Svatba v Káni galilejské (Paolo Veronese)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Paolo Veronese, Svatba v Káně galilejské
Veronese, Svatba v Káně. Detail s Kristem uprostřed, vlevo dole je Veronese.

Svatba v Káni galilejské je mohutný a detailně propracovaný pozdně renesanční obraz, který stvořil známý malíř Paolo Veronese[1] v letech 1562-1563, krátce po svém příchodu do Benátek. Obraz namaloval olejem na plátno o rozměrech 677 x 994 cm. Nachází se v šestém sále prvního patra v galerii Denon v Louvru pod číslem 142 a je jedním z největších obrazů sbírky.

Historie obrazu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1562 bylo Veronesovi třicet čtyři let a dostal jednu ze svých nejvýznamnějších zakázek - namalovat obraz Svatba v Káni Galilejské. Obraz byl objednán benediktiny do refektáře kláštera San Giorgio Maggiore v Benátkách, který stál na malém ostrově naproti Dóžecímu paláci. Refektář projektoval renesanční architekt Andrea Palladio. Podle smlouvy měl být obraz vymalován podrobně a s co největším počtem postav. Měl pokrývat stěnu, která měřila více než 66 metrů čtverečních. Smlouva dále obsahovala požadavek na nejvyšší kvalitu použitých pigmentů a barev, například velice detailní ujednání o modré barvě, která měla obsahovat vzácný a tedy i velmi drahý minerál lapis lazuli. Je patrné, že benediktini na výzdobě kláštera a na oslavě biblického příběhu nešetřili.

Veronese na obrazu pracoval se svými pomocníky 15 měsíců. Monumentální malba je dlouhá skoro deset metrů a zabírá téměř celou plochu stěny. Veronese do obrazu umístil téměř 130 historicky významných postav.

V kostele visel obraz od roku 1563 až do roku 1798, kdy byl ukořistěn Napoleonovou armádou a ve stejném roce byl umístěn v Louvru. Dvě kopie, z nichž jedna je obrovská malba a druhá je zmenšenina, se nacházejí v Benátkách na ostrově San Giorgio Maggiore ve Fondazione Giorgio Cini.

Popis obrazu[editovat | editovat zdroj]

Motiv[editovat | editovat zdroj]

Motiv obrazu je inspirován biblickým výjevem, kdy Ježíš Kristus uskutečnil svůj první zázrak a proměnil vodu ve víno (Jan 2,1-11). Biblické téma Veronese zasadil do soudobých benátských reálií a namaloval na něm více než stovku postav, mezi ně začlenil i svůj portrét a portréty svých kolegů.

Obraz vypadá jako pokračování místnosti a její spojení s jasně modrým nebem. Obrovská malba je zkonstruována jako divadelní scéna, na níž malíř umístil desítky postav mistrovsky zachycených v pohybu. V popředí obrazu dominuje stůl se svatebčany, po stranách jsou schodiště vedoucí na terasu, pozadí tvoří antická kolonáda a efektně namalované nebe. Vizuální efekty a celková harmonie díla vytvářejí pocit pohody a klidu.

Veronese uměl skvěle využívat barvy, především kombinace světlých tónu a bohatých odstínů jasných barev. Byl mistrem vyprávění příběhů na svých obrazech a zakládal si na detailním vypracování postav, které oblékal do bohatých kostýmů, kožešin a klenotů. Na jeho obrazech je znát vliv antického ideálu krásy. Obraz Svatba v Káně Galilejské je jeho mistrovským dílem.

Postavy[editovat | editovat zdroj]

Do přední části obrazu umístil Veronese sám sebe jako hudebníka uprostřed první řady v bílém šatu a s vyhrnutým pláštěm, pod nímž jsou vidět žluté punčochy. Nad ním v zadní řadě pod balustrádou sedí uprostřed stolu Ježíš Kristus, osamocená postava s blaženým výrazem. Nad hlavou má jemně naznačenou svatozář a klid ve tváři. Nevěsta se ženichem jsou zcela vlevo. Celý prostor kolem stolu a nad balustrádou je zaplněn hosty a služebnictvem. Všichni jsou nádherně oblečeni, hodují, gestikulují a veselí se.  

Mezi účastníky svatby se dále nacházejí panna Marie, první učedníci, rodiny novomanželů, ceremoniáři a další hosté. V popředí jsou čtyři muzikanti, kromě Veronese v bílém to jsou portréty jeho kolegů: Jacopo Bassano s violou, Tintoretto s houslemi, Tizian s kontrabasem.

Mezi 130 postavami pozdější výzkumy spatřují portréty slavných vládců renesance, jako byl Karel V., František I. či Sulejman Nádherný. Obraz vypovídá o své době a místě, kdy do Benátek přijížděli významní hosté, vyslanci, politici, princové, a často přebývali v bohatém benediktinském klášteře.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku The wedding at Cana na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. JORDI, Viqué. Mistři světového malířství. 2. vyd. [s.l.]: Rebo production, 2008. ISBN 978-80-255-0075-0.