Kotor

Kotor Котор
Panoráma města a s Bokou Kotorskou
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:	42° 25′ s. š., 18° 46′ v. d.
Opština:	Kotorská opština
rozloha a obyvatelstvo
rozloha:	335 km²
počet obyvatel:	5 341 (2003)
hustota zalidnění:	68 obyv. / km²
etnické složení:	Černohorci, Srbové
náboženské složení:	Pravoslaví, islám
správa
starosta:	Marija Ćatović
telefonní předvolba:	+382 32
PSČ:	85 330

Kotor (srbsky Котор), italsky Cattaro, je město a přístav v jihozápadní části Černé Hory. Rozkládá se v malebné poloze na samém konci boky Kotorské, hlubokého zálivu na pobřeží Jaderského moře, na úpatí horského masivu Lovćen. Samotné město má 1 331 obyvatel (s přilehlými osadami 22 974 obyvatel).

Historie

První zmínky o Kotoru jsou ze 7. století, kdy byl důležitou pevností Byzantské říše až do roku 1185. V letech 1186 až 1371 byl autonomním městem středověkého Srbska (pod vládou Nemanjićů). Stejné postavení měl i v období vlády chorvatsko-uherských (1371 – 1384) a bosenských králů (1384 – 1391). Po krátkém období v letech 1391 – 1420), kdy byl samostatnou republikou, se dostal pod vládu Benátské republiky. Po jejím pádu v roce 1797 přešel pod vládou Rakouska jako součást provincie Dalmácie až do roku 1918. Poté se stal součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (SHS), které bylo v roce 1929 přejmenováno na Jugoslávii. V době druhé světové války byl okupován Itálií (1941 – 1943) a Německem (1943 – 1944). Poté se stal opět součástí Jugoslávie v rámci republiky Černá Hora. Od roku 2006 je součástí nezávislé Černé Hory.

Památky

Katedrála sv. Tripuna v Kotoru

Kotor je jedním z nejlépe zachovaných středověkých měst v jihovýchodní Evropě s bohatstvím historických budov. Jako uznání jeho výjimečné historické hodnoty bylo staré město Kotor v roce 1979 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Staré město je obklopené středověkými městskými hradbami o délce 4,5 km, výšce až 20 m a šířce až 15 m, které ho spojují s pevností sv. Jana (Tvrdjava sv. Ivan) na strmém kopci nad městem o výšce 260 m n. m. Město je tvořeno charakteristickou středověkou urbanistickou sítí úzkých uliček a nepravidelných náměstí, s nádhernými kostely i paláci v románském, gotickém, renesančním i barokním slohu.

Kostel Matky Boží od zdraví

• původně románská katedrála sv. Tripuna (Sv. Tripun) – patron města, několikrát přestavovaná především ve 12. – 17. stol., hlavně z důvodu poškození následkem zemětřesení
• kostel sv. Lukáše (Sv. Luka) z 12. stol., postavený v čase vlády Nemanjićů
• románský kostel Panny Marie (Sv. Marija Koleđata) – kolegiáta z roku 1221
• románsko-gotický kostel sv. Michała (Sv. Mihovil), postavený na zříceninách benediktinského kláštera, s malbami ze 14. stol. a freskami z 15. stol.
• kostel sv. Anny (Sv. Ana) z přelomu 12. – 13. stol., fresky z 15. stol.
• kostel sv. Pavla (Sv. Pavao) z 13. stol.
• kostel sv. Mikuláše (Sv. Nikola), s početnými vzácnými ikonami
• kostel sv. Kláry (Sv. Klara), s výjimečně krásným mramorovým oltářem
• kostel sv. Josefa (Sv. Josip) s klášterem františkánů
• kostel Matky Boží od zdraví (Gospa od zdravlja) – v pásu městských hradeb
• obytné domy ze 14. – 17. stol.
• hodinová věž ze 16. stol.
• paláce:
  • gotický palác Drago (Palata Drago) z 15. stol.
  • palác městské rady (Gradska vijećnica) z roku 1762
  • palác Bizanti (Palata Bizanti) ze 17. stol.
  • palác Grgurin (Palata Grgurin) s Mořským muzeem
• brány:
  • Mořská brána (Morska vrata)
  • Jižní brána (Vrata od Gurdića) – nejstarší
  • Severní brána (Sjeverna vrata) – renesanční

Externí odkazy

• Oficiální strana města