Bärbel Wöckelová
| Bärbel Wöckelová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. března 1955 (69 let) Lipsko |
| Povolání | atletka |
| Ocenění | Bronzový vlastenecký záslužný řád (1974) Stříbrný vlastenecký záslužný řád (1976) Zlatý vlastenecký záslužný řád (1980) Zlatý vlastenecký záslužný řád (1984) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Atletika na LOH
| ||
| zlato | LOH 1976 | běh na 200 m |
| zlato | LOH 1976 | štafeta 4 × 100 m |
| zlato | LOH 1980 | běh na 200 m |
| zlato | LOH 1980 | štafeta 4 × 100 m |
| Mistrovství Evropy v atletice | ||
| zlato | ME 1974 | štafeta 4 × 100 m |
| stříbro | ME 1982 | běh na 100 m |
| zlato | ME 1982 | běh na 200 m |
| zlato | ME 1982 | štafeta 4 × 100 m |
Bärbel Wöckelová, rozená Eckertová (* 21. března 1955, Lipsko, Sasko), je bývalá východoněmecká atletka, dvojnásobná olympijská vítězka a mistryně Evropy v běhu na 200 metrů.
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
První mezinárodní úspěchy zaznamenala v roce 1973 na ME juniorů v tehdy západoněmeckém Duisburgu, kde získala dvě zlaté medaile (200 m, 4 × 100 m).[1] O rok později získala na evropském šampionátu v Římě zlatou medaili ve štafetě na 4 × 100 metrů. V individuálním závodě na 100 metrů postoupila do finále, kde skončila na 7. místě v čase 11,46 s.[2]
V roce 1978 nestartovala na ME atletice v Praze. Na následujícím evropském šampionátu v roce 1982 v Athénách však vybojovala tři medaile. V běhu na 100 metrů získala stříbro, když byla o devatenáct setin sekundy pomalejší než Marlies Göhrová.[3] Na dvojnásobné trati si doběhla v čase 22,04 s pro zlatou medaili a druhé zlato vybojovala společně s Gesine Waltherovou, Sabine Güntherovou a Marlies Göhrovou v krátké štafetě.
Letní olympijské hry[editovat | editovat zdroj]
Poprvé reprezentovala na olympiádě v Montrealu v roce 1976, kde se stala olympijskou vítězkou v běhu na 200 metrů. Ve finále trať zaběhla v čase 22,37 s. O dvě setiny pomalejší byla Annegret Richterová z NSR a bronz vybojovala Renate Stecherová z NDR.[4] Druhé zlato získala ve štafetě, kde kromě Stecherové běžela finále také Marlis Oelsnerová a Carla Bodendorfová.
O čtyři roky později se na letních olympijských hrách v Moskvě probojovala do finále běhu na 200 metrů druhým nejrychlejším časem v semifinále. Ve finálovém klání cílem proběhla v čase 22,03 s jako první a obhájila titul z předchozí olympiády, což se předtím žádné další sprinterce na této trati nepovedlo. Později totéž dokázala Veronica Campbellová z Jamajky na olympiádě v Athénách 2004 a v Pekingu 2008.
Čtvrtou, zlatou olympijskou medaili vybojovala společně s Romy Müllerovou, Ingrid Auerswaldovou a Marlies Göhrovou v závodě na 4 × 100 metrů. Trasu zaběhly v novém světovém rekordu 41,60 s. Tento čas je dodnes olympijským rekordem.
Osobní rekordy[editovat | editovat zdroj]
- 100 m – (10,95 s – 1. července 1982, Drážďany)
- 200 m – (21,85 s – 21. července 1984, Postupim)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Kompletní výsledky MEJ 1973. www.wjah.co.uk [online]. [cit. 2010-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-31.
- ↑ Women 100m European Championships 1974 Rome
- ↑ Women 100m European Championships 1982 Athens
- ↑ Women 200m Olympic Games Montreal 1976
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bärbel Wöckelová na Wikimedia Commons - Bärbel Wöckelová na stránkách Světové atletiky (anglicky)
- Bärbel Wöckelová v databázi Olympedia (anglicky)
