Zdeněk Fibich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdeněk Fibich
Zdeněk Fibich
Zdeněk Fibich
Základní informace
Narození21. prosince 1850
poblíž Všebořic u Čáslavi, Čechy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí15. října 1900 (ve věku 49 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Žánryopera, symfonie a klasická hudba
Povoláníhudební skladatel
Nástrojevarhany
Významná dílaBouře
Šárka
Nevěsta messinská
OceněníČestné občanství Moravských Budějovic (1884)
Manžel(ka)Betty Fibichová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zdeněk Fibich
Hrob Zdeňka Fibicha

Zdeněk Fibich (21. prosince 1850, myslivna u Všebořic[1] u Čáslavi – 15. října 1900 Praha[2]) byl český hudební skladatel 19. století. Vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka byl nejvýznamnějším představitelem generace české hudby 2. poloviny 19. století. Na rozdíl od Dvořáka byl typickým představitelem hudebního romantismu. Jeho první manželkou byla Růžena Hanušová (1851-74), po její smrti se oženil s její starší sestrou Betty, českou operní zpěvačkou (alt). Spolu měli syna Richarda, pojmenovaného tak na paměť hudebního skladatele R. Wagnera.

Život

Rodný dům

Narodil se v rodině nadlesního. Hudbě ho učila nejdříve v raném věku jeho matka, která záhy rozpoznala jeho hudební talent; později studoval postupně ve Vídni, v Praze na konzervatoři u Bedřicha Smetany[3] Lipsku, Paříži a Mannheimu. Větší část života působil v Praze, kde se věnoval komponování a výuce hudby. Kromě hudby se zajímal i o literární dějiny a malířství.

V letech 1876 až 1877 byl druhým kapelníkem a sbormistrem Prozatímního divadla, od roku 1899 do své smrti operním dramaturgem v Národním divadle. Řádným členem České akademie věd a umění se stal 18. října 1890,[4] zemřel v nedožitých padesáti letech v Praze.

Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze, spolu se svojí druhou ženou Betty, v samostatné hrobce (č.6H-137) s pomníkem navrženým Josefem Fantou.

Dílo

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam skladeb Zdeňka Fibicha.

V mladších letech bojoval za nové umění, jak je reprezentovali Ferenc Liszt, Richard Wagner a Bedřich Smetana. Skladatelský Fibich navázal na německý romantismus, když na počátku své skladatelské dráhy tvořil pod vlivem klavírních skladeb Roberta Schumanna. Skladby obohatil o baladické prvky, snový lyrismus i tragický patos. Fibichovo dílo je věnováno nejrozmanitějším oborům. Obsahuje intimní písně, lyrické klavírní cykly (Nálady, dojmy, upomínky), komorní práce. Orchestrální tvorba zahrnuje všechny dobové útvary - 3 symfonie, ouvertury a symfonické básně (Toman a lesní panna). Nezanedbatelnou součástí jeho tvorby je opera, která jej lákala již od chlapeckých let (Bukovín, Blaník, Nevěsta messinská, Bouře ad.).

Stal se tvůrcem melodramatické hudební formy. Vytvořil technikou příznačných motivů dosud v celé světové literatuře největší a umělecky nejdokonalejší scénický melodram „Hippodamie“. V rámci své pedagogické činnosti vydal „Velkou teoretickou a praktickou školu hry na klavír“.

Opery

Melodramy

  • Hippodamie - trilogie na námět Jaroslava Vrchlického
  • Vodník
  • Polednice
  • Štědrý den
  • Pomsta květin
  • Věčnost
  • Královna Emma

Symfonické básně a symfonie

Orchestrální a vokálně instrumentální skladby

  • Missa brevis, op. 21
  • Jarní romance op. 23 - kantáta na slova Jaroslava Vrchlického
  • Poema, op. 41
  • Suita pro orchestr, op. 54

Klavírní tvorba

  • cyklus Nálady, dojmy a upomínky
  • cyklus Malířské studie

Fibichovi žáci

Zajímavosti

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Dolní Kralovice
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském
  3. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Fibich Zdeněk, s. 72-72. ,
  4. ↑ Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 72.

Literatura

  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 25
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 29, 31, 112, 122, 127, 132, 154, 486, 512, 601, 609, 641
  • Ladislav Novák: Stará garda Národního divadla – Opera a Balet, Vyd. Jos. R. Vilímek, Praha, 1938, str. 53–7
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Fibich&oldid=16470158“