Přeskočit na obsah

Andělská Hora (okres Karlovy Vary)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Andělská Hora
Pohled na jižní část vesnice
Pohled na jižní část vesnice
Znak obce Andělská HoraVlajka obce Andělská Hora
ZnakVlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecKarlovy Vary
Obec s rozšířenou působnostíKarlovy Vary
(správní obvod)
OkresKarlovy Vary
KrajKarlovarský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel402 (2025)[1]
Rozloha8,08 km²[2]
Katastrální územíAndělská Hora
Nadmořská výška665 m n. m.
PSČ364 71
Počet domů114 (2021)[3][4]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduObecní úřad Andělská Hora
Andělská Hora 18
364 71 Bochov
podatelna@andelskahora.com
StarostkaMiloslava Křimská
Oficiální webwww.andelskahora.cz
Andělská Hora na mapě
Andělská Hora
Andělská Hora
Další údaje
Kód obce538001
Kód části obce361
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andělská Hora (německy Engelhaus) je obec v okrese Karlovy Vary v Karlovarském kraji. Leží deset kilometrů východně od Karlových Varů při silnici I/6 (E48) v nadmořské výšce 665 metrů. Žije v 402[1] obyvatel. Část správního území obce leží v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les.

Vesnice svůj název přejala od staršího hradu. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Engelstadt (1497), Andiělska hora (1518, nejstarší doklad českého názvu na Klaudiánově mapě), Engelšpurk (1522), na Andielske horze (1546), k Andielsky horze (1567), Engelhaus a Angelska Hora (1785) a Engelhaus, Engelsburg nebo Engelstadt (1847).[5] V latinských textech byl používán také tvar Angelodomus.[6]

Městečko Andělská Hora vzniklo za Jindřicha III. z Plavna v roce 1488 při úpatí kuželovitého kopce s hradem téhož jména (připomínaným již v roce 1402). V roce 1490 již mělo vlastní kostel Zjevení svatého Michaela archanděla. Dne 17. června 1497 bylo městečko povýšeno na město a získalo městský znak. Podle farnosti spadalo pod Olšová Vrata a také pod Sedlečko. Kvetl zde obchod i řemesla a dařilo se zemědělství. Důkazem prosperující činnosti bylo zavedení trhů, od roku 1500 výročních a od 1571 čtvrtletních. Na konci středověku mělo město 134 domů a téměř osm set obyvatel.[6]

Městu se nevyhnuly rány osudu. V roce 1608 bylo postiženo morem a zemřelo 73 obyvatel. Později jej potkaly tři ničivé požáry: jeden v roce 1641, kdy vyhořel kostel; druhý v roce 1718, který postihl obec a zcela zničil hrad; třetí pak v roce 1887, kdy město zcela lehlo popelem. Největší ničení však přišlo v době třicetileté války, kdy Švédové roku 1635 město i hrad vyplenili.[7]

Časem bylo mnoho domů postaveno z kamene hradu a město znovu prosperovalo. V roce 1806 mělo podle kroniky na třicet řemesel, o dvacet let později jich už bylo osmdesát.[6] Další zaměstnanost ovlivnil rozvoj a potřeby blízkého lázeňského města Karlových Varů. V letech 1720–1790 zaznamenává městečko maximální rozkvět. V tomto období zde žilo kolem 2000 obyvatel. V roce 1848 bylo město součástí panství Kysibl, a tím spadalo pod Loketský kraj.

Koncem 18. století se město stalo oblíbeným výletním místem karlovarských rodin i hostů lázní. Tuto tradicí započal básník Johann Wolfgang Goethe. Roku 1786 zde se skupinou přátel oslavil své 37. narozeniny.[6][7]

V roce 1938 v rámci násilného připojení pohraničí k Německu byl statut města zrušen. Po druhé světové válce bylo původní obyvatelstvo vysídleno, což se časem projevilo i úbytkem domů, který již nebyl nahrazen. Po roce 1989 nastala v obci stavební aktivita. Území obce bylo rozšířeno pro výstavbu rodinných domků a v některých případech byla povolena přestavba chat na domy k trvalému bydlení. V roce 1991 se obec stala samostatným subjektem.[7]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 777 obyvatel (z toho 353 mužů), z nichž byl jeden Čechoslovák, 768 Němců a osm cizinců. Kromě jedenácti evangelíků a jednoho žida se hlásili k římskokatolické církvi.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 792 obyvatel: pět Čechoslováků, 783 Němců a čtyři cizince. Až na sedm evangelíků, jednoho žida a deset lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů Andělské Hory [10][11]
Rok186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Počet obyvatel 1 002935974953901777792221287229215165191294390
Počet domů 15215313413413413313680706155566697114

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1850–1975 byla Andělská Hora obcí v okrese Karlovy Vary (1850–1930), posléze v okrese Karlovy Vary-okolí (1950) a později opět v okrese Karlovy Vary. Od 1. července 1975 do 23. listopadu 1990 patřila jako část statutárního města ke Karlovým Varům a od 24. listopadu 1990 je opět samostatnou obcí.[12]

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]
Otisk první městské pečeti Andělské Hory, kolem roku 1500
  • První znak a pečeť

Obec má dva znaky a pozdně gotickou znakovou pečeť, což není častý jev. Původní znak a pečeť obci mohl být udělen již po sjezdu v Mostě roku 1482, kde král Vladislav Jagellonský v přítomnosti zemských úředníků a knížat uznal nároky Jindřicha III. z Plavna na hrad Bečov a dědičné právo na hrad Engelsburg s obcí, nebo je udělil až 17. června 1497 při příležitosti povýšení obce na město týž Jindřich III. z Plavna[13], Jiří Čarek datuje dochované pečetidlo z Emlerovy sbírky v Archivu Národního muzea v Praze opatrně do doby kolem roku 1500.[14]

  • Druhý znak a vlajka

byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 4. března 2014.[15] Na obou znacích je v modrém poli posetém hvězdami vyobrazen frontálně stojící zlatý archanděl Michael se zvednutou pravicí, ve které drží plamenný meč. Levou rukou se opírá o zlatý štít se třemi menšími erby, které připomínají zakladatele města, pány z Plavna.[6]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2023-05-27].
  5. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Andělská Hora, Engelhaus, s. 678–679.
  6. 1 2 3 4 5 FIKAR, Jaroslav. Karlovarská předměstí 2. 1. vyd. Karlovy Vary: Vlastním nákladem, 2016. 198 s. S. 28–42.
  7. 1 2 3 Historie - Oficiální stránky Obce Andělská Hora. www.andelskahora.cz [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-06.
  8. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 256.
  9. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 392.
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Karlovy Vary. Praha: Český statistický úřad, 2015. 24 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-30. S. 1.
  11. Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP, území SO ORP Karlovy Vary, SLDB 2021 : Veřejná databáze ČSÚ [online]. Český statistický úřad, 2023-04-05 [cit. 2023-04-05]. Dostupné online.
  12. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 3.
  13. Bělohlávek Miloslav a kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. IV. Západní Čechy. Svoboda Praha 1985, s. 23
  14. Čarek Jiří, Městské znaky v Českých zemích. Academia Praha 1985, kapitola Karlovy vary 3. Andělská Hora, s. 192
  15. Udělené symboly – Andělská Hora [online]. 2014-03-04 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
  16. TOUŠLOVÁ, Iveta. Toulavá kamera 1. Praha: Freytag & Berndt : Česká televize, 2005. ISBN 80-7316-228-8. S. 45.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FIKAR, Jaroslav. Karlovarská předměstí 2. 1. vyd. Karlovy Vary: Vlastním nákladem, 2016. 198 s. S. 28–42. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]