Sultan Girej Klič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kníže Sultan Girej Klič
Sultan Girej Klič u soudu v Moskvě v roce 1947
Sultan Girej Klič u soudu v Moskvě v roce 1947
Narození15. března 1880
Aul Ujala, poblíž města Majkop, Ruské impérium
Úmrtí16. ledna 1947 (ve věku 66 let)
Moskva, Sovětský svaz
Vojenská kariéra
Hodnostplukovník Ruské imperiální armády

generálmajor Bílé armády

generálmajor Kavkazské divize
SloužilRuské impériumRuské impérium Ruské impérium
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
SložkaRuská imperiální armáda
Bílá armáda
Wehrmacht
VelelKavkazská divize v sestavě Wehrmachtu
VálkyPrvní světová válka, Ruská občanská válka, Druhá světová válka
BitvyEvakuace Krymu, Kavkazské tažení, protipartizánské operace v okupovaných částech Jugoslávie, Italské tažení
Vyznamenání4 Řád sv. Stanislava 4. stupně s meči a lukem

4 Řád sv. Anny 2.,3. a 4. stupně

4 Řád svatého Vladimíra 3. stupně s meči

Sultan Girej Klič (rusky Клыч Султан-Гирей, český přepis používá na rozdíl od ruštiny měkké I Klič[1], ale je uváděn také ve formě Keleč[2]) (15. března 1880 Ujala poblíž města Majkop - 16. ledna 1947 Moskva) byl kníže (rusky Князь) krymskotatarského původu, kozácký velitel bojující v obou světových válkách (první a druhé) a ruské občanské válce. Popraven po rozsudku vojenského soudu oběšením dne 16. ledna 1947.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako potomek krymské chánské dynastie Giričů. Jeho jméno Keleč (Klič) v překladu z turkických jazyků znamená meč. Vystudoval jezdeckou junkerskou školu (junker byl v carském Rusku žák důstojnické školy).

Služba v carské armádě[editovat | editovat zdroj]

V carské ruské armádě sloužil v 12. bělgorodském dragounském pluku a zúčastnil se v hodnosti poručíka potlačení ruské revoluce v roce 1905.[3] Za první světové války sloužil v jezdectvu. V roce 1917 se zúčastnil pokusu o puč v řadách vojsk generála Kornilova. V roce 1918 velel čerkeskému jízdnímu pluku. První světovou válku, ve které získal všechny své řády, ukončil jako plukovník[3].

Služba v bílé armádě[editovat | editovat zdroj]

V ruské občanské válce bojoval v řadách Bílé armády, kde byl 25. března 1918 povýšen na generálmajora.[3] Stal se velitelem Čerkesské jízdní divize (tzv. Divoká divize), která aktivně bojovala proti bolševikům. Po porážce uskupení Jižních vojsk a jejich evakuaci na Krym v roce 1920 překročil se svolením gruzínské vlády hranice Gruzínské demokratické republiky, kde byl internován[3]. Následně z internace odjel na Krym, kde sloužil pod velením generála Wrangela. Po porážce Rudou armádou se znovu uchýlil do Gruzie. Na jaře 1921 emigroval do zahraničí.[3]

Léta v emigraci[editovat | editovat zdroj]

V exilu byl politicky aktivní a působil jako jeden z vůdců Lidové strany horalů severního Kavkazu (rusky Народной партии горцев Северного Кавказа), jejímž cílem bylo odtržení severního Kavkazu od Sovětského svazu. Byl členem jejího ústředního výboru a také byl členem Výboru pro nezávislost Kavkazu, který se skládal z vůdců gruzínských, arménských, ázerbájdžánských a horských nacionalistů.[3]

Služba v řadách německé armády[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí války mezi třetí říší a Sovětským svazem se aktivně podílel na formování vojenských horských jednotek a vytvoření Kavkazské divize. Byl členem Kavkazské válečné rady[2]. Po porážce německých vojsk v tažení na Kavkaz v roce 1943 byla jím organizovaná Kavkazská divize převelena do Itálie, kde operovala proti italským partyzánům. Kavkazská divize byla nasazena při obraně města Paluzza[2] a tvořila součást Kozáckého stanu v Itálii[4]. V roce 1945 převzal velení Kavkazské divize [2] v hodnosti generálporučík[2], jiné prameny uvádí hodnost generálmajor[1][3].

Zajetí, vězení a poprava[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1945 byla jeho Kavkazská divize vzata do zajetí britskými jednotkami a umístěna v Oberdrauburgu. Při jednání se štábem 8. britské armády dosáhl britského závazku, že jeho muži nebudou vydání do Sovětského svazu, ale že muslimští vojáci budou přemístěni do některých islámských států Blízkého Východu[2]. V rozporu s dohodami však 14. května 1945 Britové nařídili odebrat kozákům zbraně. Dne 29. května 1945 byl spolu se 125 kavkazskými důstojníky odvezen do Judenburgu a předán NKVD[2]. Následně byl převezen do Moskvy a postaven před soud Vojenského kolegia (překládáno též jako komise) Nejvyššího soudu SSSR.

Zpráva deníku Pravda o jeho procesu a odsouzení.
Zpráva deníku Pravda o jeho procesu a odsouzení.

Byl souzen v procesu spolu s Vlasovem, Krasnovem P.N., Škurem, Krasnovem S.N., Domanovem a Panwitzem. Byl obviněn z vedení ozbrojeného boje proti Sovětskému svazu a řízení výzvědné, diverzní a teroristické činnosti. Byl uznán vinným a odsouzen k trestu smrti[1].

Ruský pramen uvádí datum popravy 17. ledna 1947[3] Informace o rozsudku a vykonání popravy byla uveřejněna v deníku Pravda dne 17. ledna 1947[1]. Tato zpráva jej označila za agenta německé výzvědné služby[1].

Pokus o rehabilitaci[editovat | editovat zdroj]

25. prosince 1997 jej Vojenské kolegium Nejvyššího soudu Ruské federace odmítlo rehabilitovat.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e RICHTER, Karel. Případ generála Vlasova. 1. vyd. Praha: Panaroma, nakladatelsví a vydavatelství, 1991. 392 s. ISBN 80-7038-227-9. S. 383. 
  2. ↑ a b c d e f g AUSKÝ, Stanislav. Kozáctvo: poslední nástup a zánik. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. 246 s. ISBN 80-204-0993-9. S. 217–218. 
  3. ↑ a b c d e f g h Султан-Гирей Клыч, князь, генерал-майор. rovs.atropos.spb.ru [online]. [cit. 2024-04-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ SLÁMA, Pavel. Kozácký stan a Skupina pochodového atamana. Vojsko.net [online]. 2014-07-24 [cit. 2024-04-07]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sultan_Girej_Klič&oldid=23827354“