Jana Lukešová
| Jana Lukešová | |
|---|---|
.Portret.jpg) | |
| Rodné jméno | Jana Frömlová |
| Narození | 10. listopadu 1959 (64 let) Praha  Československo |
| Vzdělání | Akademie výtvarných umění v Praze[1] |
| Povolání | akademická malířka, restaurátorka[2] |
| Choť | Zdeněk Lukeš |
| Děti | Jan, Veronika, Petr |
| Rodiče | Věra Frömlová–Zezuláková (1924–1998), Jan Fröml (1920–2009)[3] |
| Příbuzní | tchán: Vladimír Kýn; tchyně:Jaroslava Lukešová |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jana Lukešová, rozená Frömlová (* 10. listopadu 1959 Praha)[2] je česká akademická malířka a restaurátorka.[2] Patří mezi osobnosti tzv. české restaurátorské školy.[4]
Rodinný background[editovat | editovat zdroj]
Matka Jany Lukešové byla restaurátorka středověkých deskových obrazů – Věra Frömlová–Zezuláková[3], pracovala v Národní galerii ve Šternberském paláci.[4] Její otec architekt Jan Fröml (* 1920 – 2009)[3] vystudoval architekturu u českého architekta, malíře a návrháře profesora Jaroslava Fragnera, zajímal se o film, hudbu a literaturu.[4]
Současné rodinné vazby[editovat | editovat zdroj]
Jana Lukešová je manželkou českého architekta, historika architektury, odborného publicisty a vysokoškolského pedagoga Zdeňka Lukeše se kterým má tři děti: Jana (* 1981), Veroniku (* 1984) a Petra (* 1989). Jejím tchánem byl akademický sochař, výtvarník a ilustrátor Vladimír Kýn, její tchyní byla akademická sochařka Jaroslava Lukešová.
Studia[editovat | editovat zdroj]
Jana Lukešová studovala v letech 1980 až 1986 na Akademii výtvarných umění v Praze obor restaurátorství[5] a to nejprve pod odborným vedením malíře, grafika a restaurátora profesora Raimunda Ondráčka[5] a poté v ateliéru restaurátora, grafika, malíře, ilustrátora, kurátora a pedagoga Jiřího Toroně[1][5]
Odborné zaměření[editovat | editovat zdroj]
Jana Lukešová se specializuje na restaurování malířských uměleckých děl, polychromovaných děl, fresek a sgrafit.[5] Jejím zaměřením je studium techniky malby, technologické rekonstrukce – kopie gotické deskové malby, baroko, 19. stol.[5] Restauruje obrazy všech typů (polychromované plastiky, nástěnné malby, plátna) od gotiky po 20. století včetně umění současného.[4]
Záliby[editovat | editovat zdroj]
Zabývá se duchovním uměním, v oblibě má gotiku Lucemburků, Mistra Theodorika a Mistra třeboňského.[4] Z období Rudolfa II. pak obdivuje díla Hanse von Aachen, Bartolomea Sprangera.[4] Má ráda Křížovou cestu od barokního malíře Karla Škréty ve svatém Mikuláši.[4]
Restaurátorská tvorba[editovat | editovat zdroj]
Její rozsáhlá restaurátorská tvorba je podrobně uvedena v této kapitole s tím, že její zásadní práce jsou vyznačeny tučně.
- 1984 – 1985: oprava fresek, kostel svatého Klimenta na Starém Městě, polečně s Věrou Frömlovou[5]
- 1985 – 1986: pozdně gotický obraz Ukřižovaný Kristus (kolem roku 1500, polychromovaná plastika), bazilika svatého Jiří, Pražský hrad[4][5]
- 1985: kopie portrétu Boženy Němcové od Josefa Vojtěcha Hellicha (čestné uznání universiáda Kobe, Japonsko)[5]
- 1985 – 1986: kopie portrétu H. F. Wussinové od Jana Kupeckého[5]
- 1986 – 1987: oprava fresek, kostel svaté Voršily, společně s Věrou Frömlovou[5]
- 1986 – 1987: Epitaf Adama Strzisky z Tachova, společně s Věrou Frömlovou a sochařem a restaurátorem Jiřím Tesařem[5] [p 1]
- 1989 – 1990: technologická rekonstrukce deskového obrazu svatého Ambrože od Mistra Theodorika pro Národní muzeum (expozice Lobkovický palác)[5]
- 1994: soubor křížové cesty z baziliky svatého Petra a Pavla na Vyšehradě[5]
- 1995: kopie oltářního obrazu svatý Lukáš s andělem podle Karla Škréty pro kostel v Křešicích u Litoměřic[5]
- 1995: kopie portrétu Kateřiny Kometové [p 2] od Antonína Machka pro Stavovské divadlo[5]
- 1994 – 1997: soubor asi 25 portrétů z galerie proboštů Vyšehradské kapituly[5]
- 1994 – 2000: restaurování souboru obrazů, zámek Častolovice, D. Šternbergová[5]
- 1994 – 1996: restaurování souboru obrazů ze zámku Orlík, Karel Schwarzenberg[5]
- 1997: technologická rekonstrukce Madony Aracoeli (kolem roku 1390) od Mistra Třeboňského oltáře (expozice - hrad Karlštejn)[5]
- 1996: Klatovská Madona, Vyšehradská kapitula[5]
- 1996: technologická rekonstrukce Vyšehradské Madony[5]
- 1996 – 1997: malba kopie oltářního obrazu Smrt svatého Václava podle Petra Brandla pro kostel v Břeclavi[5]
- 1997: soubor tří gotických plastik z kalvárie, muzeum Litovel (výstava Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400 - 1550, Olomouc 99)[5]
- 1999: pozdně gotická plastika sedícího Krista (po roce 1520) z děkanského kostela v Opavě (výstava Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400 – 1550, Opava 99)[5]
- 1998 – 2000: plastiky svatého Jiří ze sbírek zámku Konopiště[5]
- 1999 – 2000: oprava deskového obrazu proroka od Mistra Theodorika z Karlštejna[5][8]
- 2000: technologická rekonstrukce dvou obrazů církevních otců od Mistra Theodorika: svatého Ambrože a svatého Řehoře pro kapli svatého Kříže, hrad Karlštejn[5][8]
- 2004 – 2017: oprava souborů obrazů Antonín Chittussi, Josef Matěj Navrátil, August Bedřich Piepenhagen, Antonín Machek, Molenaer, Meindert Hobbema, Adrian de Vries, Nicolaes Pieterszoon Berchem, David Teniers, Jan Asselijn – soukromé sbírky[5]
- 1996: technologická rekonstrukce Roudnické Madony od Mistra Třeboňského oltáře[5]
- 1996 – 2004: restaurování souboru obrazů ze sbírek Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou[5]
- 2004 – 2017: restaurování souboru obrazů ze sbírek městského úřadu Červený Kostelec - Antonín Chittussi, Liebscher, Čermák, Gustav Watzek) [p 3] společně s malířkou a restaurátorkou Miladou Stroblovou[5]
- 1999 – 2017: restaurování souboru obrazů ze sbírek Galerie výtvarného umění v Náchodě (GVUN) – ruské umění 18. - 20. stol.: Vladimir Borovikovskij, Karl Brjullov, Grigorij Musatov; sbírka evropského umění: Nicolas Poussin, Bonato, Peter Paul Rubens (pocta?); české umění: Antonín Machek, Preissler, Antonín Slavíček, Otakar Lebeda, Hudeček, Georgij Konstantinovič Guk-Kravčenko, Alexejev, apod.)[5]
- 2008 – 2014: restaurování polychromovaných plastik a oltářní architektury na souboru oltářů děkanského kostela Panny Marie v Polné[5]
- 2010: restaurování nástěnných maleb v kapli Svatého Kříže na Pražském hradě společně s výtvarnicí a restaurátorkou Alenou Krahulíkovou[5] [p 4]
- 2010: spolupráce při restaurování nástěnných maleb v knihovně Strahovského kláštera společně s Alenou Krahulíkovou a s akademickou malířkou a restaurátorkou Karine Artouni[5]
- 2014: kopie portrétu Johanna Rudolfa Maxmiliána von Hardegg [p 5] pro Karla Schwarzenberga[5]
- 2015: restaurování Pražské veduty pro Andrew Schapira – ambasadora USA[5]
- 2015: restaurování souboru polychromovaných plastik z mobiliáře děkanského kostela v Želivi[5]
- 2015: restaurování velkého portrétu Waltera Leslieho z Náchoda.[4] [p 6]
- 2016: restaurování souboru polychromovaných plastik z mobiliáře kostela v Oseku[5]
- Ukázky restaurátorských prací
-
Kopie gotické Vyšehradské (neboli Dešťové) Madony -
Restaurování barokní plastiky světce z Oseka -
Originál a kopie portrétu Johanna Rudolfa Maxmiliána von Hardegg
- Některá výše zmíněná díla (ilustrační fotografie)
-
Portrét Boženy Němcové od Josefa Vojtěcha Hellicha -
Madona Vyšehradská (také Madona Dešťová), kopie v bazilizce svatého Petra a Pavla na Vyšehradě z 80. let 20. století -
Roudnická Madona od Mistra Třeboňského oltáře
Účast na výstavách[editovat | editovat zdroj]
- 1985 – Universiáda Kobe, Japonsko (čestné uznání)[5]
- 1986 – Výstava absolventů AVU, Chodovská tvrz[5]
- 1988/1989 – „Restaurátorské umění 1948–1988“,[1] pražský Mánes[5]
- 1997 – Restaurované poklady Vyšehradské kapituly, Lobkovický palác[5]
- 1999 – Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400 – 1550, Olomouc, Opava[5]
- 1999 – Restaurované poklady Vyšehradské kapituly, Lobkovický palác[5]
- XXXX – stálá expozice hrad Karlštejn[5]
- XXXX – kaple sv. Kříže hrad Karlštejn[5]
- XXXX – stálá expozice Přemyslovský palác, Olomouc[5]
- 2008 – Obrazy a kresby ze sbírek Galerie výtvarného umění v Náchodě restaurované v letech 2001 - 2007[5] [p 7]
Zmínky v odborné literatuře[editovat | editovat zdroj]
Osoba Jany Lukešové je uvedena v kolektivním katalogu „Restaurátorské umění (Podíl českých výtvarných umělců na péči o kulturní památky)“, který byl vydán v roce 1989 a také ve Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2001 (VII. L - Mal) (2001).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Jiří Tesař (* 20. dubna 1913), sochař a restaurátor.[6]
- ↑ Kateřina Podhorská (Rozená Kometová, psána též Comet, Kometova, Khometová, Chometová, Podhorsky, Katharina) (* 8. listopadu 1807 Praha – † 28. listopadu 1889 Praha); zpěvačka.[7]
- ↑ Restaurování pěti olejomaleb - portrétů (Muž podpírající si hlavu, Žena v bílých šatech, Portrét muže se založenýma rukama, Portrét mladého šlechtice a Podobizna chlapce) od českého akademického malíře Gustava Vacka (někdy uváděn jako Watzek) uložených v městském depozitáři Červeného Kostelce.[9]
- ↑ Alena Krahulíková (* 18. 7. 1960 v Plzni), výtvarnice, restaurátorka a ilustrátorka.[10]
- ↑ Jméno hrabat z Hardeka nebo též z Hardeggu nosilo několik šlechtických rodů, odvozujících svůj původ od hradu a hrabství Hardegg na rakousko-moravské hranici, které více či méně zasáhly do českých dějin. Na restaurovaném portrétu je: Graf Johann Maximilian RUDOLF zu Hardegg auf Glatz und im Machlande = Hrabě Johann Maximilian RUDOLF z Hardegg na Glatzu a Machlande) (* 24. listopadu 1851).[11]
- ↑ Walter Leslie - skotský šlechtic byl jedním z Valdštejnových vrahů a pozdější majitel Nového Města nad Metují.[4]
- ↑ Společně s malířkou a restaurátorkou Miladou Stroblovou (* 11. září 1953) se Jana Lukešová zapojila do akce nazvané „Komentovaná prohlídka výstavy Obrazy a kresby ze sbírky Galerie výtvarného umění v Náchodě restaurované v letech 2001 - 2007“.[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d Lukešová Jana (* 10.11.1959 Praha, Česká republika), malířka, restaurátorka [online]. Informační systém abART - full verze [cit. 2018-12-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c Lukešová, Jana, 1959- [online]. databáze autorit NK ČR [cit. 2018-12-27]. Identifikační číslo: jo2008480505; Narozena 10. 11. 1959 v Praze. Akademická malířka a restaurátorka. Dostupné online.
- ↑ a b c Frömlová-Zezuláková, Věra, 1924-1998 [online]. Biografický slovník [cit. 2018-12-30]. Narozena 3. 8. 1924 v Novém Městě na Moravě, zemřela 26. 12. 1998 v Praze. Restaurátorka a malířka.. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j HÁJEK, Vít. Tiší poustevníci na štaflích: IN: Katolický týdeník, číslo: 2016/44 (Zvony pro Sýrii zněly napříč světem) [online]. 2016-10-25 [cit. 2018-12-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw Informace získané na základě e-mailové konzultace s manželem Jany Lukešové Ing. Arch. Zdeňkem Lukešem z ledna roku 2019
- ↑ Tesař Jiří (* 20.4.1913 Obersdorf u Žitavy) sochař, restaurátor [online]. Informační systém abART - full verze, Plná verze Informačního systému abART [cit. 2019-01-07]. Dostupné online.
- ↑ Kateřina Podhorská (Rozená Kometová, psána též Comet, Kometova, Khometová, Chometová, Podhorsky, Katharina) (* 8. 11. 1807 Praha – † 28. 11. 1889 Praha); Zpěvačka [online]. Česká divadelní encyklopedie [cit. 2019-01-06]. Dostupné online.
- ↑ a b ŘÍHOVÁ, Klára. Architekt Zdeněk Lukeš: Praha je nepraktická, ale fascinující [online]. 2014-03-20 [cit. 2018-12-30]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Město nechalo restaurovat pět olejomaleb Gustava Vacka [online]. Červený Kostelec (oficiální stránky města Červený Kostelec) [cit. 2018-12-30]. Dostupné online.
- ↑ Alena Krahulíková (* 18. 7. 1960 v Plzni), výtvarnice, restaurátorka a ilustrátorka. [online]. bibliografie dějin českých zemí [cit. 2019-01-06]. Dostupné online.
- ↑ Graf Johann Maximilian RUDOLF zu Hardegg auf Glatz und im Machlande [online]. www geni com [cit. 2019-01-08]. Hrabě Johann Maximilian RUDOLF z Hardegg na Glatzu a Machlande (* 24. listopadu 1851). Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Malý, Zbyšek, ed. a Malá, Alena, ed. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-... Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1998- . sv. Prameny a dokumenty. ISBN 80-86171-00-0.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jana Lukešová na Wikimedia Commons
