře jsou tři valby.[3]

Interiér

[editovat | editovat zdroj]
Interiér kaple

Kaple

[editovat | editovat zdroj]

Kaple je sklenuta křížovou hřebínkovou klenbou a v závěru síťovou hřebínkovou klenbou se vzorcem poloviční hvězdy.[1]

Hlavní oltář

[editovat | editovat zdroj]

Bohatě vyřezávaný hlavní oltář zhotovil podle návrhu rakouského architekta Heinricha Ferstela Jan Rint. Ústředním motivem byla socha Ukřižovaného, po stranách bývaly sochy sv. Karla Boromejského v mnišském rouchu s kloboukem a klíčem (vlevo) a sv. Erazima taktéž v mnišském rouchu s mitrou a berlou (vpravo), ty však byly ukradeny.[15] Ústřední niku ohraničují čtyři baldachýnky, ve kterých před vykradením bývaly sochy andělů.[16] Pod střední nikou je tabernákl, který má dvířka s precizně vyřezaným reliéfem monstrance.[16] Oltář je podepsaný, na pravém boku je nápis RINT. 1860, do písmene R je vkomponováno písmeno J.[17] Oltářní mensu podpírají tři páry sloupů, každá dvojice má unikátní dekor. Na zadní straně desky je lamberský erb (vlevo) a alianční znak lamberský a oettingen-wallersteinský (vpravo).[17] Vyřezávané věčné světlo bylo odcizeno.

Lavice

[editovat | editovat zdroj]

Dvojici třířadových lavic na vnitřní straně kostela zdobily sošky apoštolů a andělů. Po Sametové revouluci však byly odcizeny.[18] Na zadních čelech oddílů lavic je lamberský erb (vlevo) a sdružený lambersko-oettingen-wallersteinský (vpravo).[19] Na předních čelech je rozdělený text Verfertigt, Wien 1861 a von A. Matyasovsky.[19]

Empora

[editovat | editovat zdroj]
Interiér kaple – kruchta

Na západní straně se nachází kruchta, kterou podpírají čtyři sloupy. Jejich hlavice tvoří listy a květy růže nebo listy vinné révy s hrozny.[20] Na jednom sloupu je nápis RINT IN LINZ 1861 s vloženým písmenem J.[20] Mistrovsky řešeným prvkem výzdoby je především poprsnice kruchty. Je rozdělena na tři pole, ve středním je nika se sochou Panny Marie (uschována jinde), v levém poli kruhový reliéf s výjevem sv. Jiřího bojujícího s drakem a vpravo sv. Huberta na lovu. Sv. Hubert připomíná úřad nejvyššího dědičného lovčího v Horních Rakousích, který Lambergové zastávali. V reliéfu sv. Jiřího je nápis RINT. 1862 s vloženým písmenem J.[21] Na kruchtě jsou varhany vyrobené ve Vídni, což dokazuje nápuis na vnitřní straně krytu klaviatury J. DEUTSCHMANN IN WIEN.[22]

Epitafy

[editovat | editovat zdroj]

Na zdech se nachází deset bohatě heraldicky a výtvarně zdobených epitafů příslušníků bavorské (české) větve rodu Lambergů, kteří byli v podzemní hrobce pohřbeni. Čísla odpovídají pořadí úmrtí v tabulce kapitoly Seznam pohřbených.

Levá stěna
16. Bedřich Karel Emil
hrabě z Lambergu		 15. Emilie Františka Bedřiška
hraběnka z Lambergu		 7. Bedřiška Vilemína
hraběnka z Montecuccoli-Laderchi,[pozn. 3] rozená hraběnka z Lambergu a její děti
6. Marie Klotilda a
8. Felix Karel		 9. Karel Evžen
kníže z Lambergu a jeho choť
10. Bedřiška, rozená kněžna z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu
Pravá stěna
11. Emil Antonín
hrabě z Lambergu		 12. Marie Bedřiška Emilie a
13. Robert Gustav Emil z Lambergu		 18. Kateřina
kněžna z Lambergu, rozená Hrádková		 14. Karel Jáchym
kníže z Lambergu		 17. Gutav Vilém Jáchym
kníže z Lambergu		 1. Karel Arnošt
2. Josefína Bedřiška
3. Max Josef
4. Ludvík Karel
5. Žofie Josefína
z Lambergu

Náhrobníky

[editovat | editovat zdroj]
Náhrobní deska Kašpara z Lambergu
Náhrobní deska Kryštofa z Lambergu

V roce 1936 bylo na vnitřních stěnách kaple osazeno třináct renesančních náhrobníků a epitafů ze 16. a počátku 17. století, vesměs z bílého a červeného mramoru. Do Čech byly převezeny ze zrušeného hřbitova v Salcburku v roce 1850. Původně byly uskladněny na nádvoří žichovického zámku. Koncem 19. století byly zasazeny do západní ohradní zdi kaple. Venku však trpěly v drsných povětrnostních podmínkách, proto byly nakonec umístěny uvnitř.[23]

Mezi nejpropracovanější patří deska Kašpara z Lambergu († 1548), na které je vyobrazen rytíř ve zbroji. V rozích jsou erby. Nápis je kolem dokola. Deska má rozměry 2,50 na 1,23 metru.[24][25]

Na náhrobní desce Kryštofa IV. z Lambergu († 1579), který v letech 1541–1546 zastával úřad biskupa ze Seckau, je polopostava církevního hodnostáře představena v kněžském rouchu s berlou a knihou. Zatímco biskup je vyobrazen v horní polovině desky v renesanční nice vyložené mušlí a podpírané pilastry s ornamentálním dekorem, nápis je v dolní polovině. Deska má rozměry 2,21 na 1,12 metru.[24][25]

Vpravo od oltáře se nachází podélná náhrobní deska z roku 1551. Její rozměry jsou 1,44 na 2,87 metrů. Silně vypouklý reliéf zobrazuje Kladení do hrobu. Vpravo od sarkofágu (hrobu) je vyobrazen klečící Ambrož z Lambergu, děkan salcburské katedrály, oděný v kněžském rouchu.[26][25]

Neméně cenný je náhrobek salcburského arcibiskupa (?) Baltazara z Lambergu, který se však dochoval jen částečně. Vlevo dole je reliéf postavy v arcibiskupském rouchu, který klečí před Ukřižovaným. Vpravo je lamberský erb. Deska má rozměry 1,65 na 0,97 metru.[26][25]

Krypta

[editovat | editovat zdroj]

Krypta se skládá ze dvou prostor, které vyplňují téměř celý prostor pod kaplí. Vchod do kaple je v podlaze pod kruchtou pár metrů od vstupu do kaple. Předsíň je zaklenuta valenou segmentovou klenbou a vlastní hrobka valenou klenbou. Odvětrávání je zajištěno severním a jižním kanálem, které se nacházejí přibližně v polovině vlastní hrobky. V hrobce je umístěno deset rakví dospělých osob a šest dětských.[27]

Seznam pohřbených

[editovat | editovat zdroj]

Chronologicky podle data úmrtí

[editovat | editovat zdroj]

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[28][29] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Lambergů, žlutě jsou vyznačeny manželky přivdané do rodiny, pokud zde byly pohřbeny, a blízcí příbuzní. Červeně jsou zvýrazněna knížata a zeleně osoby, které byly původně pohřbeny jinde. Generace jsou počítány od Wolrata II. Lambergera († 1214). V roce 1707 byli Lambergové povýšeni do knížecího stavu. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. U dětí Felixe z Montecuccoli-Laderchi je generace odvozena z matčiny strany, proto je také v závorce.

Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
1. 17. Karel Arnošt (Karl Ernst) z Lambergu 2. 1. 1805 Karel Evžen z Lambergu (č. 9) Původně pohřben v Salcburku.[9] Zemřel jako jednoměsíční kojenec.
12. 2. 1805 Bedřiška Žofie z Oettingen-Oettingenu (č. 10)
2. 17. Josefína Bedřiška (Josephine Friederike) z Lambergu 22. 5. 1806 Karel Evžen z Lambergu (č. 9) Původně pohřbena v Salcburku.[9] Zemřela jako téměř dvouletá.
23. 3. 1808 Bedřiška Žofie z Oettingen-Oettingenu (č. 10)
3. 17. Maxmilián Josef (Maximilian Joseph) z Lambergu 25. 12. 1807 Karel Evžen z Lambergu (č. 9) Původně pohřben v Salcburku.[9] Zemřel jako osmiměsíční kojenec.
10. 8. 1808 Bedřiška Žofie z Oettingen-Oettingenu (č. 10)
4. 17. Ludvík Karel (Ludwig Karl) z Lambergu 24. 9. 1809 Karel Evžen z Lambergu (č. 9) Původně pohřben v Salcburku.[9] Zemřel jako tříměsíční kojenec.
18. 12. 1809 Bedřiška Žofie z Oettingen-Oettingenu (č. 10)
5. 17. Žofie Josefína (Sophia Josefina) z Lambergu 21. 2. 1815 Karel Evžen z Lambergu (č. 9) Původně pohřbena v Salcburku.[9] Zemřela jako dvouměsíční kojenec.
6. 4. 1815 Bedřiška Žofie z Oettingen-Oettingenu (č. 10)
6. (18.) Marie Klotilda z Montecuccoli-Laderchi 1. 6. 1829 Felix z Montecuccoli-Laderchi
2.10.1799 Mitterau – 2. 1. 1846 Vídeň		 Dvojče. Zemřela krátce po porodu.
4. 6. 1829 Bedřiška Vilemína (Friederike Wilhelmine) z Lambergu (č. 7)
7. 17. Bedřiška Vilemína (Friederike Wilhelmine) z Lambergu 29. 6. 1803 Steyr Karel Evžen z Lambergu (č. 9) 8. 1. 1828:
Felix z Montecuccoli-Laderchi
2. 10. 1799 Mitterau – 2. 1. 1846 Vídeň		 Zemřela na následky komplikovanému porodu dvojčat.
11. 6. 1829 Vídeň Bedřiška Žofie z Oettingen-Oettingenu (č. 10)
8. (18.) Felix Karel z Montecuccoli-Laderchi 30. 5. 1829 Felix z Montecuccoli-Laderchi
2.10.1799 Mitterau – 2. 1. 1846 Vídeň		 Dvojče. Zemřel krátce po porodu.
17. 6. 1829 Bedřiška Vilemína (Friederike Wilhelmine) z Lambergu (č. 7)
9. 16. Karel Evžen z Lambergu 1. 4. 1764 Maxmilián Josef z Lambergu
22. 11. 1729 – 23. 6. 1792		 19. 9. 1802 zámek Wallerstein:
Bedřiška Žofie z Oettingen-Wallersteinu (č. 10)		 5. kníže z Lambergu (1797–1831), c. k. komoří, grand Španělska a Kastilie 1. třídy, magnát v Uhrách, držitel velkokříže královského bavorského Řádu sv. Huberta a čestný rytíř Maltézského řádu. Jako první Lamberg se usadil v Čechách. Zakladatel hrobky,[2] milovník knih a grafiky.[6]
11. 5. 1831 Marie Johana z Dachsbergu
18. 11. 1746 – 1832
10. (16.) Bedřiška Žofie (Friederike Sophie) z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu 3.[28] nebo 5. 3.[30] 1776 Wallerstein Kraft Arnošt z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu
3. 8. 1748 Wallerstein – 6. 10. 1802 Wallerstein		 19. 9. 1802 zámek Wallerstein:
Karel Evžen z Lambergu (č. 9)		 Dáma Řádu hvězdového kříže a palácová dáma.

Narodily se jí následující děti:

  • 1. Vilemína Bedřiška, provd. Montecuccoli-Laderchi (1803–1829; č. 7)
  • 2. Karel Arnošt (*/† 1805; č. 1)
  • 3. Josefína Bedřiška (1806–1808; č. 2)
  • 4. Maxmilián Josef (1807–1808; č. 3)
  • 5. Ludvík Karel (*/† 1809; č. 4)
  • 6. Gustav Jáchym (1812–1862; č. 14)
  • 7. Žofie Josefína (*/† 1815; č. 5)
  • 8. Emil Antonín (1816–1836; č. 11)
17. 7. 1831 Marie Tereza z Thurn-Taxisu
10. 7. 1757 Řezno – 9. 3. 1776 Wallerstein
11. 17. Emil Antonín z Lambergu 26. 3. 1816 Karel Evžen z Lambergu (č. 9) Pohřben 10. 12.1836 v knížecí kryptě.[31] Poručík u 2. hulánského pluku polního maršála knížete Schwarzenberga. Během lovu se mu při výstřelu roztrhla hlaveň pušky, zranila mu ruku, ze které pak silně krvácel. Zemřel o několik dní později na tetanus ve věku 20 let.[pozn. 4]
5. 12. 1836 Praha[31] Bedřiška Žofie z Oettingen-Oettingenu (č. 10)
12. 18. Marie Bedřiška Emilie (Maria Friederike Emilie) z Lambergu 1. 9. 1849 Žihobce Gustav Jáchym z Lambergu (č. 14)
Jako nemanželské dítě původně pohřbena na hřbitově poblíž vchodu do kostela, do hrobky pohřbena v roce 1855. Nemanželská dcera, zemřela jako jednoměsíční kojenec.
8. 10. 1849 Žihobce Kateřina Hrádková (č. 18)
13. 18. Robert Gustav Emil z Lambergu 25. 10. 1854 Gustav Jáchym z Lambergu (č. 14)
Pohřben 7. 2. 1855 v knížecí kryptě u sv. Erazima.[32] Nemanželský syn, zemřel jako tříměsíční kojenec na nekrotické změknutí žaludku (gastromalacia).[pozn. 5]
5. 2. 1855 Žihobce[32] Kateřina Hrádková (č. 18)
14. 17. Gustav Jáchym z Lambergu 21. 12. 1812 Karel Evžen z Lambergu (č. 9) 10. 1. 1855 Strašín[pozn. 6] (morganaticky): Kateřina Hrádková (č. 18) 6. kníže z Lambergu, dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady, nejvyšší dědičný zemský lovčí v Horních Rakousích, nejvyšší dědičný zemský komoří v Horních Rakousích, nejvyšší dědičný zemský štolba v Kraňsku a Vindické marce, nejvyšší dědičný zemský stolník v Salcbursku,[pozn. 7] magnát v Uhrách, grand Španělska a Kastilie 1. třídy, čestný rytíř Maltézského řádu.
3. 2. 1862 Vídeň[33] nebo Mnichov[28][34] Bedřiška Žofie z Oettingen-Oettingenu (č. 10)
15. 18. Emilie Františka Bedřiška (Emilie Franziska Friederike) z Lambergu 14. 7. 1846 Žihobce Gustav Jáchym z Lambergu (č. 14) Nemanželská dcera, zemřela pravděpodobně na záškrt ve věku 16 let.
4. 11. 1862 Berlín Kateřina Hrádková (č. 18)
16. 18. Bedřich Karel Emil (Friedrich Carl Emil) z Lambergu 25. 9. 1843 Žihobce Gustav Jáchym z Lambergu (č. 14)
Pochován 10. 3. 1883 v knížecí kryptě.[35] Nemanželský syn, v bitvě u Hradce Králové v roce 1866 se vážně zranil na hlavě, poté trpěl psychickými problémy, které přerostly v choromyslnost. Zemřel ve věku 39 let.
4. 3. 1883 Kitzbühel[35] Kateřina Hrádková (č. 18)
17. 18. Gustav Vilém Emil (Gustav Wilhelm Emil) z Lambergu 13. 9. 1841 Gustav Jáchym z Lambergu (č. 14)
Pohřben 3. 2. 1886 v knížecí kryptě.[36] 7. kníže z Lambergu (1862–1886), c. k. rytmistr. Nejstarší nemanželský syn, zemřel ve věku 44 let na úbytí ledvin.[36]
28. 1. 1886 Vídeň[36] Kateřina Hrádková (č. 18)
18. (17.) Kateřina Hrádková, známá jako kněžna Káča 8. 12. 1824 Čejkovy
10. 1. 1855 Strašín:
Gustav Jáchym z Lambergu (č. 14)		 Pohřbena 17. 12. 1889.[37] Dcera panského šafáře v Čejkovicích. Zemřela ve věku 65 let na ochrnutí srdce.[37]

Narodilo se jí deset dětí. Prvních devět bylo nemanželských. Po sňatku v roce 1855 prohlásil její choť všechny děti za vlastní.[38]

  • 1. Gustav Vilém (1841–1886; č. 17), 7. kníže[pozn. 8]
  • 2. Bedřich Karel (1843–1883; č. 16)
  • 3. Karel Václav (1845–1906), 8. a poslední kníže, titul ztratil v roce 1887[pozn. 9]
  • 4. Emílie Františka (1846–1862; č. 15)
  • 5. Hubert Antonín Emil (1848 – po 1886)
  • 6. Marie Bedřiška (*/† 1849; č. 12)
  • 7. Eduard Gustav Emil (1850–1899)
  • 8. Hugo Antonín Emil (1853–1913)
  • 9. Robert Gustav (1854–1855; č. 13)
  • 10. Josef Bedřich Emil (1856–1904), jediný manželský syn
10. 12. 1889 Kitzbühel[37]

Podle uložení

[editovat | editovat zdroj]

Současné rozmístění rakví je následující (čísla odpovídají pořadí úmrtí z předchozí tabulky):[40]

Ludwig Karl z Lambergu
*/† 1809
(č. 4)		 vchod Friederike Sophie z Oettingen-Wallersteinu
1776–1831
(č. 10)
Max Joseph z Lambergu
1807–1808
(č. 3)		 Karl Eugen z Lambergu
1764–1831
(č. 9)
Sophie Josephine z Lambergu
*/† 1815
(č. 5)		 Marie Clotilde z Montecuccoli-Laderchi
*/† 1829
(č. 6)		 Friederike Wilhelmine z Lambergu
1803–1829
(č. 7)		 Felix Karl z Montecuccoli-Laderchi
*/† 1829
(č. 8)
Josephine Friederike z Lambergu
1806–1808
(č. 2)		 Emil Anton z Lambergu
1816–1836
(č. 11)
Robert Gustav Emil z Lambergu
1854–1855
(č. 13)		 Marie Friederike Emilie z Lambergu
*/† 1849
(č. 12)		 Gustav Joachim z Lambergu
1812–1862
(č. 14)
Karl Ernst z Lambergu
*/† 1805
(č. 1)		 Kateřina Hrádková
1824–1889
(č. 18)
neidentifikováno Gustav Wilhelm Emil z Lambergu
1841–1886
(č. 17)
Friedrich Wilhelm Emil z Lambergu
1843–1883
(č. 16)
Emilie Franziska Friederike z Lambergu
1846–1882
(č. 15)

Nápisy na rakvích

[editovat | editovat zdroj]

Na některých rakvích se zachovaly nápisy (čísla odpovídají pořadí úmrtí z předchozí tabulky):[41]

Friederike Sophie z Oettingen-Wallersteinu (1776–1831)
(č. 10)		 Friederike Wilhelmine z Lambergu (1803–1829)
(č. 7)
Marie Clotilde z Montecuccoli-Laderchi (*/† 1829)
(č. 6)
Felix Karl z Montecuccoli-Laderchi (*/† 1829)
(č. 8)

Die Durchlauchtig Hochgeborene verwittwete Frau
Friderike Fürstin von Lamberg geborne Fürstin von
Oettingen=Oettingen und Oettingen=Wallerstein
Sternkreuz Ordensdame, und Palastdame
Ihrer Majestät der Kaiserin von Österreich
gest. den 17. July 1831 im 55 Lebensjahre

Hier ruhen Frau Frau Friederike Wilhelmine von
Mentecuccoli, geborne Gräfin von Lamberg
Tochter des Carl Eugen Fürsten von Lam
berg und der Frau Friederike Gräfin von
Lamberg, geborne Fürstin von Oettingen
Wallerstein – geboren den 29. Juni 1803, gestorben
den 1. Juni 1829 ?kammt? ihren Zwillingskinder
geborne den: Marie Cklotilde Gräfin
Montecuccoli, geborne den 1. Juni, gestorben
den 4. Juni 1829; und Felix Carl Graf
Montecuccoli geboren 30. Mai, gestorben 17ten Juni 1829

Emil Anton z Lambergu (1816–1836)
(č. 11)		 Karl Eugen z Lambergu (1764–1831)
(č. 9)

Die Hochgeborne Herr Emil Graf von Lamberg
K. K. Lieutenant im Fürst Schwarzenberg
2ten Uhlanen Regiment
gestorben am 5ten Dezember 1836 in dem Alter von 21 Jahren

Hier ruhet der Hochgeborne Herr Carl Eugen Fürst von Lamberg,
Freyherr von Ortenegg und Otten stein auf Stokern und Amerang, Sr. K. K. Majestät wirklicher Kaemerer, Ritter des König. bairischen St.
Hubertus Ordens, Ehren Ritter des Johaniter Ordens, Oberst Erblands
Kaemerer und OberstErblandjaeger meister des in Oesterreich ob der Enns,
OberErblandstall meister in Krain und der windischen Mark Grand
von Spanien und Kastilien erster Klasse, Magnat in Ungarn,
Herr Herrschaften Steyer und Goetzendorf in Oesterreich ob der Enns,
der Stadt und Herrschaft Kitzbichel, Loevenburg, Kapsburg und Mönichau
in Tyrol, der Herrschaften Schicho witz, Zihobetz, Raby und Budietitz
in Böhmen Starb nach Empfang der heiligen Sterbsammen
den elften Mai 1831 um 10 Uhr vormitags in seinem Lebensalter von 67 Jahren

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Sv. Erazim, častěji sv. Erasmus je jedním ze Čtrnácti svatých pomocníků. Byl biskupem a zemřel jako křesťanský mučedník na počátku 4. století. K jeho nejčastějším atributům patří anděl, havran, mitra a biskupská berla, rumpál, šídla, střeva a plachetnice.
  2. ↑ Zdeněk Ruda na jiném místě tvrdí, že byly převezeny ze Steyru Horních Rakousích.[10]
  3. ↑ Na epitafu je chybně uvedeno Montecucolli-Laderchi.
  4. ↑ V matrice zemřelých je uvedena jako příčina úmrtí německy Wundstarrkrampf.[31]
  5. ↑ V matrice zemřelých je uvedena příčina úmrtí německy Magenerweichung.[32]
  6. ↑ Poutní kostel Narození Panny Marie.
  7. ↑ Na epitafu je uvedeno, že byl nejvyšším dědičným zemským maršálkem v Salcburském vévodství, nikoliv stolníkem.
  8. ↑ V roce 1877 přešel fideikomis na (uherskou) hraběcí linii Ottenstein-Steyr.[33][39]
  9. ↑ Rozhodnutím c. k. správního soudu ze 4. února 1887 mu byl odňat rodinný fideikomis a knížecí titul zanikl. Nadále rodina užívala jen hraběcí titul.[6] Majitelem fideikomisu byl potvrzen František Emerich z Lambergu (30. 4. 1832 Štýrský Hradec – 18. 9. 1901 Štýrský Hradec). Po smrti jeho bratra Jindřicha (Henricha) z Lambergu (16. 7. 1841 Prešpurk – 17. 10. 1929 Ottenstein bei Zwettl), který byl posledním mužským příslušníkem rodové linie Ottenstein-Steyr, přešel majetek na Kuniberta Raimunda z Lambergu (12. 11. 1866 St.Gotthatd bei Graz – 4. 8. 1930 Ottenstein) z linie Feistritz.[6]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech (2) K/O. Praha: Academia, 1978. 578 s. S. 475. 
  2. ↑ a b c RUDA, Zdeněk. Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Nezamyslice: Obec Nezamyslice, 2015. 136 s. S. 81. Dále jen Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie. 
  3. ↑ a b c d e Památkový katalog: Pohřební kaple sv. Erazima [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 294 s. S. 222. 
  5. ↑ ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8. S. 128. Dále jen Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. 
  6. ↑ a b c d Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, s. 129
  7. ↑ Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 79
  8. ↑ Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 82
  9. ↑ a b c d e f Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 114
  10. ↑ Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 83
  11. ↑ a b c Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 84
  12. ↑ a b Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 87
  13. ↑ Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 88–89
  14. ↑ a b Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 90
  15. ↑ Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 91
  16. ↑ a b Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 94
  17. ↑ a b Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 95
  18. ↑ Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 101
  19. ↑ a b Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 102
  20. ↑ a b Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 98
  21. ↑ Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 97
  22. ↑ Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 100
  23. ↑ Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 89–90
  24. ↑ a b PROCHÁZKA, František; LAMBERK, Karel Štěpán. Kněžna Káča a Lamberkové v Čechách. Praha: Agentura Pankrác, 2003. 258 s. ISBN 80-902873-7-9. S. 111. Dále jen Kněžna Káča a Lamberkové v Čechách. 
  25. ↑ a b c d Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 105
  26. ↑ a b Kněžna Káča a Lamberkové v Čechách, s. 113
  27. ↑ Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 113
  28. ↑ a b c MAREK, Miroslav. Rodokmen Lambergů 7 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-01-30 [cit. 2024-03-16]. Dostupné online. 
  29. ↑ JIROUT, Vlastimil. Lamberg [online]. Patricus.info [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  30. ↑ Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 119
  31. ↑ a b c Matrika zemřelých 1795–1850, rok 1836, Nezamyslice 18, fol. 342 [online]. Státní oblastní archiv v Plzni [cit. 2024-03-29]. Dostupné online. 
  32. ↑ a b c Matrika zemřelých 1846–1910, rok 1855, Nezamyslice 26, fol. 188 [online]. Státní oblastní archiv v Plzni [cit. 2024-03-29]. Dostupné online. 
  33. ↑ a b Lamberg, Gustav Fürst [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (německy) 
  34. ↑ Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 123
  35. ↑ a b Matrika zemřelých 1846–1910, rok 1883, Nezamyslice 26, fol. 213 [online]. Státní oblastní archiv v Plzni [cit. 2024-03-29]. Dostupné online. 
  36. ↑ a b c Matrika zemřelých 1846–1910, rok 1886, Nezamyslice 26, fol. 217 [online]. Státní oblastní archiv v Plzni [cit. 2024-03-29]. Dostupné online. 
  37. ↑ a b c Matrika zemřelých 1846–1910, rok 1889, Nezamyslice 26, fol. 221 [online]. Státní oblastní archiv v Plzni [cit. 2024-03-29]. Dostupné online. 
  38. ↑ Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 122
  39. ↑ Lamberg, Franz Emerich Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (německy) 
  40. ↑ Kněžna Káča a Lamberkové v Čechách, s. 212
  41. ↑ Kněžna Káča a Lamberkové v Čechách, s. 213

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PROCHÁZKA, František; LAMBERK, Karel Štěpán. Kněžna Káča a Lamberkové v Čechách. Praha: Agentura Pankrác, 2003. 258 s. ISBN 80-902873-7-9. 
  • RUDA, Zdeněk. Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Nezamyslice: Obec Nezamyslice, 2015. 136 s. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hrobka_Lambergů_(Nezamyslice)&oldid=23904765“