Historické české země
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Termín historické české země označuje v Česku územní celky, které trvale a dlouhodobě představovaly od středověku do roku 1928 nejvyšší samosprávné celky, na které se území dnešního Česka členilo, aniž by docházelo k výraznějším změnám jejich hranic. Dodnes jsou to celky významné z historických a kulturních důvodů. Pro část veřejnosti tyto celky i nadále představují územní celky, s nimiž se dokáže plně stotožnit. Od středověku až do roku 1918 požívaly tyto země také autonomii, která byla v různých obdobích různě široká. Jednotlivé země měly v čele stavovské zemské sněmy (od druhé poloviny 19. století již volené), které vytvářely zemské zákony a od doby pozdního středověku do bitvy na Bílé hoře volily panovníka. Nejvyšší stupeň autonomie měly od roku 1619 do bitvy na Bílé hoře, kdy se jednalo prakticky o samostatné státy [1] v rámci soustátí zemí Koruny české, k níž náležely od roku 1348. Po bitvě na Bílé hoře Habsburkové zemskou autonomii vydáním obnoveného zřízení zemského omezily, omezovali ji i později během svojí vlády, nikdy ji však úplně nezrušili.
Počet, rozloha a hranice jednotlivých historických českých zemí se prakticky ustálily v 18. století po začlenění Chebska do Čech a odstoupení Kladska a většiny Slezska Prusku. Od té doby se jako historické České země označují:
Vedle výše uvedených tří historických zemí ovšem pojem České země v průběhu historie zahrnoval i další území mimo dnešní Česko – jako Lužice, Slezsko nebo Braniborsko.
- Podrobnější informace naleznete v článku Země Československé republiky.
Po vzniku Československa roku 1918 zůstaly i nadále tyto země správními celky, jejich autonomie i zemské sněmy však byly zcela odstraněny a zůstala jim ponechána jen omezená samospráva. Nejvyššími orgány zemí se nyní staly zemské správy politické, v jejichž čele stáli prezidenti. Roku 1920 byly k Československu připojeny malé části rakouské země Dolní Rakousy, z toho k Čechám Západní Vitorazsko (dnes nazývané Vitorazsko), a k Moravě Valticko a Dyjský trojúhelník. Po vzniku Československa zároveň začali především politici z Čech usilovat i o úplné zrušení těchto zemí jako správních celků, a jejich nahrazení podstatně menšími župami, čehož důsledkem bylo dne 29. února 1920 schválení zákona „o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé“, který však na území Čech, Moravy a Slezska pro značný odpor veřejnosti nakonec nebyl vůbec realizován. Přesto i hranice těchto žup měly i nadále plně respektovat historickou zemskou hranici Čech a Moravy. Hranice Moravy a Českého Slezska by naopak již respektována nebyla. Roku 1927 bylo nakonec od župního zřízení upuštěno a zákonem č. 125/1927 Sb. „o organisaci politické správy“ ze dne 14. července 1927, který začal platit dne 1. prosince 1928, došlo k modifikaci stávajícího zemského zřízení ve formě sloučení Moravy a Českého Slezska do jednotné Země Moravskoslezské.
V letech 1949-2000 byla území jednotlivých historických zemí celkem třikrát přerozdělována mezi různě velké kraje, jejichž hranice nerespektují původní historicky vzniklé hranice jednotlivých zemí.
V novější době se název České země používá i místo názvu Česko.
[editovat] Související články
[editovat] Reference
|
 |
|||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||
 |
Česko (CZ) | |
|---|---|---|
| Samosprávné kraje (sídlo) | ||
| hlavní město Praha | Středočeský kraj (Praha) | Jihočeský kraj (České Budějovice) | Plzeňský kraj (Plzeň) | Karlovarský kraj (Karlovy Vary) | Ústecký kraj (Ústí nad Labem) | Liberecký kraj (Liberec) | Královéhradecký kraj (Hradec Králové) | Pardubický kraj (Pardubice) | kraj Vysočina (Jihlava) | Jihomoravský kraj (Brno) | Olomoucký kraj (Olomouc) | Moravskoslezský kraj (Ostrava) | Zlínský kraj (Zlín) | ||
| Územní („staré“) kraje (sídlo) | ||
| Středočeský (Praha) | Jihočeský (České Budějovice) | Západočeský (Plzeň) | Severočeský (Ústí nad Labem) | Východočeský (Hradec Králové) | Jihomoravský (Brno) | Severomoravský (Ostrava) | samostatná územní jednotka: hl. m. Praha | ||
Země: Čechy  | Morava  | Slezsko  |
||
