Nýrsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nýrsko
Pohled na kostel sv. Tomáše
Pohled na kostel sv. Tomáše
Znak města Nýrsko
znak
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecNýrsko
Obec s rozšířenou působnostíKlatovy
(správní obvod)
OkresKlatovy
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°17′38″ s. š., 13°8′37″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel5 033 (2023)[1]
Rozloha31,54 km²[2]
Nadmořská výška452 m n. m.
Počet domů1 092 (2021)[3]
Počet částí obce
Počet k. ú.7
Kontakt
Adresa městského úřaduNáměstí 122
34022 Nýrsko
info@mestonyrsko.cz
StarostaIng. Miloslav Rubáš
Oficiální web: www.sumavanet.cz/nyrsko
Nýrsko
Nýrsko
Další údaje
Kód obce556831
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nýrsko (německy Neuern, v historický pramenech také jako Nyra[4], Nira[5][6], Nyrzko[7] nebo Nyrska[8]) je západočeské město ležící v Pošumaví v okrese Klatovy (Plzeňský kraj) přibližně deset kilometrů od hranic s Německem. Městem protéká řeka Úhlava. Vzniklo patrně během 12. století,[9] první písemná zmínka pochází z roku 1327.[10] Žije zde přibližně 5 000[1] obyvatel.

Historie

Původ názvu a význam slova Nýrsko je nejasný. Všeobecně přijímanou variantou je spojitost se staroslovanským slovem nyra znamenající jámu, brloh nebo noru.[11] Patrně byl základ názvu stejný, jako například ve slově Nýřany. Jasný není ani význam přípony -sko. Podle Antonína Profouse jde o označení místa zaniklé vsi,[12] podle jiných historiků tomu tak nemusí být vždy.[13] Slovanský původ názvu města by naznačoval i původní osídlení Čechy, ti byli nicméně velmi rychle vystřídání německou většinovou populací, a to až do konce druhé světové války. Méně časté vysvětlení názvu města usuzuje vznik z německé předpony neu-.[14]

Patrně nejstarší zachycení Nýrska na mapě Pavla Arentina
Nýrsko na mapě Kristiána Vettera publikované v Balbínově knize Miscellanea (1668)

Nýrsko se nacházelo na úpatí šumavských hvozdů, později nazývaných Královský hvozd[15] patrně již od 12. století.[9] První písemná zmínka nicméně pochází až z 8. června 1327, kde je město zmíněno jako majetek královské komory v listině Jana Lucemburského, který svěřuje výnos ze cla Petrovi z Rožmberka[10] společně s janovickým panstvím – šlo zde o výměnu za rakouskou Vitoraz.[16] Město se nacházelo na obchodní stezce z Čech do Bavorska.[zdroj?]

Fotografie náměstí a již neexistujícího kostela Čtrnácti sv. pomocníků.

Město bylo od počátku rozděleno do dvou částí. Starší z nich – Horní Nýrsko – bylo soustředěno kolem kostela sv. Tomáše a spadalo do majetku nedalekého hradu Pajrek. Ten byl postaven před rokem 1356 pány z Janovic.[17] Do téhož roku se datuje oddělení janovického panství od pajreckého, majitelem hradu v té době byl Něpr z Pajreka a z Janovic. Od roku 1379 vlastnil panství i s městem Nýrskem Ondřej z Pajreka. Během husitských válek se majitel hradu, tehdy Jan z Pajreka, střídavě přikláněl na obě strany. Nejdříve je doložené jeho veřejné přiklonění k Žižkovi a straně táboritů, roku 1426 však zradil a umožnil cestu do Čech bavorským a švábským žoldnéřům. Následujícího roku jej již katolická strana počítala plně ke svým přívržencům. Poté co však začali nabývat kališníci na Klatovsku opět převahy, svou stranu opět změnil.

Dolní Nýrsko, vznikající při brodu přes řeku Úhlavu, patřilo k bystřickému panství. První zachované zprávy uvádějí jako vlastníka Sezemu, syna Protivy z Dolan, který panství koupil v roce 1339.[18] Roku 1358 vystupuje jako patron nýrského kostela jakýsi Bušek z Bystřice, snad šlo o syna zmíněného Sezema. V následujících letech panství vícekrát měnil svého vlastníka, od roku 1369 jím byl Boček z Vilhartic, který ale statky brzy prodal Rackovi z Prostiboře. Ten je roku 1379 zmiňován jako vlastník Bystřice, Nýrska a vsi Pláně.

Od konce 15. století je také doložený městský znak se stříbrnou věží s otevřenou branou na červeném poli.[19] Zhruba ve stejné době se 22. září 1467 u Nýrska odehrála bitva mezi křižáky z Bavorska a pomocníky Jiřího z Poděbrad. Křižáci byli na hlavu poraženi, přes dva tisíce jich padlo do zajetí a jejich vůdce, pan Kyvolf, byl v boji zabit. Pohraniční šarvátky a loupeže byly aktuální ještě po dlouhou dobu. Do tzv. janovické vojny z počátku 16. století se zapletl i tehdejší majitel Pajreka – Jindřich Kostomlatský z Vřesovic. Za své zločiny byl roku 1520 v Praze popraven. Od té doby je hrad Pajrek označován jako pustý.

Během 15. a 16. století došlo postupně k sjednocování obou částí města. Roku 1444 prodal Habart Lopata z Hrádku polovinu bystřického panství Oldřichovi z Janovic, který roku 1446 dokoupil i druhou polovinu. Tím se obě panství dostaly do vlastnictví pánů z Janovic. K úplnému sloučení došlo ale až roku 1558, kdy se majitelem města stal Jan Koc z Dobrše, vlastník bystřického panství, který zakoupil již pustý hrad Pajrek a stal se tak vlastníkem jak Horního Nýrska, které patřilo do panství pajreckých, tak Dolního Nýrska.

Roku 1593 získalo Nýrsko městská práva. V 19. století byla v Nýrsku významná výroba modrotisku. Významným pro rozvoj města bylo železniční spojení s Plzní a Bavorskem přes Železnou Rudu z roku 1876 a 1877. Roku 1895 byla do Nýrska z Vídně přeložena továrna na výrobu brýlí W. Eckstein a spol (pozdější Okula). Příjmení Bloch, které patřilo zdejší vlivné židovské rodině, vedlo k žertovnému označení obce za Blochowitz.[20] Po druhé světové válce byla většina německých obyvatel vystěhována. V 70. letech byla velká část staveb na náměstí původně Dolního Nýrska stržena, a to včetně kostela Čtrnácti svatých pomocníků a centrem města se stalo Masarykovo nábřeží.

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Nýrsku.

Kostel svatého Tomáše

Kostel sv. Tomáše je jednolodní gotický kostel s valenou klenbou s lunetami patrně z první poloviny 14. století, první písemná zmínka nicméně pochází až z roku 1352.[zdroj?] Podle nýrského historika Josefa Blaua byl kostel ve středověku opevněný a sloužil jako útočiště obyvatel města.[zdroj?] Tomu odpovídá i strategické umístění na kopci v dnešní Klostermannově ulici nad řekou Úhlavou s dobrým výhledem na okolí.

Zřícenina hradu Pajrek

Podrobnější informace naleznete v článku Pajrek.

Nynější zřícenina hradu Pajrek bývala dříve pohraničním hradem, který sloužil k ochraně nedaleké zemské cesty do Bavor. Hrad byl postaven v první polovině 14. století pány z Janovic.[21] Do dnešního dne se zachovala z hradu pouze zřícenina paláce a věže.

Židovský hřbitov

Podrobnější informace naleznete v článku Židovský hřbitov v Nýrsku.

Židovský hřbitov leží na kopci za městem necelý kilometr jihovýchodně od kostela sv. Tomáše. Dochovalo se zde přes 350 náhrobků, z nichž nejstarší datovaný pochází z roku 1715.[22] Areál je chráněn jako kulturní památka České republiky.[23]

Další památky

  • Pomník a hrob obětí okupace
  • Fara
  • Radnice
  • Muzeum královského hvozdu
  • Lesní divadlo Nýrsko

Osobnosti

Josef Blau

Podrobnější informace naleznete v článku Josef Blau.

Josef Blau byl nýrský učitel, historik a městský kronikář. Narodil se v Nýrsku roku 1872[24] v rodině obuvníka. Vystudoval učitelský ústav v Praze, poté se vrátil zpět do okolí Nýrska, kde učil na okolních vesnických školách. Přímo v Nýrsku učil od roku 1929. Kromě toho vedl městskou kroniku a věnoval se historickým pracím, které mapovaly život obyvatel Šumavy.

Hans Watzlik

Podrobnější informace naleznete v článku Hans Watzlik.

Hans Watzlik byl česko-německý spisovatel. Narodil se roku 1879 v Dolním Dvořišti[zdroj?], do Nýrska se přestěhoval v roce 1902[zdroj?], kde učil na místní měšťanské škole až do roku 1924[zdroj?]. Od tohoto roku se začal naplno věnovat spisovatelské činnosti. Mezi jeho nejznámější díla patří například knihy Jiřina, Tři prózy nebo Farář z Dornlohu, za kterou byl v roce 1931 oceněn českou státní cenou za literaturu.[25]

Max Reiser

Max Reiser byl nýrský rabín. Pocházel z Hausbrunnu, kde se narodil roce 1839[zdroj?]. V Nýrsku se stal rabínem v roce 1876[zdroj?] po smrti rabína Sterna. Byl literárně činný, sepsal celkem tři knihy – Rabbinische Weisheit,[26] Rätsel[27] a Biedermänner.[28] Zemřel 5. ledna 1913.[29]

Další osobnosti

Okula Nýrsko

Vstup do závodu s podnikovou prodejnou

Okula Nýrsko a.s. je český podnik s dlouholetou tradicí zpracování plastických hmot, výroby vstřikovacích nástrojů a brýlových obrub. Základy současné firmy byly položeny již v roce 1895. Firma se specializuje na lisování výrobků z plastů, povrchové úpravy plastů lakováním, výrobu vstřikovacích forem a na výrobu obrouček brýlí.[30]

Z historie firmy

Počátky firmy se datují do roku 1873, kdy bratři Eksteinovi založili v Praze optickou dílnu. V roce 1887 byla dílna přesunuta do Vídně, kde se značně rozrostla. Vlastní historie nýrského podniku začíná rokem 1895, kdy sem byla z Vídně přesunuta výroba brýlové optiky a mechaniky.[30]

Firma svými výrobky zásobovala nejen Čechy a Moravu, ale i ostatní části rakousko-uherské monarchie. Počet zaměstnanců neustále vzrůstal a v roce 1939 přesáhl číslo 500.[30] Výroba nebyla přerušena ani během 2. světové války. K jejímu přerušení došlo až na konci války, kdy byl závod vybombardován.

Počátkem března 1946 byl zřízen n. p. Okula. V roce 1951 došlo k rozšíření výroby nylonových a acetátových brýlí o nástrojárnu a zámečnickou dílnu. Roku 1958 se závod stal součástí sdružení podniků pro zdravotnickou výrobu SPOFA. Od té doby se zde začaly vyrábět i ochranné pracovní pomůcky. To jsou počátky současného dominantního výrobního programu – plastikářské výroby. V roce 1991 byl státní podnik Okula zařazen do první vlny kuponové privatizace a k 1. 5. 1992 byl transformován do podoby akciové společnosti. Privatizace firmy byla ukončena v polovině roku 1995.[30]

Části města

Partnerská města

Galerie

  • Městské muzeum
    Městské muzeum
  • Nýrská přehrada
    Nýrská přehrada
  • Nýrská přehrada
    Nýrská přehrada
  • Jezy u kempu
    Jezy u kempu
  • Lesní divadlo
    Lesní divadlo
  • Pohled na Nýrsko od Nových Pocinovic
    Pohled na Nýrsko od Nových Pocinovic
  • Pocinovické (Orlovické) jezírko
    Pocinovické (Orlovické) jezírko
  • Pension ve Staré Lhotě
    Pension ve Staré Lhotě

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha: Český statistický úřad. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ BOROVÝ, Klement. Libri erectionum I (1358-1376). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 73. 
  5. ↑ TINGL, Franciscus Antonius. Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim II. Praha: E. Grégr, 1868. Dostupné online. S. 16. 
  6. ↑ EMLER, Josef. Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim III/IV. Praha: [s.n.], 1879. Dostupné online. S. 25. 
  7. ↑ EMLER, Josef. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III. Praha: [s.n.], 1890. Dostupné online. S. 523-524. 
  8. ↑ TINGL, Franciscus Antonius. Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim I/1. Praha: E. Grégr, 1867. Dostupné online. S. 72. 
  9. ↑ a b KOLEKTIV. Nýrsko ve století proměn. 1. vyd. Klatovy: Občanské sdružení Vlastivědné muzeum v Nýrsku, 2002. 39 s. ISBN 80-239-5656-6. S. 3. 
  10. ↑ a b EMLER, Josef. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III. Praha: [s.n.], 1890. Dostupné online. S. 523-524. 
  11. ↑ HARVALÍK, Milan. Divnopis odpoví, proč je Ublo Ublem [online]. Radio Praha, 2008. Dostupné online. 
  12. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny I–V. Praha: [s.n.], 1947-1960. 
  13. ↑ OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše. K příponám -ovsko a -sko v pomístních jménech v Čechách. ročník 81, číslo 5. vyd. [s.l.]: Naše řeč, 1998. 
  14. ↑ ČERNÝ, František; VÁŠA, Pavel. Moravská jména místní: Výklady filologické. [s.l.]: Nakl. Matice Moravské, 1907. 292 s. S. 105. 
  15. ↑ ČERVENÁ, Vlasta; ROUDNÝ, Miroslav. Králováci na Šumavě. [s.l.]: Naše řeč, 1982. Dostupné online. 
  16. ↑ Petr I. z Rožmberka (+1347) [online]. Státní hrad a zámek Český Krumlov. Dostupné online. 
  17. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého, Svazek 9. [s.l.]: Šolc a Šimáček S. 131. 
  18. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého, Svazek 9. [s.l.]: Šolc a Šimáček S. 128. 
  19. ↑ KOLEKTIV. Nýrsko ve století proměn. 1. vyd. Klatovy: Občanské sdružení Vlastivědné muzeum v Nýrsku, 2002. 39 s. ISBN 80-239-5656-6. S. 3. 
  20. ↑ http://www.kohoutikriz.org/data/w_grosk.php - Kostelík Svatého kříže (kaple "Sancta crucis") v místě zvaném Kreuzwinkel ve farnosti Hamry, Pražské Jezulátko a hraběnka Kolowratová
  21. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého, Svazek 9. [s.l.]: Šolc a Šimáček S. 131. 
  22. ↑ zanikleobce.cz [cit. 2012-03-07]. Dostupné online. 
  23. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-04-19]. Identifikátor záznamu 131555 : Židovský hřbitov. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  24. ↑ Matrika narozených města Nýrsko. [s.l.]: [s.n.], 1869-1888. 495 s. Dostupné online. S. 14. 
  25. ↑ Hans Watzlik [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.Literární ceny [cit. 2014-10-29]. Dostupné online. 
  26. ↑ REISER, Max. Rabbinische Weisheit : eine Sammlung talmudischer Sentenzen, Sprüche, Maximen und Erzählungen für Schule und Haus. 1. vyd. Pilsen: Wendelin Stanhauser, 1885. 32 s. Dostupné online. 
  27. ↑ REISER, Max. Ha-chida = Räthsel in hebräischer Sprache und Schrift mit deutscher Uibersetzung für Lehrende und Lernende in Schule und Haus. Beitrag zur Belebung der hebr. Sprache - praktische Anleitung zur Lösung der hebräischen Räthsel. Pilsen: Wendelin Steinhauser, 1884. 12 s. Dostupné online. 
  28. ↑ REISER, Max. anshe ḥayl : Biedermänner!. 1. vyd. Pilsen: Wendelin Steinhauser, 1891. 25 s. Dostupné online. 
  29. ↑ Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, 1448 - N 1875-1908, 1910-1929, 1932-1935 O 1862-1937 Z 1864-1937. [s.l.]: Národní archiv Dostupné online. S. 296 (294). 
  30. ↑ a b c d Historie [online]. OKULA Nýrsko a.s.. Dostupné online. 

Literatura

  • KOLEKTIV. Nýrsko ve století proměn. 1. vyd. Klatovy: Občanské sdružení Vlastivědné muzeum v Nýrsku, 2002. 39 s. ISBN 80-239-5656-6. 
  • KŘÍŽ, Martin. Nýrsko: toulky minulostí města. 1. vyd. [s.l.]: Arkáda, 2003. 79 s. ISBN 80-254-9694-5. 

Externí odkazy

Části města Nýrsko
Části obce
Města, městyse a obce okresu Klatovy
Běhařov • Běšiny • Bezděkov • Biřkov • Bolešiny • Břežany • Budětice • Bukovník • Čachrov • Černíkov • Červené Poříčí • Číhaň • Čímice • Dešenice • Dlažov • Dlouhá Ves • Dobršín • Dolany • Domoraz • Dražovice • Frymburk • Hamry • Hartmanice • Hejná • Hlavňovice • Hnačov • Horažďovice • Horská Kvilda • Hrádek • Hradešice • Chanovice • Chlistov • Chudenice • Chudenín • Janovice nad Úhlavou • Javor • Ježovy • Kašperské Hory • Kejnice • Klatovy • Klenová • Kolinec • Kovčín • Křenice • Kvášňovice • Lomec • Malý Bor • Maňovice • Měčín • Mezihoří • Mlýnské Struhadlo • Modrava • Mochtín • Mokrosuky • Myslív • Myslovice • Nalžovské Hory • Nehodiv • Nezamyslice • Nezdice na Šumavě • Nýrsko • Obytce • Olšany • Ostřetice • Pačejov • Petrovice u Sušice • Plánice • Podmokly • Poleň • Prášily • Předslav • Rabí • Rejštejn • Slatina • Soběšice • Srní • Strašín • Strážov • Sušice • Svéradice • Švihov • Tužice • Týnec • Újezd u Plánice • Velhartice • Velké Hydčice • Velký Bor • Vrhaveč • Vřeskovice • Zavlekov • Zborovy • Železná Ruda • Žihobce • Žichovice
legenda: město, městys.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nýrsko&oldid=16596488“