Giovanni Battista Tiepolo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Giovanni Battista Tiepolo
Narození 5. března 1696
Benátky
Úmrtí 27. března 1770 (ve věku 74 let)
Madrid
Povolání malíř a tiskař
Významná díla Apoteosi di Angelo della Vecchia nel segno delle virtù
Apoteosi di san Gaetano Thiene
Scipione l'Africano libera Massiva
Deckenfresko im Treppenhaus der Würzburger Residenz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vidění svatého Klimenta

Giovanni Battista Tiepolo (také Giambattista Tiepolo, 5. března 1696, Benátky27. března 1770, Madrid) byl jedním z nejvýznamnějších benátských malířů pozdního baroka.

Život G. B. Tiepola[editovat | editovat zdroj]

Giambattista Tiepolo pocházel ze zámožné benátské rodiny. Jeho učiteli malířství byli Gregorio Lazzarini a Sebastiano Ricci. V jeho díle však rozpoznáme také vliv dalších významných benátských malířů, a to nejen Tiepolových součaníků, jakým byl například Giovanni Battista Piazzetta, ale především benátských malířů šestnáctého století: Paola Veronese, Jacopa Robustiho zvaného Tintoretto, Jacopa Bassaniho a Tiziana.

Roku 1719 se G. B. Tiepolo oženil s Marií Cecilií Guardi, sestrou malířů Francesca a Giovanniho Guardi, s níž měl devět dětí. Synové Domenico a Lorenzo se též věnovali malířství (Domenico rytectví). Nedosáhli ovšem otcova věhlasu.

Zpočátku pracoval Tiepolo především v horní Itálii (Benátky, Udine, Bergamo, Milán). Už jako vyhlášený freskař byl v roce 1750 povolán biskupem hrabětem Schönbornem do německého Würzburgu k výzdobě biskupské rezidence. Roku 1753 se vrátil Benátek, kde byl mezi léty 1755-58 ředitelem malířské akademie. Nakonec se roku 1762 odebral na pozvání španělského krále Karla III. do Madridu, kde působil až do své smrti.

Charakteristika malířského díla[editovat | editovat zdroj]

Tiepolo nejen završuje řadu významných benátských koloristů, ale také řadu významných italskách barokních freskařů. Není proto divu, že jeho malba září světlými, jasnými a teplými barvami. To platí především o freskách, ale do jisté míry i o závěsných obrazech malovaných na plátno technikou olejomalby. Část olejomaleb je ovšem temnosvitných. Tiepolovým dílem vrcholí také barokní malířský iluzionismus, který můžeme sledovat především na monumentální freskové výzdobě. Dokonale zvládnutá malovaná iluzivní architektura často kombinovaná s krajinou a téměř vždy otevřená do atmosférického, oblačného nebe se zde organicky pojí s bohatou figurální složkou, tvořenou řadou výrazně promodelovaných postav. Malíř přitom zcela suverénně používá množství odvážných perspektivních zkratek, což je nejlépe vidět na nástropních freskách, kde jsou postavy i architektura malovány z výrazného podhledu. Malířská suverenita se projevuje také v dokonale zvládnuté kompozici a barevném podání maleb, stejně jako v lehkém a přitom zcela přesném a jistém vedení štětce.

Výběr nejvýznamnějších děl[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]