Věra Frömlová–Zezuláková

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Věra Frömlová–Zezuláková
„Portrét dívky“ - obraz Věry Frömlové (ukázka její volné tvorby)
„Portrét dívky“ - obraz Věry Frömlové (ukázka její volné tvorby)
Narození3. srpna 1924
Nové Město na Moravě
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo[1]
Úmrtí26. prosince 1998 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoČesko Česko[1]
VzděláníAkademie výtvarných umění v Praze (1945 až 1953)[2]
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánírestaurátorka, malířka[1]
Manžel(ka)architekt Jan Fröml (1920 – 2009)[3]
DětiJana Lukešová
Příbuznízeť: Zdeněk Lukeš
Známá jakoVěra Frömlová
Oceněníčestné občanství (1994)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věra Frömlová–Zezuláková (3. srpna 1924, Nové Město na Moravě – 26. prosince 1998, Praha)[1] byla malířka a restaurátorka se specializací na středověké deskové malby (obrazy).[4][5] Jejím manželem byl architekt Jan Fröml.[3] [p 1] Její dcerou je akademická malířka a restaurátorka Jana Lukešová (manželka českého architekta, historika architektury, odborného publicisty a vysokoškolského pedagoga Zdeňka Lukeše).[3]

Studia[editovat | editovat zdroj]

Po maturitní zkoušce na reálce v Novém Městě na Moravě byla v roce 1945 přijata do Prahy na Akademii výtvarných umění.[3] Tady nejprve studovala (1945 až 1950)[2] v ateliéru figurální kresby českého malíře, ilustrátora, grafika a pedagoga profesora Vladimíra Sychry.[2][3] Od roku 1949 pokračovala (1950 až 1953)[2] ve studiu v restaurátorském ateliéru českého malíře a zakladatele samostatného studijního oboru restaurování profesora Bohuslava Slánského.[2][3]

Pracovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1953 se stala členkou Svazu československých výtvarných umělců (SČSVU) - v nově ustavené sekci Restaurátorů (MSGR).[2]

Věra Frömlová pracovala v letech 1956 až 1974 v restaurátorském oddělení Národní galerie (NG) v Praze (obor malba).[2][3] Posledních několik let (1971 až 1974) pak ve funkci vedoucí restaurátorského ateiéru NG ve Šternberském paláci.[2] V roce 1973 byla Věra Frömlová jmenována Ministerstvem kultury ČSR členkou výtvarné komise Svazu českých výtvarných umělců (SČVU).[2] V letech 1972 až 1979 působila jako komisařka Českého fondu výtvarných umění (ČFVU) pro obor restaurování maleb.[2] V roce 1974 začala pracovat samostatně v rámci tzv. svobodného podnikání.[3]

Studijní cesty[editovat | editovat zdroj]

V padesátých a šedesátých letech dvacátého století cestovala Věra Frömlová studijně po Evropě (západní Evropa, Maďarsko, SSSR).[2] V roce 1957 pobývala v Paříži, v roce 1967 ve Florencii.[3] Tady se v letech 1967 až 1968 účastnila záchranných restaurátorských prací ve Fortezza da Basso.[2][3]

Charakter činnosti a dílo[editovat | editovat zdroj]

Věra Frömlová se specializovala na gotickou deskovou malbu a v tomto oboru restaurování patřila k předním odborníkům.[3] Pracovala ale také na závěsných obrazech datovaných do pozdějších dob (díla od umělců jakými byli např. Bartholomeus Spranger, Hans von Aachen, Karel Škréta či Václav Vavřinec Reiner) jakož i na restaurování polychromovaných gotických soch.[3]

Počátkem šedesátých let dvacátého století restaurovala část (Kladení do hrobu) triptychu Mistra třeboňského oltáře. Spolu s restaurátorem Mojmírem Hamsíkem ji byla (v roce 1963) udělena cena „Za vynikající práci“.[2] Následně (1964 až 1965)[2] pak konzervovala a rekonstruovala gotický deskový obraz Piety (také od Mistra třeboňského oltáře) tzv. Církvickou desku, která je umístěna v kostele svatého Vavřince v Církvici.[3]

Dále Věra Frömlová restaurovala Madonu vyšebrodskou (datována 1415–1420), polychromovanou vápencovou sochu – Madonu krumlovskou, Madonu Aracoeli (datována 1390) jakož i díla Lucase Cranacha, Anthonise van Dycka, Quentina Massyse, Gerarda Terborcha, Andreye Orcagna (florentský malíř, sochař a architekt) a další díla.[3] [p 2]

V osmdesátých let dvacátého století pracovala Věra Frömlová na restaurování souboru třiadvaceti desek Mistra Theodorika z hradní kaple sv. Kříže[2] na Karlštejně.[3]

V letech 1988 až 1989 byla Věra Frömlová členkou přípravné komise celostátní výstavy „Restaurátorské umění“ (v Praze).[2]

Další aktivity[editovat | editovat zdroj]

Věra Frömlová rovněž publikovala v odborných časopisech, zejména v revui „Umění“.[3] V mimopracovím čase se věnovala volné krajinomalbě rodného kraje a staromistrovským zátiším.[3] Svá díla vystavovala se „Skupinou restaurátorů R 64“.[2][6][3] Účastnila se Horáckých salónů v Novém Městě na Moravě (a to v letech 1966, 1969 a 1970).[2] Během svého života obdržela za svoji restaurátorskou práci i několik čestných ocenění.[2]

Autorské výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1980 – Věra Frömlová: Restaurátorské dílo, Středočeská galerie, výstavní síně, Praha[2]
  • 2009 – Věra Frömlová: Výběr z díla, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě, Nové Město na Moravě (Žďár nad Sázavou)[2]
  • 2010 – Věra Frömlová: Výběr z díla, Galerie výtvarného umění v Náchodě, Náchod[2]

Společné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1957 – Výstava k 65. výročí školy, Jedenáctiletá střední škola, aula, Nové Město na Moravě (Žďár nad Sázavou)[2]
  • 1965 – Skupina restaurátorů R 64, Galerie Vincence Kramáře, Praha[2]
  • 1978 – Umění vítězného lidu. Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února, Praha[2]
  • 1980 – Výtvarní umělci k 35. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha[2]
  • 1983 – Národní divadlo a výtvarné umění, Restaurátorské práce, Galerie Československý spisovatel, Praha[2]
  • 1984 – Národní divadlo a výtvarné umění, Restaurátorské práce, Jihočeské muzeum, České Budějovice (České Budějovice)[2]
  • 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha[2]
  • 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava[2]
  • 1989 – Restaurátorské umění 1948-1988, Mánes, Praha[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jan Fröml (* 1920 – 2009)[3] – vystudoval architekturu u českého architekta, malíře a návrháře profesora Jaroslava Fragnera[5][3]
  2. ↑ Detailní chronologický přehled restaurátorských prací Věry Frömlové je uveden v pramenu[2] v sekci "heslo".

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d Frömlová, Věra, 1924-1998 [online]. datbáze autoroit NK ČR [cit. 2018-12-31]. Identifikační číslo: jn20000400732; Narozena 3. 8. 1924 v Novém Městě na Moravě, zemřela 26. 12. 1998 v Praze. Restaurátorka a malířka.. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af Frömlová Zezuláková Věra [online]. Informační systém abART - full verze [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t KUČERA, Martin. FRÖMLOVÁ-ZEZULÁKOVÁ Věra 3.8.1924-26.12.1998 [online]. Biografický slovník [cit. 2018-12-30]. Narozena 3. 8. 1924 v Novém Městě na Moravě, zemřela 26. 12. 1998 v Praze. Restaurátorka a malířka.. Dostupné online. 
  4. ↑ Frömlová-Zezuláková, Věra, 1924-1998 [online]. Biografický slovník [cit. 2018-12-30]. Narozena 3. 8. 1924 v Novém Městě na Moravě, zemřela 26. 12. 1998 v Praze. Restaurátorka a malířka.. Dostupné online. 
  5. ↑ a b HÁJEK, Vít. Tiší poustevníci na štaflích: IN: Katolický týdeník, číslo: 2016/44 (Zvony pro Sýrii zněly napříč světem) [online]. 2016-10-25 [cit. 2018-12-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ Skupina R 64 [online]. Národní galerie v Praze [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Věra_Frömlová–Zezuláková&oldid=23621032“