Kostel svatého Josefa (Krásná)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Josefa
v Krásné
Kostel sv. Josefa v Krásné
Kostel sv. Josefa v Krásné
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajLiberecký
OkresJablonec nad Nisou
ObecPěnčín
LokalitaKrásná
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátturnovský
FarnostKrásná
Statusfarní kostel
Užíváníbližší informace:
o bohoslužbách
o Noci kostelů
Současný majitelfarnost Krásná
(dříve Šumburk – Jistebsko)
Zasvěcenísvatý Josef
Architektonický popis
Výstavba1756 a 17731776
Specifikace
Délka27,1 m
Šířka27,3 m
Stavební materiálkámen, zdivo
Další informace
AdresaPěnčín, p. č. st. 83
Kód památky28226/5-81 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poutní kostel svatého Josefa v lokalitě Krásná (něm. Schumburg, počeštěně Šumburk) je barokní sakrální stavbou na parcele v katastrálním území roztroušené vsi Jistebsko, která je, stejně jako Krásná, jednou ze sedmi částí obce Pěnčín v okrese Jablonec nad Nisou v Libereckém kraji.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Roku 1756 byla postavena péčí zdejšího známého a legendami opředeného doktora Jana Josefa Antonína Eleazara Kittla původní barokní kaple v Krásné (zvané tehdy Šumburk), která byla vysvěcena až 19. března 1760. Kittel dal v kapli postavit roku 1761 tzv. Svaté schody, v jejichž 28 stupních byly uloženy relikvie osmi svatých, což dosvědčuje zdejší autentika, datovaná v Římě. Papež Klement XIII. udělil 11. října 1750 zdejším poutníkům plnomocné odpustky. Každoročně se pak přicházelo velké množství poutníků, nejvíce pak 19. března na svátek svatého Josefa. Pouť v Krásné (zvaná šumburská pouť) byla vždy velmi slavná.[1][2] V letech 17731776 byla zednickým mistrem A. Theumerem ze Železného Brodu přistavěna věž a z kaple se stal kostel. V roce 1783 byl založen hřbitov.[3] V 19. století byl kostel častěji upravován, ale k hlavní úprava proběhla v roce 1892, kdy byla patrně přistavěna kruchta.[3] Poté se návštěvnost zvýšila na průměrně tři tisíce poutníků, z nichž asi tisíc přijímalo svátosti.[1][2]

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Kostel je orientován k severu. Je jednolodní a obdélný s bočními kaplemi. Má obdélný, půlválcově ukončený presbytář se sakristii s oratoří v patře na východní straně. V jižním průčelí se nachází hranolová věž. Vnějšek kostela je členěn lizénovými rámci. Kostel má obdélná a oválná okna. Věž má lizény na nárožích a obdélný portál. Okna věže jsou se segmentovým záklenkem a nikou se sochou sv. Josefa. Na vrcholu má věž cibulovou báň. Presbytář, loď i kaple mají plochý strop. Podvěží má valenou klenbu s lunetami.

K vybavení kostela patří oltáře, kazatelna a figurální výzdoba Svatých schodů, které pocházejí z 2. poloviny 18. století. Oltářní obrazy byly namalovány v 2. polovině 19. století.[3]

Okolí kostela[editovat | editovat zdroj]

Nedaleko od kostela stojí barokní kaple nad studánkou. Pochází zřejmě z roku 1773. Je obdélná a má valenou klenbu s lunetami. Další kaple v obci je výklenková, ukončená trojúhelníkovým štítem. Barokní patrová budova fary pochází z 18. století. Upravována byla v letech 1864 a 1877. Přízemní prostory fary mají valenou klenbu s lunetami. Nedaleko stojící Morový sloup se sochami světců a sousoším Nejsvětější Trojice byl dle nápisu na podstavci vytvořen pražským sochařem Josefem Lederem a kameníkem Godefridem Lawaczem z podnětu Josefa Kittla roku 1772. Sousoší bylo povrchově upravené roku 1846. V roce 1889 bylo obnoveno a vybaveno sochami Immaculaty a českých patronů. Místní socha sv. Josefa na dvou sloupech pochází ze 2. poloviny 18. století.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ENDLER, Franz Johann. Das soziale Wirken der katholischen Kirche in der Diözese Leitmeritz (Königreich Böhmen). Vídeň: Mayer & Komp., 1903. S. 417. (němčina) 
  2. a b HOPPE, Alfred. Des Österreichers Wallfahrtsorte. Vídeň: St. Norbertus-Verlag, 1913. S. 917. (němčina) 
  3. a b c d POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech A/J. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 628 s. Kapitola Jistebsko, s. 628. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]