Přeskočit na obsah

Josef Šmaha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Šmaha
Narození2. srpna 1848
Karlín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. května 1915 (ve věku 66 let)
Pohled u Havlíčkova Brodu
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Josef Šmaha

Josef Šmaha (2. srpna 1848 Karlín[1] – 11. května 1915 Pohled u Havlíčkova Brodu) byl český herec, režisér, dramatik, divadelní ředitel a pedagog.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval nižší reálku v Pardubicích a krátce byl zaměstnán jako železniční praktikant.[2] Zprvu získával zkušenosti u kočovných společností, především u F. Čížka (1864 až 1866). Posléze i u Švandovy společnosti, kde působil od roku 1867 až do roku 1874 a patřil zde k čelným a všestranným hercům (např. Franz Moor v Schillerových Loupežnících, král Lear v Shakespearovi, operní a operetní role). Krátce pak působil jako režisér i herec v plzeňském divadle.[3] V témže roce (1874) začal vystupovat v Prozatímním divadle, setrval zde do roku 1878 (odešel pro neshody s ředitelstvím divadla). Pohostinně pak vystupoval na nejrůznějších scénách, mj. také v Celovci a v Záhřebu.[4] Pak se vrátil ke Švandově společnosti, kde působil jako režisér i jako herec. V roce 1883 se vrátil do Prahy, získal angažmá ve znovuotevřeném Národním divadle. Při svém prvním vystoupení zde ztvárnil roli Richarda III. ve stejnojmenné Shakespearově hře. V roce 1884 se na téže scéně začal věnovat režii a brzy se stal jedním z nejlepších českých režisérů. Režíroval mimo jiné některé Smetanovy opery, prvně inscenoval u nás Verdiho Othella a Čajkovského Evžena Oněgina. Uváděl úspěšně česká realistická dramata a veselohry (L. Stroupežnický, A. Jirásek, aj.), hry J. K. Tyla, H. Ibsena, G. Hauptmanna, E. Rostanda a dalších.

V titulní roli dramatu Jan Výrava

Často vystupoval pohostinsky u mimopražských souborů a v roce 1893 podnikl turné po USA, kde vystupoval s Ludvíkovou společností a českými krajanskými ochotnickými soubory. Pohostinsky také režíroval v roce 1893 v Berlíně a v letech 1894, 1898 a 1905 hostoval v Záhřebu. Zde se stal v roce 1898 čestným členem Královského zemského národního divadla.

V období 1892–1894 vyučoval herectví na Dramatické škole ND a v letech 1902–1904 vedl soukromou hereckou školu pro mladé operní umělce. Studovali však u něj i činoherní herci, např. Bedřich Karen.[5]

V roce 1905 odešel do Bulharska, kde se podílel na organizování bulharského národního divadla v Sofii, jehož byl v letech 1906–1909 i prvním ředitelem. Vytvořil řadu různorodých rolí, včetně operetních (Pluto v Offenbachově operetě Orfeus v podsvětí), např. roli Vojnara v Jiráskově hře Vojnarka, krále Leara ve stejnojmenné Shakrespearově hře, Jaga v Othellovi, Juana v Lope de Vegově hře Sedlák svým pánem, Valenty v Tylově hře Paličova dcera. Všechny tak různorodé postavy byly v jeho podání životné a kvalitní. V Bulharsku založil v Sofii také divadelní školu.

Po návratu z Bulharska žil v Táboře a příležitostně pohostinsky vystupoval s profesionálními i ochotnickými divadelními soubory. Napsal také několik vlastních dramat a fejetonů.

Josef Šmaha na fotografii z Bulharského státního archivu

Jeho manželkou byla herečka Terezie Šmahová, rozená Veselská.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 1901 Rytířský kříž řádu Františka Josefa (za zásluhy o české divadlo)
  • 1910 bulharský Řád sv. Sávy

Citát

[editovat | editovat zdroj]
„ Vůdčí režisér českého realismu Josef Šmaha změnil zkoušky v jakousi tvůrčí dílnu, v níž se hledala řešení, odpovídající i životní pravdě, i působící divadelně účinně. Pro jeho režijní práci byla charakteristická slova „Zpátky! Ještě jednou! Znova!“, která hercům zněla nově, protože se s nimi dříve při zkouškách téměř nesetkávali. “
— František Černý

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • František Černý, Hana Kvapilová, Orbis: Praha, 1960, s. 107, 120, 127, 133, 144, 166, 176, 193, 221, 272, 310, 330, 331, 336.
  • František Černý, Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta 1978, s. 43–44, 60, 63, 71, 73–74, 76, 82–84, 86–88, 136, 178, 222, 229, 300.
  • František Černý, Pozdravy za divadelní rampu, Praha: Divadelní ústav, 1970, s. 20 a 97.
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 15, 18, 42, 73, 186, 220, 253, 254, 320–322, 329, 334, 394, 486, 488, 543.
  • heslo Šmaha Josef, český herec. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930–1934. ISBN 80-7185-057-8.
  • heslo Šmaha Josef, dram. umělec český. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888–1909. ISBN 80-7185-057-8.
  • Kolektiv autorů, Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, s. 493–495.
  • Josef Teichman, Postavy českého divadla a hudby, Orbis: Praha, 1941, s. 25, 92–95.
  • Jindřich Vodák, Tváře českých herců : Od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967, s. 87–89.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Žižkov (kostel sv.Rocha).
  2. ↑ Kolektiv autorů, Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia: Praha, 1988, s. 493.
  3. ↑ Kolektiv autorů, Česká divadla: Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav: Praha, 2000, s. 73.
  4. ↑ Národní divadlo. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2020-02-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ Kolektiv autorů, Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia: Praha, 1988, s. 494.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Šmaha&oldid=24196572“