Mistr Třeboňského oltáře

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Mistr třeboňského oltáře)
Skočit na: Navigace, Hledání
Kristus na hoře Olivetské, 132 × 92 cm, Národní galerie v Praze, okolo 1380[1]

Mistr Třeboňského oltáře je označení pro významného gotického malíře pozdního 14. století, kterého neznáme jménem, a proto je označen podle svého stěžejního díla. Působil na dvoře českého krále Václava IV. a ve službách řádu augustiniánů kanovníků. Výrazně poznamenal vývoj středoevropského malířství vrcholné a pozdní gotiky. Jako hlavní představitel krásného slohu vytvořil nový ideál štíhlé figury s typickou stylizací řasnatého oděvu, s příznačnou lyrikou tváří, gest a postojů.

Styl[editovat | editovat zdroj]

Na zadní straně Krista na hoře Olivetské stojí pod pro gotiku netradičním nelomeným obloukem tři světice (zleva): svatá Kateřina, svatá Máří Magdalénasvatá Markéta, 132×92 cm, Národní galerie v Praze, okolo 1380
Kladení Krista do hrobu, 132×92 cm, Národní galerie v Praze, okolo 1380

Jeho malby jsou považovány za hlavní příklad české malby krásného slohu, spojujícího skutečné a nadpozemské. Styl vychází z tradice české malby a z poučení malbou italskou. Mistr stylizoval značně protažené a esovitě prohnuté postavy v jemných tenkých oděvech pastelových barev na pozadí labyrintu skalnaté krajiny. Charakteristický byl zjevně i odklon od tehdejší monumentality císařského stylu ke smyslově krásným formám, a proto již v té době se tento styl nazýval krásným.[2] Ladný pohyb štíhlých postav Mistra Třeboňského oltáře s rytmickou hrou záhybů drapérie, líbezné obličeje světic a klidné výrazy tváří světců jsou parafrázovány i v poezii arcibiskupa Jana z Jenštejna (1350 - 1400), jenž srovnal Pannu Marii s "Venuší oživující krásy"[3] s obdivem k Božímu dílu.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Ukřižování ze Svaté Barbory, Národní galerie v Praze, původně kostel sv. Barbory nedaleko Děbolína u Jindřichova Hradce, tempera na smrkovém dřevě, 125 x 95 cm, okolo 1380
Mistr Třeboňského oltáře: Adorace, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou

Pravděpodobně pražský arcibiskup Jan z Jenštejna doporučil Mistra Třeboňského oltáře řádu augustiniánů-kanovníkůRoudnici nad Labem, pro něž pak malíř opakovaně tvořil. Pro Kostel sv. Jiljí augustiniánského kláštera v Třeboni Mistr na počátku osmdesátých let vytvořil rozměrný křídlový oltář, ze kterého se dodnes dochovaly tři oboustranně malované desky. Jsou vystaveny v expozici Národní galerie v Anežském klášteřePraze[4]. Zavřený oltář pravděpodobně představoval pašijové scény: Kristus na hoře Olivetské, Kladení Krista do hrobuZmrtvýchvstání Krista. Otevřený oltář byl pravděpodobně doplněn sochami - dřevořezbami v čele s Pannou Marií. Původní seskupení deskových maleb není známo, stejně tak se můžeme jen dohadovat, které strany desek byly obvykle viditelné a které pouze o svátcích. Je možné, že cyklus doplňovalo Sestoupení Krista do předpeklí, ale vyloučit nelze ani jinou scénu vázající se k tématu. Na opačných stranách Třeboňského oltáře vidíme na soklech před zlatým pozadím pod baldachýnovou architekturou trojice svatých:

Střední deska rozměrného oltáře musela být přes tři metry vysoká. Dodnes se bohužel nedochovala. Deskové obrazy Mistra Třeboňského oltáře se vyznačují použitím šerosvitu mezi barevnými rouchy postav a pozadím se zlatými hvězdami na červeném nebi. Takto barevné pozadí je častým motivem v západoevropském umění, zejména u pařížského a franko-vlámského, i další znaky jeho tvorby poukazují na kontakt s dvorským malířstvím francouzského krále Karla V. (synovce císaře Karla IV.). Lidské postavy zasazuje do šedohnědých krajin, které jen vzdáleně připomínají skutečnou přírodu. To kontrastuje s věrnými skicami ledňáčků, stehlíků, sojek a jiných ptáků. Hlavním prvkem v kompozici obrazů Mistra Třeboňského oltáře je diagonála, která je dělí na tři části a to tak, že Kristus je vždy uprostřed: klečící při poslední modlitbě na Olivetské hoře nebo je kladen do otevřeného hrobu, zahalený do průhledného oděvu a obklopen svými nejbližšími, či se vznáší nad zavřeným sarkofágem.

Roudnická madona, Národní galerie v Praze, 1385-1390
Zmrtvýchvstání Krista, 132 × 92 cm, Národní galerie v Praze, okolo 1380

Další deskové malby přisuzované tomuto gotickému malíři jsou:

  • Madona roudnická, která pravděpodobně vznikla pro klášter augustiniánů-kanovníků. Matka s dítětem se zde k sobě obracejí a obraz se stává emotivní sondou mateřské lásky, a proto tomuto druhu madony přezdíváme milostná. Uzavřený otvor na hrudi Panny Marie naznačuje, že do odcizené zlatnické spony, která byla pravděpodobně schránkou mariánskou relikvii, byla vložena část pláště skropeného Kristovou krví pod křížem. Tento typ obrazu byl oblíben celou první polovinu 15. století.
  • Deska z Církvice (kolem roku 1390) - jde o horní část levého křídla velkého ztraceného oltáře se svatým Kryštofem na vnitřní a Bolestnou Pannou Marií na vnější straně z kostela sv. Kryštofa a Panny Marie Bolestné.
  • Ukřižování ze Sv. Barbory (konec sedmdesátých let 14. století) - pochází z dílny Mistra třeboňského oltáře, ale není jen dílem samotného mistra. Oltář, jehož součástí tato deska byla, mohl být zhruba 3×2 metry velký.
  • Adorace - zhruba 1370, dnes v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou.

Vliv[editovat | editovat zdroj]

Jeho příklad od roku 1400 poznamenal široký proud malířství ve Střední Evropě, od Bavorska, Salzburgu, Štýrska, Slezska, Saska, přes Braniborsko až po Franky, zejména Norimberk. S ohlasem se setkáváme také  v PorýníFrancii. Z českých maleb stojí za zmínku Cibulkův triptych (1380 - 1390) vytvořený pro neznámou soukromou oratoř. Sám Mistr kreslil nebo inspiroval mnohé kreslíře předloh pro vyšívače - krumpéře chrámových textilií. Z inventářů českých kostelů se dochovaly především kasule s dorsálním křížem, prováděným technikou perlové výšivky či technikou tzv. malby jehlou, což je plošná výšivka zlatou nití a pestrobarevnými přízemi. Patří k nim kasule z kláštera benediktinů v Broumově, kasule augustiniánů z Rokycan nebo kasulový kříž ze sbírek Louvru v Paříži. Na dílo Mistra Třeboňského oltáře navazuje roku 1390 malířská dílna pracující pro objednatele z prostředí arcibiskupského dvora a svatovítské kapituly na Pražském hradě. Mistr Třeboňského oltáře ovlivnil také tvorbu pozdějších a novodobých výtvarníků, básníků a kazatelů. Zejména se k němu hlásil malíř Jan Zrzavý, kterého ovlivnila jak typika tváří, tak zářivá barevnost obrazů a skalnatá krajina. Ze současné poesie se jím dal inspirovat básník Ivan Matoušek ve sbírce Poezie (2000), kde skladbu Marie doplňují reprodukce Madony roudnické.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bert Bilzer, Jürgen Eyssen, Otto Stelzer: Das Große Buch der Kunst. Eduard Kaiser publishers, special edition of the original 1958 edition by Georg Westermann publishers. p. 235
  2. Veronika Psotková: Dětská figurální plastika. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Strana 28.
  3. Jiří Fajt: Čechy a Střední Evropa 1200-1550. Národní galerie v Praze, 2006. Strana 41. ISBN 80-7035-327-9
  4. Sbírka starého umění Národní galerie v Praze
  5. Jiří Chocholoušek: Matouškova Poezie. Revue Aluze 2001/1.

Jaroslav Pešina, Umění české gotiky 1350-1420, kapitola desková malba. Praha 1969

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]