Rudolf Bechyně
| Rudolf Bechyně | |
|---|---|
 | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1911 – 1918 | |
| Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
| Ve funkci: 1918 – 1920 | |
| Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1920 – 1939 | |
| Čs. ministr školství | |
| Ve funkci: 1922 – 1924 | |
| Předchůdce | Vavro Šrobár |
| Nástupce | Ivan Markovič |
| Čs. ministr železnic | |
| Ve funkci: 1925 – 1926 | |
| Předchůdce | Emil Franke |
| Nástupce | Jan Říha |
| Ve funkci: 1932 – 1938 | |
| Předchůdce | Rudolf Mlčoch |
| Nástupce | Jindřich Kamenický |
| Čs. ministr pro zásobování lidu | |
| Ve funkci: 1929 – 1932 | |
| Předchůdce | Jan Černý |
| Nástupce | Jan Malypetr |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | soc. dem. NSP soc. dem. |
| Narození | 6. dubna 1881 Nymburk  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1. ledna 1948 (ve věku 66 let) Praha  Československo |
| Příbuzní | Jarmila Turnovská (vnučka) |
| Profese | spisovatel, novinář a politik |
| Commons | Rudolf Bechyně |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudolf Bechyně (6. dubna 1881 Nymburk[1] – 1. ledna 1948 Praha[2]) byl český novinář a publicista, sociálnědemokratický politik a ministr.
Životopis
Před rokem 1918
Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Původně pracoval jako strojní zámečník, ale brzo se vypracoval na novináře a politika člena sociální demokracie. Nastoupil do redakce Hlasu lidu v Prostějově.[3]
Už ve třiceti letech se ve volbách do Říšské rady roku 1911 stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za český okrsek Morava 10. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.[4]
Za první světové války v roce 1915 byl zatčen a obviněn za velezradu. Jako řadový voják byl poslán na frontu a i když válku přežil, přinesl si z ní zdravotní problémy. Po návratu z války byl v roce 1917 vybrán do vedení sociálně demokratické strany. Koncem první světové války patřil v rámci sociálnědemokratické strany spolu s Luďkem Pikem či Gustavem Habrmanem k takzvané národní opozici, která akcentovala český národní a státoprávní zájem. Její exponenti tehdy ve straně převládli a potlačili více internacionalistický a prorakouský proud, který reprezentoval Bohumír Šmeral.[5][3]
Československým politikem
Jeho politická kariéra vyvrcholila po vzniku Československa. Ve vedení strany zůstal až do roku 1939. Byl členem takzvané Pětky, což znamená, že byl hlavním zástupcem své strany při vyjednávání v československé vládní koalici.
V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[6] V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1929 a opět po parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939,[7] přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Národní strany práce.[8]
Byl několikrát jmenován ministrem a po mnoho let byl náměstkem předsedy vlády. V letech 1922–1924 působil jako ministr školství a národní osvěty MŠANO v první vládě Antonína Švehly. V období let 1925–1926 jako ministr železnic v druhé vládě Antonína Švehly. V letech 1929–1932 zastával funkci ministra pro zásobování lidu v druhé vládě Františka Udržala a potom od roku 1932 až do roku 1938 byl opět ministrem železnic v první, druhé a třetí vládě Jana Malypetra a v první, druhé a třetí vládě Milana Hodži.
Po roce 1939
V červenci 1939 emigroval do Anglie a zde byl zprvu členem, pak i předsedou Státní rady československé v Londýně (1940–41).[3] Po skončení války se vrátil ve věku 64 roků do vlasti, ale nijak se již politicky neangažoval.[9]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Nymburk
- ↑ Rudé právo, 3.1.1948, s.1, Rudolf Bechyně zemřel (dostupné online v NK ČR)
- ↑ a b c kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 23.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 615, 617.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-05-23]. Dostupné online.
- ↑ Rudolf Bechyně [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-15]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-15]. Dostupné online.
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Bechyně Rudolf, s. 15.
Literatura
- KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 40.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 69.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 341–342.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Bechyně na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Bechyně
- Rudolf Bechyně v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- http://www.cd.cz/static/old/Zeleznicar/TCD/Tcd2002/28MINIST.htm
- Českoslovenští ministři pro zásobování lidu
- Českoslovenští ministři železnic
- Českoslovenští ministři školství
- Poslanci československého Národního shromáždění
- Českoslovenští politici české národnosti
- Poslanci rakouské Říšské rady
- Čeští novináři
- Členové ČSSD
- Narození 6. dubna
- Narození 1881
- Narození v Nymburce
- Úmrtí 1. ledna
- Úmrtí 1948
- Úmrtí v Praze