Loupežníci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Loupežníci je divadelní hra Friedricha Schillera (Die Räuber, 1781 [1]). Hra měla premiéru 13. ledna 1782 v Mannheimu v Německu.

Hra vznikala tři roky. Základním motivem je spor dvou bratrů o dívku na pozadí historických událostí v českých lesích. Má hluboký politický podtext, proto s ní měl Schiller ve Wittenberku problémy. V myšlenkách se neustále vrací k boji proti tyranii. Hra se stala ideovým praporem bouřliváků (hnutí Sturm und Drang - Bouře a vzdor). Svým námětem je jednou z nejúspěšnějších her, oblíbená byla i ve Francii. Na jejím základě vznikají loupežnické hry. Námět vzal Schiller od svého učitele Schumanna.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Hlavní hrdina Karl Moor je zbloudilý syn (romantický rozervanec), který se hned v první scéně snaží o usmíření s otcem. To se mu nezdaří, neboť jeho lstivý mladší bratr Franz nepřečte otci Karlův dopis, ale podvrh, který líčí hrůzné Karlovy skutky. Sblížení mezi synem a otcem, po němž oba touží, se tedy nekoná. Karel je zklamaný a přidává se k loupežníkům, kteří řádí v Čechách. Tam si vydobude pověst přísného, ale slušného a férového chlapa, za něhož se v případě nutnosti (zrada jednoho z „přátel“) postaví celá banda.

Franz mezitím získá na usedlosti Moorů výsadní postavení, jelikož otec „zemřel“ (otec ztratil vědomí, a Franz jej unáhleně prohlásil za mrtvého – když se ale ukázalo, že žije, dal ho uvěznit do věže daleko od sídla a chtěl ho nechat zemřít hlady – před tím ho zachraňuje starý věrný sluha Daniel). Franz se dvoří Karlově milé, Amálii, která žije v domnění, že Karl je mrtev. Přesto mu zůstává věrná a Franze posílá k čertu. Jednoho dne se k loupežníkům přidává mladý šlechtic Kosinsky, který vede bandu loupit na Moorovu usedlost. Tam se ukáže, že Karlův otec je živ (usmíří se), a Karl se chce Franzovi pomstít. Pošle do paláce své nejlepší muže, ale Franz se oběsí ještě předtím, než tam dorazí (ze strachu se zhroutí).

Karl prožívá velké dilema, jestli má zůstat s lupiči, nebo s Amálií, která pro něj představuje veškeré štěstí. Ovšem připomíná se stará přísaha, kdy se Karl upsal lupičům vlastní krví – je tedy jejich. Amálie prosí, aby ji některý z lupičů zabil, protože život pro ni ztratil jakoukoli cenu (po celou hru má sebevražedné sklony). Moor ale prohlásí, že jeho milenka může zemřít jen jeho rukou, a probodne ji. Její smrt ho vykoupí a on může od loupežníků odejít. Jde vykonat poslední dobrý skutek (celé jeho loupení má být vlastně dobrým skutkem – ovšem až na závěr pochopí, že je nemožné změnit svět dalšími špatnostmi): na jeho hlavu je vypsána odměna, která se hodí nuzákovi s 11 dětmi – vydává se za ním, aby ho on mohl udat.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Loupežníci v archivu Národního divadla