Škrob

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Amylóza, složka škrobu
Amylopektin, složka škrobu
Škrobová zrna

Škrob (amylum) je makromolekulární látka (konkrétně směs polysacharidů glukanů) syntetizovaná rostlinami. Je to bílý prášek bez chuti a vůně, nerozpustný ve studené vodě. Jedná se o konečný produkt fotosyntézy rostlin.

Chemické vlastnosti

Škrob je polysacharid se vzorcem (C6H10O5)n složený z dvou různých polysacharidů: amylózy a amylopektinu, tvořených několika tisíci až desetitisíci molekul glukózy. Škrob kromě glukózy obsahuje v malém množství lipidy, proteiny a zhruba 25–35 % vody.

Škrob není alkoholicky zkvasitelný, teprve enzymaticky (v trávicí soustavě živočichů včetně člověka) se odbourává na zkvasitelné sacharidy. Zahříváním škrobu se tvoří škrobový maz, jeho hydrolýzou vzniká škrobový sirup, škrobový cukr a glukóza. Pražením škrobu se tvoří dextrin. Důkaz škrobu v neznámé látce se provádí roztokem jódu, jehož přítomnost prozrazuje modrofialové zbarvení.

Zdroje a využití

Jedná se o polysacharid s funkcí zásobní látky. Ukládá se procesem asimilací v zásobních orgánech rostlin (semenech kukuřice, pšenice, rýže a dalších nebo v hlízách brambor) ve formě škrobových zrn. Zvláště bohaté na škrob jsou brambory, banány, obilniny a tapioka. Podle surovin, ze kterých je vyroben, rozeznáváme škrob bramborový, kukuřičný, pšeničný, rýžový a jiné. Získávání škrobu je mechanické – surovina je rozdrcena a škrob je z ní získán vypíráním.

Škrob se používá například v potravinářství, v kvasném průmyslu, ve farmacii, k výrobě lepidel, nátěrů a apretur a pro výrobu škrobových derivátů.

Základní rostliny Škrobnatost
(obsah škrobu v %) v sušině[1]
Hrách 40
Ječmen 75
Brambory 82
Kukuřice 71
Maniok 77
Rýže 89
Žito 72
Čirok 74
Batáty 72
Pšenice 74

Odkazy

Reference

  1. Artikel Starch und Starch, Composition. In: Hans Zoebelein (Hrsg.): Dictionary of Renewable Ressources. 2. Auflage, Wiley-VCH, Weinheim und New York 1996; Seiten 265-266, 267. ISBN 3-527-30114-3.

Související články

Externí odkazy