Arnold Geulincx

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arnold Geulincx

Arnold Geulincx (31. ledna 1624, Antverpy - listopad 1669, Leiden) byl filosofem 17. století, jedním z následovníků Reného Descarta a okasionalistou. Vystudoval také medicínu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Geulincx studoval v Lovani, kde se setkal s kartesiánstvím a kde se také r. 1646 stal profesorem filosofie. V r. 1657 o toto místo přišel, patrně kvůli svému kritickému postoji vůči scholastice a svým sympatiím vůči jansenismu. Přestěhoval se do kalvínského Leydenu, kde konvertoval ke kalvinismu (jak kalvinismus, tak jansenismus se zakládají na augustiniánských předpokladech). V r. 1658 získal akademický titul v oboru medicíny na universitě v Leidenu, zde také začal vyučovat filosofii. Umřel r. 1669 na mor.

Z jeho děl (všechna byla napsána latinsky), vyšla za jeho života pouze Ethica.[1]

Filosofie[editovat | editovat zdroj]

Kritizoval tradiční metafyziku, důležité jsou také jeho práce etické (jediné práce týkající se etické problematiky, které vyšly z okasionalistického okruhu).

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Logika:

  • Logica fundamentis suis a quibis hacentus collapsa fuerat restituta
  • Methodus inveniendi argumenta quae solertia quibusdam dicitur

Metafyzika:

  • Metaphysica vera
  • Metaphysica ad mentem peripateticorum
  • Disputationes metaphysicae

Fyzika:

  • Physica falsa ad mentem peripateticorum
  • Physica vera, quae versatur circa hunc mundum

Etika:

  • Ethica
  • Annotata ad Ethicum

Medicína:

  • Disputatio de febribus (Disputace o zimnicích, inaugurační spis)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Röd, Novověká filosofie I., s. 181.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RÖD, W. Novověká filosofie I. Od Francise Bacona po Spinozu. Praha: OIKOYMENH, 2001.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]